Africký pohár národů - šestý hrací den

Také do skupiny B hned ve druhém kole zavítal kat a popravil jednoho z potenciálních černých koňů, chcete-li nafouknutou bublinu, Duarteho Burkinu Faso. Naopak nasměroval dál Pobřeží Slonoviny, přičemž chvíli předtím si se Súdánem zavařila Angola. Dnes bude o stvrzení postupu bojovat i druhý pořadatel, ještě spolu s Tuniskem.

Těžko si představit zbytečnější ztrátu v této fázi turnaje; navíc takovou, o které se už dávno předem vědělo, že by vás mohla vyjít velmi velmi draho. Angola teď bude mít opravdu hodně co dělat, aby v první řadě postoupila, a v řadě druhé se i vyhnula nepříjemné Zambii. Jakkoliv bych nechtěl domácí Rovníkovou Guineu podceňovat, po herní stránce to asi určitě bude příjemnější soupeř; kterého nyní s největší pravděpodobností uloví daleko zodpovědnější Pobřeží Slonoviny.

První inkasovaný gól: mezi dvěma stopery si celkem bezproblémově doskočí pro centr Bashir. Druhý inkasovaný gól: groteskní komunikace mezi střídajícím Barrosem a Massungunou a hladce zakončující Bashir. Jinými slovy: jestliže jsem v dřívějších článcích o defenzivním uspořádání Angolanů docela dobře básnil, zadělal jsem si na pěkný průšvih. Staré rány související s labilitou a nekonstantností výkonů Černých antilop se nakonec přece jen otevírají, ačkoliv to zprvu dle mého skutečně vypadalo, že generace Flávia, Manucha, Gilberta a dalších ostřílených borců má ta nejhorší nevyzpytatelná léta za sebou. Patrně ani ne, a projevilo se to vážně v tu nejméně vhodnou chvíli.

Přitom Vidigalovi svěřenci odstartovali snad nejlépe, jak mohli. V páté minutě se ujali vedení, aby pak v klidu mohli hrát to své mírně profesorské, hlavně ale na první pohled zodpovědné. V defenzívě si většinou před čtyři zadáky stoupali dva štítoví záložníci, před ně tři o něco ofenzivněji ladění borci a na samotný hrot nejčastěji Flávio; při tvorbě hry se z dočasně levého beka Miguela stával třetí stoper a rozestavení se přetáčelo do toho s pěti středopolaři a dvěma klasickými forvardy. Presink Angolanů přitom spočíval tradičně v pořádné akci jednoho jedince - žádné kolektivní vyčerpávání se, jen občasné "bububu", a zase pěkně zpátky do pevné formace a úsporného režimu. Ačkoliv Súdánci v žádné pasáži utkání nepůsobili neškodně a zvládali hrozit ze vzduchu i ze země, dá se říct, že tohle Vidigalovým ovečkám opět svědčilo a fungovalo.

Problém byl v něčem jiném: když se od Angoly jakožto favorita po vyrovnání zase čekala nějaká reakce, a ona přitom neustále nebyla schopna přepnout z poněkud statického přechodu do útoku. Ke všemu Súdán mnohdy doslova kopíroval angolské defenzivní rozestavení s dvěma "držáky", o což to Antilopy měly těžší. Teprve po druhém vstřeleném gólu se diváctvo dočkalo té adekvátní nabuzené Angoly, jakou jsme na tomto turnaji zatím neměli pořádnou možnost poznat. Favorit zintenzivnil všechno včetně napadání (dokonce se na jednoho protivníka byli schopni slétnout i čtyři Angolané - což bylo doteď vskutku nemyslitelné), ze svých soků šmahem udělal unavenou bárku. O to senzačnější bylo inkasování; a následný nefalšovaný kolaps.

Přesně jako dřív: s Angolou na houpačce. Po katastrofálně odbráněné akci ze 73. minuty okamžitě, ale opravdu rázem Súdánci vystřídali věhlasného soupeře v pomyslném koňském sedle. Vlastně usedli do toho antilopího, neboť převážně konzervativní hráče v bílém (netradičně; a aby se to "nepletlo", Súdánci se oděli do červené) dokonce donutili k rozlítanému projevu - což byla další dosud nemyslitelná věc. Oni sami tedy působili lehkonoze a díky protivníkově náhlé neschopnosti činit i ty základní úkony (jako vyhrávat osobní souboje, počínat si dobře pozičně, zvládat precizně chodit do obranných zákroků) se dokonce přetvořili ve favority na vítězství. To nakonec neurvali - v celkovém měřítku celkem logicky (i tak budou ale určitě spokojeni).

Logicky proto, že zkrátka jakkoliv Súdán mohl na každého působit sympaticky a v mnoha ohledech vskutku perfektně sehraně (až harmonicky), zkušenosti vám něco takového těžko vynahradí. A včera také nevynahradilo. Ostatně, vidno to bylo na obou gólových situacích Antilop. Tu první zavinil svou nervozitou v rozehrávce N. Eldin, druhou neskutečně zbytečným a okatým podražením v pokutovém území Nazar. A něco takového holt Angola je zvyklá trestat, může se zatím opřít o jednoho z kandidátů zlaté kopačky Manucha...a proto by se to jednoduše nemělo stávat, komukoliv.

Tím plynule přecházím ke kratšímu individuálnímu hodnocení. Kratšímu proto, že se po zhlédnutí zápasu dvou tuhých kolektivů jen těžko někdo vypichuje. Dnes to samozřejmě bude klinicky přesný muž s instinktem zabijáka (alespoň dnes to platilo) Bashir, a na druhé straně rovněž extrémně spolehlivý Manucho. U něj bych se ale ještě zastavil u jeho extempore z okolí 60. minuty, kdy v krátkém časovém sledu můj zrak upoutaly dva jeho údery loktem a jedno následné povalení toho samého protihráče. Tehdy jsem si užuž říkal, že po téhle červené kartě půjde Angola ke dnu.

Naštěstí pro ni se sudí slitoval, k mému velkému údivu ani ke žlutému kartonku nesáhl (to by ale Manucha ze třetího duelu nevyloučilo)...a přesto šla ke dnu. To pro změnu vinou selhání nezkušeného debutanta na velkém turnaji. Přitom ale zklamal i ještě jeden veterán: brankář Fernandes uviděl už druhou žlutou kartu za zdržování (!!!), takže ve stěžejním klání skupinové fáze bude muset přepustit místo mezi třemi tyčemi brankáři, jenž od roku 2009 (včetně) podle všeho odchytal všehovšudy 20 ligových utkání a dohromady pět v reprezentaci.

Súdán - Angola 2:2

5. minuta - GÓL! Jestli si favorizovaní Angolané něco moc přáli, bylo to určitě brzké prolomení soupeřovy obranné hráze; a to jim vskutku, za pomoci samotného protivníka, dvakrát dlouho netrvalo. Nagm Eldin váhal při rozehrávce, nechal se kousek za vápnem oloupit Manuchem - a ten chladnokrevně precizní křižnou ranou trestal.

17. minuta - Fernandesův první zákrok utkání, ne však ten z řady těžších. Těsně za hranicí šestnáctky se nadechl ke střele Tahir, jeho projektil se ovšem vzduchem proletěl přímo doprostřed klece, kde stál připravený muž, zde hrající mimo jiné o angažmá.

33. minuta - GÓL! První trefa Súdánců na APN od roku 1966! Vzdušní mágové z Angoly inkasovali; a zrovna z "jejich" prostoru. Ještě ke všemu opravdu trestuhodně, neboť Ahmed Bashir si našel místo tak akorát mezi dvěma stopery soupeře, aby naprosto dokonale prodloužil ideální centr Eltaiba na vzdálenější tyč.

35. minuta - Djalma na pravé straně zakombinoval s Mateusem, již ve vápně pěkně zasekl svému pronásledovateli, pak ovšem levačkou vystřelil jen poněkud slabě přímo do brankáře Akrama.

49. minuta - GÓL! První pokutový kop na turnaji, a hned patrně jasný, stěží zpochybnitelný. Súdánci na první pohled znovu dojíždějí na svou nezkušenost s mezinárodní scénou - Nazar očividně nastavil nohu Djalmovi, ten přes ni přepadl a Manucho následně po pravačce zneužil ke skórování i svou silnější levou nohu. Brankáři Akramovi bylo k ničemu i správné vystižení směru střely.

66. minuta - Menší vytržení z divácké letargie: Djalmův projektil z přímého kopu si to namířil těsně nad břevno.

73. minuta - GÓL! Strašidelně odbráněné od dosud relativně pevných a konzistentních Angolanů. Místo odkopu někam do xté řady přichází marný pokus vracejícího se Angolana o zpracování nelehkého balonu - a důsledek byl takový, že se míč odrazil na malé vápno k pohotovému Bashirovi, jenž byl ve své tutovce zas a znovu zcela nekompromisní.

79. minuta - Zajímavý protiútok Súdanců, kteří postupovali ve třech proti třem, vyřešen neméně zajímavě. Přenecháním do jakéhosi hokejového tandemu pro střídajícího Alrahmana, jeho rána ale nebyla dostatečně razantní, a po zemi se vlastně sotva došourala k přesto rozpačitému Carlosovi.

85. minuta - Až k malému vápnu se propadl tečovaný centr od rohového praporku, tam byl docela dobře postavený Muawia, který určitě mohl a měl střílet z první; místo toho se pokusil ještě o pracování, a tahle snaha dopadla věru katastrofálně.

87. minuta - Pozoruhodný Manuchův pokus o hattrick. Z ohromné vzdálenosti, aspoň 45 metrů se snažil nachytat brankáře soupeře; což by se mu dost možná povedlo, neboť opravdu byl daleko z brány, přitom by však nesměl odkrytou klec přestřelit.

Súdán (4-2-3-1): Akram - Balla, Saif Eldin, Nagm Eldin, Muawia - Ala Eldin, Nazar - Ahmed, Haitham (64. Alrahman), Al-Tahir - Mudather (90. Ramadan)

Angola (3-5-2): Fernandes - Zuela, Massunguna, Miguel - Airosa, Mateus, Macanga, Djalma (83. Manucho Barros), Gilberto - Manucho, Flávio (46. Rafael, 73. Vunguidica)

Nejlepší hráči zápasu: Al-Tahir, Bashir (Súdán), Manucho (Angola)

Mise č. 1 - vykročit pravou nohou - splněna. Mise č. 2 - postoupit ze skupiny - splněna. Mise č. 3 - získat zlaté medaile - v plánu. Takhle nějak by mohl vypadat stručný itinerář výpravy Pobřeží Slonoviny; vyslanci západoafrické země po Súdánu porazili i druhého soupeře z Burkiny Faso a slaví hladký postup do čtvrtfinále, navíc s přidanou hodnotou v podobě žádné inkasované branky. Pokud bychom byli dostatečně senzacechtiví a hledali posloupnosti tam, kde nejsou, můžeme rovněž říct, že ve všech dosavadních utkáních Sloni zdvojnásobili počet vstřelených branek (to si ale schovejme pro případ, že by Drogba & spol. rozstříleli Angolu čtyřmi góly, což by mimochodem znamenalo podobný efekt u počtu gólů v angolské síti). Ale zpátky k zápasu.

Přestože dvojbranková výhra, definitivně potvrzená až gólem 7 minut před koncem řádné hrací doby, nepůsobí zrovna impozantním dojmem, musíme uznat, že Sloni si zkrátka v prozatímním průběhu turnaje počínají suverénně. Jejich fotbal není dech beroucí, ale stoprocentně spolehlivý; ví o své síle a ví, že ji budou potřebovat v závěrečných třech zápasech. Stačí jim jedna branka, umí hrát na údržbu, umí šetřit síly a umí ovládnout střed pole tak, aby eliminovali systémové nebezpečí ze strany soupeře, kterému tak prakticky nezbývá jiná možnost než prosazovat se individuálně. A protože herní projev Burkiny Faso v zásadě postrádá elementární taktickou vyspělost a spoléhá se především na sólové akce jednotlivých hráčů, byla ve včerejším utkání podle statistik vyrovnaným a nebezpečným soupeřem (koneckonců trefila břevno). Reálný pohled na hřiště nám však velmi lehce napoví, že tomu tak ve skutečnosti nebylo a poměr střel je v tomto směru zavádějící.

Když jsem zmínil "sólové akce jednotlivých hráčů", měl jsem na mysli konkrétně dva - Jonathan Pitroipa a Alain Traoré. Duo krajánků z Ligue 1 je nejdůležitějším komponentem Duarteho týmu a technická vyspělost a nebojácnost obou ofenzivních záložníků je zároveň největší burkinskou zbraní i největším prokletím. Pitroipa je technicky famózně vybavený hráč, kterému nedělá problémy vybruslit prakticky z jakékoliv situace s grácií a elegancí, a Traoré je přímočarý postrach obran se skvělou kličkou a čichem na góly. Jenže přílišné spoléhání na taktiku, která by se dala poměrně trefně pojmenovat jako "dejte to jednomu z nich a oni už něco udělají", nakonec Burkinu na tomto šampionátu zabila. Stačí totiž, aby Traoré zrovna neměl střelecký den (jako třeba proti Pobřeží Slonoviny), a rázem se z nejobávanějšího střelce mění v hráče, který ničí prakticky každou akci dalším a dalším pokusem o ohrožení brány, ať už jsou okolnosti jakékoliv. Pitroipův včerejší problém dát dobrou finální přihrávku, nacentrovat do vyložené šance nebo přetavit technickou vyspělost v reálné nebezpečí se nakonec geometricky promítl do celého týmu; Pitroipova slabost se převlékla do role slabosti týmové. Hrotový útočník Dagano do ofenzivních snah promlouval minimálně, a druhý křídelník Nakoulma na hřišti prakticky neexistoval.

Sloni naopak ukázali, že umí ovládnout střed pole; trenér Zahoui udělal po neuspokojivém utkání se Súdánem jednu zásadní změnu, která se ukázala jako velice dobré řešení. Navrátilec Zokora zaujal své místo uprostřed záložní řady a vystrnaděný Gosso byl přesunut na místo snaživého, leč neefektivního Lola na pozici pravého beka - čímž se jeho největší slabiny coby defenzivního záložníka, tedy nutkání útočit, přirozená těkavost a tendence řešit některé situace poněkud nerozvážně, prakticky proměnily v přednosti. Živý, vířivý Gosso na pravém křídle ukázal, že mu nedělá problém přesně odcentrovat, zaměstnávat obranu soupeře, ale i vracet se a poctivě bránit. Za zmínku stojí i skvělý výkon útočného dua Drogba - Kalou; první jmenovaný se netradičně projevoval spíše jako nahrávač (a ukázal velmi slušnou kopací techniku), druhý zase potvrdil, že ani na lavičce v Chelsea fotbal hrát nezapomněl, a když s nataženým svalem po hodině hry odkulhal ještě pěkných pár metrů, aby chytrou přihrávkou vyslal do šance Gervinha a následně se svalil na zem a nechal se vystřídat - to nezbývalo než zanotovat si společně s komentátorem: "To je borec."

Gervinho, mimochodem, nezažívá v Arsenalu zrovna ideální období a toto rozpoložení si přenesl i do reprezentace. Za zmínku stojí ještě trio Yaya Touré (stále za očekáváním), Cheick Tioté (skvělý dispečer, jehož styl fotbalu ovšem permanentně smrdí vyloučením) a Max Gradel (fotbalově mimořádně nadaný žolík, s jehož příchodem pravidelně ožívá útočná fáze týmu). A potom samozřejmě Boubacar Barry, který spolehlivě sbíral všechny centry a střelecké pokusy Burkiňanů (čili převážně Traorého a sem tam Pitroipy nebo Dagana) a zatím na šampionátu neukázal ani na vteřinu nějakou známku zaváhání.

Burkina Faso určitě nemá špatný tým, jenže jeho herní organizace je žalostná a platí to jak v útoku, který povyšuje termín "spoléhání se na individuality" na úplně novou úroveň, tak (a to zejména) v obraně, kde jsou Duarteho svěřenci schopní vymyslet minely, které patří spíše do krajského přeboru než na jeden z největších turnajů světa. Defenziva pod taktovkou Bakary Koného, o jehož kiksech se fanouškům Lyonu pravděpodobně snívá dodnes, a průměrného a nejistého gólmana Diakitého, který si neumí zakřičet o míč ani zorganizovat obranu před sebou, zkrátka konzistentní ani úspěšná být nemůže. A útok, který nedá za dva zápasy gól ze hry, taky ne.

Pobřeží Slonoviny - Burkina Faso 2:0

6. minuta - První kontroverzní moment zápasu. Jonathan Pitroipa se probíjí do vápna, kde mu zastupuje cestu Kolo Touré; slovem "zastupuje" rozumějte "nastavuje nohy bez snahy hrát míč." Kdyby Pitroipa neprojevil chvályhodný cit pro hru a nesnažil se souboj ustát, zřejmě by se pískala penalta; takhle se ale burkinské křídlo, vyvedené z rovnováhy, svalilo k zemi až po několika krocích.

19. minuta - GÓL! Trapné bránění Burkiny Faso ústí v úvodní gól v jejich síti. Didier Drogba netradičně z pravého křídla posílá skvělý centr do vápna a Kalou nemá v ideální pozici problém razantním volejem zavěsit. Na přední tyči ještě stíní Yaya Touré, a u všech těchto hráčů jsou obránci - jenže jako by se jich hra vůbec netýkala. Tohle byla příliš snadná branka.

25. minuta - Jedna z těch nebezpečnějších z mnoha individuálních akcí Alaina Traorého končí po pěkném uvolnění přes dva obránce chytrou střelou mířící do boční sítě.

45. minuta - Brankář Burkiny Diakité pouze vyráží tvrdou ránu Siaky Tiéného a číhající Drogba tak může bez problému uklízet do branky; stojí však v ofsajdu.

50. minuta - Velká šance Burkiny Faso, a opět je u toho Traoré. Záložník Auxerre si na dvaceti metrech rovná míč a vysílá prudkou ránu po zemi, která ke štěstí Slonů zapadá zkoprněnému Barrymu přímo do náruče.

60. minuta - Jean-Jacques Gosso uniká po pravé lajně a krásnou přihrávkou vyzývá ke skórování Gervinha, ten přebírá míč na penaltě, ale se situací nakládá trestuhodně, když pálí vysloveně pánubohu do oken.

72. minuta - Zničehonic se v pokutovém území Slonů objevuje vysoký míč z hloubi pole, na který naskakuje Moumoni Dagano a trefuje břevno!

83. minuta - GÓL! A taky nejlepší ukázka organizace burkinské obrany. V pokutovém území je vedle jednoho hráče v oranžovém, který se ani nehrne do souboje, už jenom duo obránců Tall - Koné; problém je, že na centrovaný míč vyskakují oba, málem se srazí hlavami, ale nakonec je "úspěšný" Koné, když krásnou hlavičkou přímo k tyči uklízí balon za záda vlastního brankáře.

Pobřeží Slonoviny (4-2-3-1): Barry - Gosso, K. Touré, Bamba, Tiéné (75. Boka) - Tioté, Zokora - Kalou (65. Gradel), Y. Touré (81. Bony), Gervinho - Drogba

Burkina Faso (4-2-3-1): Diakité - Koffi, Koné, Tall, Panandétiguiri - Kéré (73. Rouamba), Kaboré - Nakoulma (78. Bancé), Traoré (87. Yaméogo), Pitroipa - Dagano

Nejlepší hráči zápasu: Kalou, Gosso, Drogba (všichni Pobřeží Slonoviny)

Co čekat od zítřka?

Obě skupiny, které už za sebou mají čtyři odehrané zápasy, se zatím vyvíjí stejným způsobem: na čele je tým s plným počtem bodů, na druhém konci se krčí mužstvo s nulou (a pochopitelně ten první postupuje, zatímco ten druhý vypadává). Mezi nimi je potom čtyřbodový manšaft, který o postup může připravit pouze třetí, jednobodový tým. Tolik ke společným znakům. (Zásadní rozdíl je v tom, že zatímco ve skupině B největší favorit podle očekávání postupuje, ve skupině A naopak vypadává a místo něj postupuje outsider celého turnaje, ale to už bylo jednak probráno a jednak to sem až tak úplně nepatří.)

Bude turnaj v tomto duchu pokračovat i nadále? Ve skupině C nás čeká podvečerní duel Nigeru s Tuniskem a následně zlatý hřeb dne, když domácí Gabon poměří síly s dalším z favoritů, Marokem. Aby vývoj ve skupině zůstal analogický s již odehranými zápasy druhého kola, museli by Tunisané vyhrát a večerní duel by musel dospět k remíze. Teď zbývá zamyslet se nad tím, nakolik je to reálné...

...a řada důvodů opravdu ukazuje na to, že už podruhé na šampionátu zažijeme tento druh déja-vu. Tunisko je proti Nigeru obrovským favoritem a bylo by jím i v případě, že by v úvodním zápase neporazilo našlapané Maroko; svěřenci Harouny Gadbého se na rozdíl od Rovníkové Guiney nevzepřeli předpokladům a v zápase s Gabonem, který pro ně byl vůbec prvním v dějinách APN, beze zbytku naplnili pověst otloukánků odsouzených k neúspěchu. Přestože vylučovat jejich vzepětí v dalším zápase je esenciálně nemožné, je tento druh překvapení extrémně nepravděpodobný; spíše očekávejte hladkou výhru arabského výběru. Tunisko totiž nade vším vyniká skvělou organizací hry a sehraností, což na rozháraný, nefotbalový a neefektivní Niger bude optimálně platit. Tunisané si zkrátka proti Maroku zajistili fantastickou pozici: pokud uhlídají Ouwo Maazoua, který představuje největší nigerské nebezpečí (dlužno dodat, že proti Gabonu naprosto odříznuté od jakékoliv mezihry), a zvítězí, mají jistý postup. Nebo téměř jistý. Záležet bude i na pozdějším střetnutí...

...a to se odhaduje skutečně velmi těžko. Na jedné straně stojí Gabon, tým, který má na své straně entuziasmus, podporu domácího publika, funkční herní tvář a propracovanou brejkovou hru. Maroko vytáhne do boje především s mnohem lepšími individualitami, sebevědomím a nožem na krku (což je nepodcenitelný faktor). Nohy jim podráží zejména příliš individualistické tendence některých hráčů, labilní a horkokrevná povaha, absence spolehlivého kanonýrka a nůž na krku (což je nepodcenitelný faktor), zatímco Gabon se může obávat především nestabilní záložní řady a prostorů, z nichž na útočné výlety vyráží krajní beci Moussono a Mouélé (či Moundounga). Maročané, vedení belgickým stratégem Ericem Geretsem, musí před klíčovým soubojem řešit vážné problémy; nejenže jsou na tom po porážce od Tunisanů špatně v tabulce, ale navíc prokázali pramálo schopnosti udržet chladnou hlavu a táhnout svorně za jeden provaz. Zejména duo Chamakh - Taarabt je v tomto ohledu skutečným "dárečkem": jeden většinu zápasu stojí a rozhazuje rukama, druhý sice předvádí skvělé fotbalové momenty, ale potom se rozhodne dát gól a nevadí mu zbůhdarma střílet z půlky hřiště. Gerets měl čtyři dny na to, aby svým svěřencům vtloukl do hlavy potřebnou disciplínu; co se fotbalových schopností týče, jsou na tom Maročané úchvatně, což mimochodem dokázali i proti Tunisku. Hodně bude záležet na tom, jestli si Youssouf Hadji obuje střelecké kopačky.

Gabon je před utkáním outsiderem, ale fotbal se nehraje na papíře, a proto jsou jeho šance minimálně vyrovnané. Možnost "dohnat" Rovníkovou Guineu a také si zajistit postup je lákavá, příliš lákavá na to, aby snad Rohrův tým propadl nějakému přehnanému uspokojení (navíc když to měl být právě Gabon, kdo bude tím silnějším z pořadatelských celků). To je mimochodem další, zrcadlově obrácený scénář vývoje skupiny, analogického s prvními dvěma: Gabon porazí Maroko a Tunisané remízují s Nigerem. To je ovšem spíše pro zapřisáhlé teoretiky, na hřišti se něco podobného čekat skutečně nedá.

Stranou pozornosti

- S nečekaně brzkým senegalským exitem se celkem pochopitelně začínají trenéři napříč starým kontinentem vyptávat po svých hvězdách. Jelikož ale samozřejmě není možné, aby reprezentanti opustili své výběry ještě v průběhu turnaje, lze o nejbližším termínu jejich odletu z Afriky hovořit v číslech 29.1. Alan Pardew proto už pomalu osnuje ďábelský plán, jak by se pokusil alespoň na lavičku propašovat své ofenzivní hvězdy Dembu Ba a nově příchozího Cissého. Newcastle totiž posledně bez prvně jmenovaného (druhý si před odletem na APN ani nestihl odbýt debut) zkolaboval proti Fulhamu a nakonec prohrál jasně 2:5; příští utkání sehraje ve středu s Blackburnem. "Musíme chápat přání senegalské federace, zároveň ale i ty naše. O tom, kdy a na co by se mohli vrátit, si ještě popovídáme," vyjádřil se pro BBC s respektem manažer Strak.

- A ještě jedna zpráva týkající se senzačně vypadnuvšího afrického giganta: budoucnost trenéra Amary Traorého je logicky ve hvězdách, řešit se ale bude až po turnaji a není zatím vyloučeno, že nezkušený kouč bude ve funkci pokračovat. Nebude se tedy do puntíku opakovat případ Saúdské Arábie z loňského Asijského poháru, kde neúspěšná reprezentace rovněž teoreticky vypadla už po dvou utkáních, jež zároveň následoval okamžitý vyhazov lodivoda. O budoucnosti Traorého se místo toho v Senegalu bude řádně diskutovat; alespoň to takhle slíbil prezident tamější fotbalové federace Augustin Senghor. "Je předčasné o této záležitosti nyní mluvit. Je trenérem pro tento Africký pohár národů a i po turnaji ho sem váže kontrakt, který jej dál bude držet v této funkci. Vše určí evaluace," vyloučil unáhlené závěry muž, jenž zároveň prezidentuje dakarskému celku US Gorée. Sám trenér Traoré k tomu řekl toto: "Chtěl bych pokračovat, ale já o tom nerozhoduji. Tohle je mladý kádr, který se stále buduje a potřebuje uzrát," vysvětluje možné příčiny neúspěchu, aby se následně ještě odvolal na dostatek šancí, které se však i kvůli smůle nepřetavily v góly.

- Rovníková Guinea má zatím na šampionátu asi lepší podporu než druhá pořadatelská země, Gabon. Dokonce jde o kulisu zpravidla slušnou i na evropské poměry, troufám si říct. A něco takového je zčásti způsobeno i podporou zvenčí, konkrétně z hlavního města Libérie, Monrovie. Totiž zrovna tam se narodila aktuální opora zadních řad jménem Laurence Doe (právě teď v trestu), jež ovšem od šesti let bydlí právě v malé zemičce na rovníku. Děje se tak proto, že ačkoliv po národním dresu rodné krajiny vždy toužil, nikdy jej lodivod tamní reprezentace nepovolal. Jeho zápasy za "druhou domovinu" teď každopádně v Batě bedlivě sleduje i jeho bratr Prince Diligent - se širší rodinou stále zabydlený o několik kilometrů dále na západ -, s nímž se Laurence neviděl od roku 2007. "Liberijští lidé ho sledují, včetně našeho táty, mámy, bratrů, sester, bratranců, sestřenic, kamarádů a sousedů," dosvědčil Prince Diligent. Krásný to důkaz toho, že fotbal - obzvlášť v Africe, kde byl vinou necitlivých koloniálních praktik jeden kmen rozdělen dokonce i mezi čtyři státy - doopravdy lidi spojuje.