Andrea Pirlo - Architekt
V posledních dnech se kopačky na hřebík rozhodl pověsit jeden z největších fotbalistů posledních dvou dekád. Záložník, jehož byla radost sledovat v akci, ne tak už ale poslouchat, kterak o té samé hře přemítá mimo zelené trávníky. Génius introvert - zhruba takhle Andreu Pirla ve svém článku pro server Time on the Ball vykresluje Thore Haugstad, jehož text pro vás EuroFotbal volně přeložil...
Andrea Pirlo někdy dokáže působit, jako by nebyl duchem přítomný, jako by se jeho mysl kamsi vytratila. Roku 2015 pózoval fotografům na střeše New Yorku. Zatímco fotoaparáty cvakaly a světla blikala, on tam stál nehybný, pasivní, čekaje na milosrdný konec. Podle jednoho novináře se jeho výraz nezměnil po celou jednu hodinu.
Italové jsou s Pirlovou kamennou tváří dávno seznámení. Gianluca Vialli jednou žertoval, že jeho srdce musí bít pětatřicet tepů za minutu. Rovněž sám Pirlo si je své reputace dobře vědom: "Můj obličej, se svým neměnným výrazem, nedovoluje nikomu nahlédnout, co si zrovna myslím." To samé platí o jeho slovech: když Marcello Lippi prohlásil, že za Pirla "mluví jeho nohy", narážel v první řadě na jeho apatický přístup k rozhovorům. Jeden z nejpozoruhodnějších hráčů se mimo plac obvykle zdál až nudný.
Máte nějaké předzápasové rituály?
Nemám, prostě jdu na hřiště a myslím jenom na zápas.
Juventus jednou z jeho odměřenosti učinil marketingový tahák. V Sydney ho posadili v parku na lavičku, aby se ho následně pokoušeli na iks způsobů zabavit. Žongléra s mačetou na tváři a noži v ruce Pirlo odměnil akorát znuděným pohledem. Operní pěvec si odvedl své; Pirlo sotva mrkl. Pak se na scénu dostaví tři pouliční tanečníci... nic. Závěrem ho dvě pohledné slečny lákají na surfing. Pirlo odhlédne a mlčí. "Pirlo není ohromen," konstatují suše titulky videa. Vzápětí jsou diváci rezignovaně vyzváni k vytvoření vlastního materiálu.
Jaký je váš oblíbený film?
To je složité - vybrat jeden. Existuje jich přece tolik.
Někteří mají za to, že se Pirlo pouze snaží působit cool, nad věcí, ale jeho mlčenlivost není žádnou fasádou. Dokud se předloni nepřipojil k New Yorku City, stranil se veškeré publicity. "Omezuji se na kabinu a hrací plochu, tam jsou mé hranice," napsal. V ty těžší dny, kdy byl odsouzen k pouhému sezení na lavičce či na tribuně, často zavíral oči a raději myslel na uklidňující věci; jako své našlapování na hrozny vína v obřím dubovém sudu, které si v dětství odbýval na babiččině farmě nedaleko Brescie. To právě tyhle dny, tyhle zkušenosti a později vzpomínky, utvářely hráče, kterého jsme poznali a tuze rádi znali.
Jaká je jedna věc, kterou o vás fanoušci nemusí vědět?
Je mnoho věcí, které o mně nevědí...
Andrea byl zázračné dítě. Ve čtyřech letech začal kopat se svými bratry a kamarády na písku poblíž přímořského rezortu, který jeho rodina vlastnila ve Viareggiu. Byl tichým hochem posedlým kopanou, který si kupoval každý výtisk Gazzetty dello Sport, aby studoval přiložená videa přímých kopů Zica, Michela Platiniho a Roberta Baggia. Doma potom plyšový balon kroutil do rohů obýváku s přistavenou pohovkou jakožto umělou zdí.
Brzy tak nevyhnutelně začal hrát se staršími dětmi. Ve třinácti kapitánoval až patnáctiletým klukům klubu Voluntas na turnaji Dana Cup v Dánsku a počínal si s takovým sebevědomím, že v semifinálovém penaltovém rozstřelu vystřihl jemný dloubák doprostřed brány. "Již velmi brzy jsem věděl, že jsem lepší než ostatní," napsal ve své autobiografii.
Jednoho dne přiběhl uřícený asistent za Cesarem Prandellim, toho času mládežnickým koučem Atalanty, že prý v dresu konkurenční Brescie viděl hrát "šíleně dobrého" kluka. Prandelli byl zaskočen; ten samý asistent už přece ve své kariéře uzřel tisíce talentů. Shodou okolností nicméně zrovna v následujícím týdnu Atalanta čelila Brescii, takže se Prandelli mohl přesvědčit na vlastí oči. "Neměl jsem slov. Nikdy jsem nic takového neviděl. Měl jsem dojem, že každý sledoval jen jeho a nikoho jiného," napsal poté.
Pirlo byl tak dobrý, že na něho v Brescii brzy začali žárlit. Jak si tak tančil kolem soupeřů a skóroval, přihlížející jeho eleganci často vnímali jako projev arogance. Kdo si ten kluk myslí, že je? Maradona? A to platilo i pro Pirlovy spoluhráče, z nichž mu jeden dokonce po celý zápas odmítal přihrávat. Pirlo se tehdy přímo na place rozbrečel. "Něco takového by se někomu tak mladému nemělo stávat," stěžoval si záhy ve své knize.
Pirlo se mezitím rozvíjel dále způsobem, že při překonávání svých vlastních hranic musel bořit lecjaké mýty a rekordy. Za reprezentační výběr do 15 let poprvé nastoupil k mezinárodnímu zápasu, aniž by splňoval minimální věkový limit; trenér Sergio Vatta ho prý povolal za účelem nabrání "pracovní zkušenosti". Podle Pirla tentýž nekalý krok zvažovali také v Brescii, aby mu předčasně umožnili nastupovat za dospělou rezervu. "Je to legrační. Ženy by si na věku pořád ubíraly, zatímco mně by všichni naopak nejradši přidávali..."
Po pouhém roce stráveném v Brescii už Pirlo trénoval s áčkem. Závistiví dospěláci na něho prý co tréninkovou jednotku páchali "deset pokusů o vraždu", ale kouč Mircea Lucescu mu od počátku věřil a již coby 16letého ho proti Reggianě poprvé nasadil k zápasu Serie A. "Byl velmi klidný, i když hrál na složité pozici ofenzivního záložníka," sdělil magazínu FourFourTwo tehdejší asistent Adelio Moro.
Pokaždé, když Pirlo nastoupil, udivoval, a tak jakmile Brescia roku 1998 sestoupila o patro níž, neměla šanci ho udržet. Nekoupil ho přitom nikdo jiný než Lucescu, toho času již lodivod Interu Milán, což pro Pirla samotného znamenalo, že se dostal do oblíbeného klubu po bok oblíbeného hráče: Baggia. Debutový ročník však Pirlovi nepřál, když Inter stihl hned čtyřikrát protočit trenéra a stratég dosazený pro následující sezonu, Marcello Lippi, mladého středopolaře ihned poslal hostovat do Reggiany.
V provinční Reggianě se Pirlo otrkal a naučil se neskládat zbraně v krušných časech. Na tréninkovém hřišti musel trenér Franco Colomba regulérně vyhazovat pojistky, aby ho zahnal domů. Ovšem tichého génia Pirla nemohlo nic rozhodit. "Poprvé, když jsem ho viděl se usmát, a opravdu šlo jenom o náznak, to jsme si akorát zajistili záchranu. Pomysleli jsme si: ‚Tak přece jen je jedním z nás - taky má emoce!‘," vzpomínal později Colomba.
Když se Pirlo vrátil do Interu, dostavilo se opět strádání. Lippi byl brzy propuštěn a jeho náhrada, Marco Tardelli, do nadějného záložníka nevkládala dostatek důvěry - alespoň tak to on sám cítil. "Kdyby Lippi zůstal, strávil bych v Interu celou kariéru," tvrdil s odstupem Pirlo. Místo toho ho v lednu 2001 čekalo další hostování v důvěrně známé Brescii.
Tam se kuriózně znovu potkal se svým vzorem Baggiem, který se do druhého největšího města Lombardie uchýlil předešlého léta. "Na jeho legendě jsem vyrůstal a zahrát si s ním se pro mě rovnalo snu. Snažil jsem se s ním trávit co možná nejvíc času, studovat jeho hru a učit se od něj," vysvětloval Pirlo pro Financial Times.
Na jaře 2001 Pirlo naskočil do pouhých 10 zápasů, ale ty ho přesto navždy a pro dobro věci změnily. S Baggiem na hrotu a Dariem Hübnerem těsně pod ním kouč Carlo Mazzone sesunul Pirla na pozici defenzivního záložníka. "Zprvu se všichni mému rozhodnutí vysmívali. Ale já pak všem hráčům říkal, ať mu dávají míč a nevymýšlí nic jiného."
Takový nápad se ukázal být majstrštykem. Pirlo rýsoval dalekonosné pasy za obranu, mezi linie či do nohy útočníkům. Brescia takhle mohla svého vrchního rozehrávače zapojovat do hry níže ve hřišti, přičemž soupeřům stále zbývalo pokrýt jistého Baggia. Vrcholným momentem jejich spolupráce byl Pirlův bochánek za obrannou linii, který si ikonický útočník jediným dotykem stáhl ze vzduchu a proměnil v parádní gól. "Dokud jsme hráli spolu, vše začínalo u něho. Vždy měl ten skvělý dar představivosti a předvídání jednotlivých událostí na hřišti," chválil svého méně zkušeného kolegu Roberto Baggio.
Inter se Pirla brzy vzdal, aby takové rozhodnutí ještě několikrát oplakával. Roku 2001 se čerstvě dvaadvacetiletý záložník stěhoval napříč Milánem do AC, kde se Carlo Ancelotti okamžitě musel vypořádávat s pořádným dilematem. Jeho soupiska byla napěchovaná šikovnými tvůrci hry - čítala Rivalda, Ruie Costu, Clarence Seedorfa, nyní Pirla - a majitel Silvio Berlusconi je přitom chtěl vídat na hřišti pěkně pospolu.
Pirlo se proto jednoho dne nabídl, že by opět hrál před obránci, stejně jako pod Mazzonem. "Měl jsem pochybnosti. Bál jsem se, že by Pirlo mohl zadělávat na potíže svým timingem, protože rád předržoval balon. Byl zárukou bezpečné, ale zdlouhavé kombinace," vzpomíná Ancelotti. Ba ne - Pirlo zjednodušil svou hru a co nevidět se stal nepostradatelným.
Netrvalo dlouho a Pirlo proslul svými dalekonosnými donáškami. Způsob, jakým v takových chvílích kopal do balonu, mohl být určen jeho úplnými začátky; na písku koneckonců musíte míč docela jinak podebrat, téměř lobovat. Proto jeho pasy setrvávaly ve vzduchu obdivuhodnou dobu; vyloženě plachtily nad hlavami soupeřů, jako by čekaly na tu pravou chvíli, kdy na jejich přebrání bude útočník - nezřídka startující teprve po vypuštění přihrávky - plně připraven. To dalekonosné pasy takového Xabiho Alonsa byly podstatně tvrdší. Kde Xabi potřeboval přesný úhel a přesnou dávku síly, Pirlo zdánlivě prostě jen žďuchal balony za obranu, jak mu to zrovna přišlo pod kopačku.
Co se prostorového vidění týče, Pirlo se neustále rozhlížel kolem sebe, neunikl mu žádný kout hřiště. "Zosobňoval to nejlepší, co jsem si dokázal představit z hlediska pohybu hlavy, držení těla a úhlů," napsal o něm Steven Gerrard. Pirlo sám tvrdí, že jeho tajemství spočívá v jednoduchosti, ale to by samotné jako vysvětlení neobstálo. "Je to spíš otázka geometrie než taktiky. V mých očích se prostě hřiště jeví větší," připouští. "Pirlo rozezná příležitost k přihrávce ve zlomku vteřiny, zatímco jiní by na takovou příležitost čekali celý život," přidává se Ancelotti.
S Pirlem v roli vrchního architekta AC Milán roku 2004 vyhrál Serii A, přičemž v letech 2003 a 2005 dokráčel až do finále Ligy mistrů, z nichž to dřívější i zvládl. Rok po slavné prohře s Liverpoolem si Pirlo s reprezentací spravil chuť na mistrovství světa. A on sám přitom zářil, když poslepu pomáhal zařídit Grossův klíčový úder v semifinále. Spolu s Gennarem Gattusem vytvořili perfektně vyvážený pár tvůrce-bořič.
Mimo trávníky si Pirlo osvojil šarm milánských veteránů, a zvláště Paola Maldiniho, kterého považoval za nejlepšího ze svých mnoha skvělých spoluhráčů. Maldini spolu s Costacurtou prý Pirla dle jeho slov téměř od nuly naučili dobrým mravům - pravidla stolování i výběru přiléhavé kravaty. "Lidé, kteří mě poznali zblízka, vědí, že jsem společenský člověk. To těm, kteří mě neznají, často nepřijde," brání se Pirlo, který sám v průběhu své kariéry pomáhal zosnovat celou řadu nejapných vtípků.
Obětí mnoha takových žertů byl "zlý muž" Gattuso. Tomu jednoho dne Pirlo ukradl mobil a esemeskou nabídl klubovému řediteli Ariedovi Braidovi Gattusovu dceru výměnou za vylepšený kontakt. Na zlatém světovém šampionátu si zase Pirlo s Danielem De Rossim utahovali z Gattusova pyžama s leopardím potiskem. A zpátky v Miláně potom Gattusovy večeře soustavně řušily únavné opravy jeho gramatických chyb, na což dle Pirla známý cholerik mnohdy reagoval ostrými výpady vidličkou, které si vyžádaly i pár zápasových absencí.
Po mistrovství světa 2006 Andrea Pirlo málem přestoupil do Realu Madrid. S ním si už i plácl nad kontraktem, až Adriano Galliani transfer v posledním okamžiku zatrhl. O rok později se AC Milán revanšoval Liverpoolu za Istanbul svým dosud posledním triumfem v Lize mistrů. Za další dva roky se Pirlo dohodl pro změnu s Chelsea, toho času vedenou Ancelottim, aby Galliani znovu zaujal rezolutní odmítavé stanovisko. Roku 2010 Pirlovi ve své kanceláři nadbíhal i sám Pep Guardiola, ale ani tehdy Rossoneri záložníkovu přání nevyhověli.
Jeden si dovede hravě představit, nakolik si Guardiola s Pirlem notovali. Ital ostatně miluje útočný fotbal a cení si elegance. Jeho oblíbeným sportovcem je Roger Federer. A i jako dítě Pirlo vždy chtěl v první řadě tvořit. "Nikdy nedělal moc faulů, protože chtěl hrát fotbal, a zároveň hru nechtěl takto kazit ostatním," sdělil FourFourTwo bývalý Pirlův kouč Roberto Clerici.
Mezitím Pirlo přirozeně pohrdal těmi, jejichž hlavním posláním bylo ničit. Proto také ztratil úctu k Siru Alexi Fergusonovi, když na něho jednou nasadil osobku Park Ji-sunga. A opovržení nebyli ušetřeni ani vykonavatelé takových nectnostných služeb, jako třeba maltský hráč André Schembri. "Takhle si přece nikdy zápas neužiješ?" bafnul na svého strážce v jednom momentě Pirlo. "Ah, ale stejně tak ty," odvětil cynicky Malťan.
Pirlo v první řadě své stínovače litoval. "Jsou to hráči - ne, víc než to; muži - kteří byli požádáni o to, aby vešli na trávník a zahodili veškerou soudnost, aby bořili místo tvoření. Klidně budou vypadat jako naprostá špína, dokud špatně vypadám i já," postěžoval si jednou bez obalu.
Roku 2011 AC Milán zopakoval chybu konkurenčního Interu a nechal Pirla jít. Massimiliano Allegri po výhře scudetta cítil, že už Pirlo příliš zestárl na to, aby ustrážil obrannou linii, a plánoval na stejné pozici upřednostňovat Massima Ambrosiniho s Markem van Bommelem. Klub proto Pirlovi nabídl pouze roční kontrakt; maestro chtěl další tři sezony a záruku setrvání ve své dosavadní úloze. Když si Pirlo definitivně uvědomil, že se s vedením neshodnou, rozplakal se.
Když ho v Juventusu ulovili dočista zadarmo, nemohli uvěřit svým očím. Gianluigi Buffon vyhrkl "Bůh existuje!". A jaká že role vlastně v Turíně na Pirla čekala? Antonio Conte hráčovu agentovi odpovídal dosti ležérně, a přece přesvědčivě: "Řekni mu, ať nemá strach. Vezmeme ho, bude k užitku. Užijeme si trochu legrace."
A tak se věru stalo: trenér Pirla dosadil do svého 3-5-2 coby hlavní mozek hry a on se mu odvděčil 13 asistencemi (jeho zdaleka největším počtem na sezonu v kariéře), které týmu vynesly titul bez jediné porážky a samotnému Pirlovi cenu pro hráče Serie A roku. První ze tří takových ocenění v řadě. Před ním hattrick individuálních vavřínů nikdo v Itálii nezkompletoval.
Pokud Pirlova kariéra v Juventusu skutečně potřebovala oživit, potom byl Antonio Conte tím nejlepším možným dozorcem nad takovým procesem. "Víte, jak to s Contem chodí: zhruba týden vypadá jako učiněný záporák, ale pak se pod ním začnete cítit dobře. On tohle potřeboval. Ta dřina mu dala sílu do nohou a vrátila mu touhu po kopané," tuší Gattuso.
Pirlo mezitím zářil také v barvách Itálie. Pod vedením Prandelliho na Euru 2012 Itálie dokráčela až do finále, když se Pirlo ve čtvrtfinále v penaltovém rozstřelu s Anglií vytasil s elegantní připomínkou svého panenkovského obloučku z dětského turnaje. Pirlo vzápětí popíral, že by si takový typ kopu dopředu připravil; šlo prý o pouhou reakci na Hartovy teatrální skopičiny na brankové čáře. "Nepředváděl jsem se. Takový prostě nejsem," odmítal později Pirlo. A Buffon se svého spoluhráče zastal s tím, že jeho drzost celému mančaftu pro zbytek rozstřelu dodala potřebnou sebedůvěru. Angličané prý od té doby vypadali být viditelně frustrovaní; Itálie získala klíčovou psychologickou výhodu.
Mistrovství světa v Brazílii se už Italům dle představ nevydařilo, ale Pirlo sám si užil alespoň menší satisfakci skrze další ponížení Joea Harta, když ho kompletně nachytal svým pokusem z přímého kopu. Ten sice orazítkoval pouze brankovou konstrukci, anglický gólman však nebyl nikterak blízko k jeho likvidaci. Hart se původně vydal doprava, aby následně zůstal jako zkoprnělý, když si to míč namířil opačným směrem. Obyčejně se předpokládá, že hráči brankáře posílají na druhou stranu pouze z penaltového puntíku. Pirlo to tehdy dokázal ze vzdálenosti o zhruba 25 metrech...
Ať už dobrovolně nebo nikoliv, Pirlo se v posledních letech stal plnohodnotným mezinárodním kultem, byť italské trávníky s grácií sobě vlastní brázdil už po více než dekádu. Jeho hustý vous se stal ikonou. A jeho persona byla jedině posílena roku 2013, kdy vypustil do světa autobiografii s celou řadou úderných vět a stanovisek. Těžko říct, jaké procento humoru skutečně pocházelo od něho samotného - ghostwriter Alessandro Alciato totiž dříve pomáhal s osobní výpovědí také Carlovi Ancelottimu, jehož autobiografii zdobil obdobný důvtip - ale tak jako tak kniha zvláštně kontrastuje s nijakými výroky, které Pirlo tradičně trousí naživo při interview.
Jaká byla vaše nejpovedenější přihrávka vůbec?
Netuším... možná ta Grossovi v roce 2006. Nevybavuji si žádný další svůj konkrétní pas.
Ve službách New Yorku City se Pirlovi dostávalo nezvykle hodně pozornosti. Být mediálně činný bylo rázem, na rozdíl od veškerých předešlých klubových zkušeností, jednou z jeho hlavních náplní práce. Přesto se jeho obecný přístup k životu změnil zhruba stejně zásadně, jako se tenkrát měnil jeho výraz na střeše New Yorku. Stále se svým otcem provozoval vinici poblíž Brescie. I po osmi měsících si pořád objednával oblečení z Itálie. Stále chodil do italských restaurací a před zápasy zásadně konzumoval těstoviny s kuřecím masem a rajčaty.
Jak se změnil život elitního fotbalista za posledních dvacet let?
Pro mě to je pořád to samé... jsem doma, hraji, trénuji, jdu zpátky domů. To je celé.
V rámci své předmluvy k Pirlově autobiografii Cesare Prandelli napsal, že Pirlo byl v danou chvíli "stále ten samý kluk, jakého poprvé spatřil před všemi těmi dlouhými lety". Stejně jako Pirlo odmítl v AC Milán přijmout odlišnou úlohu v týmu, odmítl se také v průběhu času změnit jako člověk. I ve chvíli, kdy opustil Itálii, v něm sama Itálie zůstala pevně zakořeněná...
Andrea Pirlo někdy dokáže působit, jako by nebyl duchem přítomný, jako by se jeho mysl kamsi vytratila. Roku 2015 pózoval fotografům na střeše New Yorku. Zatímco fotoaparáty cvakaly a světla blikala, on tam stál nehybný, pasivní, čekaje na milosrdný konec. Podle jednoho novináře se jeho výraz nezměnil po celou jednu hodinu.
Italové jsou s Pirlovou kamennou tváří dávno seznámení. Gianluca Vialli jednou žertoval, že jeho srdce musí bít pětatřicet tepů za minutu. Rovněž sám Pirlo si je své reputace dobře vědom: "Můj obličej, se svým neměnným výrazem, nedovoluje nikomu nahlédnout, co si zrovna myslím." To samé platí o jeho slovech: když Marcello Lippi prohlásil, že za Pirla "mluví jeho nohy", narážel v první řadě na jeho apatický přístup k rozhovorům. Jeden z nejpozoruhodnějších hráčů se mimo plac obvykle zdál až nudný.
Máte nějaké předzápasové rituály?
Nemám, prostě jdu na hřiště a myslím jenom na zápas.
Juventus jednou z jeho odměřenosti učinil marketingový tahák. V Sydney ho posadili v parku na lavičku, aby se ho následně pokoušeli na iks způsobů zabavit. Žongléra s mačetou na tváři a noži v ruce Pirlo odměnil akorát znuděným pohledem. Operní pěvec si odvedl své; Pirlo sotva mrkl. Pak se na scénu dostaví tři pouliční tanečníci... nic. Závěrem ho dvě pohledné slečny lákají na surfing. Pirlo odhlédne a mlčí. "Pirlo není ohromen," konstatují suše titulky videa. Vzápětí jsou diváci rezignovaně vyzváni k vytvoření vlastního materiálu.
Jaký je váš oblíbený film?
To je složité - vybrat jeden. Existuje jich přece tolik.
Někteří mají za to, že se Pirlo pouze snaží působit cool, nad věcí, ale jeho mlčenlivost není žádnou fasádou. Dokud se předloni nepřipojil k New Yorku City, stranil se veškeré publicity. "Omezuji se na kabinu a hrací plochu, tam jsou mé hranice," napsal. V ty těžší dny, kdy byl odsouzen k pouhému sezení na lavičce či na tribuně, často zavíral oči a raději myslel na uklidňující věci; jako své našlapování na hrozny vína v obřím dubovém sudu, které si v dětství odbýval na babiččině farmě nedaleko Brescie. To právě tyhle dny, tyhle zkušenosti a později vzpomínky, utvářely hráče, kterého jsme poznali a tuze rádi znali.
Jaká je jedna věc, kterou o vás fanoušci nemusí vědět?
Je mnoho věcí, které o mně nevědí...
Andrea byl zázračné dítě. Ve čtyřech letech začal kopat se svými bratry a kamarády na písku poblíž přímořského rezortu, který jeho rodina vlastnila ve Viareggiu. Byl tichým hochem posedlým kopanou, který si kupoval každý výtisk Gazzetty dello Sport, aby studoval přiložená videa přímých kopů Zica, Michela Platiniho a Roberta Baggia. Doma potom plyšový balon kroutil do rohů obýváku s přistavenou pohovkou jakožto umělou zdí.
Brzy tak nevyhnutelně začal hrát se staršími dětmi. Ve třinácti kapitánoval až patnáctiletým klukům klubu Voluntas na turnaji Dana Cup v Dánsku a počínal si s takovým sebevědomím, že v semifinálovém penaltovém rozstřelu vystřihl jemný dloubák doprostřed brány. "Již velmi brzy jsem věděl, že jsem lepší než ostatní," napsal ve své autobiografii.
Jednoho dne přiběhl uřícený asistent za Cesarem Prandellim, toho času mládežnickým koučem Atalanty, že prý v dresu konkurenční Brescie viděl hrát "šíleně dobrého" kluka. Prandelli byl zaskočen; ten samý asistent už přece ve své kariéře uzřel tisíce talentů. Shodou okolností nicméně zrovna v následujícím týdnu Atalanta čelila Brescii, takže se Prandelli mohl přesvědčit na vlastí oči. "Neměl jsem slov. Nikdy jsem nic takového neviděl. Měl jsem dojem, že každý sledoval jen jeho a nikoho jiného," napsal poté.
Pirlo byl tak dobrý, že na něho v Brescii brzy začali žárlit. Jak si tak tančil kolem soupeřů a skóroval, přihlížející jeho eleganci často vnímali jako projev arogance. Kdo si ten kluk myslí, že je? Maradona? A to platilo i pro Pirlovy spoluhráče, z nichž mu jeden dokonce po celý zápas odmítal přihrávat. Pirlo se tehdy přímo na place rozbrečel. "Něco takového by se někomu tak mladému nemělo stávat," stěžoval si záhy ve své knize.
Pirlo se mezitím rozvíjel dále způsobem, že při překonávání svých vlastních hranic musel bořit lecjaké mýty a rekordy. Za reprezentační výběr do 15 let poprvé nastoupil k mezinárodnímu zápasu, aniž by splňoval minimální věkový limit; trenér Sergio Vatta ho prý povolal za účelem nabrání "pracovní zkušenosti". Podle Pirla tentýž nekalý krok zvažovali také v Brescii, aby mu předčasně umožnili nastupovat za dospělou rezervu. "Je to legrační. Ženy by si na věku pořád ubíraly, zatímco mně by všichni naopak nejradši přidávali..."
Po pouhém roce stráveném v Brescii už Pirlo trénoval s áčkem. Závistiví dospěláci na něho prý co tréninkovou jednotku páchali "deset pokusů o vraždu", ale kouč Mircea Lucescu mu od počátku věřil a již coby 16letého ho proti Reggianě poprvé nasadil k zápasu Serie A. "Byl velmi klidný, i když hrál na složité pozici ofenzivního záložníka," sdělil magazínu FourFourTwo tehdejší asistent Adelio Moro.
Pokaždé, když Pirlo nastoupil, udivoval, a tak jakmile Brescia roku 1998 sestoupila o patro níž, neměla šanci ho udržet. Nekoupil ho přitom nikdo jiný než Lucescu, toho času již lodivod Interu Milán, což pro Pirla samotného znamenalo, že se dostal do oblíbeného klubu po bok oblíbeného hráče: Baggia. Debutový ročník však Pirlovi nepřál, když Inter stihl hned čtyřikrát protočit trenéra a stratég dosazený pro následující sezonu, Marcello Lippi, mladého středopolaře ihned poslal hostovat do Reggiany.
V provinční Reggianě se Pirlo otrkal a naučil se neskládat zbraně v krušných časech. Na tréninkovém hřišti musel trenér Franco Colomba regulérně vyhazovat pojistky, aby ho zahnal domů. Ovšem tichého génia Pirla nemohlo nic rozhodit. "Poprvé, když jsem ho viděl se usmát, a opravdu šlo jenom o náznak, to jsme si akorát zajistili záchranu. Pomysleli jsme si: ‚Tak přece jen je jedním z nás - taky má emoce!‘," vzpomínal později Colomba.
Když se Pirlo vrátil do Interu, dostavilo se opět strádání. Lippi byl brzy propuštěn a jeho náhrada, Marco Tardelli, do nadějného záložníka nevkládala dostatek důvěry - alespoň tak to on sám cítil. "Kdyby Lippi zůstal, strávil bych v Interu celou kariéru," tvrdil s odstupem Pirlo. Místo toho ho v lednu 2001 čekalo další hostování v důvěrně známé Brescii.
Tam se kuriózně znovu potkal se svým vzorem Baggiem, který se do druhého největšího města Lombardie uchýlil předešlého léta. "Na jeho legendě jsem vyrůstal a zahrát si s ním se pro mě rovnalo snu. Snažil jsem se s ním trávit co možná nejvíc času, studovat jeho hru a učit se od něj," vysvětloval Pirlo pro Financial Times.
Na jaře 2001 Pirlo naskočil do pouhých 10 zápasů, ale ty ho přesto navždy a pro dobro věci změnily. S Baggiem na hrotu a Dariem Hübnerem těsně pod ním kouč Carlo Mazzone sesunul Pirla na pozici defenzivního záložníka. "Zprvu se všichni mému rozhodnutí vysmívali. Ale já pak všem hráčům říkal, ať mu dávají míč a nevymýšlí nic jiného."
Takový nápad se ukázal být majstrštykem. Pirlo rýsoval dalekonosné pasy za obranu, mezi linie či do nohy útočníkům. Brescia takhle mohla svého vrchního rozehrávače zapojovat do hry níže ve hřišti, přičemž soupeřům stále zbývalo pokrýt jistého Baggia. Vrcholným momentem jejich spolupráce byl Pirlův bochánek za obrannou linii, který si ikonický útočník jediným dotykem stáhl ze vzduchu a proměnil v parádní gól. "Dokud jsme hráli spolu, vše začínalo u něho. Vždy měl ten skvělý dar představivosti a předvídání jednotlivých událostí na hřišti," chválil svého méně zkušeného kolegu Roberto Baggio.
Inter se Pirla brzy vzdal, aby takové rozhodnutí ještě několikrát oplakával. Roku 2001 se čerstvě dvaadvacetiletý záložník stěhoval napříč Milánem do AC, kde se Carlo Ancelotti okamžitě musel vypořádávat s pořádným dilematem. Jeho soupiska byla napěchovaná šikovnými tvůrci hry - čítala Rivalda, Ruie Costu, Clarence Seedorfa, nyní Pirla - a majitel Silvio Berlusconi je přitom chtěl vídat na hřišti pěkně pospolu.
Pirlo se proto jednoho dne nabídl, že by opět hrál před obránci, stejně jako pod Mazzonem. "Měl jsem pochybnosti. Bál jsem se, že by Pirlo mohl zadělávat na potíže svým timingem, protože rád předržoval balon. Byl zárukou bezpečné, ale zdlouhavé kombinace," vzpomíná Ancelotti. Ba ne - Pirlo zjednodušil svou hru a co nevidět se stal nepostradatelným.
Netrvalo dlouho a Pirlo proslul svými dalekonosnými donáškami. Způsob, jakým v takových chvílích kopal do balonu, mohl být určen jeho úplnými začátky; na písku koneckonců musíte míč docela jinak podebrat, téměř lobovat. Proto jeho pasy setrvávaly ve vzduchu obdivuhodnou dobu; vyloženě plachtily nad hlavami soupeřů, jako by čekaly na tu pravou chvíli, kdy na jejich přebrání bude útočník - nezřídka startující teprve po vypuštění přihrávky - plně připraven. To dalekonosné pasy takového Xabiho Alonsa byly podstatně tvrdší. Kde Xabi potřeboval přesný úhel a přesnou dávku síly, Pirlo zdánlivě prostě jen žďuchal balony za obranu, jak mu to zrovna přišlo pod kopačku.
Co se prostorového vidění týče, Pirlo se neustále rozhlížel kolem sebe, neunikl mu žádný kout hřiště. "Zosobňoval to nejlepší, co jsem si dokázal představit z hlediska pohybu hlavy, držení těla a úhlů," napsal o něm Steven Gerrard. Pirlo sám tvrdí, že jeho tajemství spočívá v jednoduchosti, ale to by samotné jako vysvětlení neobstálo. "Je to spíš otázka geometrie než taktiky. V mých očích se prostě hřiště jeví větší," připouští. "Pirlo rozezná příležitost k přihrávce ve zlomku vteřiny, zatímco jiní by na takovou příležitost čekali celý život," přidává se Ancelotti.
S Pirlem v roli vrchního architekta AC Milán roku 2004 vyhrál Serii A, přičemž v letech 2003 a 2005 dokráčel až do finále Ligy mistrů, z nichž to dřívější i zvládl. Rok po slavné prohře s Liverpoolem si Pirlo s reprezentací spravil chuť na mistrovství světa. A on sám přitom zářil, když poslepu pomáhal zařídit Grossův klíčový úder v semifinále. Spolu s Gennarem Gattusem vytvořili perfektně vyvážený pár tvůrce-bořič.
Mimo trávníky si Pirlo osvojil šarm milánských veteránů, a zvláště Paola Maldiniho, kterého považoval za nejlepšího ze svých mnoha skvělých spoluhráčů. Maldini spolu s Costacurtou prý Pirla dle jeho slov téměř od nuly naučili dobrým mravům - pravidla stolování i výběru přiléhavé kravaty. "Lidé, kteří mě poznali zblízka, vědí, že jsem společenský člověk. To těm, kteří mě neznají, často nepřijde," brání se Pirlo, který sám v průběhu své kariéry pomáhal zosnovat celou řadu nejapných vtípků.
Obětí mnoha takových žertů byl "zlý muž" Gattuso. Tomu jednoho dne Pirlo ukradl mobil a esemeskou nabídl klubovému řediteli Ariedovi Braidovi Gattusovu dceru výměnou za vylepšený kontakt. Na zlatém světovém šampionátu si zase Pirlo s Danielem De Rossim utahovali z Gattusova pyžama s leopardím potiskem. A zpátky v Miláně potom Gattusovy večeře soustavně řušily únavné opravy jeho gramatických chyb, na což dle Pirla známý cholerik mnohdy reagoval ostrými výpady vidličkou, které si vyžádaly i pár zápasových absencí.
Po mistrovství světa 2006 Andrea Pirlo málem přestoupil do Realu Madrid. S ním si už i plácl nad kontraktem, až Adriano Galliani transfer v posledním okamžiku zatrhl. O rok později se AC Milán revanšoval Liverpoolu za Istanbul svým dosud posledním triumfem v Lize mistrů. Za další dva roky se Pirlo dohodl pro změnu s Chelsea, toho času vedenou Ancelottim, aby Galliani znovu zaujal rezolutní odmítavé stanovisko. Roku 2010 Pirlovi ve své kanceláři nadbíhal i sám Pep Guardiola, ale ani tehdy Rossoneri záložníkovu přání nevyhověli.
Jeden si dovede hravě představit, nakolik si Guardiola s Pirlem notovali. Ital ostatně miluje útočný fotbal a cení si elegance. Jeho oblíbeným sportovcem je Roger Federer. A i jako dítě Pirlo vždy chtěl v první řadě tvořit. "Nikdy nedělal moc faulů, protože chtěl hrát fotbal, a zároveň hru nechtěl takto kazit ostatním," sdělil FourFourTwo bývalý Pirlův kouč Roberto Clerici.
Mezitím Pirlo přirozeně pohrdal těmi, jejichž hlavním posláním bylo ničit. Proto také ztratil úctu k Siru Alexi Fergusonovi, když na něho jednou nasadil osobku Park Ji-sunga. A opovržení nebyli ušetřeni ani vykonavatelé takových nectnostných služeb, jako třeba maltský hráč André Schembri. "Takhle si přece nikdy zápas neužiješ?" bafnul na svého strážce v jednom momentě Pirlo. "Ah, ale stejně tak ty," odvětil cynicky Malťan.
Pirlo v první řadě své stínovače litoval. "Jsou to hráči - ne, víc než to; muži - kteří byli požádáni o to, aby vešli na trávník a zahodili veškerou soudnost, aby bořili místo tvoření. Klidně budou vypadat jako naprostá špína, dokud špatně vypadám i já," postěžoval si jednou bez obalu.
Roku 2011 AC Milán zopakoval chybu konkurenčního Interu a nechal Pirla jít. Massimiliano Allegri po výhře scudetta cítil, že už Pirlo příliš zestárl na to, aby ustrážil obrannou linii, a plánoval na stejné pozici upřednostňovat Massima Ambrosiniho s Markem van Bommelem. Klub proto Pirlovi nabídl pouze roční kontrakt; maestro chtěl další tři sezony a záruku setrvání ve své dosavadní úloze. Když si Pirlo definitivně uvědomil, že se s vedením neshodnou, rozplakal se.
Když ho v Juventusu ulovili dočista zadarmo, nemohli uvěřit svým očím. Gianluigi Buffon vyhrkl "Bůh existuje!". A jaká že role vlastně v Turíně na Pirla čekala? Antonio Conte hráčovu agentovi odpovídal dosti ležérně, a přece přesvědčivě: "Řekni mu, ať nemá strach. Vezmeme ho, bude k užitku. Užijeme si trochu legrace."
A tak se věru stalo: trenér Pirla dosadil do svého 3-5-2 coby hlavní mozek hry a on se mu odvděčil 13 asistencemi (jeho zdaleka největším počtem na sezonu v kariéře), které týmu vynesly titul bez jediné porážky a samotnému Pirlovi cenu pro hráče Serie A roku. První ze tří takových ocenění v řadě. Před ním hattrick individuálních vavřínů nikdo v Itálii nezkompletoval.
Pokud Pirlova kariéra v Juventusu skutečně potřebovala oživit, potom byl Antonio Conte tím nejlepším možným dozorcem nad takovým procesem. "Víte, jak to s Contem chodí: zhruba týden vypadá jako učiněný záporák, ale pak se pod ním začnete cítit dobře. On tohle potřeboval. Ta dřina mu dala sílu do nohou a vrátila mu touhu po kopané," tuší Gattuso.
Pirlo mezitím zářil také v barvách Itálie. Pod vedením Prandelliho na Euru 2012 Itálie dokráčela až do finále, když se Pirlo ve čtvrtfinále v penaltovém rozstřelu s Anglií vytasil s elegantní připomínkou svého panenkovského obloučku z dětského turnaje. Pirlo vzápětí popíral, že by si takový typ kopu dopředu připravil; šlo prý o pouhou reakci na Hartovy teatrální skopičiny na brankové čáře. "Nepředváděl jsem se. Takový prostě nejsem," odmítal později Pirlo. A Buffon se svého spoluhráče zastal s tím, že jeho drzost celému mančaftu pro zbytek rozstřelu dodala potřebnou sebedůvěru. Angličané prý od té doby vypadali být viditelně frustrovaní; Itálie získala klíčovou psychologickou výhodu.
Mistrovství světa v Brazílii se už Italům dle představ nevydařilo, ale Pirlo sám si užil alespoň menší satisfakci skrze další ponížení Joea Harta, když ho kompletně nachytal svým pokusem z přímého kopu. Ten sice orazítkoval pouze brankovou konstrukci, anglický gólman však nebyl nikterak blízko k jeho likvidaci. Hart se původně vydal doprava, aby následně zůstal jako zkoprnělý, když si to míč namířil opačným směrem. Obyčejně se předpokládá, že hráči brankáře posílají na druhou stranu pouze z penaltového puntíku. Pirlo to tehdy dokázal ze vzdálenosti o zhruba 25 metrech...
Ať už dobrovolně nebo nikoliv, Pirlo se v posledních letech stal plnohodnotným mezinárodním kultem, byť italské trávníky s grácií sobě vlastní brázdil už po více než dekádu. Jeho hustý vous se stal ikonou. A jeho persona byla jedině posílena roku 2013, kdy vypustil do světa autobiografii s celou řadou úderných vět a stanovisek. Těžko říct, jaké procento humoru skutečně pocházelo od něho samotného - ghostwriter Alessandro Alciato totiž dříve pomáhal s osobní výpovědí také Carlovi Ancelottimu, jehož autobiografii zdobil obdobný důvtip - ale tak jako tak kniha zvláštně kontrastuje s nijakými výroky, které Pirlo tradičně trousí naživo při interview.
Jaká byla vaše nejpovedenější přihrávka vůbec?
Netuším... možná ta Grossovi v roce 2006. Nevybavuji si žádný další svůj konkrétní pas.
Ve službách New Yorku City se Pirlovi dostávalo nezvykle hodně pozornosti. Být mediálně činný bylo rázem, na rozdíl od veškerých předešlých klubových zkušeností, jednou z jeho hlavních náplní práce. Přesto se jeho obecný přístup k životu změnil zhruba stejně zásadně, jako se tenkrát měnil jeho výraz na střeše New Yorku. Stále se svým otcem provozoval vinici poblíž Brescie. I po osmi měsících si pořád objednával oblečení z Itálie. Stále chodil do italských restaurací a před zápasy zásadně konzumoval těstoviny s kuřecím masem a rajčaty.
Jak se změnil život elitního fotbalista za posledních dvacet let?
Pro mě to je pořád to samé... jsem doma, hraji, trénuji, jdu zpátky domů. To je celé.
V rámci své předmluvy k Pirlově autobiografii Cesare Prandelli napsal, že Pirlo byl v danou chvíli "stále ten samý kluk, jakého poprvé spatřil před všemi těmi dlouhými lety". Stejně jako Pirlo odmítl v AC Milán přijmout odlišnou úlohu v týmu, odmítl se také v průběhu času změnit jako člověk. I ve chvíli, kdy opustil Itálii, v něm sama Itálie zůstala pevně zakořeněná...
Komentáře (206)
Přidat komentářTed Mosby, the architect
sexualni architekt Robert Jebal, v hlavni roli Ted Mosby
Sem se lekl že umřel podle tý fotky.
Prvních 5 minut tam měli jinou. Asi ji tam měli nechat
tiez pozeram, co sa stalo, ked zmenili na CB.
Tahle je reprezentativní a klubově neutrální.
attention whore
prisel sem se jen kvuli tomu, abych to napsal. tak ted uz to jenom Tobe opalcuju:
stačila expreska
Na zhodnocení Tvého života určitě ...
...že to trvalo
Diplomka
tohle?
RIP
Hrozný rok
Kdepak jsi, fantomasi, vzal inspiraci?
"Génius introvert - zhruba takhle Andreu Pirla ve svém článku pro server Time on the Ball vykresluje Thore Haugstad, jehož text pro vás EuroFotbal volně přeložil... "
Jasný, já jen že tady Haugstada už nějakou dobu pěkně hypuju, protože je skvělej. A i tenhle článek jsem tu házel pod Venturu.
Aha, já diskuze zas tolik nečtu no, sledujem se na Twitteru. Ale od Thoreho sem už překládal i článek o Capellovi, skvělej určitě je
Jsem rád, že se tu článek o Pirlovi objevil, ale ten překlad je místy fakt příšerný. Opravdu by to sneslo korekturu.
Pomalej,zákeřnej průměrák_ level Pavka Zavadil
Pavka
No Pirlo, no party
skvely vyber jedla
Jake jidlo? Nemuzu to najit
cestoviny s kuracim a rajcinami
schvaluju
hele u Vás se říká cestoviny místo těstoviny... že jste je viděli vždycky jen z vlaku ?
To je jako pasta na cesty?
To jsou noviny, které si čteš na cestách.
Předpokládám, že se to konzumuje podobně jako tortilla.
Pan HRAC, pre mna najlepsi tvorca hry, bola radost pozerat sa na jeho hru, tie pasy z nicoho nic sa len tak neuvidia znova.Respekt Andrea
super článek
Výborný hráč a sympaťák. Nikdy nezapomenu na zálohu Pirlo - Gattuso - Seedorf - Kaká.
Dobrý článek, navíc o mém oblíbeném hráči, který měl lepší kopací techniku než Iniesta s Xavim dohromady.
To ovšem nic nemění na tom, že bych ten článek napsal stejně kvalitně (ne-li lépe) než Daníček, kdybych chtěl.
" Byl tichým hochem posedlým kopanou, který si kupoval každý výtisk Gazzetty dello Sport, aby studoval přiložená videa přímých kopů Zica, Michela Platiniho a Roberta Baggia."
k novinam byly prilozeny videa? nebo mi neco unika?
Tak k PC časopisum se taky přikládaly/přikládaj cédéčka s PC hrama. Nevim...
https://www.youtube.com/watch?v=kuEVgLdrUHE
Škoda, že tenkrát nešel do Barcy. Ale záloha Xavi, Pirlo, Iniesta by už asi byla moc
Kdy tenkrát?
2008/2009 nebo 2009/2010 ho tuším chtěl Pep
Teď jsem to přečetl akorát, dobře že nešel. I Juve mě doteď sere že tam šel Takového hráče ztratit
Proc vlastne sel? Nechce se mi to hledat
Vedeni mu nenabídlo smlouvu s tím že se chtělo omladit kádr
Karma no, diky
Chválím autora, dobrá práce, dobrý přehled
mel by Pirlo na vyber Moravy?
Kdyby chtěl, tak je rct-toulon lepší jak Pirlo.
tak ale Pirlo treba nemel zraneni
"Sami si uvědomíte, že ten moment nadešel. Každý den máte zdravotní problémy"
měl, ale zničily mu až konec kariéry
zivot neni fer
Příjemné čtení na dobrou noc PIRLO
AP ♥
Článek
Fuj, jí jak viděl po načtení stránky tu černobílou fotku, tak jsem myslel, že umřel.
Miroslav Pražák z České Lípy kouří cikánům čuráky a jeho máma ho mrdá u toho do prdele...
Viac podobných článkov...
Skvělý hráč, skvělý článek
(jen... to slovo "regulérní" už mi přijde až moc často používaný a otravný )
OT: Když je ten černý pátek, nemá někdo tipy na zajímavé slevy?
Ano, zde jsou zajímavé tipy - https://tinyurl.com/yb6c6cuq
Čím sprostější, tím uvěřitelnější?
Kazdy si tam najde to svoje...
Bohužel je to ale pravda. Asi před rokem jsme kupovali sedačku ve slevě za 8k (původní cena byla nějak 12-13k). Po měsící byla "sleva" pryč, ale sedačka stála pořád 8k
Zrovna včera jsem hledal a v nějakejch americkejch shopech mají iPhone 6S os USD 399. Což je asi o 3 litry mín než u nás..nevím, ale jak je to tam pak s lokalizací. Jinak kupovat na black friday je stejně kravina, protože u většiny produktů se za poslední měsíc o nějakých 20% cena navýšila, takže dnes se to vlastně dá koupit za tu standardní cenu.
Ten rozdíl ti ale udělá DPH a Clo, který ti k tomu při nákupu z USA přičtou.
Jinak souhlasím, Black friday je v ČR opravdu většinou jen jedna velká levá, stejně jako celej retail. Třeba co se týče právě elektroniky, tak stačí srovnat ceny na Heurece třeba s rakouským Mediamarkt, což je normální řetězec jako Datart, žádnej garážista. Tam se u většiny věcí dostaneš na rozdíl 20% a víc. V úterý jsem tam kupoval Chromecast za 600 Kč, co tady stojí nejlevnější na Heurece 1100 Kč, objektiv asi o 7k levnější atd. Dělají tady z lidí akorát blbce.
todle jsem se onehda pokousel vysvetlit pritelkyni a tchyni. Potom ta radost kdyz si neco o blackfridayu objednaji, no hruza, nakonec jsem podle nich ten osel ja
já jsem v UK přišel do velkýho krámu, kde měli všude cedule Black Friday a když jsem se podíval na jednotlivý cedulky, zjistil jsem, že to je vlastně sleva jen pro ty, co maj jejich klub kartu - na kterou je sleva pořád nemluvě o tom, že i po slevě drahý.. tady je to taky levý jak svině
to je hovno. dovážet takovýhle věci musíš z JV Asie, tam jsou teprv levný
je čtvrtek
Black "friday" tady jede už asi 14 dnů
mrkni na gearbest...nebo aliexpres...ti cinani jeste obcas neco zlevni...
trochu maji slevy odevni spolecnosti,ale to je lepsi si pockat na vyprodeje po vanocich...
na avmanii v diskuzi resi slusne slevy na sluchatka...
jinak tip...elektricka kolobezka xiaomi za 350 dolaru na gearbestu...
Můj nejoblíbenější hráč historie. Kvůli hráčům jako byl baresi, maldini, van basten, vialli, guillit, cantona, shearer.. No ten seznam by byl hodně dlouhý, jsem začal fotbal sledovat, ale pirlo ho hrál takovým způsobem, který považuji za vrchol fotbalovosti.
Pirlo byl bezpochyby skvělej, ale v tom vrcholu fotbalovosti byl pro me porad o slušný kousek nad ním Zizou..
A spousta dalších...
No tak jmenuj...na dmku mi nerekneš jmeno se kterým bych souhlasil.
Tak Zidane byl taky jedinečný. V mý idealní 11ce by hráli určitě spolu;). Pirlo má navíc pro mě to, že je to sympaták, který byl u toho, když se dařilo mýmu oblíbenýmu týmu a hrál na pozici, kde je ta fotbaovost jeste vzacnejší než na pozici zidana..
https://www.buildlineup.com/shared/5a1d437a8dd5dd25d4d27c11
Krásný, přesný.. Díky autorovi a díky za překlad.
skvely futbalista... uzasna charizma.... a ciernobiela fotka mi nejak nevadi... nie na kazdej ciernobielej fotke musi ist hned o smrt ked chcete farby, chodte sa prejst na pride
poslední věta
ta jeho biografie asi nebude v cestine co ?
božan...stejne tahle generace hracu byla neskutecne skvela...
Vubec ta Italie Buffon, Nesta, Cannavaro, Gattuso. Pirlo, Totti, Piero, Inzaghi, Vieri, i treba Cassano.. Urcite by slo doplnit spoustu dalsich.
Neskutecna sbirka legend.
to jo... italove to meli neskutecne nabuseny
ostatni narodaky (vcetne naseho) byli taky skvely...
asi to rika kazdy starsi,ale ta predchozi generace se mi zdala lepsi nez co je/zacina ted...
Asi jo..
Velkou silu si vybavuju jeste u francouzu, dessailly, thuram, lizarazu, zidan, makelele, vieira, henry, trezeguet, pires, wiltord, petit...
Anglicani kolem roku 2005, jen ta zaloha gerrard, scholes, lampard, becks.. Ikdyz nic nedokazali..
Ale treba za par let budem stejne vnimat dnesni francouze, nemce..
jj,mas recht,ze to je vzdy z pohledu generace,ktera toho "zazije" vic,tak se jim ty vzpominky z detstvi zdaji lepsi...vis jak...trava zelenejsi,nebe modrejsi...
frantici byli bozi...i kdyz i ti dnesni maji velkou kvalitu...
ono je to i takove pozvdechnuti,ze hraci jako pirlo,xavi a dalsi konci a ti novejsi jsou takovy...no,nevyrazni (messi a ronaldo se nepocitaji )...
ale zas je fakt,ze treba verratti bude pozdeji mozna bran jako ted pirlo...no uvidime
To tezko s tim Verrattim, by uz ted musel bejt nekde jinde.
Jako kde jinde?
Je mu čerstvě 25..pátým rokem hraje za PSG
Pirlo hrál v 25 letech za AC třetím rokem...
Herně? Jak Pirlo tehdy tak Veratti teď jsou skvělí...a v tom věku stále mladí
Verratti taky může vyhrát LM...pokud to sejkum vyjde...
Hrát Verratti za nějaký Italský klub,tak se není o čem bavit...ale snad jim to vrátí v repre
Přijď za 10 let ty jinde
ved to je mozno lahsie nadpriemerny hrac ktory ma to najlepsie pravdepodobne uz za sebou - ak bude realne brany ako Pirlo a nezdvihne svoju uroven comu ja osobne ani trocha neverim tak potom isiel futbal pekne dole
jasna vec...v cerstvych 25 letech ma to nejlepsi za sebou
vždyť nikam neroste už X let, jeho výkonnost se dávno zastavila na jeho limitech, který jsou jasně viditelný
to sice rict muzes,ale v cerstvych 25 letech to preci nemusi byt zadna pravda...
Bohužiaľ, musím súhlasiť. Mal som v ňom veľké očakávania a v súčasnosti iba stagnuje (i keď chcel by som stagnovať na tej úrovni) možno by mu prospel prestup do náročnejšej ligy ....
a proč by se nemohl ještě jednou rozjet? a jaký limity jako?
Srovnávat Verrattiho a Pirla je jako srovnávat LaFerrari a traktor Zetor. Úplně jiný auta, úplně jiný vlastnosti, úplně jiný užití, úplně jiný výkony...
Nicméně v souboji na smrt Zetor zvítězí!!!
Pirlo v 21 vyhral juniorske ME. Ten sampionat mu patril. Rovnako v AC, Juve a Squadre. Zatial co Veratti vsade kde musel dokazovat vyhorel. Nikde nevinikal, nerobil rozdiel. Mozno v zapasoch ked sa darilo celemu muzstvu a super nebol vo forme. Prave tu je vidno rozdiel medzi tymito dvoma hracmi-generaciami. Jeden vyleti vdaka mediam a zapasom kde PSG zdemoluje supera obrovskou kvalitativnou prevahou. Druhy vyhra ME21, LM, MS a je zakladnym kamenom uspechu. A aj ked sa nedari, vynika.
Zapas vo Svedsku ukazal ake ma schopnosti. Pirlo v 21 nestratil tolko lopt, dokazal vymysliet niekolko genialnych pasov, prenikov a dokazal diktovat tempo. Sucasny Svedi zdaleka nie su meritkom kvality. Ak by dosahoval kvalit Pirla v 25, s nadsazkou by sam porazil Svedov. Bol by ten kyzen rozdielovy hrac.
beru,ale nesouhlasim
se koukni,jake mel spoluhrace v repre pirlo a ted verratti...nebe a dudy...neni to proste tenis
ale hlavne celkove ta diskuze bylo o necem jinem...ze treba mladi ho budou brat za 10 let podobne,jako my starsi ted bereme pirla...
koho jineho maji italove ted do zalohy,aby ho za 10 let nejak vic brali? navic tu LM taky nejspis brzy vyhraje...
ale je jasny,ze s tou spatnou italskou repre nic nevyhraje...ale to by nevyhral ani pirlo
kdo mluví o vyhrávání? jeho výkony za Azzurri jsou vyloženě trapný, povede se mu jeden zápas z 15...pokud ho chceš dávat na úroveň Pirla, tak bych čekal, že aspoň v tom podle tebe slabým týmu bude nějak vyčnívat, což se neděje ani omylem
jinak právě Verrattiho dělají spoluhráči v PSG, Pirlo naopak dělal spoluhráře
tak oni i spoluhraci delali pirla,se koukni na ta jmena,se kteryma hraval...pirlo by v momentalni italsky repre taky nic moc nezmohl...
ale tak...pockame si deset let a pak uvidime,co na nej budou rikat ti mladsi...ted je to stejne jedno
bohužiaľ robo mrázik, nemáš pravdu, o Verrattim sa hovorilo ako o novom Pirlova. A ja som sa tomu veľmi tešil. Pravda je taká, že Verratti skoro vôbec nevyniká, je dobrý, ale dva roky už prešlapuje na mieste a vôbec nejde hore (by som povedal, že možno práve naopak). Jednoznačne musí s PSG odísť. Tá záblesky geniality v ňom proste nevidieť, a už vôbec nie na to, aby bol v súčanosti porovnávaný s Pirlom.
ok...je dost mozny,ze kdyby hral v juve,tak je branej lepe a i jeho vyvoj by byl lepsi
Pirlo mnohem víc dělal spoluhráče, ne naopak, to se o Verrattim zdaleka říct nedá. Stačí se podívat na Pirla, když přišel do Juve, stačí se podívat na jeho výkony za Azzurri, třeba na EURO 2012, kde měla Itálie papírově dost podobnej tým jako dneska atd.
pirlo prisel do juve ve 32 letech...jak to chces porovnavat s cerstve 25 letym verrattim?
vem si pirla,kdyz mu bylo 25,at je to spravedlive
ano az tak? no dobre, podme sa porozpravat o lige majstrov 2005 a Pirlovi v nej
preboha ved tam bol rozdiel medzi Verrattim a Pirlom trojnasobny
jop...preci jen kaka,seedorf,maldini,cafu,nesta,stam,ševa,inzaghi...
popovidat si muzeme...nejdriv se koukni na kadr tehdy a pak zacneme
nikdo nerika,ze pirlo nebyl kvalitni a ze to neni borec
jen to snizovani verrattiho kvalit je az moc vyrazny...
verim,ze hrat za Juve,tak se bere uplne jinak
to je v poriadku o tom je debata
s tym Juventusom ja napriklad uplne suhlasim... ale chces tu naznacit, ze PSG nema na dnesne pomery "svetovy kader"?, preboha ved je to asi najbohatsi klub na svete, dost porovnatelne s AC tej doby
ano spoluhracov mal skvelych, ale aj superov, ku ktorym si Verratti dnes necuchne, ved ten chlapec bol trapny proti Svedom
Ale takhle to brat preci uplne nejde ne? V 25 letech mel i pirlo jiste par zapasu,ve kterych byl trapny
Nerikam,ze nema psg kadr,jen ze to srovnani s pirlem kdyz prisel do juve kulha,protoze tam prisel jako velmi zkuseny hrac...verratti bude ve 32 letech taky jiny nez ted
Jak rikam,zastavat se ho nechci,pirlo byl az moc dobry...ale i tak jste na verrattiho moc drsny
Ja fandim kazdemu Talianovi aj ked nehraje v Juve. Ale Verratti tu kvalitu ani zdaleka nema. Nejde o to kto ma akych spoluhracov ale co predvadza na ihrisku. Ci slabi, ci silny super priemerny vyokon. Zapasy kde by sa dal hodnotit lepsim vykonom je pramalo. A zvacsa to nebolo jeho zasluhou.
Pamatam si Pirla nech hral kdekolvek s kymkolvek, bol na neho takmer vzdy spolah. Ina mentalita, ina kvalita. Uz len to rozhadzovanie a neustale stazovanie si Marca ho dost vystihuje. Mozno som precitlively ale mam dost tychto hracov ktori su medialne povazovany za spicku ale ked maju nieco predviest, vyhoria. A vzdy sa najde kopec vyhovoriek preco...
Mozno mi vytrie zrak a bude spicka ale Pirlovu uroven zatial nedosiahol.
Ok
ale fajn,beru,ze se k pirlovym kvalitam nikdy nepriblizi...at tu nejsme do zitra
poznam cloveka, ktoremu hovoria Nostradamus, pretoze 16. novembra 1989 vstupil do strany, ja takto predpovedat neviem a vobec sa nesnazim ponizit Verrattiho kvality, ale ludia rychlo zabudaju a porovnanie s Pirlom je dnes celkom smiesne
ok, tímhle si Verrattimu dost pomohl, no...
Krasne ses spletl
já jsem teda Verattiho, pravda, už je to nějakou dobu, viděl pár zápasů tahnout tým, i když ten tým vůbec nebyl v laufu, a byl tam jednoznačně rozdílovym hráčem. i v PSG, i v nároďáku
Sucasni Francuzi nie su tak silny azda na ziadnom poste. Tam boli hlavne osobnosti a psychicky odolny hraci. A mali Zizuho co bol Messi tej doby.
Hm.ono se to srovnává blbě..myslel jsem to tak,že mají teď Francouzi v globalu velmi kvalitní repre oproti ostatním podobně jako tehdy..
Jasně že Zidane byl neskutečný
Suhlasim, v sucasnosti patri FRA repre k spicke. Tazko sa to zrovnava ale mam pocit su ako jednooky kral medzi slepimy.
Podla medii, fanusikov je Bonucci a Cuadrado spicka. V skutocnosti hraju prd a je okolo nich len hype. Takyto hraci by sa v minulosti nechytali v poprednych kluboch/repre. Dnes su meritkom tej vyssej (mozno miestami az absolutnej) kvality.
Ale je to asi tym ze sa zmenilo pojatie hry. Dnes je fyzicka zdatnost nadovsetko.
tak mas kvalitni repre spanelska,nemecka,belgie v evrope...tech "neslepych" je vic...navic se ten fotbal docela srovnava vykonostne
Verratti bude brán jako Pirlo s přibližně nulaprocentní pravděpodobností. Abolutně bez šance, ten kluk je o tři levely níže.
kdo by rekl,ze kdyz bylo nedvedovi 24,kam to dotahne...nebo lampard ve sve druhe sezone...a dalsi a dalsi hraci...
nechci je srovnavat...jen jste na nej moc drsni (a italove nikoho lepsiho vlastne nemaji...)
Když o někom prohlásíš, že nemá na Pirla, není to nějaká přehnaná přísnost. Na něj nemá skoro nikdo, že jo. Pirlo byl dlouhodobě přinejhorším top3 ve všech týmech kde hrál, často i top1. Verratti není v PSG v top5 určitě, možná i hůř.
Říkám si to taky, i když je to asi kravina, neboť to ztotožňuju s dospívaním.
ten gól Pirlo-Baggio, oceněnej v článku odkazem na video.. jasný, pas parádní, ale to zpracování mindblowing
Gennaro Gattuso has rejected suggestions he was instrumental in the success of Andrea Pirlo for AC Milan and Italy.
"Don't talk nonsense," Gattuso told Radio 24.
"Let's not confuse Nutella with s***.
"When I saw him play, it made me think I had to change profession. Nobody knows that better than me, because I started playing with him at Italy Under-15 level and then all the youth teams after that.
Povahovo taký Kimi Raikkonen
TOP
https://www.youtube.com/watch?v=X-KvK8KDGfs
odkopnout to do outu by bylo málo spektakulární a pod úroveň Beckenbauera, jediný dvě možnosti byly efektní zpracování a pak 90 metrů dlouhá přihrávka na útočníka, nebo efektní zpracování do vlastní brány...vybral si to druhý a má na to právo
AC koupilo auto bez pneumatik. tzn. bez Chielliniho
Neverim ze sa este niekedy zdvihne.Cim viac sa bude snazit tym neohrozenym Bonucci stylom tym to bude horsie.
kdyby měl tvoji ofinu, tak by to s ní zastavil v pohodě
nice
Za nich nehral, pomôžem ti, hral napr. v Interi, AC, Juventuse .
boje
takyto hrac uz nebude, jedinecny styl a jedinecna osobnost, jeden z mala hracov ktoreho som musel uznavat aj ked hral v Juve
"To dalekonosné pasy takového Xabiho Alonsa byly podstatně tvrdší. Kde Xabi potřeboval přesný úhel a přesnou dávku síly, Pirlo zdánlivě prostě jen žďuchal balony za obranu, jak mu to zrovna přišlo pod kopačku. "
Presne tak, Steve Gerrard sa raz vyjadril, že Xabiho prihrávky mali razanciu strely, boli tak tvrdé.
K Pirlovi, skvelý hráč, tú taliansku generáciu som žral, génius pri géniovi, legenda pri legende, najradšej som mal Tottiho .
Perfektní článek :)
Celkem sranda, jak zhrzení Juventini shazujou Verrattiho.
Srandopust pls
Pirlo >> Messi
Pan fotbalista elegan , clovek ze sebe proste nemusi delat saska aby si ho lidi zapamatovali...
Sledování komentářů
Chcete-li se rychle dovědět o nových komentářích k tomuto článku, přidejte si jej ke svým sledovaným. Upozornění na nové komentáře pak najdete ve svém osobním boxu Můj EuroFotbal v pravé části hlavičky webu.
Sledovat komentáře mohou pouze registrovaní uživatelé.
Nový komentář
Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé. Jste-li již zaregistrován, přihlašte se vyplněním svého loginu a hesla vpravo nahoře na stránce. Nahlásit nelegální obsah můžete zde.
Registrace nového uživatele