Africký pohár národů - finálový den

A je dobojováno! První ryze západoafrické finále tohoto tisíciletí dopadlo lépe pro favorizovanou Nigérii, která tedy bere již třetí zlato z kontinentálního mistrovství. Stříbrné medaile si na krk pověsili stateční hřebci z Burkiny Faso, kteří padli skrze jedinou přesnou ránu Sundaye Mby...

Kdyby byla africká fotbalová generalita nerozhodla o přesunutí šampionátů na liché roky, dočkali se Nigerijci velké oslavy dvacetiletého výročí od posledního titulu. Takhle si musí vystačit s "ošklivější" číslovkou devatenáct. To však slavícím Super Eagles vůbec nevadí - zlaté medaile si totiž plně zasloužili...

Ani jednou na turnaji nebyla Nigérie horším týmem; svěřenci Stephena Keshiho nedokázali zvítězit pouze v úvodních dvou zápasech se Zambií a (sic!) Burkinou Faso; šlo však o remízy spíše nezasloužené a zaviněné buď nečekaným individuálním kolapsem (Burkina, která skórovala ve čtvrté minutě nastavení díky Alainu Traorému), nebo neregulérní penaltou (Zambie). Žlučovitost, pokud v Nigerijcích nějaká byla, však rychle vyprchala, bojovný týmový duch z kabiny nikam nezmizel, a od třetího utkání s Etiopií už platilo, že pokud dá Nigérie první gól, vyhraje. A první gól dala už vždycky.

Stejně jako loni, i letos se tak dá říct, že titul jednoznačně patří do správných rukou - koneckonců se mistrem opět stal jediný tým, který dokázal v průběhu turnaje udolat Pobřeží Slonoviny. A finálová bitva s Burkinou Faso tento fakt jen potvrdila, a to i přes fakt, že Burkiňané (až na několik poměrně komických situací v obraně) rozhodně nějak dramaticky nepropadli a dějiště turnaje mohou opouštět s hlavou hrdě vztyčenou.

Super Eagles se do svého soka, který už postupem do finále dosáhl historického maxima, pustili hned od začátku, a dá se říct, že svěřenci Paula Puta působili opravdu konkurenceschopným dojmem vlastně jen ve dvou pasážích - mezi zhruba 20. a 30. minutou, a také dalších přibližně deset minut po hodině hry. Jinak Nigerijci buď přímo tlačili, nebo alespoň bez problémů ovládali hřiště.

A protože výkony jednotlivých hráčů si rozebereme samostatně, zbývá dodat už jen několik poznámek - zaprvé je to fakt, že ani výrazně vyšší divácká podpora (cestu do Soccer City si našlo celých 85,000 duší) nemohla Hřebcům nahradit zvýšenou zátěž v nohou (Burkina se do finále probila přes dvoje prodloužení, což dává dohromady celou hodinu hry navíc - a to si Nigérie mohla velkou část zápasu proti Mali v podstatě dovolit odpočívat). Absence útočných hvězd Traorého a Emenikeho vychýlily situaci na obou stranách prakticky stejně.

Zadruhé se zdá, jako by Paul Put dokonale poznal tajemství burkinské ofenzivy až v posledních dvou zápasech - jak Ghana, tak Nigérie si totiž inteligentně "vyčíhly" Pitroipu a nedávaly mu skoro žádný prostor, a protože sice neproduktivní, leč extrémně nadšeně hrající parťáky Nakoulmu s Bancém evidentně svazovala únava po dlouhém turnaji, byla Burkina vepředu prakticky neškodná. Opět.

Pohyblivá, kompaktní obrana vítěze, perfektní prostupování jednotlivých řad, vykrývání prostorů a vystupování proti míči zkrátka způsobily, že borci v bílém neměli svého soka jak sevřít, což v oněch "burkinských" pasážích vyústilo spíše v kontraproduktivní obléhání branky, která zůstala ubráněna prostým dodržováním pokynů. Bez nějaké jiskry, doteku génia, to v tomhle týmu prostě nejde - ani belgický kouč, zdá se, nedokáže dělat zázraky.

No a zatřetí? Super Eagles si včera vyzkoušeli hru hned bez dvou zraněných hráčů, Emenikeho a později také Échiejilého. Je to sice zbytečné rýpání se v jasných záležitostech (většina vítězů velkého mezinárodního turnaje se mohla opřít o ideální, sehranou a funkční jedenáctku, a měla z tohoto úhlu pohledu i velké štěstí), ale zároveň pěkná poučka o kvalitě nigerijských hrdinů - a sekundárně i varovný prst vztyčený nad šířkou kádru a rovnoměrností distribuce této kvality. To už ale patří k problémům budoucnosti...

Nigérie - Burkina Faso 1:0

7. minuta - Jak už jsme se mnohokrát přesvědčili, Nigérie má ohromnou sílu v tom, že pravidelně nastupuje de facto se třemi stopery. A zrovna ten ukrytý, včera i dříve pravý bek Efe Ambrose teď znovu nebyl pořádně hlídán a znovu se opíral do parádního centru Mosese. Diakité nemusel zasahovat.

10. minuta - Moses zjevně nechtěně z rohu překopl zadní tyč, míč se ale povedlo ihned vrátit do ohně, kde shořel nejistý Diakité a Ideye jeho zaváhání zužitkoval jenom k další nepřesné ráně.

40. minuta - GÓL! Jaká paráda od debutanta na velké mezinárodní akci, Sundaye Mby! Zběsilý stoper Koulibaly vyrazil daleko za vlastní šestnáctku, aby tři Burkiňané přímý důsledek jeho hlouposti veskrze zahladili; na Mbovo pokračování už ale zkrátka neměli. Čtyřiadvacetiletý vyslanec domácího klubu Enugu Rangers si přehodil bezmocného Koffiho a pak ranou z první konsternoval také brankáře Diakitého, potažmo všechny jeho stráže.

48. minuta - Mosesovi je zkrátka jedno, jestli z levé nebo pravé; hrozit bude odkudkoliv. Tentokrát se rozbíhal od pravé postranní čáry doprostřed, aby zrovna včas pustil míč Ideyemu a ten z velkého úhlu trochu poděsil Diakitého i přítomné burkinské fanoušky.

59. minuta - Kaborého solidní standardka nebyla úplně příkladně zhodnocená hlavičkou Bancého. Útočníkova svítivě blonďatá hlava totiž centr pomalu neodklonila, takže si to balon namířil přímo do Enyeamovi náruče.

73. minuta - Dva protiútoky, každý na jedné straně! Nejprve nigerijský brejk 3 na 2 zazdil svým prapodivným pádem Musa, posléze si mnohem lépe vedlo burkinské duo Sanou-Nakoulma, které musel konečky prstů odmítat bystrý Enyeama (konkrétně tedy druhého jmenovaného).

Nigérie (4-3-3): Enyeama - Ambrose, Oboabona, Omeruo, Échiejilé (67. Oshaniwa) - Mikel, Mba (89. Yobo), Onazi - Uche (54. Musa), Ideye, Moses

Burkina Faso (4-3-3): Diakité - Koffi, B. Koné, Koulibaly (84. Dagano), Panandétiguiri - D. Koné (90. Ab. Traoré), Kaboré, Rouamba (65. Sanou) - Nakoulma, Bancé, Pitroipa

Nejlepší hráči zápasu: Moses, Ambrose (Nigérie), Koffi (Burkina Faso)

Palec dolů: Koulibaly (Burkina Faso)

Nigérie - stručné individuální zhodnocení

Enyeama (8) - Většinu zápasu si provizorní nigerijský kapitán mohl v brance třeba pohvizdovat či myslet na holky (vždyť Burkina ani jednou nevystřelila mezi tři tyče), ale když přišla TA jedna šance, která často totálně převrátí vývoj zápasu, blýskl se jedním z nejlepších (a stoprocentně nejdůležitějších) zákroků šampionátu. To byl také jeho jediný úkol, a uspěl v něm výtečně - a ještě po závěrečném hvizdu pobavil diváky...

Ambrose (9) - Muž zápasu, a nebýt onoho škraloupu s červenou kartou ze základní skupiny, tak i vážný kandidát na cenu za celý turnaj. Ambrose, původním posláním stoper, se na pravém beku skvěle adaptoval a včera byl jednoduše skvostný - hrozil při útočných standardkách, byl aktivní, přesný, vždy na svém místě, stíhal výborně útočit i bránit. Včera byl právě on tím potřebným lídrem obrany...

Omeruo (7) - ...a navíc, společně s Omeruem, dokonale eliminovali Pitroipu. Mladíček patřící Chelsea odehrál velice dobrý šampionát a pozice pravého stopera mu evidentně svědčí. Ani v největším zápase své kariéry se nedopustil žádného většího přehmatu, působil svěžím dojmem... snad jen pro příště trochu omezit tu horkokrevnost.

Oboabona (6) - Nejméně výrazný článek nigerijské obrany a vlastně i celého týmu; burkinská pravá strana útoku byla s uondaným Nakoulmou tak frigidní, že se Oboabona na hřišti regulérně nudil. Neudělal žádnou chybu, ale na druhou stranu bylo těžké si ho vůbec všimnout.

Echiejile (7) - Mladý levý bek není příliš zvyklý na to, aby ho ve výraznosti (ať už v dobrém či špatném slova smyslu) zastínil jeho kolega na protější straně; včera se tak sice stalo, ale to neznamená, že by Echiejile nepodal dobrý, spolehlivý výkon. Bohužel musel opustit hřiště kvůli zranění - smutná reminiscence na loňský rok a stejný osud zambijského kolegy z levého beku Musondy...

Mikel (8) - Fanoušci Chelsea svého záložníka na turnaji nepoznávali. Byl srdcem i duší nigerijské zálohy, a přestože skvělých pasů včera nebylo tolik co jindy, naplno tím vynikla Mikelova důležitost při hře bez míče - byl takřka neustále v pohybu, pokryl zdaleka největší výsek hřiště, a když ho bylo někde potřeba, byl tam o vteřinu napřed. Minisouboj s Kaborém tak vyhrál na celé čáře.

Onazi (4) - Nejslabší článek vítězného týmu, počítáme-li základní sestavu. Většinu zápasu byl neviditelný, i když ne vyloženě špatný, jenže potom přišlo několik vyloženě hloupých situací; kromě žluté karty předvedl i několik trestuhodných ztrát, a v 76. minutě měl obrovské štěstí, že jeho vklad do postupného útoku (tj. přijít o míč a založit brejk do vlastní rozevřené obrany) neskončil velkou ostudou. Přihrávku dát víceméně umí.

Mba (7) - Sundaye Mba asi před turnajem znal málokdo, ale vyprofiloval se celkem jasně - muž okamžiku. Mba hrál v play-off ofenzivního záložníka, ale místo kreativních povinností bylo jeho úkolem číhat na šance z druhé vlny - a kritizujte pak hráče, který splněním tohoto úkolu vyhraje své zemi finále. I když jinak není na hřišti vidět.

Ideye (6) - Na rychlém forvardovi bylo vidět, že velkou část jeho dobrých výkonů dělala souhra s kanónem Emenikem. Včera byl jakoby více odklizen k pravé straně, což mu dlouho příliš nesvědčilo a změnilo se to až v okamžiku, kdy po odchodu Ucheho nastoupil na hrot. Navzdory tomu však zodpovědně bojoval, a ukázal alespoň dobrý pohyb a výborný cit pro náběh na míč.

I. Uche (6) - Co si budeme nalhávat, náhrada Emmanuela Emenikeho to měla prohrané už od začátku - pokud by tedy nerozhodla gólem, což se Uchemu nejen nepovedlo, on k tomu ani blízko nebyl. Nejlepší kvalifikační střelec se sice na hrotu bil jako lev a sehrál důležitou úlohu při vítězné brance, ale pořád bylo vidět, že do tohoto týmu zkrátka nepatří, a nakonec i první střídal.

Moses (8) - A tenhle hráč že byl zraněný? Rtuťovitý forvard s jedenáctkou na dresu zejména v první polovině zcela opanoval hřiště, stejně jako v předchozích zápasech představoval obrovské nebezpečí, a Burkiňané, kteří proti němu nastoupili poprvé na turnaji, nevěděli, co si s ním počít. Rychlost, perfektní přechody 1 na 1, individuální kvality i schopnost dát míč včas od nohy, zodpovědné vracení se... Moses ukázal, že to jde.

Musa (7) - Z pohledu diváka je možná škoda, že se Musa dostal v Keshiho týmu postupně na vedlejší kolej, protože elegantnějšího borce Nigerijci ve svém kádru nemají; to se ukázalo i včera. Ruský legionář sice nejprve bojoval s nalezením místa na hřišti, ale jakmile si zvyknul na tempo zápasu, výrazně pomohl v závěrečném tlaku, který udržel Burkinu bezpečně daleko od útočných choutek. Také pobavil diváky podklouznutím v obrovské šanci a jednou překrásnou patičkou.

Oshaniwa (3) - Odbýt si turnajovou premiéru ve finále jako náhradník jedné z největších opor týmu, která se smolně zranila? To musely být pro nezkušeného Oshaniwu obrovské nervy - a podle toho to také vypadalo. Další vyslanec domácí soutěže sice ukázal slušnou rychlost, ale jinak sahal spíše k zákeřné hře a pozičním hrubkám - Préjuce Nakoulma se poprvé jakž takž prosadil až v okamžiku, kdy Nigérie vystřídala levé beky...

Yobo (nehodnocen) - Stálý kapitán týmu si pouze, jako už letos poněkolikáté, přišel na posledních pár minut užít vítěznou atmosféru - a pochopitelně také, v případě akutní potřeby, svojí zkušeností pomoci k tomu, aby vítěznou zůstala až do závěrečného hvizdu.

Burkina Faso - stručné individuální zhodnocení

Diakité (4) - Jako by se mu balon vyhýbal nebo naopak - jako by se on vyhýbal jemu. Daouda Diakité, jenž mistrovství načínal coby dvojka, doopravdy občas zanechával dojem, jako by balon ani nechtěl či prostě nemohl lapit. V úvodu střetnutí nabídl gólovku Ideyemu, když míč upustil na zem jako horkou bramboru; kvůli vlastnímu promáchnutí mohl teoreticky na penaltu faulovat Mosese; a do třetice všeho rozpačitého v závěru nezachytil přízemní centr z levé strany, k němuž naštěstí pro něj nestihl doklouzat ani protivník. Po skončení finále si zřejmě oddychl, že nečelil více než jedné ráně směřující mezi tři tyče.

Koffi (8) - Docela jasně nejlepší Burkiňan. Tradičně poctivý muž se žlutou kozí bradkou to měl ze všech hřebců patrně nejtěžší, však většinu času stínoval sotva zkrotného Mosese. Přesto se rval srdnatě a v rámci možností nadmíru efektivně. Bylo mu napočítáno osm obranných zákroků (top číslo) či největší počet zdárně odvrácených balonů; navíc lépe než Panandétiguiri podporoval ofenzívu. Před jediným gólem se nechal přehodit Mbou, ale těžko říct, jestli ve své pozici mohl něco udělat lépe.

B. Koné (6) - Úvodem střetnutí neomylně zavelel ke sklapnutí ofsajdové pasti a tím dal opět jasně najevo, že pokud má burkinská defenzíva fungovat nějakým snesitelným způsobem, bude se tak dít právě pod jeho taktovkou. Zase byl zdánlivě nad věcí, situace řešil s rozvahou, pohotově, nikdy fatálně nepochybil ve vzduchu. Jedinou jeho výraznější vadou byla poněkud křivá rozehrávka.

Koulibaly (2) - Nevídaný výkon; v tom čiře negativním slova smyslu. Z pozice stopera (!) Koulibaly poletoval po hrací ploše jako střelený, sám sobě velel do napadání, dělal zmatené, nepromyšlené, až kuriózně vtipné tahy (viz jeho patička na hraně šestnáctky akorát pod Mosesovy kopačky). Na svědomí má navíc jediný gól zápasu. Chvíli před Mbovou parádou totiž nesmyslně vystřelil dopředu, aby sice hnusným šlapákem odrovnal nahrávajícímu sokovi, ovšem zároveň pak evidentně scházel Bakarymu Konému, jenž naráz potřeboval být v Koulibalyho levém i svém pravém teritoriu.

Panandétiguiri (5) - Tankový typ beka, který zároveň Mosese na své levé straně stíhal hůře než parťák z obrany na opačném konci. Koffi je holt atletičtější, a to se proti křídelníkovi Chelsea vždy hodí především. Panandétiguiri nicméně alespoň nefauloval a nepřiživoval tak další křídelníkovu parketu - standardky jakéhokoliv typu.

D. Koné (7) - Neviditelný, avšak naprosto zásadní držák. Bylo na něj velké spolehnutí, jelikož pozoruhodně nekazil (rozdával nejpřesnější přihrávky ze všech aktérů - 94% úspěšnost) a vůbec se snažil po všech směrech držet zkrátka. Když se pak po hodině hry odhodlal k tuze nepovedené střele, nabyl divák jen lehce nadsazeného dojmu, že se tehdy premiérově hnul ze svého pečlivě střeženého teritoria.

Rouamba (5) - Ten nejméně ukotvený, nejčastěji poletující a vystupující ze středové trojky, trochu jak utržený ze řetězu. Poměrně brzy také viděl žlutě - a jako první rovněž střídal, neboť vypadal být opravdu nekontrolovatelný. Přesný opak D. Koného, jinými slovy.

Kaboré (6) - Hodnotit Kaborého je poměrně těžké. Musíme totiž mít na mysli, že středopolař Marseille nemá tak úplně buňky na to, co si od něj Burkina Faso patrně slibuje. Tady má být vrchním myslitelem a tvůrcem veškeré rozehrávky (vedle vždy angažovaného Pitroipy), což mu úplně nešlo. Takzvané "klíčové pasy" dle spolehlivého statistického centra serveru WhoScored.com sice narýsoval dva, takže s Mosesem sdílel největší číslo v této kolonce, ovšem 74procentní úspěšnost na přihrávce si za rámeček vpravdě nedá. Kaboré toho vskutku hodně odevzdal, navíc měl z pozice kapitána i kolegy ve středu hřiště lépe krotit a dirigovat neposedného Rouambu, měl ve vhodných chvílích zklidnit hru (což se takto nedařilo vůbec nikomu z hřebců)...ne, nenašel se, nebylo to jeho utkání.

Nakoulma (4) - Neměl problém všechno oběhat, velel k presinku, ze všech hřebců byl tím vůbec nejotravnějším a také s přehledem nejčastěji faulovaným hmyzem (já vím, biologie hapruje). Každopádně na míči mu opět zoufale scházel klid či nadhled; a tak ani nebylo divu, že na adresu tohoto věčného rváče někdy kolem 40. minuty Paul Sarahs, mimo jiné fotbalový komentátor Al Jazeery, utrousil prosté: "Nakoulma se doteď v podstatě nevěnoval ničemu jinému než tlučení Nigerijců."

Bancé (6) - Není to střelec, jeho palba je železně nepřesná, ovšem Bancého fyzické vystupování dělalo značné problémy nejen ghanským zadákům, nýbrž i těm nigerijským. Forvard s výstředním účesem to měl na hrotu nesmírně těžké, bez ustání se tam bil s přesilou, přesto - zbystřete - dokázal být zcela stoprocentní ve vzdušných soubojích (a to statisticky, nikoliv jen dojmově). Na této akci jednoznačně špička co do krytí balonu či jeho zpracovávání jakoukoliv částí těla; i to se včera beze zbytku potvrdilo.

Pitroipa (3) - Chtělo by se prostě a sprostě říci - leccos rozjížděl, zato úplně všechno u něj končilo. Ať už proto, že se mu nedostávalo podpory, nebo naopak pro přílišnou pozornost protihráčů či zkrátka z toho důvodu, že nepotlačil svou okouzlující individualitu. Pitroipa se dosti stahoval k půlící čáře, tím ale vůbec nic neřešil. Ve finále se zdálo, jako by měl patent na neustálé ocitání se v bezvýchodných pozicích, a jestliže jsem ho dříve chválil za nejrychlejší myšlenkové pochody široko daleko, tentokrát jsem z něj měl pocit, že je nestíhal ani on sám, natož spoluhráči. Bohužel...vyzáblý šikula po mizerném semifinále zklamal i v tom nejklíčovějším zápase, a proto v redakci nemáme příliš pochopení pro jeho ocenění nejužitečnějším hráčem turnaje.

Sanou (5) - Běhavý, snaživý, zarputilý. Na koncovku zápasu, v níž se má dohánět jednobrankové manko, dozajista ideální typ hráče. A Sanou také mohl konkrétně prospět, kdyby Nakoulma jeho přihrávku zužitkoval o něco lépe, respektive kdyby se tak nevytáhl Enyeama.

Dagano s Traorém nehodnoceni.

Statistické okénko

- Ve včerejším ostře sledovaném klání se mimo jiné hrálo o nadvládu té, či oné skupiny trenérů. Totiž co se titulů na APN týče, bylo to před výkopem mezi africkými lodivody a muži zvnějšku černého kontinentu nerozhodně 14:14. Takhle už těsně vedou "domácí" koučové, přičemž - věřte, nevěřte - nejlidnatější stát inkriminovaného světadílu takto ukořistil premiérový skalp. Před Keshim totiž v čele nigerijského výběru slavil Brazilec (Otto Glória, 1980), respektive Nizozemec (Clemens Westerhof, 1994); a jinde se experti ze 170milionové země tolik neangažují...

- Stephen Keshi se vyrovnal legendárnímu, nedávno zesnulému egyptskému kouči Mahmoudu El Goharymu; a to přesně tím, že si slastného pocitu z triumfu na APN užil v roli hráče i trenéra. Nigerijcům přitom tento "double" dlouho připadal být prokletý. Však Christian Chukwu, nejcennějším kovem poctěný coby aktivní fotbalista roku 1980, nejprve dalšímu zlatému úspěchu (1994) přihlížel z postu pouhého asistenta (což se nepočítá), aby po deseti letech coby hlavní trenér vybojoval akorát bronz. A na něm potom skončilo rovněž snažení Austina Eguavoena, Keshiho spoluhráče z teď již předposledního vítězného tažení Super Eagles; stalo se tak v Egyptě před sedmi lety. Pro Nigerijce tudíž dokonale platí fráze "do třetice všeho dobrého"...

- Minulá čtyři vyvrcholení Afrických pohárů národů divákům dohromady přinesla všehovšudy dvě gólové radosti; a včera jsme tuto statistiku dvakrát neopepřili. Přitom tradice nebyla vždy taková: v letech 1962-1984 (prvních 10 finálových zápasů v dějinách tohoto turnaje a v tomto formátu - proto vynecháváme rok 1976, kdy se o mistrovi rozhodovalo ve speciální grupě těch nejlepších, a 1974, kdy v cílové rovince přišla na řadu odveta) jsme závěrem šampionátů v průměru vídali krásných 3,6 branek. Naopak minulých deset edic (včetně té letošní; čili do roku 1996) sdílí průměr 1,4. Šílený pokles.

- Gól Mby je prvním finálovým od roku 2004, jehož autorem nebyl Egypťan. A zároveň se nigerijský záložník stal prvním vrcholným střelcem za posledních 12 let, jenž není držitelem pasu některé arabské země (takhle složitý opis proto, že ve finále APN 2004 skóroval za Tunisko naturalizovaný Brazilec).

- Nigerijská trefa do černého vzešla z jediné střely, která opravdu mířila na branku! Krom toho pozdější mistr registroval dva zablokované pokusy. Mimo vymezený prostor se cílilo přesně 15krát.

- Když jsem zanalyzoval všechny dostupné a ověřitelné zdroje (tedy ty, jež se zhruba týkají tohoto milénia), vyšlo mi, že letošní kontinentální mistr uhrál zlato se zdaleka nejmladší stoperskou dvojicí, jakou jsme tu měli přinejmenším od roku 2000 (a troufnu si odhadovat, že by se při neomezených možnostech dalo jít i dále). Dvaadvacetiletý Oboabona s 19letým Omeruem hravě předčili kamerunské duo právě z přelomu tisíciletí ve složení Rigobert Song (23) - Raymond Kalla (24). Dohromady 48 let potom dávají loňští Zambijci, Sunzu (22) s Himoondem (26), a také tuniský tandem Jaidi (28) - Haggui (20). Druhý jmenovaný Arab, který před rokem ukončil reprezentační kariéru, přitom tehdy pouze zaskakoval za vykartovaného Khaleda Badru; k neoficiálnímu titulu nejmladšího pozlaceného stopera Afriky tohoto milénia tedy přišel tak trochu náhodou. Naproti tomu kmenový hráč Chelsea Kenneth Omeruo byl neodmyslitelnou součástí nigerijské základní sestavy od druhého utkání na turnaji.

- A u věku ještě chvíli zůstaneme. Statistika totiž neomylně praví, že letošní APN ovládl tým s nejmladším kádrem. Nigerijci jsou staří v průměru 24,4 let - takže o dvě desetiny roku předčili Etiopany a o další dvě Ghaňany. Naopak Burkiňané, a to mě celkem zarazilo, na stříbrnou misi vyslali třetí nejstarší soubor na šampionátu; větší průměr měli akorát Alžířané a s přehledem vedoucí Pobřeží Slonoviny.

- Sunday Mba na turnaji dostál svému křestnímu jménu; nejprve se v neděli prosadil ve čtvrtfinále proti Pobřeží Slonoviny, teď ve stejný den (v překladu Sunday) rozhodl také finále...