Africký pohár národů - čtvrtý hrací den

Ve skupině D na Africkém poháru národů jde zatím vše podle plánu - favoriti si připsali svá první vítězství, ať už šlo o favorita vysokého (Ghana) či pouze mírného (Mali). Ani jeden ze zápasů však nenabídl bůhvíjakou fotbalovou podívanou a dvě vstřelené branky jsou prozatímním minimem...co nám vlastně úvodní boje v závěrečné skupině napověděly?

Ghana to nakonec zvládla. Svého soupeře, outsidera z Botswany, porazila 1:0 a může si pořádně oddechnout: dobrý start do turnaje dává Černým hvězdám pozitivní vyhlídky do dalších bojů. Tedy, mluvíme-li o dobrém startu, je ovšem nutné upřesnit, že máme na mysli výsledek - co se předvedené hry týče, rozhodně to nevypadalo na nějaký "válec". Ne že by snad Ghaňané dělali školácké chyby jako Senegal, ale lepší definici zápasu odehraného ze strany favorita na půl plynu aby jeden pohledal. Tohle totiž bylo vítězství, které se ukázalo být stejně tak nevyhnutelným jako nezáživným.

Zápasy Afrického poháru národů jsem zatím viděl všechny, a pokud bych měl jmenovat jeden, který byl nejvíce uspávající, bude to právě úvodní střetnutí skupiny D. Vypadalo to přibližně tak, že výborně připravená Ghana na svého soupeře sice entusiasticky vtrhla, ale velmi záhy poté, když si uvědomila, že od Botswany žádné akutní nebezpečí směrem dopředu nehrozí, drasticky zvolnila tempo a tím prakticky "zabila" atmosféru celého utkání. Čemuž mimochodem napomohla i vysloveně žalostná divácká kulisa na stadionu v městečku Franceville.

Oba týmy vyběhly na hřiště s poměrně jasnými taktickými pokyny; Ghaňané obléhali, Botswaňané odráželi. A prvních deset minut se skutečně neslo v monotónním tempu snah favorita probít se do pokutového území soupeře, který výborně odolával. Zebry, jež na závěrečný turnaj postrčila daleko spíše jednotnost a síla v obraně než nějaké útočné manévry, se zkrátka tváří v tvář kandidátovi na titul zachovaly jediným způsobem, který skutečně mohl přinést nějaké ovoce, a zavřely bránu.

Ghana vyzkoušela řadu herních variant, od rychlých narážeček po dlouhé pasy, leč neúčinně. Prvních 25 minut tak vlastně vůbec nedošlo k situaci, která by stála za zaznamenání. A potom zničehonic do té doby úzkostlivě opatrná defenziva Botswany úplně zkolabovala - inkasovanému gólu z hlavy Johna Mensaha přihlížel stěží uvěřitelný počet bránících hráčů: 6! Jakoby ospalé tempo zápasu mělo na obránce v bleděmodrém zhoubný vliv; jen tak si vyklusávají ve vlastním vápně a koukají na toho velkého borce v bílém dresu, jak skáče (a to nikterak vysoko!) na centr a posílá ho za záda Modiri Maruma, který se mimochodem také dvakrát nepřetrhl.

Pokud zmiňujeme chodící tempo, nemusíme se ovšem zastavovat jen u této klíčové situace; pokud lze jasně určit jednu věc, která zápasu drasticky chyběla, bylo to právě tempo. Stanley Tshosane naordinoval svým svěřencům pozorné zónové bránění a oni ho až na zmíněný kolaps velmi zodpověděně plnili, místo agresivního dostupování Ghaňanů si hlídali své pozice a nutno přiznat, že tuto taktiku zvládali i proti takto špičkovému týmu na jedničku. Ghana sice obrovské části zápasu prakticky nepustila míč z kopaček a neustále byla v útočném tažení, ale reálně od ní žádné nebezpečí nehrozilo, neboť fyzicky výborně disponovaní obránci Botswany v čele s kapitánem Thumou ji k tomu prostě nepustili.

A tak se Černé hvězdy s náskokem v zádech rozhodly nikam nehnat - a výsledkem byl skutečně mimořádně ospalý fotbal, v němž outsider vyčkával, až se favorit unaví, a favorit hrál na údržbu a maximálně v lehkém poklusu, aby se příliš neunavil. Botswana navíc ukázala esenciální nutnost této taktiky - když totiž hrál Tshosaneho tým později přesilovku a musel nutně skórovat, vyplula na povrch s bolestivou zřejmostí velká technická indisponovanost jeho hráčů. S výjimkou neúnavně sprintujícího a centrujícího Mongaly (který podal velmi dobrý výkon) si nebyli borci v bleděmodrém schopní často ani vyměnit míč mezi sebou.

Na druhou stranu jim však nelze upřít, že nebezpečné brejky zkrátka umí. Proti Ghaně předvedli dva - jednou musel zachraňovat před jasným gólem obránce Boye, podruhé to favorit odnesl červenou kartou za stažení unikajícího Ramatlhakwaneho. Provinil se kapitán Mensah, jehož zápis do utkání je vůbec pozoruhodný - sice svůj tým nakonec oslabil, ale v souladu s impotencí Botswany a její neschopností jakkoliv převzít tempo hry a dostat se do souvislého tlaku to vlastně ani žádné oslabení nebylo (Zebry neměly v přesilovce vůbec žádnou zaznamenáníhodnou šanci!!), navíc jeho zákrok přišel zkušeně těsně před vápnem a zabránil obrovské gólové příležitosti. V neposlední řadě byl právě Mensah střelcem prvního gólu, a co především: až do svého předčasného odchodu pod sprchy předváděl skvělý výkon a byl zřejmě nejlepším hráčem na hřišti, společně s André Ayewem, jehož agilita, fotbalovost a skvělá technika, s níž motal hlavy obráncům Botswany, jako by to byly tréninkové kužely (taky na něj bylo odpískáno zdaleka nejvíc faulů), působily v tom chodícím, ospalém zápase jako svěží závan jarního vánku. (Jeho bratr Jordan oproti tomu takřka nebyl vidět.)

Shrnuto a podtrženo, nakonec to byl vcelku vyrovnaný zápas, kterému by nejvíc slušel výsledek 0:0. Ani jeden tým si ho zřejmě za rámeček nedá - Ghana bude v dalších střetnutích potřebovat trochu víc života do toho umírání (ovšem nepochybujte o tom, že bude-li si to situace vyžadovat, Černé hvězdy zapnou mnohem vyšší obrátky - koneckonců disciplinovanost a organizace hry byla vidět už nyní, jen se Ghaňanům prostě příliš nechtělo hrát proti neškodnému soupeři na krev), Botswana se zase nesmí dostávat do pozice, kdy se po ní vyžaduje tvůrčí herní činnost. To totiž rozhodně nebyla součást toho kouzla, které poslalo Tshosaneho mančaft na šampionát.

Ghana - Botswana 1:0

25. minuta - GÓL! Hned první zaznamenáníhodná akce zápasu končí trefou v Marumově síti. Ona to vlastně ani žádná pořádná šance nebyla; zdánlivě nenápadný míč z rohu, jakých je v každém zápase několik, prolétl trestuhodně laxní obranou Botswany až ke kapitánu Mensahovi, který zřejmě mnoho snadnějších gólů v životě nevstřelil.

27. minuta - Vlastně první velká gólová šance zápasu. Asamoah Gyan se doslova probil klubkem bránících hráčů a vypálil po zemi, ale Marumo jeho pokus zlikvidoval.

38. minuta - Pěkná kombinace mezi bratry Ayewy končí u Jordana, který možná poněkud ukvapeně vysílá zpoza obránce technickou střelu do Marumových rukavic.

51. minuta - První šance Botswany, a hned gólová! Aktivní Mongala centruje na bližší tyč, kde mimo dosah brankáře Kwaraseyho hlavičkuje Moatlhaping a sklepávat do brány je připravený Ramatlhakwane - před ním však výtečně zasahuje John Boye, když v pádu odkopává míč z brankové čáry.

66. minuta - Okamžik, který se jeví jako klíčový (ač jím nakonec nebude). Po obrovské hrubce Annana, který podskakuje jednoduchý centr z hloubi pole, míří úplně sám na bránu Jerome Ramatlhakwane - kanonýra Botswany však těsně před pokutovým územím stahuje k zemi Mensah a dostává jednoznačnou červenou kartu, vůbec první na turnaji.

90.(+4) minuta - Ghana může v samém závěru ještě navýšit svůj náskok, ale Marumo dobře zasahuje proti Inkoomově tvrdé ráně.

Ghana (4-2-3-1): Kwarasey - Pantsil, Boye, John Mensah, Inkoom - Agyemang-Badu, Annan - J. Ayew (59. Alhassan), Muntari (72. Jonathan Mensah), A. Ayew (88. Abu) - Gyan

Botswana (4-1-4-1): Marumo - Motlhabankwe, Letsholathebe, Thuma, Ramoshibidu - Nato - Moatlhaping, Motsepe (60. Ngele), Gabonamong, Mongala - Ramatlhakwane

Nejlepší hráči zápasu: André Ayew, John Mensah (oba Ghana), Phenyo Mongala (Botswana)

Týmovost vs. individualita. To by byl nejkratší a možná i nejvýstižnější report ze zápasu dvou západoafrických celků, který ovšem v první řadě vyústil v duel francouzských trenérů: Alain Giresse vs. Michel Dussuyer. Mali vs. Guinea. Týmovost vs. individualita. A Mali bylo v tomto utkání lepším týmem a výhru si plně zasloužilo.

Ono na těch řečech o "obrozeném Mali" skutečně něco bylo; z herního projevu Orlů se vytratila přílišná silovost a agresivita záložní řady a také spoléhání na útočné individuality (čili Kanoutého) a jako náhrada se objevila disciplína, taktická disponovanost, klid a efektivita. Abychom to ovšem s tou generační revolucí příliš nepřehnali: nebýt posledního přeživšího člena "staré gardy," Seydou Keity, bůhví jak by fotbal v podání Mali vlastně vypadal. Famózní dispečink, čtení hry a rozdělování míčů barcelonského matadora ve středu pole byla totiž tou klíčovou ingrediencí, která převážila misky vah na stranu borců v žlutých dresech.

Na druhou stranu je však třeba uznat, že shazovat výkon Guiney by také nebylo úplně košer. Dussuyerův tým sice skončil hluboko poražen po taktické stránce, nicméně i přes poněkud rozháraný "hurá" styl nahoru dolů si dokázal vytvořit velké množství příležitostí a Malijcům nakonec tři body ubránil brankář Soumbeyla Diakité, který tak zároveň postavil na hlavu pochybovačná tvrzení o tom, že právě mezi tyčema je největší slabina mužstva. Diakité byl skutečně žhavým kandidátem na místo mezi nejlepšími hráči zápasu a zejména jeho zákrok v závěrečných vteřinách proti Feindounově projektilu zásadní měrou ovlivnil konečné skóre zápasu...

Guinea byla nebezpečná jednoduše proto, že má v útoku skvělé individuality. To je fakt, který jí pravidelně pomáhá v kvalifikačních bojích a v zápasech se slabšími celky, případně s těmi, kterým organizace hry zas až tolik neříká. Tady šlo ovšem daleko spíše o sólová představení obou Bangourů v prvním poločase a Camary ve druhém; zvláštní zápas potom sehrál Pascal Feindouno, který sice předvedl opravdu slušnou porci nebezpečných centrů, ale jinak se v rozsáhlých herních pasážích naprosto vytrácel, nenabízel se a netvořil hru, díky čemuž působila záloha v bílých dresech oproti svému protějšku s Keitou uprostřed neorganizovaně a chaoticky. Malijci zkrátka prostor mezi vápny zcela ovládli a Guinea se nebyla schopná dostat do souvislého tlaku ani v závěru zápasu, kdy nutně potřebovala vyrovnat - i tehdy musel disciplinované, dobře dostupující a vymezené prostory si hlídající Orly větrat především Camara, na vlastní pěst. Ono to totiž vypadalo, že jak Feindouno, tak Ismaël Bangoura na tom nejsou zrovna ideálně fyzicky (a že tento zápas bude v první řadě o fyzičce, to bylo jasné již před úvodním výkopem).

Guinea má postupové šance po tomto výsledku řádně nahnuté, protože ani (rozhodně ne jistá) výhra nad Botswanou jí pravděpodobně nebude stačit, a bude proto muset uhrát co nejlepší výsledek s favority z Ghany, což bude oříšek vzhledem k tomu, že Černé perly poslední dobou nemají sebemenší problém svého protivníka takticky vyšachovat a zkušeně ubránit. Spoléhat se můžou především na standardní situace, jejichž provedení bylo zatím asi nejnebezpečnější ze všech týmů na šampionátu; Feindounovy centry, Bangourova pohyblivost nebo Zayatteho výskok jsou velice silné zbraně. Pořád jde ale o vymezené herní situace, ne o hru jako celek. Tam mají Dussuyerovi svěřenci zkrátka velké mezery, a nabízí se otázka, jestli vynechání Constanta ze závěrečné nominace bylo skutečně nejšťastnějším tahem...

Ani Mali ovšem nemá úplně čisté svědomí, neboť závěrečný nápor dotahujícího celku, který odstartoval příchod střídajícího Sadia Dialla, se dal eliminovat; pouhé hlídání vymezených prostorů působí v takové situaci příliš pasivně a přímo si říká o vyrovnávací gól, zvlášť když Malijci jako by ani nechtěli útočit, do brejků se vydávali jen váhavě a maximálně ve dvou hráčích a raději vůbec neopouštěli "bezpečí" vlastní poloviny. On ten nápor sice nebyl bůhvíjak nebezpečný a v podstatě byl obránci ve žlutých dresech vcelku bez potíží uhájen, ale proti organizovanějším týmům s efektivnějším řešením útočných situací by takový přístup skutečně zaváněl velkým průšvihem. I přes lichotivý výsledek se zkrátka na výkonu vítěze daly najít chyby - sice ne fatální, ale trestatelné už ano.

Jinak si ale Alain Giresse může gratulovat. Dokázal totiž své svěřence ideálně připravit na klíčový souboj, a získané tři body jsou obrovským příslibem do dalšího průběhu šampionátu. Momentálně je totiž Mali jasným kandidátem na postup; "boj o druhé místo" už má úspěšně za sebou.

Mali - Guinea 1:0

18. minuta - Ismaël Bangoura se po standardní situaci dostává k zakončení, když přeskakuje hned dvojici bránících hráčů; jeho hlavička nutí gólmana Diakitého k prvnímu vážnějšímu zákroku.

27. minuta - Nebezpečný brejk Guineje! A opět je u toho aktivní Bangoura, který na pravé straně utíká svému obranáři Tambourovi a razantně střílí; trefuje však pouze boční síť.

30. minuta - GÓL! Zničehonic se do útoku dostává Mali, konkrétně Modibo Maïga, který odvádí fantastickou práci a obehrává hned trojici obránců, aby předložil pas Abdou Traorému; ten sice v ideální pozici netrefuje, ale za ním stojící jmenovec Bakaye už nekompromisně odklízí míč do brány. Střelu ještě tečoval zády jeden z bránících hráčů.

34. minuta - Guinea má velkou příležitost na vyrovnání, ale brankář Diakité včas zasahuje; Ismaël Bangoura obehrává obránce N’Diayeho a utíká směrem k malijské bráně, avšak její strážce dobře vybíhá a šanci likviduje.

36. minuta - Mali se dostává do brejku a Modibo Maïga může jít sám na brankáře, ale je mu pískán ofsajd - záznam ukazuje, že šlo o chybné rozhodnutí sudích.

66. minuta - Obrovská šance Guineje! Střídající duo Camara - Barry poprvé úřaduje; první jmenovaný hráč centruje zleva před bránu, kde Barrymu chybějí centimetry ke gólové hlavičce.

76. minuta - Guinea se stále snaží vyrovnat, a opět je u toho skvělý Camara, který se uvolňuje v rohu hřiště přes dva hráče a centruje do vápna; míč sice prolétne před Diakitého bránou, ale žádný guinejský hráč není dostatečně blízko.

90.(+2) minuta - Pěkná ukázka závěrečného tlaku Guinejců: jejich brankář Naby Yattara rozehrává míč vysokým odkopem, který končí pohodlně v náručí jeho protějšku Diakitého.

90.(+4) minuta - A bez předchozího varování je tu ještě jedna možnost na vyrovnání! Pascal Feindouno bere v závěrečných vteřinách odpovědnost na sebe, pálí přesně zdálky, ale finální akce celého zápasu končí bravurním zákrokem bezchybného Soumbeyly Diakitého.

Mali (4-3-2-1): So. Diakité - D. Diakité (86. Coulibaly), N’Diaye, Kanté, Tamboura - Sa. Diakité (74. Sow), Keita, B. Traoré - A. Traoré, Maïga - Diabaté (64. Dembélé)

Guinea (4-2-3-1): Yattara - T. Bah, D. Baldé, Zayatte, I. Diallo - H. Baldé (80. S. Diallo), M. Bah - A. Bangoura (58. Camara), Feindouno, I. Traoré - I. Bangoura (62. Barry)

Nejlepší hráči zápasu: Keita, B. Traoré (oba Mali), I. Bangoura (Guinea)

Co čekat od zítřka?

Druhé kolo skupinových bojů se rozjede opět v Rovníkové Guinei a na řadě bude skupina A, v níž domácí celek uvítá Senegal a Libye se střetne se Zambií. A vzhledem k mimořádně zajímavému vývoji, nastolenému výsledky prvních zápasů, půjde skutečně o hodně.

Nejprve něco stručné matematiky - teoretické, pochopitelně. Pokud Rovníková Guinea porazí Senegal a Libye neporazí Zambii, bude mít postup do osmifinále jistý; něco takového by bylo samozřejmě obrovským šokem. Totéž se dá v obráceném gardu aplikovat i na Zambii; šestibodový celek zkrátka po druhém kole postupuje na 100%, pokud se jeho soupeři neseřadí na bodových hodnotách 3, 3, 0. Naopak Senegal může vypadnout, pokud své utkání prohraje a zároveň Zambie získá proti Libyi alespoň bod (a totéž platí obráceně i pro Libyi). Je ale vůbec některý z těchto scénářů reálný?

Rovníková Guinea Senegal neporazí. Toť můj tip, podpořený elementární teorií o předčasném odepsání Lvů z Terangy; Traorého mužstvo má totiž stále obrovskou sílu a odepisovat je po jednom nepovedeném utkání s nejsilnějším soupeřem ve skupině, v němž se navíc prakticky půl hodiny sápali po vyrovnání, by bylo pošetilé. Jistě, Senegal má problémy se zálohou, což se vědělo už před šampionátem a samozřejmě to jen tak mávnutím ruky nezmizí; tento fakt by jej však měl více limitovat až ve vyřazovacích bojích. Každopádně očekávejte hodně živelné utkání, ve kterém se střetnou dva celky, jejichž největší vášní a sílou je ofenziva.

Největším otazníkem zítřejších bojů je Libye. Paquetův tým se totiž klidně může psychicky "složit" a zbytek šampionátu pouze dohrát bez vidiny na postup, stejně tak je ovšem možné, že brazilský kouč své svěřence nabudí a vyburcuje k boji; koneckonců, není přece možné, aby jedna z nejlepších defenziv na kontinentu prostě zničehonic zapomněla hrát. Pokud se Libyjcům povede dobře pokrýt útočné trio soupeře, neprohrají. A nezapomínejme na jeden velmi důležitý fakt: oba celky se nedávno střetly v kvalifikaci. A tam to byl právě arabský tým, který slavil úspěchy: doma složil protivníka brankou Sa’ada 1:0, venku pak uhrál bezbrankovou remízu...

Stranou pozornosti

- Jižní Súdán je nejnověji uznaným suverénním státem světa, a to se odrazilo i ve světě fotbalu. Nově vzniklý reprezentační tým byl ustanoven těsně po vyhlášení nezávislosti, za domácí půdu si zvolil stadion v hlavním městě Jubě a v rámci červencových oslav sehrál pod prvním trenérem v historii, Maleshem Sorem, přátelské utkání s keňským celkem Tusker FC (Sorův tým nakonec prohrál 1:3). Přestože asociaci Jižního Súdánu coby právoplatného člena prozatím neuznává ani FIFA, ani CAF, podniká nový stát kroky za zapojení do oficiálních fotbalových struktur. Národní delegace navštívila loni v září Issu Hayatoua, šéfa afrického fotbalu, v jeho sídle v Káhiře; před třinácti dny se potom delegace CAF a FIFA slavnostně vypravily do Juby zkontrolovat tamní fotbalovou infrastrukturu a úroveň. Vše se zdá nasvědčovat tomu, že se africká fotbalová asociace v blízké době rozrostě o dalšího člena...

- A něco z aktuálnějšího (a odlehčeného) soudku. Neúspěch Senegalu v dalším zápase s domácí Rovníkovou Guineou by jistě nepotěšil žádného jeho fanouška, ale pokud žijete přímo v Batě, máte situaci ještě těžší. BBC přinesla krátkou reportáž o Adamovi Kebém, provozovateli obchůdku v ekonomickém centru pořadatelské země, ve kterém prý můžete koupit cokoliv od telefonů přes žárovky, rýži a olej až po "tisíce jiných položek". "Bata je krásné místo a žije se tu skvěle," říká Kebé, "ale teď si ze mě lidé utahují a říkají, že prý prohrajeme i další zápas. Já ale na stadionu nebudu chybět a podpořím svoji zemi. Po prvním utkání mi bylo bratrů líto, ale myslím, že se nakonec dostaneme daleko." Jinak se ale prý obchodu v přístavním městě daří více než dobře a domorodci jsou milí a srdeční lidé.

- Jak už bylo při přenosech zápasů několikrát zmíněno, příští šampionát se odehraje už za rok v Jižní Africe, neboť CAF přechází na pořádání turnajů v liché roky. Devětadvacátý ročník kontinentálního mistrovství tak bude zásadním způsobem přelomový, a přelomový je i kvalifikační formát: jelikož týmy budou mít na kvalifikaci pouze necelý rok, není možné uspořádat kalendář klasickým stylem s několika finálními skupinami, jejichž vítězové by nakonec postoupili. Generalita afrického fotbalu tak vymyslela systém, který skýtá ještě větší množství pro překvapení než doposud: všechny zúčastněné celky se utkají v dvojzápasech doma - venku, a to ve třech kolech. Předkolo pro čtyři nejhůře nasazené týmy už je za námi: Svatý Tomáš a Princův ostrov postoupil přes Lesotho a Seychelám vyklidilo bez boje místo Svazijsko; malá jihoafrická zemička odstoupila z finančních důvodů. V prvním kole se postupující z předkola připojí k šestadvaceti týmům, které neprošly kvalifikací na právě probíhající turnaj, a čtrnáct vítězů těchto duelů bude následně nalosováno k účastníkům turnaje na rovníku. Těchto 30 finálních týmů pak utvoří dvojice, jejichž 15 vítězů se připojí k pořadatelům z Jižní Afriky. Taky cítíte ten obrovský potenciál pro ještě více šokujících výsledků?