Africký pohár národů - čtvrtý hrací den

Arabské derby při úterním večeru příliš nenadchlo. Těsnou výhru Tunisku vystřelil Msakni až na samotném konci ostrého, avšak ne zrovna koukatelného souboje. Žádným skvostem přitom dříve nebylo ani úvodní turnajové vystoupení žhavého medailového aspiranta z Pobřeží Slonoviny - favorit se s Togem protrápil k výhře 2:1...

Pobřeží Slonoviny se v zahajovacím klání trápilo - jak klasické, že?! Vždyť přece v novém tisíciletí teprve nyní úvodem konečně skórovalo víckrát než jednou; loni sotva přemohlo bezejmenný Súdán a před třemi roky dokonce ztratilo s Burkinou Faso. Válec jsme tedy čekat nemohli. Přesto se většina evropských fanoušků - a o tom nepochybuji - nejvíc těšila právě na včerejší dopolední zápas...

Některých novot se každopádně tak jako tak dočkala. Po zběžném přehrábnutí starých výsledků jsem totiž narazil na četná zajímavá fakta, která je odhalují. Například že Pobřeží Slonoviny na startu šampionátu strádalo zrovna s Togem, to statistiky nezarazí - v tomto miléniu na sebe obě mužstva při takto výjimečné události narazila již potřetí; a divže se potřetí nerozešla smírně.

Co však shledávám ještě zajímavějším poznatkem, je skutečnost, že ono Togo zpřed 13 let bylo do včerejška posledním souborem, který ve vstupním duelu na defenzívu Slonů vůbec alespoň jednou vyzrál! Totiž vskutku - tehdejší remíza 1:1 odstartovala stěží uvěřitelnou sloní sérii o pěti zahajovacích utkáních bez inkasování.

Včera jsme tedy vlastně přepisovali dějiny; poněkud uleželou, avšak tou samou tuží (mimochodem opět za účasti tehdy 21letého brankáře Kossiho Agassy). Les Éléphants na úvod afrického mistrovství konečně Togo porazili (leč jinak s ním mají čistě pozitivní bilanci, v celé historii mu podlehli všehovšudy dvakrát), aby zároveň uzavřeli kruh onou obdrženou brankou. A u ní koneckonců můžeme tuto analýzu doopravdy načít; byla totiž ukázkou jedné z dimenzí, v nichž včera hrozivě zklamávala velezkušená zadní linie Pobřeží.

Šlo o roh, dle mého skromného úsudku navíc nepovedený - míč přesto proskákal do srdce šestnáctky, kde ho trefil nikým neotravovaný Ayité a šel se radovat. Z další standardky potom padl neregulérní gól, po jiné mohl slavit Nibombe. Tudíž organizace vápna? Tragická. Střih, a přesouváme se do jiné roviny, té čistě herní. Bamba s Tourém na loňském APN utvořili, troufám si tvrdit, nejlépe fungující stoperskou dvojici; teď jsou o rok starší, a rázem jako by na sebe zcela zapomněli.

Krom toho, že se mnohdy fatálně nepohodli, také sami za sebe působili mimořádně rozpačitě. Zadák ManCity soustavně vyváděl kraviny nehodné jeho jménu, mezitímco jeho kolega zvládal působit zhruba stejně neobratně a po technické i fyzické stránce neohrabaně. Pravda, také 12 měsíců zpátky Bamba při své turnajové premiéře nepřesvědčil a nakonec patřil k nejlepším na svém postu - ale tentokrát z něj mám trochu jinačí pocit. Podobně z Kola Tourého...

Obecně celá zadní linie působila jaksi staře; včetně nehybného, avšak přinejmenším zodpovědného Zokory. Ten si podobně jako pod Zahouim rád posedával někde mezi oběma stopery a hlídkoval. Což bylo protentokrát zoufale potřeba, neboť Lamouchiho Pobřeží Slonoviny si na nějakou pragmatickou hru příliš nepotrpí. Totiž Zahouiho výběr měl drsné sklony k profesuře: hrál ostatně na dva držáky uprostřed, Yayu domácí kouč poutal více než současný systém. Francouzský internacionál na to jde úplně odlišně - mnohem nebezpečněji (z pohledu CIV, nikoliv protivníka).

Lamouchi rozvázal ruce Y. Tourému; to je jednoznačné pozitivum. Jestliže loni jsme hvězdu Premier League nepoznávali, včera se našla, byla u veškeré Slony napáchané škody, měla chuť do inspirativní přihrávky. Bohužel pro favorizovaný výběr šlo ovšem o široko daleko jediný kladný efekt tohoto nebojácného a stejně tak neuspořádaného 4-2-3-1, ba spíše 4-2-4.

Kromě toho jsme totiž přihlíželi partě v základním složení Gradel-Ya Konan-Drogba-Gervinho, kterak absolutně ignoruje něco jako defenzivní povinnosti (pamatujte, také Touré útočil více než dřív!) a raději v jednom kuse obléhá soupeřovo vápno (nutno dodat, že nepříliš efektivně). Zodpovědnost či rigidita, to opravdu tenhle útvar ve svém slovníku neměl. Koneckonců na pravém křídle se v průběhu střetnutí vystřídali Gervinho, Gradel i Konan. A Drogba? Ten nejspíš sám nevěděl, kde mu hlava stojí, takže byl ve finále prospěšný maximálně množstvím vybojovaných standardek. Jinak jsme ho u balonu vídali čistě sporadicky.

Pro to všechno - ačkoliv jsme se v redakci kolem 60. minuty shodli, že Sloni nakonec vyhrají možná i o dvě branky - favorit nikdy nepůsobil dojmem, že má věci pod kontrolou. Opět když to srovnáme se Zahouiho modelem třeba z úvodní bitvy se Súdánem - tam první 40minutovka sice dvakrát nebavila, nicméně fotbalisté CIV neustále drželi balon, byli všude rychleji, předvedli pár pohledných akcí. Tentokrát jsme přihlíželi ve všech ohledech degradovanému, leč jmenovitě sotva obměněnému ansámblu. Faktor Lamouchi tedy zatím ovoce nenese, spíše naopak.

Zato na Didiera Sixe, jiného debutanta co se trenérského řemesla týče, jsme tu opakovaně pěli chválu a očividně jsme vedle nebyli. Togo skutečně mělo jasný plán, který celkem zřetelně naplňovalo. Zaprvé pohyb; zadruhé přetížit levou stranu a skombinovat tak dohromady um Gakpého a Adebayora; zatřetí střílet často, z jakékoliv vzdálenosti; začtvrté v závěru za uspokojivého stavu ihned za balon a hlídat si svůj prostor. Jistě, nakonec se smolně inkasovalo a prohrálo, nicméně přihlaste se vy, komu to v tu chvíli přišlo doopravdy fér.

Vsadím se, že takových diváků se najde vskutku malé množství. Togo totiž působilo jako skutečný kolektiv, čímž pak vrhalo příjemný letní stín na mouchy, jež pochopitelně rovněž nepostrádalo. Z nich lze vypíchnout například minimální prověření slaboučkého Tieného kvůli ignoraci pravé strany. Nebo docela dobře neexistující snahu o penetraci do pokutového území. Adebayor byl ostatně pořád někde u lajny, a pokud se Tožané jen krapet přiblížili k hraně šestnáctky, zpravidla neúspěšně pokoušeli střelecké štěstí. To je třeba srovnat. Ovšem taková středová trojka měla úkoly rozdělené vpravdě rozumně a i na poli individuálním se trpaslík v žádném případě nenechal zahanbit.

Totiž jakkoliv šlo v jeho případě zejména o týmový výkon, minimálně Serge Gakpé se uvedl v nejlepším možném světle. Křídelník se zkušenostmi z nejvyšší francouzské soutěže je úžasný střízlík, kterému je úplně ukradené, po jaké straně zrovna běží - on jednoduše všude zahrozí (to se mimochodem čekalo i od Gradela a...uf, nic). Gakpé tedy určitě bude stát za další zostřené pozorování, stejně jako třeba zajímavý levý bek Djene nebo zkušený dělník středu pole Romao.

Jediná škoda byla ta, že jsme si včera Gakpého mohli užívat jen zkrácenou dobu. Po jeho vystřídání už Togo kompletně rezignovalo na smysluplné útočení a zaměřovalo se čistě na defenzívu, což podle mě nebylo třeba. Sloni totiž zkrátka byli k poražení, ne že ne...

Pobřeží Slonoviny - Togo 2:1

2. minuta - Kolo Touré do zápasu opravdu nevykročil tou správnou nohou. Ihned málem osudově zaváhal, pustil za sebe do stoprocentní šance Adebayora a měl jediné štěstí, že forvard s netradičním číslem 4 totálně prováhal příležitost ke střelbě. Přitom měl v jednu chvíli Barryho položeného, dále než na lopatkách.

8. minuta - GÓL! To bylo rychlé! Gervinho se po pravé straně protáhl kolem Djeneho, ustál nejen jeho atak a pak mírně pod sebou našel Yayu Tourého. Ten už zkrátka propálil vše, co mu stálo v cestě (a že toho nebylo úplně málo).

14. minuta - Gakpé napřáhl z dálky a bez opakovaček jeho projektil vypadal skoro až gólově. Nakonec vyplulo na povrch, že se míč přeci jen stihl odkroutit několik decimetrů vedle levé tyčky.

40. minuta - Gakpé na pravé straně zacvičil s Bambou, solidně při zemi odcentroval a Adebayor vše pokazil tím, že nezkoušel rvát mičudu na bránu z první. Takhle po zpracování ztroskotal na svém strážci, který se mezitím zorientoval.

44. minuta - Neskutečná bomba! Yaya Touré znovu čekal v zákrytu, tentokrát až těsně za hranou šestnáctky - a odtamtud z kroku vyprodukoval bombu, kterou nemohla zastavit brankářská rukavice, maximálně tyčka. A tak se taky stalo.

45+2. minuta - GÓL! Gakpé z pravé strany rozehrál poněkud zvláštní roh, podle mě ani netrefil míč, jak si představoval, nicméně v pokutovém území takto vyvolal kýženou paniku. První dvojice zápasníků ještě balon na přední tyči minula, osamocený Ayité už ale rozpačitou střelou přeci jen Barryho překonal.

55. minuta - Když nic jiného, alespoň Yaya Touré zažívá rovnou snový start oproti loňsku. Tentokrát vykouzlil překrásnou kolmici do šestnáctky, pro kterou si naběhl Ya Konan a trefil jaksi předčasně ležícího Agassu.

59. minuta - Kuriózní situace. Nibombe se užuž radoval z gólu, ten však rozhodčí nakonec neuznal patrně proto, že ještě po vystřídání Kaloua nestihl dát exekutorovi znamení, že smí pokračovat ve hře. Tožský stoper si pak vylil zlost hnusným zákrokem na Kola Tourého.

75. minuta - Gervinho se i přes dvojblok těl v zeleném přeci jen dostal k balonu a tedy i do vyložené pozice. Z té ještě přihrával více na střed Yayovi Tourému, ten už ale pálil jaksi zpod těla a Agassu dvakrát neprotáhl.

85. minuta - Vincent Bossou byl blízko statusu hrdiny! Centr od rohového praporku propadl až k němu, na zadní tyč, kde bylo pozoruhodně vymleto - a pouze blok Kola Tourého v kombinaci s nepříliš přesvědčivou koncovkou tožského zadáka odvrátil sloní katastrofu.

88. minuta - GÓL! A Togo okamžitě pyká. Pochopitelně u toho nemůže chybět Yaya Touré, který pro změnu ze standardky asistuje Gervinhovi. Vůbec největší podíl na brance nicméně ponese brankář Agassa, jenž inkriminovaný centr hrozivě podskočil a na zadní tyči tak nechal vyniknout právě křídelníka Arsenalu.

90+4. minuta - Barry prokázal svou extratřídu! Togo nakonec přeci jen bylo kousíček od bodu, když Adebayor všechny zúčastněné překvapil drzým obloučkem do vápna a Boubacar Barry, podle mnohých nejlepší golman kontinentu, se proti hlavičce F. Ayitého vytasil s bleskovým reflexem pravé ruky.

Pobřeží Slonoviny (4-2-3-1): Barry - Eboué, K. Touré, Bamba, Tiené - Zokora, Y. Touré - Gradel (59. Kalou), Ya Konan (68. Tioté), Gervinho - Drogba (71. Bony)

Togo 4-3-3: Agassa - Mamah, Nibombe (90+1. Salifou), Akakpo, Djene - Bossou, Amewou, Romao - J. Ayité (78. Segbefia), Adebayor, Gakpé (61. F. Ayité)

Nejlepší hráči zápasu: Yaya Touré, Gervinho (oba Pobřeží Slonoviny), Gakpé (Togo)

Palec dolů: stoperská dvojice Slonů

Prvních sedm zápasů se, v nadsázce řečeno, řešil "pouze" fotbal - všechna dosavadní střetnutí postrádala šťávu i mimo rámec boje na hřišti. Utkání Tuniska s Alžírskem však slibovalo pořádný náboj, a není se čemu divit; obě země spolu nemají zrovna vřelý vztah, a i kdyby tomu tak nebylo, pořád jde o další z dlouhé řady prestižních arabských derby, které si zkrátka nikdo nemůže dovolit prohrát. A přestože si cestu do ochozů Royal Bafokeng Stadium našlo pouze 8000 diváků, o atmosféru nebyla nouze - v sektoru tuniských příznivců se například objevily i saúdské, egyptské a dokonce i konžské vlajky...

Oba trenéři se před výkopem rozhodli pro podobnou strategii. Jelikož jak Fenci, tak Orli z Kártaga disponují mimořádnou silou zejména v ofenzivní záloze, logickým krokem se zdálo být co nejvíce posílit střed hřiště - a tak obě mužstva vyběhla na trávník v netradičním rozestavení se třemi defenzivně laděnými záložníky. Tunisko má tuto variantu sice zažitou lépe, na hřišti to však oběma fungovalo přibližně nastejno...

...a tím mám na mysli zejména urputný boj o pozice kolem středového kruhu. Halilhodžićův tým v kvalifikaci a přípravě okouzlil kreativním, nátlakovým fotbalem s hojným využíváním křídelních prostor, včera však levého halva Soudaniho nahradil defenzivně laděný Mostefa a tvorba hry zůstala na Kadirovi s Feghoulim; Trabelsi zase vsadil na již dříve testovaný "italský" systém 4-3-1-2, v němž měl playmaker Msakni na hřišti volnou roli (ačkoliv to v reálu vypadalo spíše na klasické 4-3-3 s Msaknim na levém křídle).

A protože ani jeden ze soupeřů nechtěl (logicky) udělat první chybu, hrálo se hodně opatrně. Vzhledem k tomu, že se oba stratégové dobrovolně rozhodli položit aktivní křídelní hru na oltář kontrole pozic ve středu pole, chyběly zápasu rychlé akce založené na přenášení míče ze strany na stranu, na což doplatili zejména Alžířané (rozdíl poté, co se na trávníku v závěru objevil křídelník Soudani, byl příliš markantní na to, aby si ho Halilhodžić pro příště nevšimnul).

I přes vyrovnané statistiky byli Fenci celkově lepším týmem, a to poměrně výrazně; příliš často však naráželi na vysunutý obranný blok Tuniska, který pod taktovkou opět skvělého (ačkoliv - opět - místy příliš agresivního) Abdennoura fungoval velmi dobře, po většinu zápasu eliminoval playmakera Feghouliho (i když hlavně ze začátku spíše za pomoci faulů) a vytlačil alžírské ofenzivní snahy na levé křídlo, odkud taky díky lajně Mesbah - Kadir (a později Soudani) hrozilo permanentně největší nebezpečí. (Poznámka k Mesbahovi: Dopředu je opravdu dobrý, dozadu to však občas skřípalo i včera. Uvidíme, jak obstojí proti týmům, které post pravého křídla skutečně aktivně využívají.)

Kompaktní "pyramida" tuniských hráčů na vlastní polovině však zároveň posloužila Alžířanům v tom, že měli více ze hry ve středu pole - byli jednoduše aktivnějším týmem, více se hnali za úspěchem, a díky výbornému výkonu metronomicky přesného Lacéna a aktivního všudybyla Guédioury měli ideální výchozí pozici k budování postupných útoků, což se jim také dařilo. Tunisané oproti tomu spoléhali spíše na brejkové situace, ale kromě potřebné rychlosti jim bez zraněného Jemaa po většinu zápasu vepředu chyběl i dostatečný důraz. Ofenziva Fenků vypadala lépe také díky klasické "devítce" Slimanimu, který dal alžírské hře rozměr, jehož se Tunisanům s nepříliš výrazným Khelifou vepředu nedostávalo.

Nedostatek brankových příležitostí na obou stranách pramenil z jasných příčin: borci v zelených dresech postrádali rychlost a díky odstranění ostrých křídel i prvek překvapení, Orli zase dopláceli na odstřižení útočného tria od hluboko zatažené zálohy (a také na neschopnost beků adekvátně podpořit křídelní hráče, což byl oproti Mesbahovi s Cadamurem velký rozdíl). To se trochu zlepšilo po půli díky příchodu ofenzivnějšího Darragiho, ale i tak vypadala tuniská hra oproti té alžírské často poněkud dezorientovaně a takového dojmu, jaký vyvolávali Fenci, když se v tlaku rozhodli vepředu jednoduše "zapnout", nedosahovala.

Z jednotlivců pak musíme zmínit ještě ostře sledovaného Youssefa Msakniho - když se přibližně po hodině hry začal obraz hry lámat ve vynervované bojůvky mezi oběma vápny, vypadalo to, že je mladý tuniský klenot odepsaný. Celý zápas nepředvedl prakticky nic, pokud tedy nepočítáme několik individuálních záblesků - ty však přicházely zřídka a nebyly ve výsledku k ničemu. Trabelsiho sázka na jistotu totiž Msakniho prakticky dokonale odstřihla - pokud se pohyboval na levém křídle, neměl jak převzít balon, pokud pod hroty, ocitl se v obležení alžírského štítového tria.

Ke konci zápasu to stále více vypadalo, že pokud chce Trabelsi nějak výrazně zkonsolidovat a zefektivnit hru (když už teda zvolil taktiku rychlých přechodů do útoku), nezbyde mu nic jiného než svoji hvězdu stáhnout. Že nádherný rozhodující gól vstřelil právě Msakni, je ironické a symbolické zároveň - není snad vizitkou geniálních hráčů právě to, že i po matném výkonu dokážou v rozhodující chvíli vytáhnout z rukávu takové eso...?

Závěrečná poznámka pak patří panu sudímu Gassamovi z Gambie - je zcela pochopitelné, že chtěl udržet zjitřené emoce mezi znesvářenými týmy co nejvíc na uzdě, ale způsob, jakým prakticky celých 90 minut kouskoval už tak pomalou hru na prvočinitele, byl jednoduše příliš brutální. Nezaujatí diváci se včera skutečně příliš nebavili; Msakni jim to sice svým geniálním momentem za pět minut dvanáct vynahradil, ale pro Alžířany je tento výsledek jednoduše příliš krutý.

Tunisko - Alžírsko 1:0

12. minuta - Cadamuro se vydal na výlet po pravé lajně a z dobrých 30 metrů vyslal do vápna střílený centr, který se Slimanimu podařilo tečovat na gólmana Ben Cherifiu, jenž vyrazil míč na roh. Případná branka by však stejně neplatila, jelikož byl Slimanimu pískán (nesprávně) ofsajd.

15. minuta - Přímý kop Kadira dolétl až k Cherifiovi, který bez větších potíží kryje.

29. minuta - Obrovská šance Alžírska! Kadir se tentokrát přesunul nalevo a výborným centrem našel Slimaniho, který hlavou orazítkoval břevno!

43. minuta - Těsně před poločasovou pauzou se do šance dostalo také Tunisko, a málem z toho byl gól! Orli se ve třech vydali do brejku proti šestici bránících Alžířanů, Khelifa potáhl míč na pravou stranu, a přestože mu do vápna nabíhali zleva hned dva spoluhráči, rozhodl se vypálit z úhlu na M'Bolhiho, který jeho pokus kryl.

56. minuta - Djamel Mesbah se po téměř hodině pendlování po levé lajně odhodlal i ke střele, ale jeho pokus překvapit Cherifiu střelou mezi dva obránce ze střední vzdálenosti skončil vedle.

69. minuta - A opět aktivní Mesbah - mladý bek si potáhl míč až k rohovému praporku a nacentroval na zadní tyč, kde naskakujícímu Slimanimu chybělo jen pár čísel.

69. minuta - Hned při další akci si míč vzal Guédioura a vyslal na Cherifiu pořádnou pumelici, která prolétla těsně nad břevnem!

75. minuta - Ojedinělá příležitost Tuniska - balon se dostal v rohu vápna k Harbaouimu, který v dobré střelecké pozici pálí mimo.

84. minuta - Guédioura výborně odzbrojil protivníka ve středu hřiště a okamžitě roztáhl hru nalevo na Soudaniho; následoval centr do vápna, kde číhal Slimani, ale nakonec se k míči nedostal.

86. minuta - Druhý střední záložník Fenků, Mehdi Lacén, ukázal, že kopnout do míče umí stejně dobře jako jeho kolega. Jeho lahůdkový centr do vápna našel Kadira, který se sice prosmýkl mezi obránci, ale vystřelil těsně vedle Cherifiovy klece.

90+1. minuta - GÓL! Obrovská rána pro Alžírsko! Tunisané sice celý zápas tahali za kratší konec, nakonec to však jsou oni, kdo se raduje z mimořádně cenných tří bodů. Poté, co Orli přežili závěrečný tlak soupeře, rychle poslali míč dopředu; kulatý nesmysl se dostal až k Msaknimu, který se za hranicí vápna rozhlédl, napřáhl a nádhernou ránou trefil vingl M'Bolhiho branky! Nutno dodat, že si alžírský gólman mohl možná počínat lépe...


Tunisko (4-3-3): Ben Cherifia - Ifa, Hichri, Abdennour, Chemmam - Mouelhi, Traouid (46. Darragi), Hammami - Jemaa (16. Harbaoui, 85. Ben Youssef), Khelifa, Msakni

Alžírsko (4-3-2-1): M'Bolhi - Cadamuro (74. Soudani), Belkalem, Medjani, Mesbah - Mostefa, Lacén, Guédioura (86. Lemmouchia) - Feghouli, Kadir (90+2. Aoudia) - Slimani

Nejlepší hráči: Guédioura, Mesbah (oba Alžírsko), Abdennour (Tunisko)

Palec dolů: rozhodčí Bakary Gassama

Co čekat ode dneška?

Všech 16 týmů už se nám v lepším či horším světle představilo, a je proto nejvyšší čas se opět přesunout - tentokrát do Durbanu, kam se přestěhovali čtyři účastníci skupiny A. Tedy té skupiny, která si už před startem turnaje vysloužila (minimálně u nás v redakci) přívlastek "naprosto nepředvídatelná", a dosavadní výsledky to jen potvrzují. Všechny týmy mají po úvodním zápase jeden bod se skóre 0:0. A jelikož zde neexistují jednodušší a složitější zápasy, vlastně se dá říct, že "áčko" ve skutečnosti začíná až dnes...

Domácí Jihoafrická republika v úvodním zápase s Kapverdami těžce zklamala - mdlý, bezkrevný výkon a zřejmě nejimpotentnější útočná fáze ze všech účastníků šampionátu, to nejsou atributy, které by natěšení fanoušci přijali zrovna s nadšením, a kouč Igesund tak má hodně co napravovat. Pro začátek bychom mu doporučovali přestat předvádět psí kusy se skládáním základní jedenáctky a postavit skutečně to nejlepší, tedy minimálně obměnit kraje hřiště a dopředu vyslat produktivní kombo Serero - Mphela (což se nejspíš chystá, podle sílících spekulací dojde k drastickým změnám a minimálně Furman s Mphelou by nově měli startovat natuty).

Za tohoto stavu je však favoritem odpoledního utkání Angola, která v sobotu hodně potrápila papírově nejsilnějšího konkurenta z Maroka, a nebýt sabotérského výkonu hvězdného forvarda Manucha, dost možná by dosáhla i na tři body. Manucho přitom není žádný nazdárek; zatím snad na každém Poháru národů v útoku (alespoň místy) exceloval, takže Angolané mohou doufat, že si dnes obuje správné kopačky. Kromě toho je třeba vyladit vzájemnou souhru - Ferrínova vize týmu bleskově kombinujícího na jeden dotek zatím zůstává někde na půli cesty. Tohle bude tvrdý souboj o to, kdo dřív naplní svůj potenciál; můj tip zůstává u Černých antilop.

Večerní zápas pak nabídne mimořádně zajímavé měření sil mezi Marokem a Kapverdami. Před startem turnaje byly právě tyto dva celky nejčastěji tipovány na první, respektive poslední místo; respektovaný a obávaný severoafrický celek přetéká talentem, zatímco Kapverďané jsou na turnaji vůbec poprvé a měly zaplatit nováčkovskou daň. Ve světle prvního kola to však vypadá všelijak - toto utkání zkrátka nemá favorita...

...tedy jak se to vezme. Favoritem je samozřejmě Maroko - na papíře. Prohra s Kapverdami by pro Taoussiho svěřence znamenala obrovskou ostudu a praktické vyřazení z bojů o postup, což je něco, co si hrdí Lvi z Atlasu zkrátka nemohou dovolit. Jenže Kapverdy už dávno nejsou žádnými otloukánky, v kvalifikaci vyřadily Kamerun a forma Maročanů není taková, aby mohli byť jen na chvíli ubrat nohu z plynu.

Na druhou stranu je třeba říci, že zatímco Kapverdy nasadily nejsilnější sestavu a předvedli po všech stránkách optimální výkon, Maročanům po většinu zápasu výrazně chyběla středová spojka mezi křídly (a dnes by už Belhanda měl nastoupit od začátku). Jihoafrická republika je navíc podle všeho slabším protivníkem než Angola - nebo aspoň v prvním kole byla. Nadále však platí, že pokud se chcete nechat zlákat "jasnou sázkou" na Belhandu a spol., buďte opatrní.

Stranou pozornosti

- Čistě v sympatickém duchu se na úvod turnaje představili Etiopané, tedy etiopští fotbalisté. Krajané remízových hrdinů z hlediště totiž zvolili jinou cestu k získání pozornosti veřejnosti. V průběhu zápasu s obhájci titulu ze Zambie na hrací plochu házeli vuvuzely i jiné předměty, za což nyní bude náležitě pykat sám etiopský svaz. Africká fotbalová konfederace mu totiž uložila k zaplacení 10 tisíc amerických dolarů s dodatkem, že pokud se už fanoušci podobných prohřešků ve zbytku šampionátu nedopustí, dojde ke zkrácení pokuty na rovnou polovinu.

- Zajímavý projekt v rámci své dlouhodobé podpory fotbalu na africkém území připravila textilní firma Puma s ohledem na letošní africké mistrovství. Její zástupci se vydali za vybranými členy výprav Ghany a Pobřeží Slonoviny, aby nás - lačné diváky - nakrmili zábavnými a lehce poučnými videy. Na této stránce se můžete dozvědět, co v překladu znamená "Ghana" (což sami fotbalisté netušili), že právě Ghaňan drží jeden rekord v běhu na 100 metrů, potažmo co všechno zvládá Emmanuel Eboué, nebo koho by Yaya Touré zvolil za nejpohlednějšího člena kádru favorita na zlato. (Zvláště doporučujeme videa "The nature of the..." - u obou reprezentací).

- Na velkých šampionátech, co je mně známo, bývá docela dobře zvykem, že se dodržuje jakási izolace svazových struktur od dané grupy vyslanců; ať už šatny nebo přímo osoby trenéra. V Nigérii se ovšem letos rozhodli toto nepsané pravidlo porušit. Někteří členové užšího vedení Nigerijské fotbalové federace se tudíž v úterý sešli v Nelspruitu s koučem Stephenem Keshim, aby mu připomněli svá očekávání "přesvědčivého představení" na probíhajícím šampionátu (což je oficiální výklad samotného prezidenta NFF). Aminu Maigari nicméně dále při interpretování výsledků uzavřené schůzky zdůraznil, že tím v žádném případě nemínil na trenéra vytvářet nějaký tlak, důvěru v něj a celý tým stále má; prý jen šlo o to tlumočit kabině národní zájmy. Tedy, ne že by si to hráči a jejich lodivod nemohli sami domyslet, ale budiž...