Africký pohár národů - pátý hrací den

Jestliže celý turnaj se své první branky dočkal po 220 minutách, samotná skupina A čekala fakticky delší, avšak technicky jen o něco málo kratší dobu. Její gólový účet totiž po třech a půl hodinách načal Jihoafričan Sangweni, čímž položil základy domácího úspěchu. Podceňované Kapverdy berou další bod...

Když Bafana Bafana se skloněnými hlavami opouštěli trávník johannesburského stánku po úvodní remíze 0:0 s Kapverdami, vládla v celém týmu mrazivá atmosféra. Kouč Gordon Igesund dobře věděl, jak bezmocným dojmem jeho svěřenci působili - absolutní impotence v útoku zavdávala otázce, jestli se jim vůbec podaří do konce turnaje skórovat. Bylo nasnadě, že pokud se postupové naděje nemají rozpadnout v prach, je zapotřebí s tím něco udělat, a to pokud možno okamžitě.

Igesund sice mohl vypadat bezradně a v koncích, ale během oněch tří dnů před druhým zápasem přesto vymyslel způsob, jak hru svého týmu pozvednout. Parkera, který v útočné dvojici působil neprůbojným a nedůrazným dojmem, přesunul na stranu, k "zabijáku" Mphelovi postavil dopředu dravého Rantieho, a střed zálohy vyztužil Deanem Furmanem. A fungovalo to výtečně - k radosti zaplněných ochozů sedmdesátitisícového stadionu, který se v závěru bavil mexickými vlnami...

Jihoafričané i napodruhé zvolili rozestavení 4-4-2, ale díky nahrazení statického Tshabalaly mnohem pohyblivějším Rantiem dokázali daleko lépe distribuovat míče v útoku; zjednodušeně řečeno - vše šlo najednou rychleji, přesněji a lépe. Hrozivá díra, která se proti Kapverdám rozprostírala mezi zálohou a útokem, díky vitalitě a pohybu všudybyla Rantieho a agilního Mphely zmizela, a Angolané zejména v první půli vůbec nevěděli, kde jim hlava stojí.

To však není jediný faktor zlepšené hry dopředu - tím druhým, a povýtce nejdůležitějším, bylo nasazení Deana Furmana do středu zálohy. Subtilní čtyřiadvacetiletý středopolař, který si na chleba vydělává v Anglii v třetiligovém Oldhamu, byl naprostým králem celého zápasu - prakticky sám ovládl střed hřiště, což byl (logicky) klíčový manévrovací prostor. Furman byl hladový po míči, pohyboval se prakticky úplně všude, aniž by zanedbával obranné povinnosti, a větší nebezpečí z jeho perfektních pasů nehrozilo jen díky tomu, že bez klasického DM na hřišti musel právě on operovat na nejzataženější pozici. Tady má Igesund ještě o čem přemýšlet - absence AM Serera, přirozené spojky mezi kreativním zbytkem zálohy a kanonýrem Mphelou vepředu, způsobovala, že si striker Mamelodi Sundowns musel pro míče často sbíhat do hloubi pole či do stran a pochopitelně pak chyběl na hrotu.

Pod Furmanovou taktovkou Bafana Bafana výrazně zlepšili tlak na míč - v této činnosti se Angola vůbec nechytala. Perfektní distribuce balonů ze středu zálohy do stran dala ožít vířivé, pohyblivé ofenzivě, které nicméně stále chyběla větší efektivita, fyzický důraz či přímočařejší řešení situací - možná by stálo za zamyšlení, k čemu je vlastně na hřišti Bernard Parker. On a Phala byli i včera dvěma nejslabšími články jihoafrické sestavy.

Igesund po raketovém nástupu a jasném ovládnutí první půle správně vycítil, že záložní síto Jihoafričanů může být pod tlakem hodně propustné, jelikož vysoké napadání a totální ofenzivu většinou nelze udržet po celý zápas, a poslal na hřiště postupně Reneilwe Letsholonyaneho a Oupo Manyisu - tedy dvojici klasických středních záložníků. To mělo za následek dva efekty. Tím prvním byla vcelku pochopitelná ztráta tempa a zpomalení souhry, za což může zejména statický, stoicky hrající "držák" Letsholonyane - na druhou stranu je třeba říci, že když už se opora Kaizer Chiefs dostala k míči, bylo z toho téměř automaticky slibné přečíslení. Druhým efektem pak byla totální eliminace a faktické vynulování angolské zálohy...

...a tím už se dostáváme k poraženému týmu, konkrétně pak k jeho největšímu problému, kterým byla (opět) obrovská mezera mezi obranným a útočným blokem. Je sice sympatické, že kouč Ferrín bezmezně věří své taktice "vše na jeden dotek", ale v Angole to jednoduše nefunguje, a už vůbec ne v zadních řadách - pokud donutíte oba štítové záložníky okamžitě rozehrávat dopředu, nemůže dojít k ničemu jinému než k brutálně vysokému procentu ztrát míče. Tohle prostě vůbec nefungovalo - Jihoafričané dokonale ovládli střed pole, aniž by se museli příliš snažit. Dédé s Pirolitem jim vybojované míče jednoduše sami odevzdávali.

Ve třiadvacáté minutě jsem si poznamenal, že jsem ještě neviděl v akci Manucha - a pokud je vaší taktikou dostávat míče co možná nejrychleji k Manuchovi (aby soupeř nestihl zareagovat dřív, než bude pozdě), není příliš těžké domyslet si, jak velký měli Angolané na hřišti problém. Nejvíce alarmující je přitom fakt, že trapně lehké ztrácení balonů trápilo Černé antilopy už proti Maroku. Angola byla celou první půli neuvěřitelně zbrklá, hráči se se svými pokyny nebyli schopni ztotožnit, a neschopností podržet míč a zklidnit hru se Ferrínův tým sám dostával neustále pod tlak.

Na druhou stranu je třeba říct, že Angole fungovala defenziva - jednotlivé řady se elasticky prolínaly, až na Manucha se všichni poctivě vraceli (!) a Ferrín si dobře hlídal, aby měl vždy minimálně šest, sedm hráčů za míčem. Kompaktní obrana šlapala opravdu velmi slušně - až do doby, kdy (kdo by to zrovna u Angoly čekal...?) naprosto propadla u druhého gólu...

Obecně se dá říci, že Antilopy byly výborné bez míče a tragické s ním. To se trochu zlepšilo po poločase - díky příchodu Djalmy se rozhýbala hra po stranách, hráči se zklidnili, a čím unavenějším dojmem působil jihoafrický levý bek Masilela, tím drtivější byl angolský tlak po pravé ose Lunguinha - Mateus. Po druhé brance pak už byl Ferrínův tým (za vydatné pomoci střídajícího Gilberta) poměrně jasně lepší - jenže a) to už Jihoafričané rezignovali na ofenzivní výpady a soustředili se na co nejlepší zabezpečení středu hřiště, b) v takový moment už je zkrátka pozdě.

Přestože Bafana Bafana vypadali v posledních minutách možná až příliš nervózně, vlastně se neměli moc čeho bát - největší hrozba Angoly, totiž ostré centry zprava na Manuchovu hlavu, vyústila v první nebezpečnou situaci až v 84. minutě. Když máte ve vlastním vápně takové hlavičkáře a organizátory, jakými jsou Khumalo se Sangwenim, jsou Antilopy zkrátka bezmocné.

A ještě jedna poznámka k týmu, který si včera dost možná podruhé za sebou zavřel dveře do vyřazovacích bojů - opravdu není nutné tahat všechno až do kuchyně. I když jsou vaši záložníci neschopní udržet míč a technicky o míle zaostávají za hráči na stranách hřiště, naprostá rezignace na pokusy ze střední vzdálenosti nebývá vizitkou produktivního týmu. Zoufale tu chybí nějaký playmaker, dispečer schopný hrát mezi křídly, který by rozděloval míče na útočné hráče a sám přitom dokázal ohrozit bránu. Počet angolských střel je dlouhodobě kriticky nízký; a to mluvíme i k tobě, se-svojí-pověstí-opět-hazardující Manucho...

Jihoafrická republika - Angola 2:0

3. minuta - Jihoafričané v první akci zápasu snad poprvé a naposled hloupě ztrácí míč ve středu pole, avšak Mateusova přízemní střela zpoza vápna nenadělala Khunemu příliš starostí.

9. minuta - Bongani Khumalo opět ukázal, že ve vzduchu nemá široko daleko konkurenci; po centru z přímého kopu zboural ve vápně všechny soupeře, ale nakonec těsně minul a míč se odkutálel pár čísel vedle angolské tyče.

19. minuta - Tsepo Masilela nacentroval zleva přes obránce do vápna, kde před dotírajícím Mphelou musel na poslední chvíli zasahovat brankář Lamá.

30. minuta - GÓL! Jihoafrická republika se po výborné úvodní půlhodině dostává do zaslouženého vedení! Centr do vápna nešťastně tečoval Lunguinha, od nějž se míč odrazil k číhajícímu Sangwenimu, který jej z první uklidil do sítě - 1:0.

37. minuta - Mahlangu jen tak mimochodem prošel neexistující zálohou Angoly a z pětadvaceti metrů vypálil - naštěstí pro Antilopy vedle.

43. minuta - Lunguinhův přetažený centr zprava sice mířil na zadní pryč, ale Manucho jej hlavou ještě dokázal vrátit do vápna, kde Mateus volejem zblízka trestuhodně přestřelil!

44. minuta - Dvě rychlé šance Jihoafričanů za sebou: nejprve nedošel zužitkování nadějný centr Mahlangua, poté pálil Parker po zemi vedle.

52. minuta - Velká šance Angoly na vyrovnání! Mateus se uvolnil na pravém křídle a naservíroval balon Guilhermemu, který jej však pouze uklidil do rukavic ležícího Khuneho!

54. minuta - Mphela výtečně udržel míč u brankové čáry a nahrál pod sebe, kde se do střely opřel Furman a donutil Lamá vyrazit přízemní střelu na roh.

62. minuta - GÓL! Lehlohonolo Majoro není na hřišti ani pět minut a už ukazuje, proč mu Igesund i po zpackaném představení s Kapverdami stále věří. Agilní forvard se probil dopředu, u brankové čáry posadil na zadek Bastose a z ostrého úhlu propasíroval míč gólmanovi mezi nohama - 2:0.

84. minuta - Tohle ale mělo přijít mnohem dříve, jestliže chtěly Antilopy pomýšlet na úspěch. Po inkasované brance sice několikrát zprava nebezpečně zahrozily, ale gólový strašák se nad Khunem objevil až nyní - Lunguinha v nejjednodušším a nejefektivnějším možném signálu našel centrem Manuchovu hlavu a urostlý forvard pěkně protáhl brankáře Khuneho.

89. minuta - Majoro odmítl šanci stát se prvním dvougólovým střelcem šampionátu, když se po další individuální situaci sice opět dostal až ke střele, ale tentokrát mířil mimo.


Jihoafrická republika (4-4-2): Khune - Ngcongca, Sangweni, Khumalo, Masilela - Phala, Mahlangu (46. Letsholonyane), Furman, Parker - Rantie (58. Majoro), Mphela (78. Manyisa)

Angola (4-2-3-1): Lamá - Lunguinha, Dani Massunguna, Bastos, Miguel - Pirolito, Dédé (64. Gilberto) - Mateus, Geraldo (46. Djalma), Guilherme (85. Amaro) - Manucho

Nejlepší hráči zápasu: Furman, Sangweni, Majoro (všichni Jihoafrická republika)

Palec dolů: Trenér Angoly Gustavo Ferrín


Trenér Kapverd Lúcio Antunes v civilu dohlíží na provoz v leteckém prostoru; jeho svěřenci oblékají dresy, které mně osobně připomínají krajský přebor; a dohromady dávají patrně nejvyzrálejší nováčkovský soubor, jaký pamatují celé dějiny Afrického poháru národů. Kapverdy nebyly horší než JAR, předčily Maroko a nadcházející lusofonní derby tak slibuje strhující bitvu o postup...

Musím se přiznat, že jsem se o něco výše jen taktak udržel, abych nenapsal, že Kapverdy představují nejpříjemnější překvapení dosavadního průběhu šampionátu. Neměli bychom totiž samozřejmě zapomínat na Etiopany. Nicméně nutno dodat, že oba tyto celky nadšeně šokují z poněkud jiných úhlů pohledu. Východoafričané ohromili technickou vyzrálostí takřka kompletní jedenáctky, souhrou útočného dua, sebevědomím, kombinační zdatností. Kapverďané vládnou jiným dimenzím.

Například fungující souznění útočného dua Tavares-Mendes jsme si také mohli povšimnout, jenže to se ani tak nezakládalo na schopnosti narazit si a vyšachovat soupeře svým pohybem či šikovností; tito dva Kapverďané se spíš perfektně doplňovali ve stylu fyzicky odolný tvrďák - agilní a drzý šikula. Také oni si mezi sebou kolikrát nahráli, samozřejmě, ale běžně se zaměřovali spíše na odlišné spoluhráče a komunikaci s nimi. Jinými slovy - zatímco Said s Girmou společně vycházeli dostředivě, protějšky z Kapverd spíše odstředivě...a ve výsledku zhruba stejně dobře.

Dále už nemusíme nutně srovnávat oba neprávem podceňované ansámbly, jen shrňme unikátní herní profil ostrovanů. Ten se totiž zakládá - věřte, nevěřte - na čiré fotbalové inteligenci. (Ano, i v Africe je to možné). Podobně jako ten etiopský zkrátka ani tento "outsider" není nijak rozlítaný, spíš naopak - zejména vzadu působila celá čtveřice až nadpozemsky vyklidněně (hotový nervóza Vozinha byl bohužel přesným opakem), do skluzů se chodilo, jen když to mělo cenu, a zároveň se poctivě makalo (to vše vůbec nejlépe kombinoval pravý bek Gege, pro mě hvězda zápasu). Úplně nejsnáze lze ovšem kapverdské přemýšlení demonstrovat na přístupu k presinku.

V průběhu střetnutí jsme přihlíželi opravdu velkému množství marockých ztrát - hned několika se mimochodem dopustil i samotný Belhanda - a minimálně já jsem se často nemohl ubránit dojmu, že pramenily vlastně z ničeho. Jenže zdání klame, hádáte správně. Kapverďané si totiž zahráli na šachisty, byli prostě vždy o krok vepředu, dokonale četli hru. Ve finále jejich tlak na balon lze charakterizovat jako pasivně intenzivní. Arabové v jednom kuse neměli komu, a přitom se ostrované dvakrát nepředřeli. Nenapadalo se totiž nějak zběsile po zambijsku, nýbrž úsporněji a o to efektivněji.

A to bychom měli; zhruba z poloviny. Už jsme si řekli, že Kapverďané svého slovutnějšího soka strčili do kapsy v otázce chytrosti i pohybu, to však nebylo všechno. Mimoto měli celkem suverénně více šancí (viz níže), daleko lépe kopali standardky a mnohem méně faulovali. To byl vůbec poměrně důležitý faktor tohoto měření sil: nedovoleným zákrokem totiž v první 25minutovce končil snad každý druhý útok trpaslíka, a i tahle statistika v důsledku přispěla ke všeprostupující marocké bezradnosti.

Ta ale koneckonců nebyla úplně nepředvídatelná. I komentátoři Eurosportu hned zkraje připomínali, že Maročané preferují zrelaxovaný projev, nižší tempo - a to jim tento protivník jen sotva mohl dopřát. Navíc kouč Traoussi vsadil na neslavnou, leč kdekým používanou taktiku "plácnu tam co nejvíc talentu a oni mi to ti šikulové vyhrají". Belhanda tím pádem nastoupil na CM, v hloubi pole; na křídlech se znovu promenádovali dva výstavní individualisté; a El Hamdaoui si opět nekopl.

Příslib neuvěřitelného průchoďáku se tedy sice vyplnil jen zpola, avšak očekávání nefunkční ofenzívy už bylo ze sta procent správné. Ostatně kapverdskou obranu do vystřídání tria Assaidi-Belhanda-Amrabat nejčastěji děsil brankář Vozinha, který rád váhal s rozehrávkou a obecně páchal jednu strašidelnost za druhou - což je zřejmě samo o sobě vypovídající. Právě jen díky Traoussiho šťastné ruce Maroko nezaslouženě srovnalo, všichni tři nově příchozí hráči totiž své předchůdce zastínili, jakkoliv ani oni kupříkladu neodstranili včerejší klasický neduh arabského výběru, a sice povážlivou absenci střelby (což mimochodem platilo i v pokutovém území).

Celkový dojem ze zápasu jinak poněkud kalí nesympatické chování některých borců, převážně tedy Maročanů. Kolem hodiny hry se duel obecně zvrtl v nepěknou řežbu, jenž musela být neustále (a bohužel nutně) kouskována. Takový Belghazouani klidně po 69 minutách mohl vidět červenou kartu za podlý atak na Platiniho (včera mimochodem absolutně nezadržitelného) a nenadchl ani hvězdný Belhanda, který si chvíli předtím rovněž vysloužil žlutou kartu, aby záhy naštvaně přepouštěl místo na place Chafnimu.

V tu chvíli si člověk pomyslel: už je to tu zase, ti Maročané se zkrátka nepoučí. Jestliže loni představovali s přehledem nejméně snesitelný kolektiv, také letos mají k podobné nálepce slušně nakročeno. A jejich tvář asi jen těžko výrazně zlepší golmanský šašek Lamyaghri...

Maroko - Kapverdy 1:1

2. minuta - Mendesovu standardku levým ramenem odpálil pod břevno Tavares a Lamyaghri si připisuje první rozpačitý zákrok utkání.

8. minuta - Vozinha je zkraje hodně nervózní, zbytečně váhá s rozehrávkou - a teď se i složitě skládal na zem při dalekonosné střele Chakira.

22. minuta - Mendesův solidní přímý kop přinutil Lamyaghriho ke zdravé reakci. Hned z další akce se potom k nepovedené střele dostal také Platini.

33. minuta - Platini se odvážil k pozoruhodně technicky provedenému kopu zpoza šestnáctky, který se Lamyaghri rozhodl pocukrovat a namísto zkrocení balonu jej vyrazil do strany.

34. minuta - GÓL! Mimořádně hloupá ztráta míče u půlící čáry! El Ahmadi pomalou a nepřesnou přihrávkou založil kapverdský protiútok 2 na 2, který dobře rozjel Mendes a ještě lépe uzavřel Platini. Jeho jemný dloubáček přes vyběhnuvšího Lamyaghriho přišel tak akorát včas.

51. minuta - Neves po standardce ještě zůstal ve vápně a do Varelova centru se tím pádem skládal jen sotva strážený protivníkem. Bohužel pro Kapverdy měl ale vzhledem k výšce balonu dosti ztíženou pozici a ve finále o dost minul.

79. minuta - GÓL! Maroko odvedlo pozornost na nečistou hru a pak se přeci jen prosazuje. Barrada pro jednou dostal prostor na své pravé straně, dával pod sebe El Arabimu a ten nemohl zaváhat. Ztratit koncentraci proti takovému sokovi se holt stále nevyplácí; jakkoliv Maroko zklamává a zklamává.

81. minuta - Kapverdy samozřejmě nejsou s remízou spokojeny. Babanco se tedy na chvíli dostal za El Adouu, aby se ocitl ze všech aktérů nejblíže Lamyaghrimu, marockého brankáře pak ale jenom zlehka poškádlil.

83. minuta - El Arabi se mohl stát hrdinou utkání, stačilo, aby El Adouův centr od rohového praporku odhlavičkoval o trochu více doprava - takhle těsně minul z ideálního postavení.

88. minuta - Co se Traoussimu musí nechat, jsou střídání. Belghazouani hravě zastínil Assaidiho, El Arabi srovnal a Chafni klidně mohl rozhodnout parádní ranou ze střední vzdálenosti. Ta si to nakonec namířila o chlup vedle pravé spojnice.

90+2. minuta - Lamyaghri pro změnu stoprocentně přesvědčivý. Babanco krásným pasem mezi dvěma široce rozestoupenými stopery vyzval ke sprintu Héldona, avšak marocký strážce svatyně neváhal vystartovat daleko z branky a skluzem míč odkopnout do bezpečí.

Maroko (4-2-3-1): Lamyaghri - Chakir, Benatia, El Adoua, Bergdich - El Ahmadi, Belhanda (65. Chafni) - Amrabat (46. El Arabi), Barrada, Assaidi (54. Belghazouani) - El Hamdaoui

Kapverdy (4-4-2): Vozinha - Gege, F. Varela, Neves, Nivaldo - Soares, Platini (71. Roni), T.Varela, Babanco - Tavares (90. Guy Ramos), Mendes (75. Héldon)

Nejlepší hráči zápasu: Gege, Platini, F. Varela (všichni Kapverdy)

Palec dolů: Belhanda (Maroko)

Co čekat ode dneška?

Čtvrteční dění se přesune opět na stadion v Port Elizabeth, kde svádí postupový boj týmy ve skupině B. Jestliže to před šampionátem vypadalo na jasnou záležitost ve stylu "Ghana určitě první, Mali a Kongo se poperou o druhé místo," první kolo ukázalo, že situace může být nakonec ještě mnohem zamotanější - Ghana proti nadšeným bojovníkům z Konga příliš nepřesvědčila a v utkání, ve kterém nebyla lepším týmem, vyválčila pouze remízu 2:2. A protože Mali zároveň udolalo houževnatý Niger díky pozdní brance Seydou Keity 1:0, můžou se už dnes dít zajímavé věci.

Odpolední program totiž nabídne souboj právě Mali s favoritem z Ghany, a Orli si už po dvou zápasech mohou zajistit postup - stačí jim k tomu vyhrát. A pokud by snad Niger překvapil a obral Le Royovu družinu o bod, bude mít Carteronův tým dokonce zajištěné první místo. Takový scénář je však nepravděpodobný...

...ne že by bylo nemožné obrat Ghanu o body. Černé hvězdy působily v úvodním utkání trochu splašeným a nevyváženým dojmem, a Malijci, cepovaní Keitovým metronomickým udáváním tempa ve středu hřiště, rozhodně nejsou bez šance. Ghanský kouč Akwasi Appiah navíc musí řešit nepříjemný problém s marodkou - pochroumaný kotník vyřadil minimálně pro tento zápas spolehlivý držák zálohy Anthonyho Annana, který se tak připojil k útočné hvězdičce Boakyemu. Cesta do sestavy se tak otevírá jednomu z dvojice Boateng - Rabiu.

Appiah navíc stále řeší nerudovský problém s Kwadwo Asamoahem - na štítu dlouho nehrál a je otázkou, jak by proti Mali (které vyniká právě velkou silou uprostřed pole) obstál, na beku ve čtyřobráncovém systému ukázal slabiny směrem dozadu, a jeho vysunutí do podhrotového trojzubce by rozbouralo osvědčené trio Atsu - Wakaso - Adomah. Někde však hvězda Juventusu hrát musí - koneckonců to byl právě on, kdo proti Kongu zajistil body.

Malijci se na druhé straně budou snažit výrazně zlepšit svoje poněkud bezkrevné představení proti Nigeru - pokud chtějí uspět, byť proti soupeři hrajícímu naivněji, než jsme u něj byli zvyklí, musí zkrátka přepnout na vyšší úroveň. Útěchou jim budiž nedávná minulost - právě Ghanu totiž Orli porazili v loňském zápase o bronzové medaile...

Večerní utkání by pak podle všech předpokladů mělo nabídnout demolici nebohého Nigeru - vždyť Konžané vlétli do turnaje jako uragán a po úvodním představení se okamžitě stali miláčky velké části nezaujatých fanoušků. A pokud najde kouč Le Roy odvahu nahradit vyčpělého Lomanu LuaLua na levém křídle někým pohyblivějším (přímo se nabízí Déo Kanda), může jít jejich hra ještě výše. Jenže potom je tu ta věc, že proti Ghaně mohli ještě těžit z prvku překvapení - jeho pel se však už trochu setřel, a nahradil ho jiný prvek, totiž očekávání.

Jak se černý kůň turnaje popere se situací, ve které jednoduše musí? Proti Ghaně by prohra nebyla ostudou, teď už bude ostudou nevyhrát. To je nakonec možná nejdůležitější otázka, protože Niger skutečně nevypadá na to, že by kteréhokoliv ze skupinových soupeřů mohl zastavit - potrápit, jistě, ale obrat o body těžko. I když bychom neradi podceňovali práci kouče Gernota Rohra - pod jeho vedením se proti Gazelám hraje hodně, hodně špatně. Tužší a disciplinovanější defenzivu aby na turnaji jeden pohledal...

Stranou pozornosti

- Nepříjemná zpráva během včerejška zasáhla tuniskou výpravu; důležitý člen základní sestavy - forvard, potažmo křídelník Isaam Jemaa - už do dalšího turnajového dění nezasáhne. Jeden z nejzkušenějších Tunisanů, mající na kontě 70 startů za národní tým (a s 34 brankami zároveň jeho historicky nejproduktivnější střelec), v duelu s Alžírskem střídal již po 18 minutách a zranění kolene jej na trávník nepustí příštích šest týdnů.

- Server Goal.com zpravodajství ohledně letošního APN nezvykle fláká, nicméně jednoho pěkného článku jsme se od něj v nedávné době přeci jen dočkali. Peter Staunton se za pomoci svých kolegů z černého kontinentu, Kingsleyho Koba (CIV) a Kenta Mensaha (GHA), zaměřil na budoucnost Afriky z pohledu trenérů i hráčů, a přinesl některé zajímavé poznatky. Kupříkladu konstatuje, že ačkoliv v samotném Abidjanu (hlavní město Pobřeží Slonoviny) vykvetlo hned 25 akademií pro mladé talenty - a minimálně tu, která patří klubu ASEC Mimosas bychom měli znát (Eboué, Y. Touré, Gervinho, oba Kalouové, Zokora...) - plní je maximálně dítka z bohatých rodin, kterých přirozeně není dostatek. Vstupní poplatek totiž v průměru činí 750 eur, tedy přes 19 tisíc korun českých. Naopak co se trenérských akademií týče, Pobřeží Slonoviny nedisponuje vůbec žádnou elitní - a programů na zlepšení aktuálně tristní úrovně existuje jen minimum. Naopak Ghana čerpá solidní dotace od Africké fotbalové konfederace, takže je v tomto směru daleko před svým rivalem (a pro změnu zaostává v hráčské otázce, kde trpí podobným problémem jako ČR - předčasným odlivem mladých kluků do zahraničních celků).

- Jednoho význačného oslavence jsme mohli zaznamenat v průběhu včerejšího dne. Trenér nigerijského výběru Stephen Okechukwu Keshi se probudil - jak se říká optimisticky - do druhé půlky svého života, když na imaginárním dortu sfoukl 51 svíček. Zatím se prý ale dočkal jen malé připomínky a narozeninového popěvku, větší oslavu si bývalý fotbalista Anderlechtu schová na dobu po Africkém poháru národu. Tak jako tak, i my gratulujeme!