Africký pohár národů - shrnutí skupin

Slibovaný speciál shrnující dění ve všech skupinách letošního Afrického poháru národů je tu! I letos je veden ve zcela totožném duchu jako loni, takže před vámi neskryjeme ani preview úvodních dvou čtvrtfinálových klání; ty nabídnou mimo jiné vystoupení domácího JAR i favorita na medaile z Ghany...

Jestliže loni jsme na tomto místě konstatovali dva postupy podceňovaných, leč silných výběrů a jednu domácí senzaci, nějaké repete musíme předem vyloučit. Jednak z toho prostého důvodu, že se tentokrát od pořadatele čekalo pokračování do vyřazovací fáze; jednak proto, že jsme na rozdíl od loňska sledovali "pouť" obhájce titulu, která z celého sumáře přirozeně dělá dosti odlišnou záležitost.

Ta pouť nicméně předčasně skončila, aby na zambijský úkor konečně naplnila svůj tolikrát vzývaný potenciál Burkina Faso. A co se týká dalšího zajímavého poselství skončené skupinové fáze: zatímco loni jsme přihlíželi výhradně nearabskému semifinále, tentokrát jsou takovým způsobem raženy rovnou čtvrtfinálové dvojice. Alžírsko s Tuniskem totiž k překvapení kdejakého experta přepustily druhé postupové místo za Pobřeží Slonoviny podceňovanému Togu...

SKUPINA A

Klíčový okamžik: Gordon Igesund hledá správnou sestavu
Nový trenér Bafana Bafana nedostal před šampionátem až tolik času, aby se s mužstvem ideálně sžil, a ze začátku bylo znát, že vlastně ani neví, co je pro jeho tým nejlepší. Prvním utkáním se Jihoafričané vyloženě protrápili, a když už se zdálo, že je můžeme pomalu odepsat, vrátili se ve velkém stylu, porazili Angolu a de facto si tak zajistili postup... a proč je tento zlom tak důležitý? Mimo jiné i proto, že oním týmem, který si v prvním utkání s JAR zvedl remízou 0:0 tolik potřebné sebevědomí, byly nakonec postoupivší Kapverdy...

Nejhezčí utkání: Maroko - JAR (2:2)
Co se to vlastně s Maročany stalo? První dvě utkání vypadala, jako by od loňského turnaje neuplynul rok, ale jen pár dní; na JAR však Lvi z Atlasu vtrhli jako proměnění a notnou měrou tak přispěli k jednomu z nejatraktivnějších zápasů ve skupinách. Maročané potřebovali k postupu nutně vyhrát - a také dvakrát vedli, jenže poté se pár minut před koncem prosadil domácí stoper Siyabonga Sangweni a poslal tak příliš pozdě probuzené Severoafričany domů.

Největší překvapení: A všichni - Platini, Mendes, Tavares...
Kdepak Gervinho-Drogba-Gradel, to kapverdský ofenzivní trojzubec je zatím tím nejobávanějším na celém turnaji. Trio Platini-Mendes-Tavares se o útočnou fázi kapverdského projevu stará de facto samo, jen za letmého přizvukování ostatních spoluhráčů, přesto dokáže soupeřovy obrany rozebrat k nepoznání. A z velké části za to může mohutné typologické rozpětí této partičky, které z ní dělá těleso silně nevyzpytatelné. Totiž Platini je nezkrotným, pracovitým "zakrslíkem"; Ryan Mendes skvostným driblérem a playmakerem v jednom; Tavares spíše dělníkem pro vápno a jeho blízké okolí. Potom není divu, že se tihle tři parádně doplňují, že?

Největší zklamání: Taoussiho nedotažená "revoluce"
Měl to být symbol radikální změny - Maročané se společně s Ericem Geretsem rozloučili i s manýry rozmazlených hvězd jako Chamakh či Taarabt, a letošní šampionát je tak měl zastihnout "čisté," soustředěné pouze na fotbal a plně ukazující svůj nesporný talent. Chyba lávky. Taoussi sice zapojil do týmu několik nových tváří a pár hráčů z domácí ligy, ale herní projev zůstal úplně stejný - bezradně sólující křídla, nejistá obrana, utopený hrotový útočník a záloha, která bez svého srdce Houssine Kharji také moc nefungovala. Utkání proti JAR ukázalo, čeho je tento tým schopný; v součtu však zatím zůstává někde na půli cesty.

Hrdina: Lúcio Antúnes (Kapverdy)
Člověk se skoro až neubrání dojmu, že přihlížíme "nové Zambii". Kapverdy trenéra Lúcia Antúnese totiž loňský Renardův souboj skutečně v lecčems připomínají - tuhostí před vlastní šestnáctkou, bojovností, brejkovou hrou, rozestavením a silnými individualitami na jeho vrcholu. Antúnes svůj výběr jednoduše nemohl připravit lépe; Kapverďané jsou ostatně jednou z mála eskader, která si pořád může hrát to svoje, a jen sotva někdy bude působit výrazně slabším dojmem než protivník. Právě ona rigidita a obecná uvědomělost (vlastních rolí na place) - to zatím neobyčejně zabírá a teoreticky může zabírat dále.

Zoufalec: Manucho (Angola)
Do Jihoafrické republiky cestoval jako muž, na kterého je tradičně spolehnutí; coby poslední neohrožený vlajkonoš předešlé generace; jako druhý nejlepší střelec historie APN ze všech letošních účastníků. A selhal, ale totálně. Manucho je jednak v první řadě zodpovědný za góly, jež Angola prostě nedávala (její jediný zářez obstaral Kapverďan Neves), jednak prokázal vpravdě neuspokojivý přístup, který mnohdy připomínal ten loňský Chamakhův.

All stars: Itumeleng Khune - Siyabonga Sangweni, Bongani Khumalo (všichni JAR), Nando Neves - Gégé (oba Kapverdy), Dean Furman, Reneilwe Letsholonyane (oba JAR), Abdelaziz Barrada (Maroko), Platini - Júlio Tavares, Ryan Mendes (všichni Kapverdy). Trenér: Lúcio Antúnes (Kapverdy).

SKUPINA B

Klíčový okamžik: Kassaly znovu na scéně!
Loni Kassaly Daouda uchvátil fantastickým reflexem i na africké poměry jistou hrou ve vzduchu - což se mu koneckonců oplatilo, později přestoupil z kamerunské ligy do elitní jihoafrické ABSA Premiership. Tentokrát už nikoho nemohl překvapit, šlo maximálně o to své kvality potvrdit. To se nepovedlo v prvním zápase, který Daoudova hrubka Nigeru dokonce zpříma prohrála, ovšem o to velkolepější show Kassaly předvedl posléze. Jeho dva brilantní zákroky v situacích 1 na 1 s Mbokanim totiž de facto stály za konžským nepostupem do čtvrtfinále.

Nejhezčí utkání: Ghana - DR Kongo (2:2)
První dvě střetnutí skupiny A leckoho otrávila - moc toho nepobrala, co se fotbalovosti týče, a pro jistotu vůbec nic co do gólové produkce. Proto se ti, co Africkému mistrovství zůstali věrni i nadále, s prosíkem obraceli na Ghaňany s Konžany, aby v rámci skupiny B konečně rozproudili krev v žilách natěšených diváků. A hle, oni tak učinili - rovnou způsobem, že jejich vzájemný souboj později z pohledu atraktivity nenašel vážnějšího konkurenta. Ostatně Le Royův výběr se svému výkonu z tohoto duelu záhy ani nepřiblížil a ghanské prvotní nedostatky (časté ztráty balonu uprostřed pole hlavně) ze své podstaty nahrávaly minimálně permanentně vysokému tempu hry. Navíc se kopala penalta, viděli jsme Makiadiho povedenou variaci na "zlatou českou uličku", leckdo se prvně seznámil s pozoruhodnou gólovou oslavou konžského baviče-brankáře Kidiaby...

Největší překvapení: Gernot Rohr proti zbytku světa
Loni šokoval s Gabonem, který divže neprotlačil do semifinále, tentokrát se po ofenzivně naladěném mužstvu ujal toho čistě defenzivního. Šlo o velkou výzvu, málokdo tušil, co nového lze od Nigeru čekat. Inu, nic moc převratného, ale pořád lepšího. Rodák z Mannheimu se přirozeně nepokoušel hrát s Gazelami bujarý útočný fotbal, ovšem i ten již tak pevný defenzivní val přece jen zkvalitnil. Naučil ho efektivnějšímu pohybu, opatrnému presinku, lepší poziční hře; celý blok potom tedy vypadal pružněji a jaksi vychytraleji. Navíc - buď se mi to zdálo, nebo Rohr mimo jiné ukázal Maazouovi, kterak pořádně pálit a nepůsobit pouze jako splašená...no, přerostlá gazela.

Největší zklamání: Pane Le Roy, tady nejste na výletě...
Můžete mít tým, jaký chcete, ale pokud máte dosáhnout nějakého výsledku, je třeba vnitřního semknutí, odhodlání a vůle rvát se i za nepříznivých okolností. To jsou naprosté základy "turnajové abecedy" - a ví to zřejmě všichni, tedy s výjimkou konžské výpravy. Pokaždé, když Leopardi narazili na tuhou, pevně sešikovanou defenzivu, otrávilo je to natolik, že předvedli odevzdaný a mdlý výkon bez skutečné chuti poprat se o vítězství. Z jednoho z potenciálních nejpříjemnějších překvapení turnaje je tak nakonec spíše opak...

Hrdina: Seydou Keita (Mali)
Od začátku bylo jasné, že cesta k případnému úspěchu Mali bude muset být dlážděna ukázkovými výkony a vůdcovskou rukou ex-barcelonského kapitána - opět. A stejně jako při loňském bronzovém tažení, je Keita výborný i letos - na nejofenzivnější pozici v malijském záložním diamantu diriguje hru, rozděluje míče, sám se vysouvá na levé křídlo i zabíhá čistit hru pod stopery. Bez Keity zkrátka Orli ztrácejí svou tvář a jejich šance na úspěch rapidně klesají k nule...

Zoufalec: Lomana LuaLua (DR Kongo)
Asi jen málo jmen v konžské sestavě je evropskému fanouškovi známo lépe než právě LuaLua - zkušený křídelník si udělal slušné jméno zejména v Anglii. Jenže na zásluhy se dnes prostě nehraje, a Konžané to dokonale pocítili. Bůhví, proč nedostával víc šancí na levém křídle mrštný Déo Kanda; LuaLua nastoupil třikrát do základu, třikrát předvedl tristní výkon spojený s mizerným zakončením, a třikrát byl předčasně stažen ze hry. Svůj konec v reprezentaci si dvaatřicetiletý borec patrně představoval trochu jinak.

All stars: Kassaly Daouda (Niger) - Fousseini Diawara (Mali), John Boye (Ghana), Mohammed Chikoto (Niger), Adama Tamboura (Mali) - Emmanuel Agyemang-Badu (Ghana), Youssuf Mulumbu (DR Kongo), Seydou Keita (Mali) - Ouwo Maazou (Niger), Dieumerci Mbokani (DR Kongo), Mubarak Wakaso (Ghana). Trenér: Gernot Rohr (Niger).

SKUPINA C

Klíčový okamžik: Máte problém? Zavolejte Traorého!
Lorientská hvězda má nevídanou smůlu - na turnaj přijela těsně po zranění a zraněná bude i odjíždět. Mezitím však Alain Traoré jakoby mimochodem vystřílel Burkině tolik očekávaný postup, a zejména jeho vyrovnávací gól v prvním zápase měl cenu zlata. Nigérie byla celých 90 minut lepším týmem a zaslouženě vedla, a dokonce ani sám Traoré nehrál po svém příchodu na hřiště nijak dobře, kazil a pálil pánubohu do oken - pak se ale ve čtvrté minutě nastavení opřel do míče a parádní ránou rozhodl o konečné dělbě bodů. Kdyby Burkina po mdlém výkonu padla, bůh ví, jak by to s ní nakonec dopadlo.

Nejhezčí utkání: Burkina Faso - Etiopie (4:0)
A opět v hlavní roli Alain Traoré a jeho dvě branky - tím nejlepším však tentokrát nebyl on, nýbrž jeho útočný kolega Jonathan Pitroipa. Jestřábi nebohou Etiopii na příšerném nelspruitském trávníku doslova "sejmuli"; pro soupeře šlo o příliš krutý výsledek, neboť až do nuceného odchodu dvou zraněných opor, Megersy a Girmy, hrál s favoritem otevřenou partii. Burkinská exhibice musela místy bavit i sebenáročnějšího diváka.

Největší překvapení: Fotbal je krásná hra. Zn.: Etiopie
Jestli existují dvě menší africké firmy s tutovým potenciálem stát se zanedlouho kontinentálními reprezentacemi třetího, ne-li druhého sledu (zhruba úrovně Burkiny Faso, řekněme), jsou to ta ugandská a etiopská. O možnostech první jmenované se snad na velké akci co nevidět přesvědčíme (a přesvědčila se už Zambie v kvalifikaci na toto APN), ovšem Black Lions odkrývali své karty již tady, v Jihoafrické republice. A s jakou grácií, panečku! Šikovní, takřka bez výjimky technicky vybavení fotbalisté předvedli tolik poloh, na kolik se nezmohly ani mnohé zajeté mančafty: dovedli přitvrdit, zalahodit divákově oku hbitou kombinací; jednou mohli být nadpozemsky klidní, jindy zase nepříjemně neposední. Tvář etiopského nároďáku je zkrátka po oněch třech zápasech poněkud těžce čitelná, a to se zvláště v Africe vyvažuje cenou zlata.

Největší zklamání: Zambijská mistrovská kocovina
Zklamání na poli kolektivním, stejně jako individuálním. Od Zambijců se sotva dala čekat obhajoba prvenství, s postupem se ale počítalo dosti neohroženě. Marně. Chipolopolo po třech matných výkonech a remízových výsledcích končili; zaslouženě. A přitom nikoliv proto, že by si soupeři dávali větší pozor, jak to mnohdy bývá (a poznalo to například Mali) - však Zambie sama dopředu pozměnila svůj profil. Chtěla víc držet míč, diktovat tempo zápasů, hrát si na profesory...jinými slovy zkrátka dělat přesně to, na co - když nic jiného - absolutně nemá hráče. Tatam byla ona nakažlivá a všeprostupující dynamika; šmahem se zapomnělo na týmového/výherního ducha; přísnější měřítka snesli jen dva hráči (Kalaba s Lunguem), zatímco Sunzu, Mayuka či Katongo šli s výkony nejméně o tři levely níže. A Zambijci nakonec scénu opouštěli způsobem, že po nich sotva štěkl pes...

Hrdina: Jonathan Pitroipa (Burkina Faso)
Jestliže Traoré plně potvrdil svoji pověst hráče, který neumí dávat jiné než výstavní góly (a dává jich opravdu hodně), Pitroipa se zase etabloval v roli nenahraditelného základního kamene burkinské ofenzivy. Jeden z nejlepších fotbalistů kontinentu si na šampionát přivezl výbornou formu z vydařeného podzimu v Rennes, a v Jižní Africe se mu nevede o nic hůře - neúnavně větrá soupeřovy defenzivy, neexistuje obránce, kterého by nedokázal obehrát, a oproti dřívějšku navíc hraje mnohem týmověji a zapracoval i na své tradičně slabé střelbě. Jeho vliv na hru týmu je zkrátka esenciální.

Zoufalec: Emmanuel Mayuka (Zambie)
V Southamptonu vesměs celý podzim proseděl, takže do zahajovacího klání na šampionátu ani nenaskočil v základní sestavě - a takhle to také mělo zůstat. Emmanuel Mayuka zbylá dvě střetnutí odehrál celá a předvedl v nich, prosím pěkně, velké nic. Pokud byl před rokem správně chápán coby jeden z nejnebezpečnějších hráčů mistrovství, hýřil aktivitou a ofenzivní tažení řešil vesměs vyzrále i efektivně, tentokrát ztvárnil přesný opak svého loňského já. Zaprvé si nepřipsal ani jednu nebezpečnou střelu (!) a zadruhé si ke konci zambijského účinkování na APN ostudně doskočil pro žlutou kartu za filmování.

All stars: Vincent Enyeama (Nigérie) - Mady Panandétiguiri, Bakary Koné (oba Burkina Faso), Asrat Megersa (Etiopie), Elderson Échiejilé - John Obi Mikel (oba Nigérie), Chisamba Lungu (Zambie) - Ahmed Musa (Nigérie), Alain Traoré, Jonathan Pitroipa (oba Burkina Faso) - Emmanuel Emenike (Nigérie). Trenér: Paul Put (Burkina Faso).

SKUPINA D

Klíčový okamžik: Alžírsko a produktivita? Ale kdepak...
Guédioura hlavičkuje, Lacén pálí, Feghouli kouzlí, Tožané jsou zalezlí v ulitě. Zhruba takový byl obrázek první dvacetiminutovky zápasu Alžírsko-Togo; tedy utkání, v němž si Fenci po nešťastně prohraném arabském derby měli vyspravit náladu. V tu chvíli se ještě ona prognóza doopravdy naplňovala, jenže pak došlo na jednu přímočarou a přece ukrutně precizní akci outsidera, M’Bolhi kapituloval - a to byl začátek konce pohledně hrajícího Alžírska na tomto šampionátu. Posléze se totiž tak maximálně pokračovalo v evergreenu tím stylem, že Slimani dvakrát totálně selhal, Bezzaz těsně přestřelil...a pouštní lišky si svůj střelecký účet konečně otevřely až na třetí pokus, kdy už teoreticky ani prakticky o nic nešlo.

Nejhezčí utkání: Pobřeží Slonoviny - Alžírsko (2:2)
Jestliže bychom stáli před úkolem udělit cenu pro nejlepší utkání základních skupin, neexistuje jiný kandidát. Sloni nastupovali do závěrečného zápasu s jistotou prvenství ve skupině, Fenci zase toužili vyspravit poslední místo alespoň nějakým tím vstřeleným gólem a získaným bodem - a to se povedlo. V krásném střetnutí plném útočných akcí viděli diváci všechno - čtyři góly, dvě penalty, výborné individuální výkony Boudebouze, Soudaniho či Bonyho Wilfrieda, a jako třešničku na pomyslném dortu také střelecké probuzení fenoménu Drogba.

Největší překvapení: Zkušenosti možná chybí, odvaha však nikoliv!
Jistě, přímo se nabízí vyzdvihnout zde výkony Toga - zejména mimořádný týmový duch skutečně zafungoval a byl jedním z rozhodujících elementů překvapivého postupu. Jenže to se vlastně do určité míry dalo čekat; problémy, které tožský tým před šampionátem sužovaly, se nakonec ukázaly jako klíčové pro utužení kolektivu. Překvapivější dojem však zanechal trenérský elév na lavičce Slonů, Sabri Lamouchi - a mluvíme konkrétně o jeho ochotě posadit v klíčovém zápase nedotknutelné duo Kolo Touré - Didier Drogba. Výsledek? Tunisko si odneslo výprask 0:3, Sloni předvedli o několik tříd lepší výkon než v úvodním utkání, a prvenství ve skupině si tak zajistili nejenom s předstihem, ale navíc i ve velkém stylu.

Největší zklamání: Na Sahaře vládne letos i výsledkové sucho...
Těžko mluvit o zklamání a nezmínit přitom výkony Tuniska, které působilo vyloženě rozháraným a neefektivním dojmem a po právu odjíždí domů před branami čtvrtfinále. (Konkrétně by si zmínku zasloužil i Youssif Msakni, i když otázkou zůstává, nakolik bylo jeho matné představení vinou špatně nastavené taktiky.) Selhali však i Alžířané - ne snad hrou, to vůbec (naopak), ale střeleckou impotencí už ano. Halilhodžićův tým šlapal jako hodinky až po vápno, jenže s nevýrazným (či rovnou vyloženě špatným) Islamem Slimanim na hrotu nakonec i on skončil na štítu hladovějšího a efektivněji hrajícího Toga. Ani jeden zástupce severní Afriky ve vyřazovacích bojích? To se stalo naposledy v roce 1992...

Hrdina: Emmanuel Adebayor (Togo)
Už před šampionátem se Adebayor postavil za tým, aby se pro něj za pomoci svého kreditu pokusil vyvzdorovat tučnější bonusy - a právě to měl být neklamné avízo toho, že se můžeme těšit na tožského kapitána minimálně v té nejlepší psychické formě. Skutečně: Adebayorovou devízou byla v průběhu skupinové fáze bezmezná ochota pracovat pro tým, pomáhat mu svou jistotou na balonu, v zakončení; pavoukovitý forvard dokonce i příkladně forčekoval. Přitom je třeba jedním dechem dodat, že Adebayor dobrých 70 % času strávil na hrotu docela dobře odřezaný, mnohdy postával mezi dvěma stopery, jako by měl za úkol se od hry Toga kompletně distancovat. Avšak to jeho přínos podceňovanému mužstvu v žádném případě nemůže devalvovat; spíš naopak...

Zoufalec: Sudí Daniel Bennett
"Vážně, kdyby měl aspoň nějakou soudnost, začne Bennett předstírat zranění a nechá čtvrtého rozhodčího převzít kontrolu," napsal v průběhu veledůležitého zápasu Toga s Tuniskem na twitter Jonathan Wilson, respektovaný fotbalový analytik a autor několika inspirativních knih, přičemž o chlup dříve pohoršeně zkonstatoval, že přihlíží nejhoršímu rozhodcovskému výkonu své divácké kariéry. A nezbývá než souhlasit. Rodák z Anglie totiž nemohl Araby do čtvrtfinále tlačit okatěji - však jim odpískal dvě penalty, zatímco stejné požadavky soupeřů odmítal (a ještě pak Tožanům ukládal žluté políčky za kecy). Mimoto ještě Bennett nesprávně ztrestal Nibombeho, jehož tak připravil o účast ve čtvrtfinále, soustavně otáčel fauly a spolu s asistenty stál za děsným posuzováním ofsajdových situací.

All stars: Kossi Agassa (Togo) - Khalel Chemmam, Aymen Abdennour (oba Tunisko), Sol Bamba (Pobřeží Slonoviny), Djamel Mesbah - Adléne Guédioura (oba Alžírsko), Yaya Touré - Gervinho (oba Pobřeží Slonoviny), Sofiane Feghouli (Alžírsko), Serge Gakpé - Emmanuel Adebayor (oba Togo). Trenér: Didier Six (Togo).


All-stars skupinové fáze: Kossi Agassa (Togo) - Gégé (Kapverdy), Siyabonga Sangweni (JAR), John Boye (Ghana), Elderson Échiejilé - John Obi Mikel (oba Nigérie), Seydou Keita (Mali) - Gervinho (Pobřeží Slonoviny), Jonathan Pitroipa (Burkina Faso), Platini (Kapverdy) - Emmanuel Adebayor (Togo). Trenér: Lúcio Antúnes (Kapverdy).


Co čekat ode dneška?

Zbývá už jen týden - příští neděli bude po velkém johannesburském finále slavnostně korunován nový mistr Afriky pro rok 2013 (a také její vyslanec pro letní Konfederační pohár v Brazílii), a pozornost fotbalového světa se z Jihoafrické republiky plynule přesune zase jinam. Čtyřiadvacet zápasů už jsme viděli, o vítězích a poražených se však bude rozhodovat až v posledních osmi...

Na papíře vypadá vše "nalajnováno" pro velké finále mezi Pobřeží Slonoviny a Ghanou - tyto dva týmy jsou největšími, a vlastně i jedinými jasnými favority, kteří ještě zůstali ve hře (silou kádru by se jim mohlo rovnat snad jen Maroko, o jehož neslavném konci však píšeme o několik odstavců výše, a třeba blog SandalsForGoalPosts doplnil předpokládané semifinálové složení o DR Kongo a Alžírsko. Všechno špatně.) Kromě obou kontinentálních mocností má největší renomé jednoznačně Nigérie; pozici černého koně vedle domácí Jihoafrické republiky obsazují především Burkina Faso s Togem. Zbývá vždy nebezpečné Mali, které obhajuje loňské bronzové medaile, a také jeden outsider...

Vyřazovací část letošního Poháru národů odstartuje dnes v 16 hodin středoevropského času kláním, které je mnohými predikováno jako vůbec nejatraktivnější - po titulu bažící Ghana vyzve v boji o medaile senzaci z Kapverd. A optimismus z pohledu nezávislého fanouška je (alespoň doufejme) na místě - kapverdský postup rozhodně nebyl z těch tupě probráněných a jejich útočná síla, o níž píšeme i v tomto souhrnu, by mohla ghanské defenzivě, v níž se tu a tam objevovala okénka, způsobovat nevítané problémy...

...na druhé straně však stojí tým, z něhož domácí kouč Akwasi Appiah sejmul vedle strojového fotbalu i "nudný" projev, který se projevoval pomalým rozjezdem a úspornou hrou na body, a nahradil je dravým mládím, živelností a vše prostupující radostí z fotbalu. Bývalý Baníkovec Nando Neves rozhodně nebude mít lehkou práci: jím dirigovaná defenziva totiž musí ubránit obávaný ghanský trojzubec, v němž sice až do finálního zápasu s Nigerem zářil pouze mág standardních situací Wakaso, ale v závěrečné tříbrankové demolici se k němu přidali i vychvalovaný mladíček Atsu a zejména probuzená ikona Asamoah Gyan.

Právě standardky můžou být klíčovým ukazatelem úspěchu - pro Kapverdy jde totiž o jednu z vůbec nejúčinnějších zbraní. Co třeba oba brankáři? I tady je zaděláno na pořádnou "legraci" - jak Vózinha, tak Fatau Dauda zatím působili spíše nevyrovnaně než cokoliv jiného. Dokáže Lúcio Antúnes završit další kapitolu svého velkého tažení? Většina lidí očekává, že to dopadne spíše jako při loňském střetu jiného lusofonního nováčka-outsidera s favoritem na titul; Pobřeží Slonoviny tehdy bez pardonu vyprovodilo Rovníkovou Guineu výsledkem 3:0.

Jestliže tento zápas svého jasného favorita zná, u večerního klání tomu tak není, naopak - souboj mezi domácími Bafana Bafana a malijskými Orly bude jedním z nejvyrovnanějších. Alespoň podle našeho názoru - sázkové kanceláře zřejmě přiklepnou nálepku "toho silnějšího" Igesundovu týmu...

To může být velmi, velmi zrádné. Mali je letos podceňováno díky odchodu trenérského mága Giresseho, ale vůbec není vyloučené, že jeho nástupce Patrice Carteron zanechá alespoň podobnou stopu - skupinová utkání by tomu koneckonců i napovídala. Malijci mají opět ve výborné formě hrajícího Seydou Keitu, díky Samassovi disponují útočnou silou, které se domácí hvězda Mphela zatím ani nepřiblížila, a k vůbec nejsilněji obsazenému středu zálohy přidávají i pevnou a pružnou obranu. Tohle není tým, který by bylo radno odepsat...

...zeptejte se Ghany, jak vzpomíná na loňské utkání o třetí místo. Letos se dost možná dočkáme repete, tentokrát v semifinále; to by ale Orli museli postoupit přes JAR, a jestli Gordon Igesund něco stihnul ukázat, jsou to dvě věci - schopnost poučit se z chyb, a schopnost zabrat v ten nejdůležitější okamžik. Ne, tohle není zápas, který bychom doporučovali dávat na tiket. Bude to s největší pravděpodobností těsná bitva, v níž rozhodnou detaily...