Africký pohár národů - osmý hrací den

První debakl znamenající návrat do bitvy o čtvrtfinále a suverénní nakročení favorita na zlatou medaili do vyřazovacích bojů - takové je velmi stručné shrnutí osmého hracího dne Afrického poháru národů. Zítra se na rovníku tato fáze začíná uzavírat; počítejte tedy se souběžně hranými zápasy...

Co vlastně napsat do reportu ze zápasu Guiney s Botswanou? Jatka? Ostuda? Příšerný výkon nováčka? Africký pohár národů 2012 zažil svůj první debakl a odnesla to Botswana, která během 90 minut dokonale rozbourala pozitivní dojem, který se utvářel celou dlouhou kvalifikací a pokračoval i v úvodním střetnutí s vysoce favorizovanou Ghanou. Tshosaneho výběr si prožil noční můru, která klidně mohla skončit výsledkem 1:10, a nikdo by se nemohl moc divit. Od případné lítosti nestranných fanoušků se potom Zebry dokonale "ochránily" několika vyloženě nefotbalovými zákroky, nad nimiž vysoko ční, odpusťte ten výraz, prasárna záložníka Motsepeho z konce prvního poločasu.

První čtvrthodinu zápasu přitom odehráli borci v bleděmodrých dresech relativně dobře. Tato pasáž se sice nesla v podobně uspávajícím tempu jako proti Ghaně, ale Botswana dobře bránila, vykrývala prostory a i ve hře byla dokonce lehce aktivnější, což vyústilo v 10. minutě v dobrou šanci asi nejlepšího hráče Zeber Moloie, před kterým zasahoval guinejský gólman Yattara jen velmi váhavě.

Jenže reálné nebezpečí od Tshosaneho svěřenců nehrozilo. Může za to jednoduchý fakt: nevím, jak vypadal jejich přípravný kemp, ale jestliže mladý trenér před začátkem turnaje lamentoval nad fyzičkou a připraveností některých svých hráčů, tak prozatímní průběh ukázal, že rozhodně ne marně. Akorát to neplatí jen o pár hráčích, ale komplet o celém mužstvu. Botswaňané jsou zkrátka a dobře zdaleka nejpomalejším mužstvem šampionátu, jejich hra je nesmírně statická a neefektivní a i v brejcích, které měly být jejich největší zbraní, se tady nehraje na nějakou velkou rychlost, která je přitom pro tento styl hry naprosto klíčová. Výsledkem je tedy impotentní mužstvo prakticky neschopné skórovat ze hry, kterému nezbývá než spoléhat na skálopevnou obranu...

...a tady leží vůbec největší kámen úrazu. Že těžkopádní forvardi v čele s neviditelným Ramatlhakwanem neprověřili (mimochodem nikterak silnou ani sehranou) obranu Guiney v čele s permanentně nejistým Yattarou je jedna věc, ale ani v defenzivě, výkladní skříni Botswany v kvalifikaci, to zkrátka vůbec nefungovalo. Guinejští hráči se procházeli po útočné polovině jako lázeňští hosté na kolonádě a Zebry jim v tom nedokázaly efektivně zabránit, a to dokonce ani při trojnásobné hráčské přesile. Když se například nejlepší hráč zápasu Camara rozhodl, že projde k bráně, tak k ní prostě prošel, jako by se nechumelilo. A obránci v bleděmodrém byli u všeho pozdě.

S přibývajícími góly v Marumově síti navíc jako by se totálně zhroutily všechny hodnoty, které Tshosane svým fotbalem vzývá. Botswaňané si ve druhém poločase už ani nehlídali svoje prostory, útočili v šesti lidech a vzadu nechávali pouze dvojici vyklusávajících stoperů, skoro jako někde v přípravce. V každém souboji byli pozdě, což řešili většinou faulem. Jedinou pochvalou budiž fakt, že když se ve druhé polovině druhého poločasu nováček bránil guinejskému náporu s kompletní obranou i zálohou ve vápně (či v jeho těsné blízkosti), byla hustota bleděmodrých dresů tak vysoká, že Dussuyerovu týmu nestačilo ke gólu ani ohromné množství střel, kterým jeho útočnici zasypávali Marumovu svatyni. To je ovšem pochvala hodně pochybná.

Závěrem bych snad ještě měl zmínit, že Botswana svojí trapností Guinei vůbec nepomohla vyřešit její hlavní problém, kterým je přílišné spoléhání na individuální výkony (což v zápase, jako byl tento, je nejen úplně jedno, ono to ve skutečnosti znamená víc gólů), a především závislost na Feindounovi - který byl snad jediným ofenzivním hráčem v červenožlutém dresu, který až na pár okamžiků prakticky nebyl vidět. V klíčovém souboji s Ghanou, jejíž organizace hry je několik světelných let nad tím, co předvedla Botswana, tyto fakty pravděpodobně opět vyplavou na povrch.

Toto vítězství, ač fenomenální, by se zkrátka rozhodně nemělo přeceňovat; na druhé straně totiž stál nedisciplinovaný, fyzicky hrůzostrašně připravený a jednoduše nefotbalový tým, který dokázal dokonale znegovat prakticky všechny herní prvky, jež mu měly sloužit coby největší zbraně v bojích se silnějšími celky. Jinak to však, pochopitelně, byl pro Michela Dussuyera a jeho ovečky bezchybný podvečer.

Botswana - Guinea 1:6

14. minuta - Mamadou Bah napřahuje na pětadvaceti metrech a vysílá na Maruma skvělý volej, který botswanský brankář výtečně likviduje.

16. minuta - GÓL! A stejně jako proti Ghaně, i tentokrát má obrana Botswany máslo na hlavě. Slabé bránění pokutového území dovoluje guinejským hráčům naprosto v pohodě kombinovat, a Diallo stojí před Marumem úplně volný. Tohle nešlo minout.

18. minuta - A Guinea může zvýšit náskok! Bangoura přebírá míč z pravé strany, a přestože stojí mezi dvěma obránci, nemá žádný problém zakončit - bohužel pro Guineu vedle.

23. minuta - GÓL! Tak tohle je neuvěřitelná situace! Botswana vysílá do brejku svého nejlepšího střelce Ramatlhakwaneho, míč je příliš dlouhý, ale vybíhající Yattara skluzem nohama napřed zasahuje útočícího hráče do kotníku. Verdikt je jasný - žlutá karta a penalta. Míč si staví Dipsy Selolwane, ale jeho slabou střelu Yattara vyráží a napravuje tak svoji chybu - jenže rozhodčí ukazuje jasně: opakovat! Guinejský brankář totiž povystoupil do hřiště ještě před tím, než se Selolwane dotknul míče. A zkušený záložník si troufá i na druhý pokus - tentokrát už úspěšný a znamenající první branku Botswany na APN v historii země.

25. minuta - GÓL! Botswana si nerozhodný výsledek dlouho neužila. Další ukázka příšerného bránění a opět z toho těží Diallo, který opět naprosto bez problémů uklízí z ideální pozice míč do Marumovy brány po přesném pasu od Camary.

42. minuta - GÓL! A Guinea navyšuje svůj náskok. Po přímém kopu se k míči dostává Camara, kterého sice stínují dva obránci, ale křídelník Sochaux si z toho nic nedělá a suverénně pálí k bližší tyči; Modiri Marumo rozhodně nemá čisté svědomí.

45.(+2) minuta - Rozhodčí vytahuje červenou kartu! A naprosto po právu, nutno říct. Zákrok střídajícího Motsepeho na Feindouna neměl se sportem skutečně vůbec nic společného; skluz, při němž Motsepe trefil guinejského záložníka kolíky do holeně bez jakékoliv snahy hrát míč, aspiruje na titul nejbrutálnějšího momentu dosavadního průběhu šampionátu. Feindouno to naštěstí brzy "rozchodil".

45. (+4) minuta - GÓL! A Botswana musí vypít hořký kalich až do dna. K přímému kopu, nařízenému po Motsepeho zákroku, se staví Camara a krásným "angličanem" po zemi nedává Marumovi šanci.

55. minuta - Po chybě Letsholathebeho, který nedokázal odkopnout míč, se do šance dostává Sadio Diallo, ale jeho pokus o hattrick končí těsně nad spojnicí.

59. minuta - Gól... neplatí! Feindouno se dostává v levém rohu vápna k voleji, který se odráží od břevna do brány a ven. Kamery ukazují, že míč brankovou čáru u pravé tyče jednoznačně překročil.

69. minuta - Guinea se nadále snaží o pátý gól a tentokrát je mu velmi blízko Bangoura, který ukázkově zpracovává míč, otáčí se a nebezpečně pálí mimo dosah Marumových rukavic, ale jeho střela míří těsně vedle pravé tyče.

74. minuta - A další z řady šancí borců v červenožlutém. Conte skvěle uvolňuje Bangouru, kterému však dnes není souzeno skórovat; jeho samostatný nájezd na Maruma končí ránou, která opět míří mimo konstrukci.

82. minuta - Ismael Bangoura, to je jméno smolaře dne. Tentokrát se skvěle obtáčí kolem vlastní osy uprostřed vápna, z nelehké pozice pálí, ale s pomocí teče o záda blokujícího obránce trefuje pouze břevno.

84. minuta - GÓL! Bangoura od rohového praporku posílá míč do druhé vlny, kde nabíhá Mamadou Bah a střílí z voleje; obránce Letsholathebe potom zády tečuje balon za záda bezmocného Maruma. Rána guinejského záložníka měla rychlost 98 kilometrů v hodině!

86. minuta - GÓL! Šestý gól Guiney přidává bez jakýchkoliv problémů, v lehkém poklusu křížnou ránou střídající Soumah, a na stadionu ve Franceville to začíná vypadat jako na hokejovém utkání.

Botswana (4-3-2-1): Marumo - Motlhabankwe, Letsholathebe, Thuma, Ohilwe - Nato (38. Motsepe), Gabonamong, Selolwane - Moloi (46. Mafoko), Mongala (72. Njele) - Ramatlhakwane

Guinea (4-1-3-2): Yattara - T. Bah, Baldé, Zayatte, I. Diallo - M. Bah - Traoré (68. A. Bangoura), Feindouno (64. Conte), Camara - S. Diallo (80. Soumah), Is. Bangoura

Nejlepší hráči zápasu: Camara, M. Bah, S. Diallo (všichni Guinea)

Největší favorit na zlato? Asi si to už můžeme odkývat s jistotou tvrdého y ve vyjmenovaných slovech. Totiž samotný reálný výsledek se snadno neodhaduje, a ne že bych se o to snad chtěl pokoušet, ovšem momentálně dle všech papírových předpokladů musí být za nejkomplexnějšího adepta na nejcennější kov považována právě krajina, jež pro Chelsea odkojila Bizona, pro AC Milán Prince a pro Marseille...dva krále, chtělo by se na základě dnešního výkonu Andrého Dedé Ayewa, syna legendárního Abedi Pelého, vytroubit do světa.

Totiž stěží o některém z účastníků letošního APN můžete prohlásit, že má ve svém středu někoho, který může opravdu sám samotinký vést ofenzívu takovým způsobem, že bude spolehlivá, efektivní a v neposlední řadě ponese úspěchy. Ačkoliv pilířem ghanské hry bude i tentokrát do dokonalosti vypilovaná defenzíva, na křídelníkovi francouzského vicemistra nejspíš Black Stars budou ve vyřazovacích bojích závislé více než Sloni na Drogbovi či Tourém. Snad akorát Msakniho přínos Tunisku se zatím s tím Ayewovým může poměřovat.

Bude to tedy netradičně zhodnocení individuální stránky jednoho ze šlágru skupinové fáze, čím dnes svůj komentář načnu. K Ayewovi snad jen ještě dodám to, že ani on nebyl dnes výjimečný po celých 90 minut. Prakticky celou úvodní půlhodinu se k balonu dostával velmi zřídka, takže když už ho měl na svých kopačkách, až přespříliš se s ním mazlil. Hlavně po přestávce to byl ale tahoun číslo jedna, což už nikoho nemohlo překvapit.

Naopak co možná udivilo, byl pro změnu zrovna prvopoločasový výkon Kwadwa Asamoaha. Zatímco jeho slavnější jmenovec Gyan v tu chvíli ukázkově mlčel, záložník Udinese, jenž například na MS 2010 coby velká naděje opravdu neoslnil, dnes parádně určoval tempo i charakter ghanského útočení. Nebál se dát finální přihrávku ani z větší vzdálenosti vystřelit; jednoduše právě on byl pánem středu pole - jakkoliv proti němu mohl na druhé straně barikády stanout velezkušený Seydou Keita.

A dál...dál už se pořádně pokračovat nedá. Zde si totiž vypomůžu obecnějším zkonstatováním, že dnešní duel na jednu stranu o individualitách byl (protože de facto jen trojlístek Gyan-Ayew-Asamoah se zasadil o dvougólové vedení Ghany), na stranu druhou ale vůbec ne. Výběry jak Mali, tak Ghany se totiž prezentovaly nadmíru týmovými projevy, což se koneckonců i dalo očekávat. Ve finále to tedy dopadlo, jako by snad toto utkání mělo být menší zkazkou CAF kritikům Afrického poháru dokola opakujícím, že se na tomto kontinentě neumí bránit ani celkově organizovat.

Proto klání nabídlo dvě disciplinované zadní linie, pevně dodržované systémy a rozestavení, takřka identické na obou stranách (dva štítoví záložníci hrají prim hlavně u Ghany, střed v malijském pohání je více liberální, pořád ale hodně pevný). Akorát Malijci potom o něco častěji vystupovali proti soupeřům do jemného presu, abychom tu vážně neměli vejce a vejce. Každopádně přesně jak kolega avizoval v rubrice "co čekat od zítřka": byli jsme napříč celými 90 minutami svědky opatrného defilé prací dvou skvělých stratégů na lavičkách.

Za to mimochodem, a tady čekejte jakýsi závěr dlouhodobějšího pozorování, může i fakt, že Ghana už holt není taková, jakou ji známe z MS 2006. Namísto energického a do jisté míry i nápaditého fotbalu se nám teď v jejím podání dostává místy až nečekaně statického a netvořivého pojetí fotbalu. Jestli za to má moci absence Boatenga, horší (lépe řečeno prostě jinačí) generace nebo cokoliv jiného - to už si vysvětlete každý po svém. (A generací to bude patrně určitě, nové neokoukané tváře jsou totiž vesměs všechny charakteru "dělnického").

Každopádně dle mě je celkem očividné, že se to Stevanović snaží řešit: více odpovědnosti spadá na bedra mladíka Asamoaha, jenž má slušné předpoklady, a rozestoupení stoperů v rozehrávce na pomalu celou šíři hřiště také dává tušit jednak jejich vlastní uvolnění (více prostoru pro ofenzivní výpady), jednak "vyšoupnutí" beků na posty jakýchsi defenzivních křídelníků. To vše má asi zase jednou vytvořit obrázek dynamické Ghany zpět šesti let; nějaký ten rok či měsíc to ale ještě určitě potrvá. Zatím je hodně znát, že je současný tým (pod srbským koučem fungující sotva rok) teprve ve vývoji...

Každopádně zpátky k aktuálnímu dění na rovníku; zejména k Mali. Totiž na Malijcích, jakožto jedněch z vyslanců subsaharské Afriky, je celkem pozoruhodné, že z mého úhlu pohledu nemají ve svém středu žádného individualistického šikulu, co by to přinejhorším byl schopen "urvat" sám, soupeře něčím překvapit (viz právě Ayew například, za jisté konstelace hvězd Pitroipa, Gervinho...): na hrotu se jim pohybují dva habáni, kteří možná nevypočitatelní jsou, to ale hlavně svou krkolomnou obratností; a v záloze - tam také nic moc. Keita byl dneska relativně neviditelný, a stejně tak Traoré. Od nikoho dalšího se asi výraznější podpora ofenzívy ani očekávat nedala. I tahle malijská indispozice se vzápětí - jak se Ghana ujala vedení - ukázala být dost možná klíčovým determinantem výsledku; Ghaňané si mohli v poklidu hrát to, co jim stačilo (na což jsou experty), naprosto bez problémů se včas stíhali alespoň v šesti-sedmi lidech vracet za balon a Mali se mohlo spoléhat tak akorát na standardky.

To byl dnes vůbec zajímavý jev, který přitom docela klidně mohl rovněž rozhodnout. Vždyť nezkušený golman Kwarasey podal ve vzduchu tak nesmyslný výkon, jaký jsem u někoho dlouho neviděl. Startoval totiž po každém vysokém balonu (a to opravdu doslova!), aniž by jej napadlo, že v osmičlenném chumlu se svou průměrnou tělesnou konstitucí i výskokem vskutku neprorazí; a tak každá jednotlivá standardní situace Mali smrděla pořádným průšvihem. Maïga například mohl hlavičkovat do úplně odkryté klece a bylo toho rozhodně více. I proto bych kouči Stevanovićovi bez okolků poradil, ať v posledním utkání vyzkouší dle mého přirozenějšího Kingsonova nástupce, Daniela Adjeie. (Kwareseyův protějšek Diakité se mimochodem bez svého kostlivce ve skříni také neobejde: tomu pro změnu nadělaly problémy úplně všechny střely z větších vzdáleností).

Závěrem ještě jedna vysvětlivka k tradičnímu vyhlášení nejlepších hráčů zápasu: ačkoliv šlo o poměrně vyrovnané klání, chybí v mém dnešním výběru jakýkoliv Malijec. A důvod je nasnadě: z poctivého kolektivu jednoznačně nikdo pozitivně nevyčníval, proto jsem za boha nepřišel na někoho, kdo by si zasloužil být takto jmenován a vyzdvižen. A svou nominaci si tedy nakonec vykoledoval i "jednopoločasový" Gyan.

Ghana - Mali 2:0

25. minuta - Asamoah naznačil, kudy by mohla vést cesta k dosud nevzrušené soupeřově brance: střelou zpoza šestnáctky totiž pořádně potrápil Diakitého, po jehož rozpačitém zákroku mohl navíc dorážet Muntari; ten tak ale činil dosti uspěchaně a ve finále nepřesně.

36. minuta - Kwadwo Asamoah dál pokračuje v tažení ghanské ofenzívy; tentokrát se dokonce dal do motání hlavy protivníka přešlapováním z jedné strany na druhou, dokud jeho levačka nenarýsovala dosti pochybný projektil opět z toho samého místa za hranicí šestnáctky.

38. minuta - Neuvěřitelná smůla Diabatého! Jeho pěkná technická rána z přímého kopu se totiž odrazila od pravé tyče i do té levé, aby teprve potom vyskákala zpátky do hřiště; tam se ještě k balonu dostal Abdou Traoré, jenž ovšem v obležení dvou soupeřů bůhvíjakým způsobem zpola odkrytou bránu přestřelil.

45+2. minuta - André Ayew a jeho první výraznější okamžik, a hned v netradiční poloze: hvězda Marseille si mezi dvěma o mnoho vyššími stopery doskočila pro Pantsilův centr, aby jen lehce prodloužila míč za zadní tyč.

55. minuta - Ayew s Kwadwem Asamoahem zase potvrzují svou extratřídu v rámci kontinentu - společně si v plném běhu přiťukli balon, aby první jmenovaný jedovatě, při zemi vypálil a zase krutě poškádlil nelepivé rukavice brankáře Diakitého. Ten protentokrát dorážku nedovolil, i když se po ní vrhali hned dva fotbalisté v bílém.

63. minuta - GÓL! Asamoah Gyan doteď mlčel tím nejzarytějším způsobem; teď ale coby dočasně spící sopka bouchá skutečně v tu pravou chvíli. Přímý volný kop rozehrál naprosto bravurně, a ačkoliv se domnívám, že proti ne zrovna prudké střele z takové dálky Diakité mohl při lepší "logistice" zasáhnout, rána to byla umístěná, rotovaná...a hlavně zkrátka gólová.

67. minuta - Další nesmyslný výběh brankáře Kwaraseye mezi klubko sto těl hráčů z pole už snad konečně měl vyústit v gól; a zase se tak nedělo. Dominantě vystoupavší Maïga totiž branku s jasné pozice přehlavičkoval.

76. minuta - GÓL! Oh, nad spoluprací a technickou vyzrálostí tandemu Asamoah Gyan-André Ayew teď muselo zaplesat každé zdravé srdce fotbalového fanouška! Útočník s netradičním číslem 3 přiťukl patičkou míč hvězdnému kolegovi, který blízko brankové čáře zamíchal nohami a pak se po krátké zasekávačce do hloubi pole zprava trefil přesně k bližší tyči. Po zemi, razantně; při sledování tohohle kluka se zkrátka vznášíte v oblacích první třídou...

Ghana (4-2-3-1): Kwarasey - Pantsil, Jonathan Mensah, Boye, Alhassan - Badu, Annan (90+4. D. Boateng) - A. Ayew, Asamoah (89. Inkoom), Muntari (59. Takyi) - Gyan

Mali (4-2-3-1): Soumbeïla Diakité - D. Diakité, Berthé, Kanté, Tamboura - Samba Diakité, B. Traoré - A. Traoré (84. Sow), Keita, Maïga (77. Yatabaré) - Diabaté (65. Dembélé)

Nejlepší hráči zápasu: A. Ayew, Asamoah, Gyan (všichni Ghana)

Co čekat od zítřka?

Závěrečné bitvy v rámci něčeho, čemu se dá v pohodě říkat "nejvyrovnanější skupina turnaje". Musím říct, že docela lituji té smutné a velmi kruté senegalské jistoty brzkého vypadnutí: bylo by to akorát ještě zajímavější. Kvalitativní rozdíly mezi výkony jednotlivých členů této grupy byly totiž tak minimální, respektive často i takřka nicotné, že by si plnohodnotnou účast všech čtyř výběrů tato skupina nepochybně zasloužila.

Nejprve k zápasu, kde půjde zcela o všechno; a kde se může docela pravděpodobně rozhodnout o tom, že souběžně hrané utkání mezi Libyí a Senegalem ani nebude muset být bráno v potaz. Zambii totiž k postupu bohatě postačí remíza; k progresu z prvního místa potom se železnou jistotou výhra. Rovníková Guinea to má ještě jednodušší: stačí jí prostě neprohrát a může se těšit na papírově slabšího čtvrtfinálového soupeře ze skupiny B (jímž ale dost možná stejně bude velmi silná Angola).

Tento duel má zároveň všechny předpoklady k tomu být divácky atraktivní. Tedy jistě: patrně se dostaví nervozita z posledního kroku, z vyřazovacích bojů na dosah, ovšem jinak tu je kopa faktorů hrající pro (v rámci možností) nespoutaný a ofenzivně laděný zápas. Rovníková Guinea obecně platí za malý zázrak ani ne tak kvůli tomu, že je nováček a tohle všechno kolem, nýbrž pro svou děsně propustnou a nedisciplinovanou obranu, jíž drží nad vodou jedině heroik Rui. Zambie pro změnu dosud vždy zvládla zatížit soupeřovo konto přesně dvakrát, což z ní pro teď dělá konstantně produktivní mančaft s potenciálem pokračovat na stejné vlně. Trojka Mayuka-Katongo-Kalaba si totiž vyhoví, jak kdyby spolu hrála odpradávna (přitom jsou mezi nimi vždy čtyři roky rozestupu), a s trochou nadsázky se dokonce dá říct, že jí může být jedno, kdo zrovna operuje za jejími zády.

Navíc už teď máme jistotu, že tuhle trojku minimálně pro poslední utkání této fáze nic nerozdělí; trenér Zambie Hervé Renard se totiž dříve nechal slyšet, že neplánuje vůbec žádnou změnu. Přesto ho asi bude těšit včasné zotavení případné útočné varianty v osobě Jamese Chamangy. Naopak domácí už při výkopu turnaje o jednoho forvard přišli - Bodipo je zraněn - a pro červenou kartu z hektického závěru minulého duelu potom čerstvě stojí i stoper Doé.

Libye-Senegal naproti tomu pro leckoho může být slušnou neznámou. Především těžko odhadovat, jak přesně nabitý kádr vedený nevýrazným "domorodým" trenérem k rozlučce s turnajem přistoupí. Zda jí důstojně odmaká, nebo spíš trapně odchodí. Já sám pořádně nevím, na co bych si vsadil, proto rozhodování nechám na vás. Každopádně Libye ještě má teoretickou šanci; a zrovna od ní se uzmutí role nějakého tahouna tohoto duelu těžko dá očekávat. Docela klidně tedy můžeme být svědky nemastného neslaného, dosti užmoulaného střetnutí. Koneckonců Libyjce v nedávné době donutila k jásavému pojetí hry akorát povodeň v Batě, jinak jde o mimořádně zakonzervovaný celek. A potenciálně bez chuti hrající Senegalci proti nim? To by nevěštilo žádnou hitparádu...

Demba Ba před výkopem uvedl, že závěrečné vystoupení Senegalu na tomto šampionátu bude zároveň přípravou na kvalifikační boje o ten následující. Už jen to nenasvědčuje žádnému horlivému experimentování. Traoré zřejmě opět vsadí na útočnou trojku Ba-Cissé-Dia, jež byla minule konstantním nebezpečím pro soupeřovu obranu a jen vinou omylnosti své (v zakončení) či defenzívy nepřinesla Senegalu body. Ostatně, hlavní potíž příštího soupeře se pro BBC rozhodl před výkopem pojmenovat i Renard: "V jejich prvních zápasech byla největším senegalským problémem až příliš velká mezera mezi brankářem a obrannou linií a já si jsem jistý, že jejich trenér najde pro tohle řešení." Inu, já bych o tom upřímně nebyl tolik přesvědčen...

Stranou pozornosti

- V nedávných příspěvcích do této rubriky jsem se postupně zabýval možnými budoucími kroky senegalské i burkinské federace; teď už tedy zbývá akorát doklepnout vyhlídky Erika Geretse, lodivoda jiného, toho marockého selhání. Poměrně žhavý kandidát na medaile už po dvou utkáních může balit kufry; přesto by sám belgický internacionál nemusel totéž činit ve své kanceláři reprezentačního kouče. Alespoň on sám si to tedy rozhodně nepřeje. "Pokud mě dál ponechají ve funkci, já budu pokračovat," začal opatrně, "není na mně, abych dělal rozhodnutí, pokud se mnou nejsou spokojeni, dají mi vědět. Ale za těch 15 měsíců tu, myslím, nebyl nikdo, kdo by hovořil o zlých výkonech, špatném trenérovi. Takže by bylo docela překvapivé, kdyby se to teď zničehonic začalo dít." Gerets tu samozřejmě uplatňuje na pohled trošku pokřivenou logiku; sám ale dodává, že by nakonec případný vyhazov pochopil (neboť se to prý holt ve fotbalovém světě děje). Zároveň však všechny ujišťuje, že jeho tým je rozhodně schopný podat lepší výkon, než k jakému se uchýlil proti Tunisku, respektive Gabonu. Gerets má u Maroka kontrakt až do léta 2014, kdy by arabská reprezentace teoreticky mohla mít akorát za sebou svou pátou zkušenost s účastí na MS. Poštěstí se jí to? A případně: poštěstí se jí to i s belgickou legendou v čele?

- V takové Ugandě možná může být obvyklé, že se po skončení utkání novináři jako zuřiví lvy vrhají na své kořisti - alias fotbalisty - a již přímo na trávníku s nimi započínají první rozhovory a fotí je; na větších mezinárodních akcích je však podobná akce pochopitelně zakázána. A přesně na něco takového po arabském derby ještě z prvního kola základních skupin dojeli dva tuniští fotografové. Ti překonali ochranku, dali se do snímkování pozápasového dění...a teď jsou bez akreditace a s tříletým zákazem přístupu k této události. To znamená dvě edice Afrického poháru (i zbytek té třetí-aktuální, pochopitelně) bez pánů Mehreze Toujana a Edina Manoubiho Hassena. Což se bude skutečně drsně vymáhat; kvůli porušení regulérně podepsané smlouvy, jež mluví o zákazu vstupu na trávník před i po duelu, teď mají fotografie obou hříšníků na všech čtyřech stadionech v Rovníkové Guineji a Gabonu...

- A ještě jedna novinářská aktualita, když už jsme v tom; ačkoliv se přímo Afrického poháru netýká. Ale i kvůli tomu tady tak trochu tato rubrika je. Proto vězte, že v hlavním městě Somálska Mogadišu byl včera neznámým mužem zastřelen 30letý veterán nejen tamní, ale i celé kontinentální žurnalistiky, Hassan Osman Abdi. Vše se odehrálo večer, když se ředitel nezávislé stanice Shabelle Radio a televizní verze patrně nejuznávanějšího somálského informačního kanálu vracel z práce domů. Osman Abdi byl ve své zemi skutečnou novinářskou celebritou, dokonce byl znám jako "pan Fantastický", čili taková událost zanechala nejen tamní mediální svět v šoku. A do budoucnosti by klidně smrt tohoto lídra celého spektra novinařiny mohla poznamenat i způsobilost somálských médií informovat o fotbale a sportu obecně. Útoky na žurnalisty přitom nejsou zrovna v jediném opravdu "zhrouceném státu" planety ničím neobvyklým; vloni se obětmi střelby stali jiní dva novináři, přičemž hned několik i neúspěšných pokusů o zabití bylo zaznamenáno v semiautonomní oblasti Puntland na severu Somálska.