Allsvenskan 2020 - souhrn sezóny první švédské ligy (1/2)

Ve Švédsku je již kompletně dohraná fotbalová sezóna 2020 v první lize. Zatímco v předešlých sezónách se hrálo od dubna do listopadu, tak ta letošní se posunula až na druhou polovinu června s koncem v prosinci. V lize stále není zaveden VAR a vypadá to, že ani nebude v roce 2021, jelikož vedení ligy zatím VARu nevěří a hodlá čekat na lepší používání této technologie, přitom kvalita sudích není kdovíjaká.

Nadále můžeme vidět v nejvyšší soutěži jediného účastníka ze severní části země a to Östersunds FK. Letos v evropských soutěžích opět "klasicky" zklamaly týmy z hlavního města (Djurgården, Hammarby), zatímco zbylým dvěma (Malmö FF, IFK Göteborg) se dají těžko jejich výsledky kritizovat, kvůli obtížnému soupeři v jejich posledních předkolech, ale k tomu se dostaneme dále později.

MALMÖ FF:

Nejúspěšnější švédský klub za poslední dekádu jak v domácích soutěžích(5x švédský šampión 2013, 2014, 2016, 2017, 2020) tak i na evropské scéně (2x účast ve skupinové fázi LM, pokaždé díky vyřazení rakouského Salzburgu v předkolech. 2x účast v 1/16 finále EL).

Před sezónou byli favorizováni na zisk titulu i přesto, že se jim v předešlých dvou ročnících tento cíl splnit nedokázal. Do týmu přišel nový trenér Jon Dahl Tomasson, jenž do té doby moc zkušeností neposbíral. Vedení klubu chtělo zapojit více mladých hráčů do hry, aby se rozvíjeli, co se s předchozím trenérem, který rád sázel na zkušenost, nedařilo.

Začátek sezóny nešel úplně podle představ, ovšem další konkurenti na titul ztráceli taktéž. Zanedlouho nastal velký problém, jelikož se zranil Johan Dahlin, velmi zkušený gólman. Nadále již chytal jen Marko Johansson, 22 letý gólman. Jeho první výkony nebyly opravdu přesvědčivé, ale postupně se zvedaly, že v závěrečných utkáních opravdu dokázal tým podržet.

Klíčovým hráčem byl jednoznačně středový záložník Anders Christiansen. Malmö bylo v zápasech s jeho absencí doslova poloviční. K tomu Anel Ahmedhodžić pomohl zpevnit defenzívu a Kiese Thelin s Toivonenem se postarali o góly.

Malmö díky relativně konzistentním sbíráním bódů dokráčelo k titulu již tři zápasy před koncem.

DJURGÅRDEN:

Klub založen na malém ostrůvku Djurgården ve Stockholmu, nicméně aktuální tým sdílí stadion s týmem Hammarby (Tele2 Arena, kapacita 30 000).

Djurgården chtěl před sezónou navázat na loňský zisk titulu a tudíž pokusit se ho obhájit, ale i umístění na příčkách zaručující evropské poháry by bylo považované za dobrý výsledek. Útočník Buya Turay a střední obránce Marcus Danielson byli prodáni a tyto velké opory nebyly pak dostatečně nahrazeny. Celá ligová sezóna pro klub byla kolísavá s konečnou čtvrtou pozicí. Týmu velmi chyběl kvalitní rychlý útočník, jelikož hráči se na vstřelení gólu mnohdy příliš nadřeli. V závěru roku odešli další dva skvělí hráči, kapitán Jesper Karlström a záložník Fredrik Ulvestad. Fanoušci tak nějak doufají ve zkvalitnění kádru, protože vedení klubu by dostatek financí mít mělo.

V 1. předkole LM je čekal venkovní zápas proti maďarskému Ferencvárosi, který prohráli 2:0. Trenér Djurgårdenu, Kim Bergstrand, totiž pro zápas zvolil novou formaci, než na kterou byli hráči zvyklí a víceméně takto utkání prokaučoval. V 2. předkole EL je čekal doma gibraltarský tým Europa FC, jenž zvládli po nepřesvědčivém výkonu porazit 2:1. Pak přišlo předkolo třetí, soupeřem byl zkušený tým z Rumunska, CFR Kluž. I zde měl Djurgården domácí výhodu a tentokrát nehrál špatně, avšak utkání rozhodly v jeho neprospěch dva faktory. Evidentní neschopnost dát gól a také přímý kop soupeře, který přišel po nasimulovaném faulu. Bohužel s výsledkem 0:1 se tak rozloučili s EL pro tuto sezónu.

IFK GÖTEBORG:

IFK Göteborg je druhý nejúspěšnější švédský ligový tým v historii (celkem 18 titulů, ale poslední dva se udály v roce 1996 a 2007). V dnešní době tým není v takové síle, aby mohl útočit na titul. Nicméně patří do týmů s velkou fanouškovskou základnou.

Cílem bylo umístit se ve vrchní polovině tabulky, což po prvních pěti zápasech vycházelo, nicméně postupně se začaly výsledky zhoršovat. Nakonec se tým dostal to tak špatné formy, že nebyl schopen vyhrát 14 zápasů v řadě v lize. V tabulce se byli dva body od dna tabulky. Paradoxem je, že se jim v průběhu této mizerné ligové sérii podařilo vyhrát pohárové finále proti Malmö FF po penaltách. Trenér Poya Asbaghi byl vyhozen a na jeho místo nastoupil Roland Nilsson, který dokázal dát týmu impuls, neboť dokázal vyhrát již v jeho prvním utkání. Göteborg sice ve zbytku sezóny velký počet bodů nenasbíral, ale alespoň se dokázal vyhnout sestupovým příčkám.

Klíčovým hráčem se dá říci, že byl gólman Anestis, který nastoupil ve všech zápasech a určitě má podíl na záchraně. Z mladých hráčů stojí za zmínku Alhassan Yusuf, který jako defenzivní záložník ve 20 letech odehrál téměř celou sezónu v základní jedenáctce.

Díky vítězství švédského poháru se dostal Göteborg rovnou do druhého předkola EL, kde nešťastně po kvalitním výkonu nestačil na FC Kodaň. Po této domácí prohře 1-2 tak rychle cesta evropskými poháry skončila.

AIK:

Stockholmský celek, který pravidelně bojuje o titul. Téměř každým rokem v posledních deseti letech se jim daří se dostat do evropských pohárů, ovšem předkoly se prodrali do skupinové fáze jen jednou a to v ročníku EL 2012-13. Naposledy vyhráli titul v roce 2018.

Po hektickém boji o titul v loňském roce se umístili nešťastně na čtvrté příčce a tudíž po dlouhé době nezískali pozici zajišťující alespoň účast v EL. Cílem bylo tudíž vyhrát pohár, který se dohrává a jaře. Vítěz poháru má zaručené druhé předkolo EL. A druhým cílem bylo samozřejmě pokusit se vyhrát ligu. Jenže již start sezóny nezačal dobře, jelikož se potáceli kolem středu tabulky a v průběhu tohoto období taktéž prohráli čtvrtfinále poháru. Tyto výsledky odskákal trenér Rikard Norling, který odváděl v klubu v minulých letech skvělou práci. Na jeho místo přišel Bartosz Grzelak, nicméně výsledky se nezlepšily. Po půlce sezóny byli pouze bod vzdáleni od posledního místa. Tudíž vedení klubu rozhodlo tým posílit několika zkušenými hráči (Sotirios Papagiannopoulos - 30 let, Filip Rogic - 27 let, Mikael Lustig - 34 let). Díky těmto příchodům se podařilo AIK sbírat více bodů a posunout se alespoň na místo deváté.

Z mladých hráčů AIK vyčnívá určitě 18letý levý obránce Paulos Abraham, který se dokázal probojovat do základní sestavy a držel defenzívu týmu.

ÖSTERSUNDS:

Bývalý tým trenéra Grahama Pottera (aktuálně trénuje Brighton), který tu odvedl opravdu až neuvěřitelnou práci. Před 9 lety vytáhnul tým ze čtvrté ligy postupně až do první, vyhrál ligový pohár a sezónu poté dokázal dotáhnout tento severský tým do 1/16 finále EL, kde narazil na Arsenal. Sice v dvojutkání prohrál, ale dokázal vyhrát v Londýně 2:1 (EL 2017/18). Před touto sezónou se klub nacházel ve finanční krizi a tak trochu se očekával sestup.

Cíl byl jasný, přežít. Přišel nový trenér, Amir Azrafshan, který dosud profesionální tým netrénoval. Nicméně již z kraje ligy přicházelo to, co se čekalo. Po deseti kolech se jakž takž drželi nad sestupovým pásmem. Po dalších čtyřech zápasech byli na místě posledním a týmu věřil už jen málokdo. V dalším utkání se jim ale podařilo porazit venku AIK a to jim zřejmě dodalo impuls, jelikož pak následovala série 7 zápasů bez prohry včetně 4 výher. Po ní se nacházeli na devátém místě s náskokem 9 bodů na 14. místo (baráž). Už se nadále "nemuseli” snažit a podle toho taky dopadnul závěr sezóny, kde si mohli dovolit prohrát všech 6 posledních zápasů a i tak jim zůstal 5 bodů rozestup na barážové místo.

Östersunds měl v této sezóně velký počet mladých hráčů, nejvíce vynikli Thomas Isherwood (22 letý střední obránce) a Noah Sonko Sundberg (24 letý střední obránce). Největší oporou byl 34 letý gólman Aly Keita. Tým během sezóny poznamenaly dlouhodobé zranění opor, Simon Kroon (pravý záložník) a Ronald Mukiibi (střední obránce).

HÄCKEN:

BK Häcken je známý kvůli své skvělé práci s mládeží. Klub taktéž každoročně pořádá jeden z největších mládežnických fotbalových turnajů na světě, Gothia Cup, kterého se účastní až 1700 týmů, jejichž zápasy se pořádají na 110 hřišť v Göteborgu a poblíž. V poslední dekádě se 5x zúčastnili předkol EL. Dvakrát se jim podařilo postoupit až do třetího předkola (3-0 vs FC Honka, 3-2 vs Sparta Praha).

Trenér Andreas Alm měl za úkol dostat Häcken na příčky zaručující evropské poháry, i když konkurence byla silná. Z průběhu sezóny se dá vypíchnout velký počet remíz (13 remíz z 30 zápasů). Jejich cesta od začátku až po závěr byla relativně stabilně dobrá. Za nejlepší výsledky se dají považovat domácí výhry 4-0 proti AIK a 3-0 proti Hammarby.

Klíčovými hráči byli záložníci Daleho Irandust a Leo Bengtsson, kteří ve svých 22 letech dokázali kvalitně zakládat útočné akce týmu. V bráně od začátku chytala dlouholetá legenda klubu, Peter Abrahamsson (32 let), ale bohužel kvůli jeho vážnému zranění ve 12. kole se již do konce sezóny mezi tyče nevrátil. Klub na to zareagoval příchodem Pontuse Dahlberga (22 let) na hostování z Watfordu. Toto hostování se povedlo, jelikož Dahlberg kvalitně odchytal všechny jeho zápasy po zbytek sezóny.

Mezi další zajímavé mladíky patří levý bek Ali Youssef (19 let), který si postupně získává vyšší herní čas. To samé platí i u pravého křídla Patrika Wålemarka (19), jenž má do stabilního místa v kádru ještě blíže.

HAMMARBY:

Hammarby je dalším týmem ze Stockholmské velké trojice. Avšak největším rozdílem mezi nimi jsou trofeje, kterých Hammarby má jen pár. Ligu vyhráli jen jedenkrát, a to v roce 2001. Dá se říct, že být fanouškem tohoto týmu, je docela depresivní, jelikož tu často očekávání na úspěch končí nešťastně.

Před tím, než přišly covidová opatření ve Švédsku a nakonec zákaz diváků na stadionech, tak se mezi fanoušky očekával boj o titul. Nicméně bez diváků tyto vyhlídky lehce spadly, jelikož fanoušci byli pro výkony týmu vždy stěžejní (na zápasy Hammarby chodí nejvíce fanoušků v lize). O průběhu jejich ligové sezóny se nedá toho moc zajímavého říci, neboť výsledky byly víceméně slabé po celou dobu. Hammarby skončilo na místě osmém, což bylo rozhodně zklamání, ale mohou alespoň vzpomínat na výhru 2:1 v derby proti Djurgårdenu. Na začátku roku přišel do týmů starý (34 let) a vysoce kvalitní Paulinho z Häckenu, nicméně zřejmě z důvodu zranění se ani jednou během roku nedostal do formy.

Mezi mladé talentované vyčnívá nejvýrazněji záložník Aimar Sher (18 let), který nastoupil do dvaceti zápasů. Celkově je ovšem tým plný starších hráčů.

Trenér Stefan Billborn má i po sezóně důvěru vedení i fanoušků. V Hammarby trénuje již od začátku roku 2018. Preferuje útočný styl fotbalu na úkor defenzívy s rychlou hrou s míčem po zemi.

V letošní sezóně si po dvanácti letech konečně zahráli předkola evropských pohárů. V prvním kole EL narazili na covidem oslabený maďarský Puskas Akademia, který doma hladce porazili 3:0. V předkole druhém ale jasně selhali proti polskému Lech Poznan, jelikož doma prohráli 0:3.

VARBERGS:

Varbergs BoIS je malý klub z města Varberg (30k obyvatel). Letošní sezóna byla jejich debutová. V roce 2010 ještě hráli čtvrtou nejvyšší soutěž, ale již po dvou letech se dostali do Superettan (druhá švédská liga). Nicméně v ročníku 2018 se tak tak dokázali v soutěži udržet, když v dvouzápasové baráži porazili Oskarshamn díky domácí výhře 2:0 po venkovní prohře 4:2. V následné sezóně však senzačně postoupili z druhého místa. Filozofií klubu je skautování mladých nezkušených hráčů, jelikož hráče zkušené si finančně nemohou dovolit. Trenér Joakim Persson byl schopen do svého týmu implementovat hráče i ze třetí ligy. Taktéž se nebojí rotovat hráče ve velkém. Například v zápase proti Malmö postavil dokonce 5 náctiletých hráčů. Dá se tak říci, že tento klub stojí silně na Perssonovi.

Cílem bylo se zachránit, nejlépe bez nervů. První jejich ligový zápas se odehrál v Helsingborgu, byla z toho jasná výhra 3:0 pro Varbergs, tudíž snový debut. Po desátém kole se tým nacházel v klidném středu tabulky. Nicméně kvůli sérii 8 zápasů bez výhry (9. až 16. kolo) se tým začal tabulkou propadat. Naštěstí pro ně pak následovaly tři výhry a to Varbergs relativně uklidnilo, neboť po té si již dokázali až do konce sezóny držet od sestupových příček sestup. Varbergs během sezóny zvládnul vyhrát 5-2 proti Hammarby a dokonce i zvítězili doma 3-2 nad Malmö FF.

Joakim Persson chce po svých hráčích hru s vysokým presinkem. Taktéž si zakládá pracovitosti hráčů a vysoké kondici. Slabinou týmu byla mnohdy defenzíva, což jde vidět na počtu inkasovaných gólů. Ovšem díky jejich důvěře v herní filozofii trenéra a efektivitě ve střelbě dokázali tuto slabinu vykompenzovat. Varbergs totiž bylo nejhorší ve tvoření střeleckých příležitostí, avšak relativně úspěšné v jejich proměňování.

Gólman Stojan Lukic ve svých 39 letech plánoval ukončit kariéru, nicméně po skončení smlouvy v Örgryte ho přemluvil Persson, aby zastával pozici dvojky. Nakonec si odchytal 19 zápas, ve kterých převážně odváděl povedené výkony. Joakim Lindner (SO, 29 let) byl dirigentem obrany. Největším tahounem byl jednoznačně útočník Astrit Selmani (23 let), který vstřelil 15 gólů a také 6krát na gól nahrál.

Mezi další zajímavé talenty klubu patří záložník Gustaf Norlin (23 let) a také záložník Erion Sadiku (19 let), jenž je produktem akademie klubu. Z Nordsjaellandu přišel v létě střední obránce Gideon Mensah (20 let).

ZÁVĚR:

Kvůli délce článku jsem se rozhodl tento článek vydat po polovinách. Dalším důvodem je i zpětná vazba, díky které bych mohl do druhé poloviny ještě obsah zlepšit. Realisticky vidím sepsání druhé části tak do konce února.

Taktéž musím poděkovat několika osobám, kteří sice češtinu neovládají, ale doufám, že zmínka jejich jména či přezdívky je potěší. Takže děkuji MalteBS, Poro, Stampe, Ragnar, Hjalmar Kanflo a Håkan Ericsson. Speciální poděkování za motivaci patří zdejšímu uživateli doshcz.