Africký zápisník IV. aneb Who's not Ghana win?

První delší pauza v průběhu Afrického poháru národů se pomalu chýlí ke konci, a my jsme se ji rozhodli vyplnit ještě jedním zápisníkem. Ten už nebude obsahovat standardní power rankings, nýbrž vystaví konečná vysvědčení osmi týmům, které se nám už na turnaji nepředstaví.

Formát turnajového vysvědčení se nebude příliš odlišovat od dřívějších týmových hodnocení. U každého vyřazeného účastníka vypíchneme klíčový moment, který do velké míry určil jeho osud na šampionátu, jednu výraznou postavu (pozitivní či negativní) a také jedno dobré zjištění.

Na závěr takového vysvědčení potom samozřejmě nemůže chybět klasická školní známka (1 nejlepší, 5 nejhorší), která zváží nejen výsledky a výkony daného týmu, ale také předturnajová očekávání. Čím vyšší byla, tím náročnější jsme my byli na výkony.

Ale nyní už s chutí do toho, bez jakékoliv ladu a skladu, jdeme na první vypadnuvší mančaft...

---

Klíčový moment: Bayehův zkrat proti Kapverdám

Turnajový fotbal umí být občas neskutečně frustrující. Hned na úvod jdete do naprosto klíčového zápasu, který musíte nutně vyhrát (nebo alespoň získat bod), připravíte taktický plán... a potom, po sedmi (!) minutách hry, váš stoper sejme soupeřova útočníka, a začíná nejdelších několik desítek vteřin za hodně dlouhou dobu. VAR je nakonec nemilosrdný: červená karta. Je to o to horší v tom, že Bayehův faul na Tavarese nebyl žádným hail Mary pokusem zabránit jasnému gólu, i když i to by v této fázi zápasu nejspíš byla hloupost; ne, Bayeh prostě jen... nepřemýšlel. Nechci říkat, že to jeho tým stálo postup, protože Kapverdy by si s Etiopií dost možná poradily i tak, ale od tohoto okamžiku už se v podstatě jen čekalo na jejich gól, a veškeré turnajové naděje — jakkoliv slabé už před výkopem — byly najednou ty tam.

Výrazná postava: Teklemariam Shanko

Čtyřiadvacetiletý gólman působil před Afconem jako ideální kandidát do různých highlightů o "notoricky zaostalé africké brankářské škole”. Měří asi metr osmdesát, chytá domácí ligu za klub Ethiopian Coffee, a má na kontě mnohem méně zkušeností než dlouholetá jednička Jemal Tassew. Už proti Kapverdám ale ukázal, že skeptické předpovědi byly jednoduše liché: fyzické nedostatky doháněl nečekaně vyvinutou poziční hrou a více než solidní organizací jinak dost rozhárané defenzivní linie. Navrch si připsal i několik výborných reflexivních zákroků. Šest obdržených branek je sice druhé nejvyšší číslo na celém Afconu (pouze Mauritánie byla ve skupinách horší), to ale nejde na gólmanův vrub: pokud něco, tak Teklemariam naopak etiopské naděje často držel nad vodou.

Pozitivní zpráva: Etiopská herní filozofie může být úspěšná

Ačkoliv skalní fanoušci nejspíš ve skrytu duše doufali v překvapení na úkor (sice nijak výrazně, ale přeci jen) silnějších Burkiňanů a Kapverďanů, pro většinu nezaujatých pozorovatelů se tento Afcon v etiopském podání víceméně smrskl na jakési "referendum o herním stylu.” V previews jsme to vídali stále dokola: Etiopie drží míč, Etiopie hraje po zemi, Etiopie má ráda kombinační fotbal, vyhýbá se soubojům, pravděpodobně umře na krásu. Narativ byl nastaven, takže teď, po očekávatelném konci na dně skupiny A, přichází čas na jeho vyhodnocení: Měly tyto previews pravdu?

Walia Ibex měli samozřejmě trochu smůly v tom, že svůj zamýšlený herní styl mohli skutečně naplno rozvinout až ve finálovém duelu s Burkinou, kde už víceméně z jejich strany o nic nešlo. I v plné síle je totiž jejich největší slabinou obyčejná fyzická chatrnost (alespoň v porovnání s těmito třemi soupeři), což je handicap, který se těžko vyrovnává i v plné síle, natož v deseti proti Kapverdám; a Kamerun je zkrátka výkonnostně jinde. Proti Burkině ale Abateho svěřenci hráli místy skutečně tak, jak jsme před turnajem předvídali, a stačilo to na zaslouženou remízu. Etiopie je v rámci Afriky co se hry samotné týče skutečně úkaz, důležité pro ni ale je, že to do budoucna evidentně může fungovat.

Výsledná známka: 3-

(dz)

---

Klíčový moment: Teenage Hadebe zapomíná, že hraje stopera

Běží 58. minuta vyrovnaného jihoafrického derby, stav je 1:1, a Brave Warriors ze Zimbabwe se pomalu nadechují k podobnému tlaku, kterým v úvodní půlhodině dokázali soupeře zatlačit a který nakonec zúročili ve vedoucí branku. Malawi ani nemá žádný promakaný herní plán, útočí hlavně individuálně a rozhodně na hřišti nepůsobí chytřejším dojmem. Odhodlanějším jistě, ale zkušený tým by si s něčím takovým měl poradit. Jenže pak to přijde — Teenage Hadebe, druhý nejostřílenější obránce na hřišti s herní praxí z Turecka a MLS, monitoruje zvolna se snášející míč, až jej nakonec nepochopitelně nechá propadnout za sebe, jako by šlo o banální situaci u středového kruhu. Jenže za jeho zády už číhá oportunista Gabadinho Mhango, který nečekaného "dárečku” využívá k brilantní střele — a Flames dávají vítězný gól, který je nakonec posouvá do osmifinále.

Výrazná postava: Ishmaël Wadi

U zápasu s Malawi ještě zůstaneme; jistě se můžeme dohadovat o tom, co by se dělo, kdyby Zimbabwe dokázalo dotáhnout bezbrankovou plichtu proti Senegalu (kde padlo až po penaltě v sedmé minutě nastavení), ale tam s bodovým ziskem stejně nikdo nepočítal. Od rozlosování skupin bylo jasné, že chleba se bude lámat právě proti Flames. A žádný jiný fotbalista ve žlutém dresu nevystihnul vývoj tohoto duelu tak promptně jako právě Wadi — pravý křídelník nejprve ve 38. minutě razantní hlavičkou zakončil krásnou týmovou akci a poslal Brave Warriors do zaslouženého vedení, aby se o pouhých pět minut později nechal u lajny hloupě přesprintovat a svojí chybou dal vzniknout nadýchanému centru, který Mhango proměnil ve vyrovnávací trefu do šatny. Přitom Zimbabwe do té doby duel kontrolovalo. Po změně stran se pak Wadi ze hřiště vytratil úplně, v 84. minutě střídal a na trávník se v posledním duelu už nevrátil.

Pozitivní zpráva: Brave Warriors neztrácejí tah na branku

Hodnotit celkové vystoupení Zimbabwe na turnaji je ošemetné. V prvním zápase měli být bez šance, ale nakonec je od šokujícího bodu dělily doslova vteřiny, ve druhém jej potopily individuální chyby, a ve třetím dokázali udolat silnější Guineu. A to prosím v improvizované sestavě (taky už o nic nešlo, že ano). Celkově to vypadá, že tým kouče Normana Mapezy tento turnaj neustál psychicky, spíše než že by nějak zásadně propadl herně. Na Afconu, kde jsme zatím možná až příliš často byli svědky opatrných výkonů ve snaze vyvarovat se chybám, působily ofenzivní akce Zimbabwanů často vyloženě inspirujícím dojmem. Pro příště to ale chce zapracovat na nervech.

Výsledná známka: 3-

(dz)

---

Klíčový moment: Jim Allevinah vstupuje na scénu

V úvodním duelu s Marokem sice Černé hvězdy těsně prohrály, ale nebyl to vyloženě průšvih; jistě, tahaly za kratší konec, ale to se nejspíš dalo očekávat. Důležité bylo, že proti Gabonu dokázaly zareagovat vedoucí trefou hned v 18. minutě a do šaten odcházely s vědomím, že Afcon rozhodně není ztracen. Jenže gabonský kouč Patrice Neveu měl v rukávu schovaný triumf. V 53. minutě vyslal na hřiště Jima Allevinaha, který v úvodním duelu s Komorami na křídle ve 4-2-3-1 příliš nepřesvědčil; tady si ale stoupl na hrot (Neveu pro druhé utkání změnil systém na 3-4-1-2) a prakticky okamžitě začal způsobovat zmatky v ghanské obraně, až nakonec v 88. minutě vsítil vyrovnávací gól. A od té doby už to jelo: frustrovaní Ghaňané zakončili zápas hromadnou bitkou, Tetteh dostal po minutě na hřišti červenou, André Ayew s Parteyem museli být v podstatě odtaženi mimo hrací plochu, a scéna pro finální implozi proti Komorám byla připravena.

Výrazná postava: André Ayew

Před turnajem se hodně mluvilo o tom, že je Ghana v přerodu; nová éra ve znamení borců jako Sulemana, Kyerei, Paintsil, Issahaku nebo Tetteh měla začít právě zde, a logicky se tak očekávalo, že výkony budou přeci jen trochu rozhárané. Jenže jestli tento Afcon něco odhalil, pak je to fakt, že Černé hvězdy čeká ještě dlouhá cesta... a že bez ohledu na to, kolik náctiletých křídelníků vyšlete na hřiště, srdcem a mozkem tohoto týmu zůstává André Ayew.

Stále teprve dvaatřicetiletý ofenzivní univerzál patří k inventáři ghanského výběru už neuvěřitelných čtrnáct let (první Afcon zažil v roce 2008!) a na turnaj jel jako čerstvý "stovkař”, takže by se dalo očekávat, že bude na hřišti působit jako klasický mentor, který jde příkladem. A ono se tak dlouho skutečně dělo. Proti Maroku byl na AM z ghanské ofenzivy nejlepší, Gabonu vstřelil vedoucí gól, a logicky to tak měl být on, kdo sestřelí dotěrné Komory a dotáhne skřípající Rajevacův výběr do play-off. Jenže Komořané šli do vedení už ve 4. minutě, a Ayewovou reakcí... byla červená karta o 20 minut později. Přísná, jistě. Ale ono to skutečně vypadá, jako by nejzkušenější Ghaňan tak nějak předznamenával výkonnostní i výsledkovou trajektorii svého týmu — nejdřív příslib, pak gólová naděje, pak frustrovaná bitka a nakonec kolaps.

Pozitivní zpráva: Ghana je v přerodu, problémy se... očekávaly?

Jak říkám v předchozím bodě, Ghana do tohoto turnaje po dlouhé době nevstupovala jako favorit; to už spíše splňovala definici černého koně, což je, uznávám, po nějakých sedmi Afconech docela divný pocit. Jde mi ale o to, že kdyby se Černé hvězdy tak dokonale neztrapnily a prostě "jen” vypadly na štítu alespoň podobně silného týmu, nejspíš by z toho nikdo nedělal bůhvíjaké haló (i když Milovan Rajevac, první trenérská oběť tohoto šampionátu, by nejspíš nepřežil ani tak). Prohrát s Komorami 2:3 poté, co po dominantním výkonu ve druhé půli stáhnete v deseti dvougólový náskok, je samozřejmě ostuda jako řemen — Ghana měla outsidera na lopatě, jak je vůbec možné, že mu pět minut před koncem ještě dovolila přelézt půlku, natož vstřelit gól? Jenže talent nastupující generace jedním výbuchem samozřejmě nikam nezmizel, pořád jde o potenciálně zajímavý a do budoucna ohromně silný tým. Jen to možná bude trvat o něco déle, než jsme doufali.

Výsledná známka: 5

(dz)

---

Klíčový moment: Prakticky každá standardka proti

U narychlo poslepované reprezentace, která stěží byla reprezentací své země na slovo vzatou, by to asi nikoho ani nemělo překvapovat, ale přesto se nelze ubránit dojmu, že súdánští bránění standardních situacích v průběhu turnaje nijak netrénovali — a to se holt trestá. Od dvou nejsilnějších soupeřů ve skupině dostal Súdán celkem čtyři branky a tři z nich nepocházely ze hry. Jeden dlouhý aut, jeden nepřímý volný kop a jeden roh; variabilita při mizivé variabilitě. Celkem na tomto Afconu Súdán čelil devíti nepřímým kopům z nebezpečných pozic, a neuvěřitelných sedm z nich ústilo v rozumném horizontu ve střelu!

Výrazná postava: Ali Abu Achrine

Podle modelu očekávaných obdržených gólů statistické databáze Wyscout, který bere v potaz pouze střely mezi tři tyče a v úvahu mimo jiné jejich razanci i umístění, pouze tři brankáři zabránili většímu počtu branek než právě súdánská jednička — a to i přesto, že ve třetím utkání se do klece vrátil až v poločase, kdy střídal svého zraněného kolegu. Mezitím si totiž Achrine řekl o pozornost také první výraznou gólmanskou chybou šampionátu, když mu rukavicemi propadla slabá hlavička Awoniyiho. Krom toho si však 32letý veterán připsal devět zákroků, z toho sedm reflexních a jeden takový i proti pokutovému kopu Pélého.

Pozitivní zpráva: Zkušenosti k nezaplacení

Súdán jel na Afcon po 10 letech, což není zrovna věčnost, a přesto s papírově méně zkušeným výběrem než turnajoví debutanti z Komor a Gambie. Jak jsme psali už v rámci představení týmu, nově nastoupivší kouč Burhan Tia se rozhodl po výbuchu na Arab Cupu opentleném třemi červenými kartami a jedním vlastním gólem (!) rozehnat takřka celé súdánské áčko dynamitem, když do Kamerunu vzal všehovšudy čtyři členy zahajovací sestavy ze slavného vítězného kvalifikačního duelu nad JAR z března 2021. Výsledkem bylo v průměru všehovšudy 4,7 repre startů na nominovaného jedince a hned 17 členů výpravy s maximálně jednou (!) zkušeností za seniorský národní tým... kdepak, tady se zázraky nečekaly, tady se jen testovalo. Jestli by to počkalo na lokální CHAN 2022, který se koná přesně za rok? Ale zajisté, na druhou stranu bychom zde nepoznali takového Abdelraziga Omera, ofenzivního záložníka s číslem 9, který nabídl pozoruhodně komplexní příspěvek útoku i defenzívě.

Výsledná známka: 3-

(td)

---

Klíčový moment: Prováhané rozdávání "divoké karty” skupiny

Dnes se o Gambii bavíme jako o zázračném debutantovi, který může vzhledem k losu klidně pomýšlet na čtvrtfinále. Všechno přitom mohlo být docela jinak. Nechci prohlašovat, že na jejím místě mohla být zrovna Mauritánie (spíš by z této skupiny postupovaly jen dva výběry), ale... Al-Murabitun proti Gambii odehráli své nejlepší utkání v krátkých dějinách Afconu, a proměnit ke konci první půle alespoň jednu ze tří nadějných šancí, mohli rozhodně myslet výš. Výsledná smolná prohra 0:1 záhy trenéra přiměla k panice, opuštění fungujícího systému 5-3-2, a v herních variantách 5-4-1 / 4-4-1-1 / 4-3-3 už pouštní reprezentace proti favoritům skupiny nepůsobila ani krapet konkurenceschopně. Tady se lámal chléb velmi brzy.

Výrazná postava: Aboubakar Kamara

Chtěl jsem dát člověka zodpovědného za výběr správných verzí hymen před zahájením turnaje, který v případě Mauritánie neselhal jednou, ale rovnou čtyřikrát. Ovšem vzhledem k tomu, že se zpackanou rutinou zdál být od pohledu nejvíc rozhozený právě útočník Kamara, vlastně se tolik neodchylujeme. A zároveň se můžeme tímto rozloučit s aktérem letošního Afconu, kterého už ve zbytku turnaje v jedné statistice bezesporu nikdo nedožene: devět faulů za 135 minut hracího prostoru by totiž kdokoliv jiný nespáchal, snad ani kdyby aktivně chtěl. Co na tom, že Kamara až do konce skupinové fáze zůstal nejaktivnějším mauritánských střelcem (5) i tvůrcem šancí (4) — právě i kvůli své dechberoucí nedisciplinovanosti byl proti Tunisku střídán už v půli a dál si v Kamerunu nekopl.

Pozitivní zpráva: Déle už bez gólu na Afconu setrvat snad ani nelze

Pro tým, který ještě devět let zpátky trůnil na 206. pozici žebříčku FIFA, je samozřejmě velkým úspěchem už jenom holý fakt, že se mohl zúčastnit dvou Afrických pohárů v řadě. Tohle má být koneckonců veškerá pointa rozšíření startovního roštu APN: víc příležitostí pro národní týmy, které by se jinak při nedostatku soutěžních utkání neměly pořádně jak rozvíjet. A Mauritánie se rozvíjí, jakkoliv se může klidně zdát, že s nula góly po šesti úvodních vystoupeních na kontinentálním šampionátu přešlapuje na místě a nemá tam ani co dělat. Nepřešlapuje. V mauritánské výpravě teď figuruje víc zástupců Top 25 evropských lig (pět místo dvou), a i takové malé krůčky vpřed se v této fázi vývoje jednoduše počítají. Navíc... víte, kdo platil po celé své první dva Afcony za otloukánka, aby na třetí pokus vyletěl? Benin měl v letech 2004-08 skóre 2:15, nula bodů na kontě, a hle, 15 let po svém debutu šokoval celý kontinent, když v osmifinále zprovodil ze světa favorizované Maroko. Burkina Faso (Horní Volta) začala též dvakrát bez bodu a se skóre 5:18, aby pak doma urvala "bramborové” medaile (1998) a později se načas zařadila i do širšího okruhu aspirantů na titul.

Výsledná známka: 4

(td)

---

Klíčový moment: Penalta, která všechny zaskočila

Zdá se to až absurdní, ale co se mi podařilo dohledat, Guinea-Bissau naposledy v oficiálním utkání zahrávala pokutový kop v červnu 2016 v kvalifikaci na první Africký pohár v historii země proti Zambii. Tehdy proměnil Zézinho, jedna z utajených hvězd Afconu 2017 (oficiální hráč zápasu s Gabonem) i specialista přes standardky, který zde ve 29 letech chyběl. Kvůli zranění scházel také 25letý Jaquité, jenž zahrával velkou porci rohů/nepřímých kopů napříč posledním kalendářním rokem. Mohly tedy právě absence těchto relativních míčových virtuosů (na guinejské poměry anyway — vždyť Zézinho byl roku 2010 jako "nový Ronaldo” dokonce i spojován s londýnským Arsenalem!) prakticky "přinutit” Pélého k zahození jedinečné příležitosti pokořit v závěru bezbrankového utkání Súdán? Vyloučit to nelze. Co je zřejmé: Guinea-Bissau z této jedné penalty vytěžila celkem čtyři střely, porůznu heroicky zablokované, a tahle traumatická zkušenost ji vykolejila na zbytek (bezgólového) Afconu.

Výrazná postava: Frédéric Mendy

Mendy je velkou postavou guinejské (ale taky namibijské) kopané, ovšem coby druhý nejstarší člen letošní výpravy už neměl v Kamerunu hrát výraznější roli. Třikrát jen střídal a... přesto na prostoru pouhopouhých 50 minut způsobil největší zmatky v soupeřových obranách. Proti Súdánu se stihl zjevit ve třech ložených příležitostech a jednu solidní měl i proti Nigérii. Určitě to více (zlého) vypovídá o zbytku týmu než (dobrého) o Mendym, ale na šampionátu nakonec z Guiney-Bissau nikdo nebyl zapojen do akcí generujících více xG než právě vytáhlý forvard. Pouze Súdán a Mauritánie přitom měli lídra s nižší sumou (0,57 xG).

Pozitivní zpráva: Erm... *horlivě počítá zápasy bez gólu*

Neříkejte to Mauritáncům, ale Guinea-Bissau to aktuálně na Afconu táhne bez jediné vstřelené branky už sedm zápasů. Což je víc než šest. A v případě Guinejců takové období sucha zaráží ještě o něco více než u Mauritánců. Tohle totiž není technicky špatný tým, jeho hra mezi vápny s míčem i bez něj není zlá, ale chybí mu jedno podstatné: orientace v útočném pokutovém území a obecně kdokoliv s čichem na góly, resp. adekvátní formou. Jorginho se v Polsku na hostování střelecky trápí, Piqueti má v Egyptě jeden gól na 1150 minut a Abril letos za Sochaux úřadoval jenom jednou, a to navíc z penalty (ha!). Ani proti eSwatini v kvalifikaci se střelecky nikdo neodvázal; šest gólů si mezi sebe úhledně rozdělilo šest střelců. Tohle není prokletí, to je spíš regulérní důsledek absence vhodného hráčského materiálu. Kéž by se někdy v Bissau narodil nějaký útočník od pána boha, který to šťastnou náhodou dopracuje třeba — já nevím — do barcelonské La Masie. Hahaha. Ha... ha...

Výsledná známka: 4

(td)

---

Klíčový moment: Dvojšance B+B proti Rovníkové Guineji

Prvotní zaváhání čert vem. Alžírsku to proti Sieře Leone jednoduše nelepilo, a byť v obranné fázi již tehdy probleskoval nebezpečně bohorovný přístup, nejednalo se ještě o žádnou tragédii. Ta přišla teprve ve druhém utkání, v němž Alžířané soupeři z Rovníkové Guineje nepovolili v první půlhodině ani jednu střelu a sami si připravili jednu výtečnou (dvoj)šanci. Jak z druhé vlny přibíhající Belaïli, tak dorážející Bounedjah — kuriózně dva hrdinové zlatého Afconu — ovšem ve vynikajících pozicích selhali a v tu ránu jako by se něco zlomilo.

Výrazná postava: Riyad Mahrez

Dlouho se vlastně o Riyadu Mahrezovi ani nevědělo. Do přípravného kempu dorazil až v poslední možný den před odletem do Kamerunu, protože si se svolením vedení reprezentace dopřál ještě krátkou dovolenou v Dubaji. Záhy naskočil na otřesný trávník v Douale, s míčem si očividně netykal, a byť nakonec vytvořil stejně šancí jako Belaïli (6), jeho hlavní stopou na tomto šampionátu bude neproměněná penalta proti Slonům v čase, kdy s tím možná ještě něco šlo dělat. Bilance 0+0 tomuto v prosinci osmibodovému křídlu Man City vůbec nesluší.

Pozitivní zpráva: Vrchol roku 2022 má teprve přijít

Může to znít jako kacířská myšlenka, ale obhajoba kontinentálního zlata prostě letos pro Alžírsko nikdy nebyla prioritou. Proti Pobřeží slonoviny Alžířané více než cokoliv jiného připomínali výběr bez motivace, kterému se prostě nechtělo — a to se hned v březnu změní, na to vemte jed. Riyad Mahrez, Yacine Brahimi, Islam Slimani, Aïssa Mandi — toť výčet šampionů Afriky, ale také ústředních postav trapného vystoupení Alžírska v rozhodující fázi kvalifikace na minulý mundial, kdy Fenci skončili ve skupině na poslední příčce se čtyřmi body ze šesti zápasů. Nepostavit Nigérie nezpůsobilého hráče, byly by to dokonce jen dva body a vysloveně potupná nula výher. Součástí kádru tehdy byli i Ismaël Bennacer, Baghdad Bounedjah, Rami Bensebaini, Youcef Atal a další tahouni současného Alžírska, kteří takhle budou proti Kamerunu echt hladoví. Facka přišla právě včas a určitě je v zájmu Alžířanů vypadnout s takovou ostudou než třeba po smolném čtvrtfinále. Teď to má grády, punc neohroženosti je tentam, a do baráže mohou jít Belmadiho svěřenci s čistými hlavami.

Výsledná známka: 4-

(td)

---

Klíčový moment: Pád národního hrdiny

Pořadí nejlepších fotbalistů v nepříliš bohaté historii Leone Stars je tak nějak pevně dané: první Mohamed Kallon, druhý Kei Kamara, dál nic. Už sedmatřicetiletý ofenzivní záložník je regulérní legendou MLS a měl solidně nakročeno dorovnat tento status i v národním dresu — když v roce 2019 po hádce s novým koučem Sellasem Tettehem opouštěl reprezentační scénu, asi nikdo nečekal, že by se ještě o dva roky později, na sklonku kariéry, dokázal vrátit a rozhodnout jediným gólem proti Beninu o postupu Sierry na Afcon (první od roku 1996).

Na turnaji samotném pak Kamara přílišnou stopu nezanechal, ale po dvou odehraných zápasech to nevadilo; bojovné Hvězdy měly i tak na kontě dva body a před sebou klíčový duel s Rovníkovou Guineou, papírově nejslabším soupeřem ve skupině. Tady už bylo potřeba zvítězit. A stárnoucí kapitán nepodal špatný výkon — organizoval ofenzivu, dominoval ve vzduchu, rozdával míče, působil jako přirozený středobod svého výběru. Jenže když dostal v 85. minutě jedinečnou šanci vyrovnat (a odstartovat tak potenciálně legendární obrat, což určitě nebylo nemožné — Sieře se něco podobného povedlo už proti Slonům), zahodil nejdůlěžitější penaltu v životě. Místo potvrzení statusu národního hrdiny se tak přímo podepsal pod předčasný turnajový konec a o dva dny později zjistil, že mu naštvaní fanoušci ve Freetownu zdemolovali dům. Hranice je někdy skutečně jen pár centimetrů tenká.

Výrazná postava: Kwame Quee

Na toto místo by se kandidátů našlo docela dost — kapitána Kamaru už jsme probrali, ale v řadě číhají ještě další Kamarové (výborný gólman Mohamed, případně oba střelci proti Slonům, Alhaji a Musa), až nečekaně dominantní stoper Steven Caulker, nebo samotný kouč John Keister, jehož taktické plány fungovaly většinu času nad očekávání dobře. Všichni tito borci ale podávali víceméně konstantní výkony a určitě nejde žádného z nich vinit z vypadnutí. Pozici smutného hrdiny tak vedle Kei Kamary zaujímá záložník Kwame Quee, jeden z mužů zápasu proti Alžírsku, jehož červená karta v poslední minutě prohraného zápasu s Rovníkovou Guineou napsala symbolickou tečku za zmařeným snem.

Pozitivní zpráva: Žádný z vypadnuvších týmů nezanechal lepší stopu

Ačkoliv postup byl opravdu blízko a člověk má tendenci lkát nad ztracenou historickou šancí, zvlášť v porovnání s úspěchy Gambie, Malawi a Komor (Sierra určitě nebyla horší než Malawi a Komory, což si evidentně myslí i ve Freetownu), asi by nebylo od věci zhluboka se nadechnout a porovnat realitu s předturnajovým očekáváním. Keisterův tým měl být totiž na odpis. Měl dostat náklep hned proti Alžírsku, které si podobně průměrné soupeře dává běžně k snídani, následně další proti Slonům, a s Rovníkovou Guineou... no, tam už to mělo být jedno. Místo toho jsme sledovali obrácený scénář; kdyby ale Sierra hypoteticky začínala duelem s EQG a až potom se revanšovala dvěma remízami s favority, mluvili bychom - a ve Freetownu nejspíš taky - o chrabrých hrdinech, kteří se vzepřeli osudu a málem to stačilo. Takovéto mentální šachy jsou samozřejmě v důsledku k ničemu, ale když se nad tím zamyslíte nezaujatě: opravdu můžeme říct, že si Sierra Leone za tento turnaj zaslouží jakkoliv negativní hodnocení?

Výsledná známka: 2

(dz)

---

---

Sestava zklamání skupinové fáze Tomáše Daníčka:

André Onana (Kamerun) - Youcef Atal, Aïssa Mandi (oba Alžírsko), Issoufou Dayo (Burkina Faso), Johann Obiang (Gabon) - Sofiane Feghouli (Alžírsko), Thomas Partey (Ghana), Cheikhou Kouyaté (Senegal), Moussa Djénépo (Mali) - Baghdad Bounedjah (Alžírsko), Kamaldeen Sulemana (Ghana).

Trenér: Aliou Cissé (Senegal).

Sestava zklamání skupinové fáze Dominika Zezuly:

André Onana (Kamerun) - Youcef Atal, Aïssa Mandi (oba Alžírsko), Issoufou Dayo (Burkina Faso), Ali Maaloul (Tunisko) - Sadio Mané (Senegal), Thomas Partey (Ghana), Sofiane Feghouli (Alžírsko), Kamaldeen Sulemana (Ghana) - Habib Diallo (Senegal), Baghdad Bounedjah (Alžírsko).

Trenér: Milovan Rajevac (Ghana).