Anglický glosář: O Rodgersově návratu a novém Robbiem Keaneovi

08.10.2019, 06:58

Další kolo Premier League je za námi a s ním se po "kostkovaném" intermezzu vrací také Anglický glosář. Pakliže tedy ještě nejste zaneprázdněni panikařením nad nadcházejícím rozpisem bez špičkové klubové kopané, nabízím vám ještě jeden rozptyl. Pokud tedy zrovna nefandíte Tottenhamu, ani jednomu z Manchesterů nebo... no, zhruba půlce ligy... protože v takovém případě spolu budeme panikařit tak jako tak...

Před druhou reprezentační pauzou se obvykle začíná pomalu oddělovat zrno od plev a letošek není výjimkou.

V Pochettinovi nám dál utěšeně krystalizuje "druhý Klopp v Dortmundu", který zůstává kvalitním manažerem, ale v dotyčném klubu se již patrně vyčerpal. Solskjaer mezitím dopřává celé analytické komunitě vítanou "told ya" chvilku. A City za Liverpoolem zaostává už o osm bodů, takže je tentokrát už opravdu nahrané.

Liverpool v lize vyhrál posledních 17 zápasů, a tak už jenom touhle jednou sérií předčil svůj celkový počet vítězství v sezonách 1998/99 (AKA Owenův druhý plnohodnotný ročník), 2003/04 (AKA Owenův poslední ročník), 2012/13 (AKA Suárezův první elitní ročník) nebo 2015/16 (AKA ročník, v němž Alberto Moreno nastřádal rovných padesát soutěžních startů). Co vám budu povídat, tentokrát to už musí klapnout.

První čtyřku potom kromě Manchesteru City po sobotním programu dotvářely dva týmy vedené bývalými liverpoolskými lodivody. Od té doby už z elitního okruhu sice vypadlo Hodgsonovo Crystal Palace, avšak Brendan Rodgers navzdory prohře "s těmi svými" dál odolává. Arsenal se nepozorovaně posunul na třetí příčku, přestože zatím nikoho herně nepřesvědčil v ani jednom z osmi dosavadních kol. #EmeryKnows!

Samozřejmě, vzhledem k nedávnému vývoji se pro stabilní sekci "Velká debata" vyloženě nabízelo řešení hutných krizí Tottenhamu či Manchesteru United, a proto si na paškál... nevezmu ani jedno. Místo dosavadní stálice tak představuji segment zbrusu nový: u příležitosti jeho návratu na Anfield jsme Brendana Rodgerse požádali o alternativní výklad událostí ostře sledovaného duelu Liverpool-Leicester.

Alternativní report s... Brendanem Rodgersem

8. minuta: Andy Robertson probíhá po levé straně a posílá do vápna nebezpečný centr. Jen pár sekund nato dochází k rychlému přenesení hry k pravé postranní čáře, odkud pro změnu štiplavě a při zemi centruje Trent Alexander-Arnold. Zadáci Leicesteru úspěšně odvrací/blokují obě donášky.

BR: "V držení míče se každý stává hráčem. My hrajeme s 11 hráči, oni s deseti a jedním brankářem. Znamená to ale snad, že nás nikdy a nikde nemohou přečíslit? To by přece bylo pošetilé očekávat."

13. minuta: Tou dobou ještě stále teprve dvacetiletý pravý bek Alexander-Arnold si zkušeně počká, až se míč odrazí od rohového praporku, prostrčí míč mezi nohama Bena Chilwella a vyzve zhruba o tucet let staršího Jamese Milnera, který ve vyložené pozici míjí.

BR: "Věřím, že mladý hráč kvůli vám přeleze plot nehledě na ostnatý drát. Starší hráč mezitím v témže plotě bude hledat skulinku. Tohle je přesně případ kombinace obojího. Měl jsem pravdu."

30. minuta: První třetina zápasu nenabídla prakticky nic zajímavého. Oba týmy nedají dohromady pár přihrávek, brankáři se zatím nemuseli uchýlit k jedinému zákroku. Leicester se ani tolik nesnaží vystrkovat růžky.

BR: "Popravdě nejsem z těch, kdo by propadali zoufalství. V mé kariéře jsem už vyhrál několik zápasů, zejména proti velkoklubům, aniž bych jakkoliv slevoval z nastaveného stylu, to si raději počkám na ty vhodné momenty v závěru utkání."

40. minuta: Ač se zprvu zdá, že Jonny Evans bude schopen včas zasáhnout, nakonec mu těsně nevyjde krok, a tak James Milner ve výsledku pohotově vysílá Sadia Maného samotného na branku. Liverpool jde do vedení.

BR: "Na počátku sezony jsem měl tušení, že nás v téhle sezoně zklamou tři hráči — v jakémkoliv ohledu — a taky jsem jejich jména sepsal a rozdělil do tří obálek. Teď se obávám, že to budou hráči čtyři..."

60. minuta: Leicester má zatím na kontě dvě žluté karty a nula střeleckých pokusů.

BR: "Vždycky říkávám, že bez vody člověk přežije několik dní, ale bez naděje ani vteřinu..."

81. minuta: Leicester skóruje ze své druhé střely v zápase, a své vůbec první mezi tři tyče.

BR: "Až na úvodních zhruba 60 nebo 65 minut jsme odehráli téměř dokonalý venkovní zápas."

92. minuta: Mohamed Salah je nuceně střídán kvůli zranění.

BR: "Svým hráčům říkám "Per aspera ad astra", což je latinsky "navzdory nepřízni osudu vzhůru ke hvězdám". Buzz rakeťák věděl, co říká, a též Momo by tohle rčení měl mít na paměti. Brzy to rozchodí..."

95. minuta: Sadio Mané je faulován na penaltu, kterou s přehledem proměňuje James Milner.

BR: "Jsem stále ten samý chlap, co málem vyhrál ligu, akorát lepší-lepší-lepší-lepší-lep-p-p..."

obrázek

Sadio Mané slaví vícerozměrné kulatiny. Zdroj: liverpoolfc.com

Satisfakce kola

Sadio Mané se v tomto kole stal teprve 10. hráčem Liverpoolu s 50. soutěžním gólem na kontě a docílil toho ve 100. soutěžním startu za klub. To je všechno tak krásně kulaté, že se mi z toho chce plakat. Salah, Torres, Suárez, Fowler i Owen sice na metu 50 zásahů dosáhli dříve, ale počet startů, na kterých se v té chvíli počítadlo zastavilo, u nich prostě byl tak ošklivý, že si Sadio může gratulovat. 69, 72, 86, 88, 98... bleh.

Narativ je mrtev, ať žije narativ

Bohužel, škodolibí fanoušci ostatních klubů se již nemohou nerušeně bavit představou, že si Christian Pulisic — začátkem léta hlavní argument pro to, že Chelsea onen zákaz přestupů vlastně tolik nerozhodí, protože si velkou posilu obstarala již s předstihem — dále pod Frankem Lampardem snad nikdy nekopne. Tři ligová kola nevyběhl na trávník, přestože byl podle všeho zdravý; naposledy se v Lize mistrů ani nevešel na lavičku; mezitím si pouštěl pusu na špacír s tím, že není spokojen se svou minutáží. To všechno byla voda na mlýn v USA poměrně běžnému (a tuze směšnému) narativu, který Pulisica pasoval do pozice nebohé marketingové figurky, která nemá (na to) hrát v anglickém velkoklubu jakkoliv významnou úlohu.

Tohle byl nicméně jeden z týdnů, kdy většina populárních narativů spíš přežívala, než umírala. Man City bez De Bruyneho je teď už definitivně [citation needed] k ničemu a Danny Ings teď už natuty přebral úlohu tajného agenta ve službách Liverpoolu po Fabiovi Borinim. Borini po odchodu z Anfieldu hned čtyřikrát slavil proti rivalům svého bývalého týmu (Man Utd, Man City, Chelsea 2x), aby ostatním klubům za Sunderland vstřelil všehovšudy tři góly. Danny Ings pro změnu vsítil šest ze svých posledních sedmi branek proti loňské top6 (Arsenal 2x, Man City, Tottenham, Chelsea). A byť letos uspěl též proti Liverpoolu, včas si vše uvědomil a v závěru ve snaze vyrovnat ~~trestuhodně~~ chvályhodně na malém vápně promáchl.

Nejdůležitější zjištění týdne

Tápání Manchesteru City ovšem nelze vysvětlit pouze absencí jejich zrzavého špílmachra. V průběhu této sezony totiž Citizens stihli soupeřům připustit už 10 střeleckých pokusů, které samy o sobě nesly hodnotu minimálně 0,4 xG. Což je, prosím pěkně, hodně. Vezměte si, že penalta je tradičně vyčíslena na 0,76 xG. Napříč celou loňskou sezonou přitom Ederson čelil všehovšudy jedenácti takovým střelám, takže je dost možné, že bleděmodří svého minulého součtu po 38 kolech dosáhnou už příště, po devíti kolech.

To si pak o metrice očekávaných gólů můžete opravdu myslet cokoliv a těžko popřete, že nám něco hodnotného napovídá. Citizens jsou přece vzadu očividně nejistí, čehož si všiml také Gary Neville, takže to musí být pravda. Lze to vysvětlit absencí Laporteho (/Stonese)? Jen zčásti, neboť francouzský stoper dohlédl rovnou na čtyři z oněch deseti střel. Bude to tedy navíc zvykáním si na nového štíta v Rodrim, nebo snad rozhodčí začínají "prokoukávat" mnou dříve probírané taktické faulování City? Ani to není vyloučené.

Nejzbytečnější statistika kola

Arsenal nyní Bournemouthu vstřelil gól ve 27. minutě u tří z posledních čtyř setkání na Emirates Stadium.

Liverpool má po osmi kolech na čele vůbec největší náskok v dějinách Premier League (čili od začátku 90. let). Ba co víc, oněch osm bodů mezi prvním a druhým převýší součet rozdílů mezi prvním a druhým v La Lize, Bundeslize, Eredivisie, Serii A, Ligue 1, ruské Premier Lize a švýcarské Super League (sedm bodů).

Proč je to zbytečné vědět, vás nechám domyslet samotné. Dodám snad akorát, že v téže fázi sezony 1985/86 měl Manchester United před pozdějšími šampiony dokonce 9bodový náskok. Oněmi šampiony se nakonec stali právě liverpoolští, ale to je teď irelevantní i proto, že měli při účasti 22 klubů k dispozici o čtyři kola více na stažení manka. A United měli více prostoru na propad na 4. místo. Co by za něj teď dali...

Za tuto kolekci až povážlivě banálních statistik vděčíme Orbinhovi, Zachu Lowymu a Jonathanu Wilsonovi.

obrázek

Andrew Connolly slaví svou první branku v PL. Zdroj: brightonandhovealbion.com

Novým spasitelem [klubu X] je...

Primární testovací případ: Aaron Connolly (Brighton & Hove Albion)

Ten den nemohl mít pro devatenáctiletého Aarona Connollyho dokonalejší scénář. Načínal své první utkání v Premier League, trefil se v jeho prvním i druhém poločase (a podruhé věru krásně), přispěl tak k suverénní výhře nad letošním finalistou Ligy mistrů, a jenom pár desítek minut po skončení zápasu se dozvěděl, že byl poprvé (do)povolán do irské seniorské reprezentace. Krom toho bude navždy platit za jubilejního stého Ira, který se kdy prosadil v Premier League, a jen zhruba o 200 dní navíc zaostal za premiérovou trefou jistého Robbieho Keanea, jenž si svůj střelecký účet v PL též otevřel v devatenácti.

Aby bylo jasno, Aaron Connolly není až takovým zjevením, jak by se mohlo zdát. Renomovaný server Just-Football ho již letos na jaře zařadil mezi deset nejzajímavějších talentů v anglických akademiích, za což mohlo zejména jeho 11 gólů v patnácti startech v mládežnické Premier League 2. Tou dobou se o něho měly zajímat oba manchesterské celky či německý Hoffenheim. Connolly však nakonec vytrval, a letos se mu to pod Grahamem Potterem vrací. Trefil se v srpnu v poháru proti Bristolu Rovers, málem rozhodl už výjezd na Newcastle, kde ho v závěru odmítal zákrok soupeře na brankové čáře, a... teď ho tu máte, hrdinu.

A zrovna Brightonu se takový gólový Connolly vskutku řádně šikne: v předešlých šesti kolech se Albion střelecky ukrutně trápil, když dokupy nashromáždil jen dva přesné zásahy. Spasitel byl setsakra potřeba.

Záložní testovací případ: Bratři Longstaffové (Newcastle United)

Sean a Matty Longstaffovi se proti Manchesteru United stali nejmladším bratrským duem v základní sestavě klubu PL od bratří Nevillů (1995); jejich kombinovaný věk 41 let a 171 dnů se však neukázal být žádnou překážkou.

Sean Longstaff vytvořil více šancí (4) než dva středopolaři, tři ofenzivní záložníci, jeden útočník a všichni tři žolící Man Utd dohromady (3). A přece se v první řadě jednalo o show jeho mladšího bratra Mattyho. Teenager nejprve opřel svou pěknou ránu do břevna a nakonec vše protentokrát při zemi rozsekl.

Nakrátko střižený zrzek ve středu zálohy s bombou v pravačce? Koho mi to jen připomíná...

Výstřelek kola

Tentokrát jaksi doslova, protože se budeme zabývat šílenou první půlí duelu dvou nováčků, Norwiche a Aston Villy. V něm mohli diváci na Carrow Road přihlížet neskutečné salvě 28 střeleckých pokusů, které se žádný první poločas v dějinách soutěže zaboha nevyrovná. Po závěrečném hvizdu byl stav 21:22, ovšem na góly to bylo jasně ve prospěch hostí 1:5.

Domácí Norwich dojel mimo jiné na to, že hned osm jeho střel bylo po cestě na bránu zablokovaných. Naproti tomu brankářská trojka Canaries, Michael McGovern, čelila rovnou dvanácti projektilům směřujícím mezi tři tyče, z nichž jeden byl navíc dílem penalty. Tu McGovern zlikvidoval, takže si vlastně vedl ještě dobře; to zraněními zdecimovaná sestava před ním si nevěděla rady.