Anglický glosář: O válce proti filmování a samých skorosatisfakcích

Kdy naposledy v jednu chvíli prohrávaly jak Liverpool, tak Manchester City? A kdy naposledy se tak dělo s týmy, které tou dobou oba seděly v poslední třetině ligové tabulky? Samozřejmě to nevydrželo, ale to nevadí — přesto tápání obou lídrů anglické nejvyšší soutěže představuje jeden z vrcholů 11. hracího víkendu...

Již v pátek věnoval posměváčkům další munici Ole Gunnar Solskjaer skrze další mdlý výkon svého Manchesteru United, aby ho v tom neděli solidárně nenechal Unai Emery skrze další vpředu bezzubý a vzadu tuze propustný výkon Arsenalu. Řešit tyhle dva týmy se už opravdu stává poněkud únavným.

Arsenal je sice stále pátý (WTF fakt), ale na Ligu mistrů už ztrácí dvě celé výhry a takhle málo vítězství i bodů neměl po 11 ligových kolech od roku 1981, resp. 1982. Jen jednou se v téhle fázi v tomto tisíciletí pyšnil méně vstřelenými góly a také současnému skóre Gunners se vyrovná až to z dob válčení o Falklandy.

V posledních Glosářích jsem vás zahltil různými nerdími/nostalgickými žebříčky a topkami, tentokrát vám dám trochu oddychnout. Namísto Velké debaty proto s jedním velkým tématem uděláme Krátký proces...

---

Občas na definitivní řešení jednoho problému ani není potřeba žádná velká debata, že ano.

Předmět k řešení:

Dnes to sice vypadá, že nám veškerou energii určenou k hádkám žere VAR, a pravdou je, že VAR nám nedal pokoj ani o tomto víkendu stejně jako o všech minulých víkendech. Ovšem uplynulé dny nám zároveň připomněly, že bývaly krásné zlaté časy, kdy jsme byli schopní se hádat i o jiných věcech jako třeba divingu.

Filmování, simulování, teatrální skoky — říkejte tomu, jak chcete, ale určitě vás to štve a štvát nikdy nepřestalo. Diving se nicméně stal natolik konstantním jevem, že na sociálních sítích sem tam narazíte na lidi, kteří nabádají k jeho neřešení, protože to dělají A) všichni, B) všude, C) prakticky neustále. Svatá pravda.

Přesto se teď o přihrávání pádů pojďme bavit, ale ne o tom, na který asi každý myslíme. Sadio Mané o tomto víkendu viděl žlutou kartu za jasnou snahu vymyslet z ničeho faul soupeře. Jednalo se o tak zjevný a neomalený pokus, že ho před vzájemným kláním dvou anglických titánů veřejně vyhlásil i Pep Guardiola. Jenže na tomhle vcelku není nic k řešení. Všem snad musí být jasné, že žluté karty pro sériové hříšníky nestačí, a že by se při opakovaných prohřešcích mělo trestat i dodatečně skrze zápasové stopky. Nebo ne?

Já mám ale v tuhle chvíli na mysli ještě jinačí incident, který v sobotu rovněž leckým mával, jen o chvíli později. Gerard Deulofeu byl koncem zápasu s Chelsea mírně nakopnut ve vápně Jorginhem, a přestože samotný výpad na svou holeň zjevně ustál, po pár setinách si vše rozmyslel a skácel se k zemi. Byla z toho penalta, kterou sám proměnil, a s favoritem to dlouho vypadalo tak, že poslednímu týmu daruje bod od cesty.

Nestalo se, ale pachuť zůstala.

Co je přitom na takovém incidentu zajímavé a poněkud specifické, je to, že Jorginho soupeři objektivně udělal něco, čeho by se měl vyvarovat, a co by samo o sobě na tu penaltu klidně vydat mohlo, jenže španělský útočník se rozhodl na zjevný kontakt nešťastně upozornit, a tím se tak očividně provinil též on.

Pro takové případy je tedy už dávno potřeba mechanismus, který by trestal obě strany. Není problém:

Jednoduché řešení č.1:

Fotbal docela přirozeně nemá ve zvyku čerpat inspiraci z ledního hokeje, ovšem tady se to dle mého přímo nabízí. Konkrétně zámořská NHL totiž mezi dvouminutovými tresty registruje také tzv. "embellishment" (tj. přikrášlení, čili de facto fotbalový diving), který se mnohdy páruje s klasickým trestem za podražení, hákování, cokoliv, a tudíž ho neguje. Pokud by se takový trest dal vyjádřit jednou větou, odpovídalo by mu zhruba "Oukej, fajn, hráč tě fauloval, my to viděli, ale děláš si sakra prdel s tím, co jsi při tom předvedl?".

Přesně jednu takovou za ucho by v sobotu bezpochyby zasloužil i Deulofeu.

A tak se ptám: pro případy typu Mané, kdy k faulu v první řadě ani nedošlo, tady máme žlutou kartu, ale proč takový trest nerozšířit? Filmování jako filmování přece. Bude to, mám takový dojem, už víc než pět let, co jsme se smáli Chramostově "kontakt tam byl". Proč jsme se od té doby vlastně nikam neposunuli?

A to není vše. Rulebook NHL totiž obsahuje také transparentní, tabulkové "ohodnocení" takových přihraných faulů. Uděláš to jednou, máš varování; uděláš to podruhé, platíš dva tisíce amerických dolarů (kolem 45 tisíc korun). A takhle po tisícovce nahoru s každým případem, až se to u pátého zasekne na pěti tisících.

Opět — proč to takhle nedělat i ve fotbale, krucinál? Anebo ještě jinak — proč ty pokuty nešponovat až ke stropu o 10 tisících a neučinit zcela závazným trestajícím mechanismem? V NHL jsou pokuty nepovinné a sem tam se ani nedávají, ale v hokeji se taky nejedná o natolik rozšířenou rakovinu jako v kopané. Zde napevno navázat a basta, oni by si to možná kluci rozmysleli. Když ne napodruhé, tak aspoň napopáté.

Jednoduché řešení č.2:

Takové trestání filmování bez ohledu na to, zdali došlo ke kontaktu nebo ne, by se mělo aplikovat všude po hřišti, ale pokud se dostaneme do situace jako tady s Deulofeuem, sluší se přidat ještě jeden dodatek: pokud se hráč proviní přihraným pádem v pokutovém území, nesmí následně penaltu sám zahrávat.

To snad dává rozum a není třeba to rozvádět, no ne? Výtečně. Krátký proces, jak jsem říkal. Pojďme dál...

---

Arsenal se doma nechal přestřílet 10:23 a gólmana soupeře naposled prověřil ve 32. minutě:

---

Před výkopem sobotního utkání měl Norwich na kontě rovnou patnáct gólů obdržených v prvních poločasech, což bylo jenom jen o jeden gól více, než kolik Brighton obdržel ve všech svých kompletních zápasech dohromady. Po poločase byl stav 0:0, takže první mise Kanárků zřejmě splněna.

Southampton, jak známo, týden zpátky utržil od Leicesteru rovnou devět banánů. Nyní vedl v poločase nad Manchesterem City 3:0 na střely na bránu a 1:0 na góly. Nula na ukazateli ran mezi tyče u Man City svítila i po hodině hry, kdy už Leicester v předešlém duelu nad Southamptonem vedl sedm ku nule. Jiná písnička.

...



...

Norwich nakonec v Brightonu bez větších diskuzích padl 0:2 a poprvé od května 1992 vyšel střelecky naprázdno v šesti venkovních utkáních v řadě. Na podzim 2018 na hřištích soupeřů Canaries vsítili dvacet gólů; letos jich zatím mají na kontě přesně nula v pěti výjezdech.

(Dávka opatrného optimismu? Toho roku 1992 Norwich černou sérii protrhl čtyřgólovou explozí na Arsenalu a záhy venku mířil přesně v osmi po sobě jdoucích kláních. Norwich příště hraje doma s Watfordem, který v lize stále nevyhrál, tak kdy spíš by se na další výlet z Norfolku měl správně naladit?)

Southampton se mezitím dokázal sladit s Aston Villou, která ve stejné době úspěšně válčila s Liverpoolem, aby též svého člena dvouhlavého pelotonu nechal v poslední 20minutovce otočit na 2:1. Protože jistěže.

---

Gerard Deulofeu se proti Chelsea zbavil nálepky nejčastější pálícího nególového hráče ročníku (na 26. pokus) a štafetu tak předal Wilfriedovi Zahovi, který za Crystal Palace vypálil dvacetkrát (14krát zvnitřku vápna!) a stále gól v tomto ročníku neoslavil. Proč je to ale zbytečné vědět? Eagles příště čelí Chelsea...

Další přebytečné statistiky se vážou k parádnímu prvnímu poločasu Sheffieldu United proti Burnley. To jsme se hned dozvídali od pohledu přelomové věci — že v úvodní části zápasu Premier League Blades třikrát neudeřili od dávného května 1993, nebo že se John Lundstram stal prvním hráčem Sheffieldu United s alespoň dvěma góly v jednom zápase PL od Nathana Blakea a jeho počinu z dubna 1994.

Vše zajímavé až dechberoucí, dokud si člověk neuvědomí, že tehdy na jaře 1994 Blades z nejvyšší soutěže sestoupili a do letoška se vrátili už jen pro tu jednu prokletou sezonu 2005/06 ve znamení Carlose Téveze a zkaženého jídla.

---

Fandové Manchesteru United odhlédněte. Opět.

Po uplynulém víkendu již Ole Gunnar Solskjaer v Premier League prohrál více utkání než Jürgen Klopp, přestože v čele Cardiffu City a Red Devils strávil o 104 zápasy méně než německý stratég na lavici Liverpoolu. To... není dobré. Stejně jako mu nepůjde příliš k duhu to, že aktuálně 26 ligových výher sdílí s Timem Sherwoodem (byť oproti němu se aspoň v lize ohřál již o pět kol déle). Co do procentuálního podílu výher na celkové bilanci Solskjaera v Manchesteru (47 %) jsou na tom nyní líp už i David Moyes (50 %) s Louisem Van Gaalem (51 %). José Mourinho si v těchto chvílích užívá již sedmiprocentního náskoku.

Ale abychom jen nekopali do mrtvého, pojďme se ještě podívat na seskupení schémat zobrazujících nejčastěji rýsované přihrávky jednotlivými kluby. Mám takový dojem, že Arsenalu se ty hrátky u vlastního pokutového území zatím jedině vyplácí. A že West Ham má vedle Felipeho Andersona i jiné hráče. No fakt, přísahám...

Passing style in EPL (2019/20) pic.twitter.com/R0cZRKJyco

— Cheuk Hei Ho (@Tacticsplatform) November 2, 2019

---

Nejsou to žádné pekelné narativy, které by dominovaly sféře sociálních sítí, ale přežily a to se počítá:

Aston Villa již otevírala skóre ve 3/4 utkání s loňskou Top 6, přičemž proti Tottenhamu, Arsenalu ani Liverpoolu nakonec nebrala žádné body. Arsenal mezitím aspoň dál zvládá dávat góly v každém jednotlivém zápase s Wolves a v sobotu od čtyř (resp. tří britského času) neprohrál už 23krát v řadě, od srpna 2013. No a konečně tu máme trápení Manchesteru City v prvních poločasech proti Southamptonu. Citizens pod Pepem Guardiolou v úvodní části soupeřova brankáře neprověřili přesně v osmi ligových duelech a za rovnou polovinu všech případů zodpovídá právě defenzíva Saints (z toho dvakrát na Etihadu). Od utkání se Southamptonem z října 2016 až do utkání se Southamptonem teď v sobotu City vždy v první půli aspoň jednou vypálili mezi tři tyče. Tenhle víkend byl o něčem jiném; 13 ran, všechny mimo svatyni.

Pokud Arsenal skrytě miluje sobotní odpoledne (skrytě proto, že v takovém čase vlastně tradičně nehrává), Leicester otevřeně nesnáší nedělní výjezdy daleko od rodin. Od mistrovské sezony 2015/16 se mu nepodařilo ze žádného takového výletu přivézt všechny tři body, až se vše konečně zlomilo nyní na Selhurst Parku. Znamená to tedy, že je před námi další popelkovský únik vstříc mistrovským vavřínům?