Africký pohár národů - desátý hrací den

Na druhý pokus se už žádné velké postupové drama neodehrálo. DR Kongo po přestávce svého zápasu s Mali nedokázalo řádně zabrat, koncovku dokonce úplně vypustilo, takže dále za suverénní Ghanou proplouvají nepříjemní Orli. A my už známe první čtvrtfinálové dvojice: Kapverdy se spárují s Black Stars, domácí JAR právě s Mali...

Ghana už počtvrté v řadě závěrem skupinové fáze neprohrála, ba co víc - jasnou výhrou si dodala sebedůvěru pro vyřazovací fázi. Což platí zejména pro Gyana - no, a tím pádem koneckonců i pro celou kabinu. Střelec je vždycky potřeba a legendární, leč věčně kritizovaný forvard jej dnes konečně zase připomínal. Toť nejdůležitější zjištění, kterého lze po včerejší spíše jednostranné bitvě nabýt.

Samozřejmě, ve čtvrtfinále na Ghanu čeká o něco kvalitnější soupeř z Kapverd, na druhou stranu jeho herní profil není úplně nepodobný tomu nigerskému. Ostrované mají lépe propracované protiútoky, daleko šikovnější hráče, to ano, nicméně pořád vycházejí z pevného, nezřídka hlubokého bloku - a to jest rovněž devíza "kopáčů" z Nigeru. Dnes Ghaňany příkladně destruována rychlým gólem a precizní přímočarostí v přechodové fázi; takřka výhradně pod taktovkou kapitána s číslem 3.

Člověk by přitom řekl: Gyan se právě proti něčemu takovému nemůže prosadit. Je to přeci jen v první řadě hroťák do koncovky, a tedy čím víc prostoru mu zadní linie dá, tím lépe. A ten on navzdory všem předpokladům včera jednoduše měl; jednak díky svému pohybu, jednak díky pohybu spoluhráčů.

Dynamika totiž Nigeřanům neprospívá, a podíváme-li se na takové Mali, musí nám být potom nad slunce jasné, proč se s Nigerem tolik natrápilo. Ghana s hbitým trojlístkem Atsu-Kwadwo-Adomah či patrně nejagilnějším středopolařem šampionátu Baduem - ta teprve měla mít potenciál slabého soupeře konečně zválcovat. A naplnila ho do puntíku. Gyan takto hrozil nejčastěji z levého křídla (!), šance zakončoval i tvořil v dosti vyrovnaném poměru, působil uvolněně. V konečném součtu pak bude právem chválen coby hvězda zápasu, jakkoliv si ani tentokrát neodpustil nějakou tu "gyanovku" (šokujícím způsobem slabé zakončení).

Krom toho, že by si Gyan tímto duelem nepochybně měl dodat sebevědomí, se ale poměrně logicky zpěčuji z debaklu "nějakého" Nigeru vyvozovat závažné důsledky. Outsider koneckonců doopravdy nedosáhl svého vrcholu (což by stejně nemělo stačit), nefungovaly mu prakticky žádné zbraně.

Kompletně odpadly kraje, kde měli Atsu (v druhé půli) s Adomahem (před pauzou) prostoru jako nikdy předtím - a beztak ani potom; vytratil se i jen minimální dvojblok střeďáků-držáků, takže jsme přihlíželi šokujícím ghanským akcím typu 2 na 2, ba i 4 na 1 (kdo to kdy proti Nigeru viděl?); a nakonec rovněž stopeři se nepodobali těm z dřívějších konfrontací. Rázem se chtěli starat o něco jako rozehrávku, podporu útoku, riskovali - což byl nesmysl (i za rychlého inkasování), akorát je to rozptylovalo a Niger potom ztrácel svou klíčovou oporu, což bylo přirozeně krutě trestáno.

V konečném součtu tedy Nigeřané působili tak slabě, že se brankář Dauda při každé spálené šanci i po hodině hry vztekal, jako by se prohrávalo. A pokud byste snad pátrali po dalším důkazu, můžu klidně sloužit dále - Niger působil lépe vpředu než vzadu; což je další věc, na kterou jsme u něj nebyli zvyklí. Útočení gazel tedy sice vypadalo zhruba tak, že se nakopl míč dopředu pro Maazoua se Sidibem a ti se o něco pokusili, nicméně i s takto prostou strategií se Nigeru dlouho dařilo střílet častěji než soupeři (!), přičemž někdy kolem 60. minuty bych si dokonce dovedl představit snížení.

K tomu ale nedošlo; a ani tomu se pochopitelně nebudeme divit. Ghana mě přes počáteční skepsi začíná pomalu, ale jistě přesvědčovat, že k mohutné dávce talentu zvládne přidat i něco navíc, takže se o ní přeci jen dá uvažovat jako o možném medailistovi. Kór když duo Kwadwo Asamoah-Agyemang Badu dnes očividně šetřilo síly a drželo se přinejlepším svého standardu.

Jakmile tito dva tahouni zapnou a vrátí se vykartovaný/lehce zraněný Wakaso, můžou se teprve dít věci. Ale to opět musím připomenout: žádný Niger už na Black Stars nečeká...

Ghana - Niger 3:0

6. minuta - GÓL! Favorit si nemohl přát lepší start! Adomah svým průnikem po pravé straně naklepl tuhou nigerskou skořápku a Gyan se konečně projevil jako správný snajpr. Před utkáním byl ze všech stran kritizován, teď si u přední tyče míč bleskurychle zpracoval a pak jej při zemi poslal na vzdálenější tyč.

9. minuta - Brankáři jsou chráněni přespříliš, to hlásám už roky - a teď se to potvrdilo. Daudu k balonu pořádně nepustil tak maximálně jeho vlastní spoluhráč, přesto na něj byl odpískán Maazouův faul, takže následná pohodlná trefa Dankwy nebyla nic platná.

23. minuta - GÓL! Tohle si Ghana užije. Asamoah Gyan tentokrát v roli nahrávače jemně přenesl míč do vápna k Atsuovi a ten i přes svou "muší váhu" udržel balanc, odrazil atak Kouroumy a v klidu zakončil na vzdálenější tyčku.

43. minuta - Asamoah byl včera všude. Tentokrát přenesl hru zleva na druhý roh šestnáctky, kde Badu nejprve vypadal, že si míč nedobře zpracoval, pak ale ještě přeci jen vyprodukoval prudkou, štiplavou ranou, se kterou si Daouda poradil jenom pomocí svého skvělého reflexu.

49. minuta - GÓL! A tady máme hotovo! Kwadwo Asamoah pěkně rozehrál standardku z pravé strany, Gyana ještě rozpačitě vychytal Daouda, avšak John Boye už byl ve správný čas na správném místě. Pozornou defenzivní práci tedy předčasně korunuje definitivně rozhodující brankou.

58. minuta - Ojedinělá příležitost trpaslíků, kteří jako by začínali vystrkovat růžky. Maazou ve vápně sice prohrál hlavičkový souboj, z druhé vlny ale stále mohl bez přípravy pálit jeden z jeho kolegů. Aby se nicméně dalo hovořit o opravdové šanci, musel by svůj projektil drasticky sklopit.

62. minuta - Atsu zleva krásně pronikl blíže k ose hřiště, odkud na hraně šestnáctky našel Gyana; ten si bohužel najednou rozpomněl na své nedávné já a střílel neuvěřitelně slabě přímo do Daoudy.

Ghana (4-2-3-1): Dauda - Pantsil, Boye, Vorsah, Afful - Agyemang-Badu, Rabiu (72. Boateng) - Adomah (63. Asante), Asamoah, Atsu - Gyan (77. Clottey)

Niger (4-4-2): Daouda - Bachard (60. Amadou), Dankwa, Chicoto, Kourouma - Koudize (61. Boubacar), Soumaila, Lancina, Talatou - Maazou, Sidibe (79. Alhassane)

Nejlepší hráči zápasu: Gyan, Boye, Atsu (všichni Ghana)

Palec dolů: Tím nejhorším možným způsobem neviditelní krajní obránci Nigeru


Účel světí prostředky. Toto heslo by si mohli hráči Mali v kabině napsat velkým písmem na zeď - tedy za předpokladu, že tomu tak už dávno není. Jejich postupová bitva s Kongem se totiž po divokém a nepředvídatelném úvodu velmi rychle dostala do kolejí, v nichž ji Orlové chtěli mít od samého začátku, a nakonec tak v podstatě bez nějakých větších obtíží dopluli až do čtvrtfinálového přístavu; první místo bylo díky suverenitě Ghany stejně ztraceno, a Malijcům tak k zajištění druhé příčky stačilo po většinu zápasu na hřišti prostě být. Ale nepředbíhejme.

Leopardi do utkání vstupovali otřeseni nečekanou ztrátou po bezbrankové plichtě s Nigerem, a jako by si Claude Le Roy chtěl zajistit, že se podobná útočná impotence už nebude opakovat, poslal na hřiště hned čtyři forvardy - důvěru opět dostali LuaLua nalevo a Mbokani vepředu, napravo tentokrát od začátku nastoupil Kaluyituka, a místo kapitána Mputua, kterého údajně trápily menší zdravotní problémy, vyběhl na hřiště Diba. To je, podle všech měřítek a standardů, vyloženě arkádové 4-2-4 (či 4-4-2, pokud máte tu odvahu nazývat LuaLuu s Kaluyitukou krajními záložníky). Ze začátku to fungovalo skvěle - Kongo na svého soupeře vlétlo impozantním způsobem, těžkopádně hrající Mali (v záloze opět s defenzivně laděným diamantem) se vůbec nedokázalo dostat k míči, a bůhví, jak by se zápas vyvíjel dál, kdyby Le Royův tým zničehonic (stupidně) neinkasoval krátce po vstřelení vlastní vedoucí branky.

Na Patrici Carteronovi byla po vyrovnávacím gólu vidět obrovská úleva - a není se vůbec čemu divit. Taktický souboj obou Francouzů totiž vypadal od začátku jasně - Mali je pomalu se rozjíždějící, rozvážně hrající mašinou, která když se dostane do tempa, je extrémně těžké ji nějak rozhodit; Le Roy vsadil na raketový nástup a využití právě té úvodní (řekněme) půlhodiny, a jelikož mu to prvních 10 minut vycházelo, vypadalo to s Orly ze začátku všelijak. Za stavu 1:1 se však mohli borci ve žlutém konečně uklidnit, a jejich do té doby do očí bijící nevýhody, jako pomalá záloha, malá variabilita herních situací a obecně hodně čitelný projev, se tak najednou přetavily v přednosti. Teď už totiž šlo o to, pohlídat skóre...

...a protože malijský tým je pro tyto situace v podstatě ideálně stavěný, dostal zápas rychle podobu neproduktivního konžského dobývání soupeřova neprostupného záložního / obranného valu - a vydrželo to v podstatě až do konce. Pro nezaujatého diváka šlo přitom o to nejhorší, co se mohlo stát; fotbal Mali skutečně není zrovna pastvou pro oči, a když už se nabízela nadějná útočná akce, dopadalo to často tak jako ve 20. minutě, kdy Modibo Maïga vepředu sám přelstil dvojici obránců, aby se následně rozhlédl do stran, nenašel žádného spoluhráče, a vrátil míč zpět do záložní mlýnice.

Carteron opět vsadil na extrémně fyzický fotbal a jeho hráči se zejména ve druhé půli pravidelně uchylovali ke "špinavým" taktikám jako rozbíjení rozehrávky soupeře za pomoci drobných (nebo rovnou žlutých) faulů, zdržování a obecně co nejčastějšímu kouskování hry. Křídelní hra žlutých připomínala spíše tahání nejkratší slánky - tak se kromě aktivních beků na stranách ocitali nejčastěji Keita s Diakitém, prostě proto, že byli zrovna nejvíc "po ruce" - ale na bezradného soka to bohatě stačilo.

Kongu tak nebyla nic platná ani rychlost a mrštnost, ani obecně o dost lepší technické dispozice či další výborný výkon neúnavného dispečera Mulumbua; Leopardi se dostali do dokonale bludného kruhu, když jejich úvodní taktika s co největším počtem útočných hráčů nevydržela ani čtvrthodinu, a v okamžiku, kdy bylo třeba se alespoň pokusit něco udělat s malijskou dominancí ve středu hřiště, bylo už pozdě na nějaké velké přeskupování - Le Roy své útočníky i nadále využívat zkrátka musel, protože nutně potřeboval góly. Dobře, možná to neplatí pro LuaLuu - proč vlastně tento vyčpělý, pomalý veterán nastoupil ve všech třech utkáních do základu, zůstane asi jednou z největších záhad celého turnaje.

Mali tak k úspěchu stačilo dělat to, co umí nejlíp - dokonale prodali své zkušenosti, hra se odehrávala plně podle jejich not, Konžané si s nastaveným pozvolným tempem vůbec nevěděli rady, a Carteronův tým přitom vypadal, že se ani moc nevysiluje. Nástup Mputua do druhé půle sice leopardí ofenzivu hodně rozhýbal, ale ke kýženému efektu to nevedlo - na to už bylo hřiště pod přílišnou nadvládou žlutých.

Snaživý, a vlastně docela sympatický výkon zde na výhru stačit zkrátka nemohl. Vychází mi z toho jediný logický (a vlastně perfektně odpovídající) závěr - tento tým jednoduše vůbec neumí hrát do zatažené obrany. Pokud Konžanům dostatečně otrávíte život, nenecháte je hrát jejich hru, ztrácí prakticky veškerou sílu - Ghaně se to nepovedlo a nechala se přehrát, Niger i Mali přistoupili ke vzájemnému zápasu chytřeji a bylo z toho 180 minut konžské beznaděje.

Carteron tuhle bitvu zvládl s bravurou. Pravda, to kouskování a násilné rozbíjení tempa hry bylo místy opravdu šílené, ale zopakujme si úvodní větu - účel světí prostředky. Když se hraje o postup, jde prostě fotbal stranou; Mali je dokonale pragmatickou mašinou, která pod Keitovým vedením nedává protivníkovi mnoho šancí udeřit. V 84. minutě šli Leopardi do útoku v šesti (!) lidech, ale nedokázali ani propasírovat míč do vápna a museli nakonec nahrávat zpět na vlastní polovinu - nebylo zkrátka kudy. Kruté déja vu ze zápasu s Nigerem.

A ještě jedna věc - i přes všechny popsané skutečnosti až do závěrečných vteřin platilo, že Kongu k postupu stačil jediný gól. Nebylo třeba nějak zázračně otáčet skóre či dohánět nestáhnutelné manko - stačilo jen propasírovat míč do sítě, jakkoliv. Jenže potom Mbokani vyhraje těsně za vápnem hlavičkový souboj, a před Samassou doplňuje šestici žlutých dresů přesně 0 modrých. Skutečně - to, co měl být alespoň pokus o závěrečný tlak, působilo spíše dojmem, že se Le Royův tým prostě regulérně vzdal. Zápas, skupinu a celý turnaj tak dohrál naprosto bez sebevědomí, nasazení, ochoty rvát se o případný zázrak. Už nějakých pět minut před koncem mi bylo bolestně jasné, že Kongo svoji šanci na postup už ztratilo.


Mali - Demokratická republika Kongo 1:1

1. minuta - Jestliže jsme až doposud mohli většinou s klidem čekat do nějaké desáté minuty, než se týmy osmělily k první nebezpečné aktivitě, tady je rušno hned od prvních vteřin. Na časomíře svítil údaj 0:20, když Diba hned z první akce utkání trefil tyč; míč se odrazil zpět do hřiště a Kongo pokračovalo nadále v útoku, který utnul po 37 vteřinách Momo Sissoko penaltovým faulem právě na Dibu.

3. minuta - GÓL! Po krátké prodlevě se k míči staví elitní konžský střelec Dieumerci Mbokani a gólmanu Samassovi není nic platné, že správně odhadl směr střely - kanonýr Anderlechtu ji totiž zkušeně zavěsil pod břevno.

4. minuta - Sissoko se okamžitě snaží svoji chybu napravit a málem se mu to povedlo - dnes velmi nejistý Kidiaba měl velké problémy s jeho ránou zpoza vápna, která šla přitom doprostřed branky.

14. minuta - GÓL! Tak tohle byla neuvěřitelná ukázka diletanství konžské defenzivy! Po brejku Mali skončil míč na kopačkách obránce Mongongua, ale šéf zadních řad Leopardů nepochopitelně odevzdal balon ve vlastním vápně soupeři a následně za nechápavé gestikulace pouze vestoje sledoval, jak se jeho spoluhráči zoufale snaží zabránit brance. Tamboura se obtočil kolem svého strážce u brankové čáry a nabil Samassovi II, který se z šesti metrů už nemohl mýlit.

37. minuta - Lomano LuaLua se napřahuje k nadějnému přímému kopu těsně za vápnem a opírá svoji pumelici do zdi. Nejde sice zrovna o gólovou akci, ale jinak tu skutečně není o čem psát.

42. minuta - Tak tohle bylo hodně zajímavé! Seydou Keita předvedl výbornou individuální akci na levé straně a poslal nadýchaný centr do vápna, kde hlavičkující Maïga neměl problémy na míč doskočit - mířil však příliš vysoko.

44. minuta - Samba Diakité se dost okatě pokouší vymodlit si penaltu - faulován je nějaký metr před vápnem, ale k zemi nejde, dokud nedoběhne za bílou čáru. Tohle byl obecně poměrně častý nešvar zejména (avšak nejen) u Mali.

66. minuta - Kidiaba má víc štěstí než rozumu! V Konžanech by se teď krve nedořezal - Samassova prudká, ale nikterak dobře umístěná rána šla přímo na zkušeného gólmana, ten však míč pouze slabě vyrazil a všichni tak mohli sledovat, jak se osamocen kutálí jen těsně vedle tyče.

68. minuta - Po delší době šance Konga a Malijci mohou hodně děkovat Mamadou Samassovi! Mladý brankář šel včas na zem a položil se do Mulumbuova projektilu tak rychle, že až opakované záběry ukázaly, jak ho vytlačil konečky prstů na roh!

82. minuta - Cheick Diabaté málem využívá maximum z rychlého brejku! Keitova lahůdková přihrávka našla obrovitého forvarda, který překvapivě lehce obešel hned dva obránce i gólmana a zblízka trefil z úhlu pouze tyč!

90+2. minuta - Jak je možné, že proti další ze sólových akcí výborného Keity nevystupuje v modrém vůbec nikdo?! Takhle mohl ex-barcelonský záložník v klidu pálit a Konžané mohou být rádi, že se Kidiaba tentokrát pochlapil a nepříjemnou střelu dobrým reflexem vykopnul.

Mali (4-1-2-1-2): Samassa I - Diawara, Coulibaly, Wague, Tamboura - Sissoko (73. K. Traoré) - Sow, S. Diakité (87. S. Diarra) - Keita - Samassa II (78. C. Diabaté), Maïga

Demokratická republika Kongo (4-2-4): Kidiaba - Issama, Mongongu, Zakuani, Kasusula - Makiadi, Mulumbu - Kaluyituka (79. Kanda), Mbokani, Diba (86. Kabangu), LuaLua (46. Mputu)

Nejlepší hráči zápasu: Keita, Tamboura (oba Mali), Mulumbu (DR Kongo)

Palec dolů: Mongongu (DR Kongo)

Co čekat ode dneška?

Situace ve skupině C je před posledním kolem zamotaná podobně jako v áčku a béčku; i zde mají šanci na postup stále všechny čtyři týmy, a i zde existuje jasný favorit, pro který by případný neúspěch byl velkou blamáží. Druhé utkání, v němž se podle všeho bude rozhodovat o přímé postupové místo, pak slibuje hodně zajímavý boj - doufejme, že se u něj fanoušek nebude nudit podobně jako u postupového zápasu Mali...

Ukázalo se, že zápasy s nadšeně hrající Etiopií budou skutečně důležitým lakmusovým papírkem případného úspěchu - Zambijci na dravé Antilopy nevyzráli a ani přesilovka jim nepomohla ke třem bodům, Burkina naopak svůj úkol zvládla s bravurou a odevzdanému soupeři nasázela hned čtyři góly, čímž se postarala o doposud největší debakl šampionátu. Etiopané mají stále šanci na čtvrtfinále, pravděpodobnější však je, že se proti Nigérii budou chtít spíše důstojně rozloučit...

...k dosažení postupové příčky by totiž museli bezpodmínečně vyhrát a zároveň doufat, že Zambie neporazí Burkinu Faso. Nigerijci jsou na tom mnohem lépe - přestože nebýt hloupých chyb v obraně a vymyšlených penalt, mohli být za vodou už nyní. I teď však mají ideální výchozí pozici, jelikož jim k čtvrtfinálové jistotě stačí Etiopii jakkoliv porazit; může jim stačit dokonce i remíza, za předpokladu, že Burkina triumfuje nad Zambií.

Lze však očekávat, že Keshiho svěřenci svoji misi zvládnou a Antilopy z turnaje vyprovodí porážkou. Jde o úkol, který je zároveň papírově poměrně jednoduchý i nepříjemně zrádný - Super Eagles totiž evidentně skutečně mají problémy s udržením náskoku, a Etiopie není žádný výběr nazdárků; jinak by přece nemohla obrat o body zambijského obhájce. Přesun z nelspruitského pískoviště na prvotřídní pažit v Rustenburgu sice Nigerijcům pomůže, jistě, ale totéž se dá říct i o jejich soupeři - Bishawův tým rozhodně nepraktikuje žádný beton, ba právě naopak. Být do "céčka" nalosován Niger, bůhví, kam až by se dokázal probránit...

Hlavní otázkou by však měl být druhý zápas, tedy duel mezi Zambií a Burkinou Faso - a tady půjde skutečně o hodně. Nechme teď stranou hypotetický scénář počítající s nigerijskou ztrátou a dalším zamotáním skupinového vývoje; karty jsou rozdány jasně - kdo vyhraje, postoupí bez ohledu na okolnosti. U Burkiny, která nasbírala už čtyři body a bude tak startovat z "pole position", totéž platí i o remíze.

Tento zápas bude skutečně ostře sledovanou bitvou - na jedné straně tým, od nějž nikdo neočekává obhajobu, ale skončit už v (byť zrádné) skupině by přece jenom bylo pro Renardovy hochy poněkud trpké; na druhé stojí věčný černý kůň, který se dlouho, předlouho plácal od jednoho neuspokojivého výsledku k druhému, aby demolicí Etiopanů rázně obrátil kurz a vytvořil si vynikající výchozí pozici. Hřebci akorát nesmí prohrát - a za určitých okolností (tedy v případě neprohry Etiopie) si mohou dovolit dokonce i to.

Přestože Zambie k očekávaným problémům v útoku zatím trochu nečekaně přidávala i vachrlatou obranu, stále jde o impozantního soupeře, který disponuje velkými zkušenostmi, nejpevnějšími nervy ze všech účastníků (což potvrzuje prakticky každý zápas), a také protřelým stratégem na lavičce, který se nebojí riskovat a umí načasovat formu na klíčové okamžiky. Nakonec není vůbec těžké představit si, že gólová smršť z druhého kola bude pro Burkiňany znamenat spíše pověstné Pyrrhovo vítězství - pokud je jejich sebevědomí nemístně vysoko (což zejména u útočných hvězd Traorého s Pitroipou, kterým individuální smýšlení nikdy nebylo cizí, reálně hrozí), bude to voda na mlýn pokornějšímu soupeři. Paul Put naštěstí pro Hřebce vypadá, že dobře ví, co dělá.

Boj o černého Petra tak bude záviset na několika klíčových otázkách - je Etiopie už odepsaná, nebo se ještě dokáže vzepřít k impozantní tečce za svým účinkováním? (Její postup by byl skutečně velkým překvapením.) Dokáže Nigérie konečně dotáhnout případný dobře rozehraný zápas až do konce? Mají v sobě Burkiňané dostatek pokory, nebo dostanou tvrdou lekci v týmovém pojetí od v tomto směru dokonale vycepované Zambie? Dokážou Chipolopolo odehrát celých 90 minut, aniž by proti nim byla odpískána penalta?

A v neposlední řadě - kdo do čtvrtfinále vyfasuje hratelného soupeře z dua Tunisko - Togo, a kdo půjde na hrůzu budící kolos z Pobřeží Slonoviny?

Stranou pozornosti

- Uplynulo sotva pár vteřin od posledního hvizdu sudího Djamela Haimoudiho, který stvrdil konžský konec již v základní skupině, a my už skrze twitterový účet fotbalového komentátora Setha Bennetta mohli konstatovat první oběť. Stal se jí veterán Lomana LuaLua, který ukončil reprezentační kariéru. S tím se tedy sice počítalo už dopředu, on však zmíněnému reportérovi sdělil, že "toho má tak akorát", což teoreticky může ukazovat na solidní nespokojenost se sebou, potažmo svými spoluhráči. V úvahu připadá obojí - DR Kongo jako celek dvakrát nepřesvědčilo, přičemž sám 28násobný reprezentant na šampionátu rovnou ve dvou případech opouštěl scénu hned po prvním poločase.

- V preview závěrečných zápasů skupiny A jsem avizoval historicky první lusofonní derby v dějinách Afrického poháru národů; a BBC - stejně jako nás - zajímalo, jak se takový unikátní souboj prožíval v matičce obou bývalých kolonií, tedy Portugalsku. Inu, věřte, že silně. Například komentátor portugalské verze Eurosportu Olivier Bonamici o poločase vůbec neskrýval zklamání ze současného stavu, za něhož by postupovalo Maroko s domácím JAR - a to je přitom poloviční Francouz. Ti "praví" Portugalci duel brali možná ještě seriózněji; třeba vybrané domácí noviny v neděli o tomto klání neinformovaly na jedné, nýbrž hned několika stránkách. A utkání se pochopitelně sledovalo také v různých hospodách a barech, kam se přišla odreagovat jistá část oněch 77 tisícovek Kapverďanů a Angolanů přebývajících v Portugalsku. Tam koneckonců působí i řada reprezentujících fotbalistů v čele s autorem postupové branky Héldonem (Marítimo); a zrovna na Pyrenejský poloostrov se také vydal kapverdský nároďák na přípravný kemp. Sám trenér Luis Antunes jakoby návdavkem v sousedním Španělsku absolvoval týden po boku velkého Josého Mourinha - a evidentně mu to přišlo vhod...

- Togo má po dvou kolech poměrně slušné postupové vyhlídky, a pokud by snad doopravdy mělo do čtvrtfinále proplout, je už teď zřejmé, že na tom bude mít lví podíl kapitán Serge Akakpo. Zadák slovenské Žiliny přitom původně na tento šampionát vůbec nemusel cestovat; stejně jako například jiný tahoun Emmanuel Adebayor totiž velmi těžce nesl tři roky starou střelbu na týmový autobus, aby nějaký čas svou rodnou zemi vůbec nebyl schopen reprezentovat. Události z ledna 2010 se připomínají těžko, ovšem alespoň nástin předložit musím: tři lidé následkům palby podlehli (asistent trenéra, mluvčí mužstva a řidič), sám Akakpo byl zasažen do zad, brankář Kodjovi Obilali kvůli utrženým zraněním musel předčasně pověsit kopačky na hřebík, Adebayor okamžitě oznámil konec v národním týmu. "Potom, co se stalo v roce 2010, jsem málem přestal reprezentovat. Pak jsem se vrátil, odehráli jsme mnoho zápasů, aniž bychom bodovali, protože jsme kompletně ztratili bojovného ducha, ale teď už jsme v pohodě," přemítá 25letý obránce.