Africký zápisník I. aneb Burkina vyfasovala bod, jako všichni ostatní

Pokud si ještě dnes vzpomenete na první kolo minulého Afrického poháru národů, důvodem nejspíš bude podezřelé množství remíz 1:1, kterých se napříč všemi skupinami urodilo rovnou pět. Letošní ročník ovšem roku 2015 ihned zpočátku vyhlásil válku: se stejným výsledkem se rozešly Gabon s Guineou-Bissau i Burkina Faso s Kamerunem...

Stejně jako v předešlých dvou případech, také letos hostitel svůj vlastní pohár načal remízou; jak Rovníková Guinea předloni, tak Jihoafrická republika roku 2013 nicméně ve finále postupovaly s pěti body, takže Gabon nutně nemusí panikařit. Ačkoliv napravovat musí vskutku ledacos.

To Kamerun a Burkina Faso po úvodním představení vypadají o něco lépe a z této skupiny by klidně mohly bok po boku postupovat. Jejich vzájemné měření sil nabídlo celou řadu zajímavých ofenzivních výpadů, k více gólům scházela akorát větší efektivita a snad i horší vystoupení obou mladých brankářů.

Teď už si ale pojďme výkony všech čtyř aktérů známkou ohodnotit a krátce rozebrat...



1. Camacho musí přijít na vhodné složení středu zálohy. A rychle. Španělský kouč včera ze všeho nejvíc překvapil tím, že na lavičce neomdlel z dehydratace. Jeho záložní trojka odpovídala předturnajovým prognózám, ani omylem se ale neblížila funkční záložní trojce. Svůj nemalý podíl na tom měl nezkrotný a v první půli mimořádně často kazící Mario Lemina, který by možná měl atributy na to plnit zásadní funkci box-to-box záložníka, to by ovšem musel mít A) fyzičku, která mu v porovnání s pohyblivým N’Dongem viditelně scházela; B) chuť se vracet, a nenaplňovat pouze tu "to-box" část.

Jenom o nesrovnaném a patrně nervózním Leminovi to ale samozřejmě nebylo. Didier N’Dong sice na vlastní pěst docela úspěšně aplikoval nátlakovou hru, zároveň však svými přihrávkami rovněž nic moc nepovzbudil, a Merlin Tandjigora sice disponuje skvělým křestním jménem, ale taky hraje až ve druhé čínské lize a to se podepsalo na jeho (ne)schopnosti být ve správný čas na správném místě. Poněkud pomalý štítový záložník úlohu štítu nikdy moc neplnil a obecnou nerovnováhu napříč záložní linií pak nezachránila ani trenérova střídání; jakmile se Guinea-Bissau v druhé půli po přeskupení ofenzivních řad do hostitelů jaksepatří zakousla, palebné pozice si vytvářela se zarážející volností a pravidelností.

2. Camacho musí přijít na efektivní složení útočné vozby. A rychle. Sledovat Pierre-Emericka Aubameyanga, jak se v jednom bodě prvního poločasu přesouvá na pravé křídlo, bylo věru úmorné. Neméně úmorné ovšem bylo pozorovat ve stejných místech po většinu času Malicka Evounu, který rovněž nemá produkovat centry od postranní čáry, nýbrž spíše stát na jejich konci. To se včera stalo snad jen jednou, kolem 20. minuty při výzvě Leminy, a Evouna se rázem zasadil o první nebezpečnější střelu Gabonu v utkání.

José Antonio Camacho tak nyní stojí před velkou výzvou: orientovat obě své největší hrozby více do středu pole a zároveň najít ucházející pravé křídlo (které ve svém arzenálu na první pohled nemá), a obecně oběma hrotům zaručit řádnou podporu. Dobrý základ v tomto směru nečekaně poskytuje Denis Bouanga, včera debutující křídlo druholigového francouzského Tours, který v sobě má dostatek drzosti a sebevědomí udělat rozdíl i sám o sobě. A zároveň dostatek techniky, která mu umožnila přesně nasměrovat míč na číhající kopačku skórujícího Aubameyanga.

(td)


1. Guinea-Bissau žádný autobus nezaparkovala, na to nemá materiál. Guinea-Bissau se po zahajovacím duelu celkem univerzálně chválila, a zčásti rozhodně oprávněně. Střídající čahoun Frédéric Mendy dosvědčil, že si se zaskakujícím kapitánem Zezinhem skutečně dokáže skvěle porozumět (jak ukázali už v kvalifikaci), a obecně se na nebojácnou Guineu-Bissau z druhé půle nechalo koukat s rezervovaným obdivem. Živelné pravé křídlo Toni Silva se třeba okamžitě zařadilo k objevům turnaje. Ovšem jakákoliv chvála "defenzivní organizace a disciplíny", na niž sem tam rovněž došlo, už nebyla na místě. Trpaslíci se bez balonu daleko spíš chovali jako malí jankové, kteří v chumlech vyráží na balon a se zavřenýma očima prostě doufají. Jediným ukázněným borcem ve středu pole byl Nanissio (č. 11), jinak byla iluze defenzivně solidního mužstva převážně vytvářena kombinačně bídným Gabonem.

2. Je to oficiální: portugalsky mluvící africké země mají kvalitní standardky. Těžko říct, jestli v lusofonních státech kontinentu přistupují ke drillu útočných standardních situací nějak odlišně oproti zbytku Afriky, ale tohle už prostě nemůže být náhoda. Zkostnatělá Angola měla roku 2012 svého Gilberta; bezzubé Kapverdy se o tři roky později mohly spolehnout alespoň na Babanka; a Guinea-Bissau se včera vytasila se zastupujícím kapitánem Zezinhem. Ten nejprve vyzýval Mendyho k replikaci gólu ze slavné kvalifikační výhry nad Zambií (3:2) a potom dalším parádním centrem zařídil také vyrovnávací branku z hlavy borce, který se v rámci své kariéry podíval i na klubovou scénu v Macau.

(td)


1. Tah Moukandjem vypadá, že by mohl (nečekaně) fungovat. I v předturnajovém preview jsme psali, že mezi potenciální kamerunské problémy patří - jak už je ostatně starým zvykem - nedostatek kreativity ve středu pole, respektive v podhrotovém prostoru. Že za posledních deset let řešili všichni trenéři tuto otázku jen dvěma způsoby: buď bude "desítku" hrát Alex Song, nebo vůbec nikdo. Při pohledu na soupisku je to ostatně logické; žádný playmaker v týmu Lvů jednoduše není. Hugo Broos však hned v prvním zápase ukázal, že možná našel elegantní řešení.

Ne že by Benjamin Moukandjo byl nějakým africkým Riquelmem; z hlediska toho, čemu u ofenzivních záložníků obvykle říkáme kreativita, by kamerunský kapitán neuspěl. Zároveň je ale dostatečně pohyblivý a inteligentní na to, aby dokázal využívat přirozený prostor mezi hrotem a středovou zdí Mandjecka se Sianim. Když Kamerun útočil, zaujímal jeho nejlepší útočník pozici za osamoceným Jacquesem Zouou a mezi oběma křídelníky Christianem Bassogogem a Clintonem N'Jiem. V první půli to fungovalo skvěle: Lvi předvedli několik výborných útočných akcí, byli konstantně nebezpeční a sám Moukandjo jim vystřelil i zasloužené vedení.

2. Dokáží se Nepřemožitelní Lvi soustředit po celých 90 minut? Po změně stran ale kamerunský entuziasmus trochu opadl a na povrch vyplavaly některé problémy, na nichž bude muset Broos ještě zapracovat - jakkoliv první turnajový dojem z relativně neznámého belgického kouče je určitě velmi dobrý.

Primárně je to zakončení, nebo obecně klid a orientace v soupeřově vápně. Pouhé zahazování šancí může být dílem náhody či smůly, kamerunské selhávání v koncovce ale spíše poukazovalo na tým, který má perfektně secvičený plynulý a rychlý přechod do palebných pozic, leč samotnou střelbou už se na tréninku nikdo moc nezabýval. Takový Clinton N'Jie vypadal, že před bránou moc neví, co by měl dělat. Lapsy v defenzivní koncentraci a ojedinělá chyba jinak spolehlivého gólmana Ondoy pak Burkině darovaly vyrovnání. V play-off by tento Kamerun nejspíš vypadl hned na první překážce; komentátoři i fanoušci by ho oplakali, protože se na to dívalo moc hezky, otázkou ale je, o co Broosovi na turnaji vlastně jde.

(dz)



1. Tradiční opory ukazují, že rok 2013 už je opravdu pryč. Druhý zápas ve skupině A nám dost možná ukázal postupující týmy - nebo alespoň jak to vypadá, když někdo přijede na Pohár skutečně připraven, s jasnou strategií a ambicemi (ehm, Gabon, ehm). Jestliže však zbrusu nový Kamerun poháněný mladými, mezinárodně neostřílenými hráči vsadil na dynamickou ofenzivu pohyblivého 4-2-3-1 / 4-4-2, Burkina Faso zaujala vlastně polárně opačný přístup: zkušený trenér Duarte do svého vyzkoušeného 4-2-3-1 dosadil spoustu starých a zkušených harcovníků, důsledkem čehož byl klidný, nadprůměrný výkon kulminující před závěrem zápasu (toto Duarte vychytal skvěle).

Jenže při podrobném sledování výkonu Hřebců se nemůžeme úplně zbavit pocitu, že všechna ta kolektivní uvědomělost, připravenost a stabilita přicházejí na úkor individuálních výkonů - a Burkina v roce 2013 brala stříbro ne navzdory hvězdnému "čnění" Kaborého s Pitroipou, ale právě díky němu. Bakary Koné vypadá stále dobře, přečtená a snadno eliminovatelná trojice Alain Traoré, Pitroipa a Nakoulma by však potřebovala trochu oživit. Minimálně by se mezi sebou mohli dohodnout, kdo si tedy stoupne na ten hrot a kdo bude běhat kolem.

(Skvělý výkon mladého gólmana Koffi Kouakoua ostatně ukazuje, že i v této zemi může hrát fotbal někdo jiný než stále stejných šest hráčů.)

2. Burkinská psychika je v pořádku, kraje hřiště už méně. Clinton N'Jie hraje v Kamerunu mnohem blíže lajny, než je zvyklý v klubu (nebo alespoň než byl zvyklý v Lyonu), a Christian Bassogog ani není "vyučený" křídelník. Přesto oba Kamerunci ovládali své kraje hřiště naprosto suverénním způsobem.

Na tým, jehož středová osa nabízí ideální turnajový mix zkušeností, pevnosti a kvality (Charles Kaboré se sebou nechal nečekaně snadno cvičit, to ale po prvním zápase nemusí nic znamenat), mají totiž Hřebci dost slabě pokryté strany. Oba beci, Malo s Coulibalym, svým soupeřům jednoduše nestačili.

Duartemu by v tomto směru do dalších zápasů mohl pomoct soustředěnější důraz na ovládnutí středu hřiště - proti Kamerunu se to dlouho nedařilo, což je poměrně smutné vzhledem k tomu, že na jedné straně stojí Kaboré a na druhé něco, co místy připomíná 4-2-4. Možná by stálo za to nestavět kapitána úplně dozadu a raději jej vysunout na místo příliš ofenzivního Abdou Razacka Traorého, s jedním klasickým štítem v zádech.

(dz)