Africký pohár národů 2019 - Představení skupiny F
Dva tradiční favorité s několika finálovými účastmi na kontě, kteří se momentálně zahazují s trenérskými břídily a nechávají doma hráče ve formě, aniž by pořádně věděli, co hrát? Skupina F na pohled vypadá docela jasně s Ghanou a Kamerunem na čele, ale nenechte se mýlit; Benin s Guineou-Bissau jim klidně mohou zatopit...
Africké poháry národů pro vás pokrýváme každým ročníkem od roku 2012, od zambijské pohádky Hervého Renarda. Za těch sedm let jsme si už dovolili mnohé — od slovních hříček v titulcích po mohutnou podporu kultu Aristideho Bancého. Emmanuelovi Mayukovi jsme roku 2012 tleskali a další léto jsme se mu smáli. A tak dále.
Věříme, že jsme si za ta léta i přes neustálé účasti Mali a Ghany v semifinále společně užili pořádnou kupu legrace, a zároveň si získali nějaké věrné příznivce, s nimiž si zpestříme i letošní šampionát. Ten taky hned od počátku s ohledem na zmíněné tradice pojímáme trochu jinak; zase s o něco větším nadhledem.
Z určité části je to nicméně dílo nutnosti — s rozšířením počtu účastníků na 24 se na letošní turnaj do Egypta probojovaly i mančafty, o nichž jednoduše nic moc relevantního dohledat nelze, a tak je zapotřebí částečně kompenzovat informacemi ne až tak užitečnými. Snad nám tedy prominete. Za dva roky se polepšíme, slibujeme.
Pro zpestření jednotlivých profilů potom představujeme tzv. "Index Henryka Kasperczaka", celosvětově užívanou jednotku pro srovnávání trenérů afrických národních týmů.
Premisa je jednoduchá: takový normální Henryk Kasperczak začal trénovat někdy v devadesátkách, teď mu je kolem 70 let a po celém kontinentě se už řádně nacestoval, aniž by přes vyplýtvání několika pokusů získal jediné zlato z APN. Jinými slovy je to bílý, starý Evropan bez doopravdy velkého úspěchu.
Sám Henryk Kasperczak je od posledního Afrického poháru již (snad, doufejme) v důchodu, ale to opravdu neznamená, že na tomto šampionátu nenarazíme na žádného z jeho nohsledů.
Pojďme si tedy všechny účastníky, jednoho po druhém, jaksepatří představit...
Lekce z minulosti:
"Ať už při tom zrovna vypadáš jakkoliv, do toho semifinále to vždycky nějak doklepeš." — Avram Grant
Zkonstatovat, že Ghana svým příznivcům za poslední roky mnoho příjemných chvil a čiré zábavy nepřinesla, by bylo asi krutým podceněním situace. Nicméně uvažte následující: ať už se na ty výhry Black Stars jakkoliv nadřeli, uhráli jich na minulých třech Afconech rovnou deset. To je dvakrát tolik co druhý tým v pořadí, Pobřeží Slonoviny. Nad tři výhry se dále vyšplhaly už akorát celky Nigérie a Tuniska. A Nigérie je všechny posbírala během jednoho šampionátu před šesti lety. Ghanská konzistence nemá obdoby.
A tak pokud vám na Ghaně aspoň na nějaké úrovni záleží, račte si už nyní poznačit v kalendáři datum 14. července, protože právě tehdy se v Egyptě odehrají obě semifinále, a jak ji známe, Ghana se nejspíš pro jistotu zúčastní obou, aby taky obě prohrála a pak nějakým záhadným způsobem neurvala ani bronz.
Nejlepší scénář:
Proměna Ghany z profesorského mančaftu pod vedením Avrama Granta v naopak příliš vertikální, nadšený, nespoutaný, gung-ho tým na střih Kwesiho "Taktika Se Přeceňuje" Appiaha navzdory všem předpokladům povede jenom k přesvědčivým vítězstvím, které Ghana nebyla schopná sbírat ani v kvalifikaci proti slabé Keni, André Ayew si opět formu načasuje tak akorát na velký turnaj, Thomas Partey si vůči veškeré snaze anarchistického kouče Appiaha konečně najde svou jasnou roli na hřišti, a Asamoah Gyan si splní povinnost 1) gólem již na sedmém APN v řadě, 2) neproměněnou penaltou na patrně rovněž sedmém APN v řadě.
Nejhorší scénář:
Asamoah Gyan v prvním utkání s podceňovaným Beninem nepromění pět tutovek a ukončí reprezentační kariéru, čímž zhruba přesně po měsíci naváže na své unáhlené květnové rozhodnutí a zahájí každoměsíční tradici.
Ne vážně, tenhle koktejl, jaký Kwesi Appiach namíchal, nemůže věstit nic dobrého. Vždyť Appiah sám nemůže mít přehled o vůbec ničem. Od svého návratu na ghanský trůn cca dva roky zpátky povolal již přes 75 různých hráčů, šanci na zeleném pažitu dal zhruba 60 fotbalistům a v jeho předběžné 29členné nominaci se stále nacházelo sedm borců, kteří buď čekali na svůj vůbec první start, anebo ještě nebyli využiti samotným Appiachem. Ve výběru přitom scházely góly Acheamponga či zkušenosti Badua. Také na závěrečné soupisce najdete jenom do pole až šest hráčů, kteří dosud nebyli vůbec či minimálně prověřeni.
Taková zjevně nulová představa o tom, s kým hrát, se nakonec promítá též do dilematu, jak to vlastně celé hrát. Thomas Partey se proti Mauritánii v přípravě předvedl velice dobře jako energická desítka, přesto se dá asi čekat hlouběji v poli. Kreativita stále Ghaně zoufale schází na většině pozic, proto taky tolik přímočarých, leč neprověřených křídel v nominaci, aby se případně dalo vše nějak vykompenzovat. Pokud náhodou Appiah sáhne ke 4-4-2, což je vždycky možné, střed pole bude po většinu času takřka pustý.
Ghanu zkrátka může zradit leccos, ale na co plýtvat slova, když jsme si už vyjasnili, že i tak udělá semifinále.
Tvář týmu:
A teď babo raď. Je to kapitán André Dede Ayew, který se bude pokoušet prosadit už na svém pátém APN a usiluje o posílení své dlouhodobé aury talismanu a příkladného dříče, který vyniká i ve všelijakém kolektivu? Nebo je to snad zástupce kapitána Kwadwo Asamoah, který se po laškování s pozicí levého beka opět vrací do středu záložní řady, kde mu to (nejen) na reprezentační úrovni tolik sedělo v letech circa 2012-13. Anebo bychom snad měli raději ukázat na Generálního Kapitána (ne, vážně, to je skutečný titul a kompenzace za odebrání reálné kapitánské pásky) Asamoaha Gyana, aby se náhodou zase neurazil? A nesmíme zapomínat ani na běhavého poručíka Christiana Atsua či vrchního velitele obranné linie Johna Boyeho.
Ghaňané zkrátka na tento šampionát vezou opět mnoho výrazných tváří, ať už je označkujete jakkoliv.
Trenér Kwesi Appiah
Index Henryka Kasperczaka: Kx1BdGIQ76dmny6
Dobrá, pojďme udělat takový experiment a tuto sekci ze samé úcty ke Kwesimu Appiahovi pojmout zhruba tak, jak by ji zajisté pojmul on — bez jakéhokoliv ladu a skladu či většího smyslu.
Od svého návratu do funkce Kwesi Appiah Ghanu vedl šestnáctkrát a výhru přitom slavil sedmkrát, dále uhrál pět remíz a čtyři prohry. Na rozdíl od svého prvního funkčního období tak nedosahuje ani na 50 % úspěšnost. Jeho tým teď dává zhruba o půl gólu na zápas méně, zase ale také méně inkasuje. Nyní plánuje podle všeho hrát 4-2-3-1, přitom ale do zálohy a útoku musí nacpat Gyana, Parteye, Wakasa, Asamoaha, minimálně jednoho Ayewa, Atsua a ideálně jednoho z trojice Agyepong-Kwabena-S.Owusu na pravé křídlo. S tím se možná vypořádá tak, že pošle Andreho Ayewa hrát falešnou devítku, což už jednou krátce prubnul proti Jihoafrické republice, kterou jeho svěřenci v generálce sestřelili 0:0, a zbude mu tak už jen šest hráčů na pět postů. Přitom když roku 1983 rozjížděl svou hráčskou kariéru, Ghana čerstvě oslavila už svůj čtvrtý titul, když na penalty porazila domácí Libyi a logo daného ročníku Afrického poháru bylo takhle hrozivě přeplácané. Ještě letos v květnu se pod jeho dohledem řešila jména jako Sulley Muntari, který od roku 2015 skoro nic neodkopal, a Kevin Prince Boateng a vynášely se zpátky na světlo staré konflikty. Appiaha prý přitom stará garda má jinak v oblibě a po Avramovovi Grantovi se do čela ghanské reprezentace vlastně ani nezvažoval nikdo jiný, protože to musel být Ghaňan, a další se už roky nenabízí...
Předpokládaná sestava (4-2-3-1): Ofori — Yiadom, Adams Nuhu, Boye (Aidoo), Agbenyenu — Partey, K. Asamoah — A. Ayew, Wakaso (Agyepong), Atsu — J. Ayew (Gyan).
(td)
Lekce z minulosti:
Zopakovat poslední Afcon! Obhájci zlatých medailí naposledy uspěli proto, že byli výkonnostně konstantní, vlastně až nenápadní, ale tvrdě pracovali a soustředili se na fotbal pod šikovným, umně reagujícím koučem Hugo Broosem. A měli ve svém středu Sébastiena Sianiho, podle nás nejlepšího fotbalistu celého turnaje. Ani jeden z nich do Egypta nejede.
Poslední dva roky byly pro Kamerun vůbec hodně turbulentní. Kromě toho, že Nepřemožitelní Lvi loni teprve podruhé od roku 1986 (a poprvé od roku 2006) chyběli na MS, ještě navíc přišli o právo hostit tento Afcon (kvůli pomalému tempu příprav) a po nepovedeném experimentu s Rigobertem Songem na lavičce angažovali Clarence Seedorfa.
A vypadá to, že srandy si s tímto týmem užijeme ještě až až - Broosova jízda za titulem byla v tomto směru spíše výjimkou než nastavením nového trendu. Nenechte se mýlit; Kamerun sice možná obhajuje zlato, ale jinak je to pořád stejně kontroverzní, rozhádaný, sice talentovaný, ale nezkrocený tým - nebo spíš soubor individualit v čele s Ericem-Maximem Choupo Motingem, kapitánem, který se na reprezentaci předloni regulérně vys*al a jehož posledním extempore bylo vedení delegace hráčů, kteří se ještě před turnajem pohádali se svazem o prémie a do Egypta kvůli tomu odletěli o den později.
Hm.
Nejlepší scénář:
Nepřemožitelní Lvi asi nemůžou doufat v nic lepšího než zopakování posledního Afconu. Obhájit zlato zní spíše jako sci-fi, ale aspoň klidný průběh turnaje, využití hráčského potenciálu a legitimní útok na medailové pozice by v jejich silách mělo být. Otázka je, co na to Seedorf.
Jenže... Kamerun je prostě africká fotbalová veličina. Pořád má lepší tým než drtivá většina konkurentů, a bez ohledu na to, který průšvih se zrovna řeší, se s ním musí pokaždé počítat. Loni před čtvrtfinále jsme říkali, že Lvi mají z celé osmičky nejnižší šance na titul, a výsledek všichni známe. Podceňovat kamerunskou sílu se nevyplácí.
Nizozemský kouč pokračuje v zavedeném systému 4-3-3 s pevným, fyzickým středem zálohy a důrazem na rychlost křídelních hráčů Choupo-Motinga s Christianem Bassogogem (oficiálně nejlepším hráčem Afconu 2017). Defenzivně vzato budí Kamerun skoro stejný respekt jako Senegal.
Nejhorší scénář:
Dlouhodobě největší kamerunský problém - nedostatek kreativity - nikam nezmizel, a tak je celý střed pole závislý na tom, co vymyslí André-Frank Zambo Anguissa. Který má za sebou, kulantně řečeno, ne úplně ideální sezonu s Fulhamem. Už samotný fakt, že máte v nominaci jednoho kreativního záložníka a je to zrovna Anguissa, je na potenciálního medailového kandidáta dost tristní, a když k tomu připočteme jeho aktuální formu... no, řekněme, že křídla si to budou muset nějak "odtáhnout” nejspíš sama.
Plus je tu ještě jeden drobný detail: Kameruncům chybí spolehlivý střelec. Benjamin Moukandjo v pouhých třiceti letech ukončil reprezentační kariéru, Vincent Aboubakar je zraněný, a na hrotu tak nastoupí buď Karl Toko Ekambi (kterému je ale lépe na křídle), nebo Jacques Zoua, který ještě v nároďáku během 24 zápasů nedal ani gól. Nebo palič Clinton N’Jie. Taky dali Lvi v kvalifikaci jen šest gólů v šesti zápasech, pouze o jeden víc než trpaslík z Komor.
Tvář týmu:
Choupo-Moting s Bassogogem budou přitahovat nejvíce pozornosti, a "pražská” stopa určitě zaujme české fanoušky (jak Ngadeu-Ngadjui, tak Mandjeck by měli mít místo v základu jisté), momentálně nejlépe obsazeným postem v Kamerunu je však ten gólmanský. Což je oproti drtivé většině afrických týmů příjemná změna.
Kamerun je historicky kontinentální brankářskou velmocí, a nominovaná trojice dělá svým slavným předchůdcům čest. Země, která dala světu borce jako Joseph-Antoine Bell, Tommy N’Kono nebo Jacques Songo’o, aktuálně těží z talentu skvělého Andého Onany, jedničky Ajaxu, která má za sebou úchvatnou jízdu do semifinále Ligy mistrů. Dvojku dělá Fabrice Ondoa, který Lvům předloni parádními výkony vychytal zlato, a trojku zkušený Carlos Kameni.
Pokud jde o obsazení mezi tyčemi, patří Kamerun k nejlepším reprezentacím na světě.
Trenér Clarence Seedorf
Index Henryka Kasperczaka: Mohlo to být horší
Dokáže někdejší legendární záložník zaznamenat svůj první velký trenérský úspěch? Moc věcí tomu nenasvědčuje. Na druhou stranu druhým kandidátem na jeho pozici byl Sven-Göran Eriksson, což je v podstatě Henryk Kasperczak v globálním měřítku, takže (stále tvárný a mladý) Seedorf, navíc s Patrickem Kluivertem jako asistencem, může být nakonec ještě výhoda.
Zatím to tak ale nevypadá. Nizozemský kouč způsobil poprask prakticky ihned po svém nástupu, kdy vyhlásil, že nebude nominovat borce působící v Číně - což je sranda vzhledem k tomu, že Seedorf sám v Číně trénoval. A vzhledem k tomu, že Christian Bassogog aktuálně v Číně hraje.
Uvidíme. Zatím je příliš brzy na závěry. Každopádně se s tímto Kamerunem asi nudit nebudeme.
Předpokládaná sestava (4-3-3): Onana — Fai, Banana Yaya, Ngadeu-Ngadjui, Oyongo — Mandjeck, Zambo Anguissa, Djoum — Bassogog, Zoua (Toko Ekambi), Choupo-Moting.
(dz)
Lekce z minulosti:
Povolat Michela Dussuyera? To je zrovna v případě Beninu, zdá se, docela jistota - šedesátiletý bývalý gólman vedl reprezentaci Veverek v roce 2010, kdy se jí naposledy podařilo postoupit na Afcon. Následovala sedmiletá pauza a poměrně strmý pád z fotbalové mapy, ze které Benin v květnu 2016 dokonce formálně zmizel úplně, když mu FIFA krátce pozastavila činnost za vměšování vlády do záležitostí fotbalové asociace. Zatímco sousední Togo se stále nějak dokázalo zuby nehty držet na na hranici kontinentálního nadprůměru, v Beninu vládla v podstatě anarchie, kterou odstartovala epizoda přímo po Afconu 2010; Dussuyer byl tehdy oficiálně vyhozen, aniž by mu o tom kdokoliv řekl.
V roce 2018 se ale francouzský kouč vrátil, Benin zvládl kvalifikační skupinu s Alžírskem, Gambií a Togem a po čtyřech neúspěšných pokusech se tak vrací zpět mezi kontinentální smetánku. Bude to jeho historicky čtvrtý Afcon; na těch dosavadních třech Veverky nevyhrály jediný zápas a teprve v roce 2010 získaly aspoň první bod. Takže plány pro letošek jsou jasné: s postupem radši nikdo moc nepočítá, premiérové tři body by ale byly úspěchem.
Nejlepší scénář:
Což samozřejmě neznamená, že by Benin postoupit nemohl. Vlastně... si to docela umím představit. Veverky mají solidní obranu vyztuženou třemi stopery v lajně (nastupují v jakémsi nominálním 5-4-1, které plynule přechází v 3-4-3), která je navíc dobře sehraná - vedle generála Khaleda Adénona nastupují zprava Moïse Adiléhou a zleva francouzský rodák Olivier Verdon, který v kvalifikaci podával obzvlášť dobré, spolehlivé výkony. To je rozhodně dobrý základ pro turnajový úspěch.
Pak je tu otázka aktuální formy, která dává Beninu naději i směrem dopředu: po březnové kvalifikační výhře 2:1 v derby nad Togem přišly červnové přípravné triumfy nad silnou Guineou (1:0) i Mauritánií (3:1). Čistě podle kvality kádru by Dussuyerův tým spadal někam pod kategorii meh, jakože fajn, ale tak 6/10. Vypadá to ale, že formu na Afcon načasoval ideálně.
Plus, samozřejmě, je tu otázka samotného složení skupiny F. Ta má sice dva jasné favority, ale jak Kamerun, tak Ghana vypadají tak trochu jako před výbuchem, a Guinea-Bissau je velkým otazníkem. Benin je sice papírový outsider, ale klidně se může stát, že po třech solidních výkonech na něj postupová pozice tak nějak "zbyde”.
Nejhorší scénář:
Nebo, samozřejmě, Benin naváže na předchozí tři turnajové zkušenosti a prostě turnajem víceméně "prošumí”, aniž by za sebou nechal nějakou výraznější stopu. Faktem totiž je, že Kamerun i Ghana jsou jednoduše silnější a Guinea-Bissau po loňské premiéře zase zkušenější.
Věc se totiž má tak, že zatímco většina afrických týmů na podobné výkonnostní úrovni postupně opouští devadesátkový model spoléhání na přestárlé hvězdy a přestárlé evropské trenéry, Benin tuto filozofii v podstatě symbolizuje. Dussuyer se stále kriticky spoléhá na Stéphane Sessegnona, kterému je pětatřicet, dělá kapitána a platí za historického beninského rekordmana jak v počtu reprezentačních startů, tak gólů. Další opory? Gólman Fabien Farnolle (34 let), forvard Mickaël Poté (34), již zmiňovaný Khaled Adénon (33).
Ne že by tito borci neměli v týmu své místo - jde o to, že Benin je na nich závislý. V tomto jsou Veverky podobné jako jejich sousedé z Toga. Prostě mají ve svém středu pár borců na sklonku kariéry, bez nichž jejich tým jako takový v podstatě neexistuje.
Jo, a kvalifikovali se se záporným skóre (!) a 9 z 10 bodů uhráli doma. A dali v šesti zápasech pět gólů. Takže tak.
Tvář týmu:
Kromě všech výše zmiňovaných veteránů (k nimž můžeme přidat ještě třeba Emmanuela Imoroua nebo Cédrika Adéotiho, které fanoušci Ligue 1 znají více než dobře) je to rozhodně Steve Mounié, vedle Sessegnona aktuálně nejlepší beninský fotbalista. Čtyřiadvacetiletý útočník se sice musí oklepat po zpackané klubové sezoně v Huddersfieldu, ale v generálce sundal Mauritánii hattrickem, takže vypadá připraven.
Trenér Michel Dussuyer
Index Henryka Kasperczaka: Henrique Casperczaque
Zkušený kouč vlastně nikdy netrénoval mimo Afriku, pokud nepočítáme krátkou roční epizodku v Cannes (2006-07). Africké nároďáky trénuje už sedmnáct let a dva postupy s Beninem patří objektivně mezi jeho největší úspěchy. Zajímavé je, že reprezentace za celou tu dobu vystřídal jen tři - s tím, že k Beninu se vrátil jednou a ke Guinei dokonce dvakrát.
My si ho ale pamatujeme hlavně z předloňského Afconu, kdy z nějakého důvodu vedl Pobřeží slonoviny a jeho pokus navázat na Renardovu zlatou kampaň skončil katastrofálním spektáklem a vypadnutí už ve skupině. Tehdy vypadal na lavičce vyloženě smutně, jako by ani nevěděl, co tam vlastně dělá. Tak třeba se mu v "domácím” prostředí povede tentokrát lépe.
Předpokládaná sestava (5-4-1): Farnolle — Barazé, Adiléhou, Adénon, Verdon, Kiki — Djigla, Adéoti, Seibou, Soukou — Mounié.
(dz)
Lekce z minulosti:
Guinea-Bissau se jednoznačně řadila k příjemným překvapením minulého šampionátu a její největší lekcí bude asi uvědomění si, že s bezhlavým jančením bez balonu to prostě na takovém turnaji nepůjde. Guinejci jsou šikovní, ale jakmile si nemohou přihrávat, narážet a samovolně driblovat, mají sklony se po hřišti motat jako nudle v bandě. Proto taky zdaleka nejlépe působili zkraje turnaje, kdy svou živelností zaskočili nijaký Gabon. Potom ze samé euforie vedli i nad Kamerunem, a od jeho comebacku už to za moc nestálo. Výsledkem byl jediný bod a zkonstatování pramalé efektivity na úkor mimořádné efektnosti.
Kvalifikace nicméně žádné změně úplně nenasvědčuje. Na závěrečný turnaj se Djurtus vyloženě proremizovali, když v kalendářním roce 2018 vyzráli akorát doma na Zambii. Jinak dvakrát nedokázali udolat ani nejslabší Mozambik a v součtu s přípravou na turnaj dostali v posledních šesti utkáních hned čtyřikrát dvougólový příděl. Vše tedy poukazuje na přetrvávající jenom zpola (v ofenzívě) funkční chaos.
Nejlepší scénář:
Sehraná ofenzivní trojka Toni Silva-Zezinho-Piqueti tentokrát zařídí více než jen dva góly rozdělené do prvních dvou zápasů. To by bylo potěšení, to by byl ráj. Oni totiž když se tihle tři borci dobře vyspí, jsou pospolu nezadržitelní a jakoby spojení pupeční šňůrou. Všichni se narodili v rozmezí let 1992-93 a všem bez výjimky takřka nejde vzít balon, jakmile se s ním rozběhnou. Spolu s hrotovým útočníkem Frédéricem Mendym, s nímž si porozumí především podhrotový činitel Zezinho, pak utváří potenciálně smrtící směs.
Důležité je to slovo potenciálně, ale když si vezmete, že tihle šikulové od posledního Afconu de facto neslezli z trávníku, takže by teoreticky měli být ještě sehranější, nelze už ten pravý průlomový turnaj zcela vyloučit.
Navíc, pokud byla Guinea-Bissau předloni nevyzpytatelná, na tom se ani letos nic nemění. Ofenzivní kvarteto sice zůstává, ale to je nepředvídatelné samo o sobě, a jinde ve hřišti potom najdeme samé nové tváře. Hned devět hráčů do pole má za sebou pět nebo méně reprezentačních startů.
Nejhorší scénář:
Mezi všemi Guinejci ovšem zároveň napočítáte všehovšudy 12 gólů na mezinárodní úrovni, což na první i druhý pohled působí jako handicap. Frédéric Mendy sice v kvalifikaci svůj tým podržel třemi zásahy, ale taky je mu už 30 a po štacích v Koreji a Thajsku se teď zpátky v Portugalsku gólově zrovna neprosazuje.
Ten hlavní, nejpravděpodobnější černý scénář jsme už každopádně nakousli výše: Guinea-Bissau se pořád moc nenaučila bránit. V Moretovi Cassamovi jí možná v Remeši roste budoucí skvělý štít a portugalští krajánci Jaquité s Manconim (oba 23 let) mohou též leccos vyspravit, ale zároveň to stále vypadá tak, že to mezi liniemi nebude mít kdo pořádně ucpávat a Guinea-Bissau tak bude na APN po dvou letech zase protékat až běda.
Tvář týmu:
Mezi těmi třemi ofenzivními záložníky věru těžko vybírat. Toni Silva se kdysi řemeslu učil v samotném anglickém Liverpoolu, Piqueti zase exceloval předloni proti pozdějším vítězům z Kamerunu, který dokonce zaskočil brzkým gólem, ale ukázat nakonec nutno na Zezinha. Právě on tahá za většinu pověstných nitek v mezihře — v kvalifikaci si připsal tři důležité asistence a jeho specializace přes standardní situace může klidně dělat obří rozdíl.
Před dvěma lety byl 24letý Zezinho zástupcem kapitána, nyní už bude mít v 26 rovnou pásku na rukávu a spolu s brankářem Jonasem Mendesem toho má za sebou v nároďáku zdaleka nejvíce (což je stále málo - 32 startů). Plus teda Zezinho už druhým rokem válí v Senici, takže se na tuto vyšší úroveň musí vyloženě třást.
Trenér Baciro Candé
Index Henryka Kasperczaka: Vytuněná lusofonní verze Florenta Ibengého
Baciro Candé se narodil v Guiney-Bissau, za profesionální kariérou fotbalisty si odskočil do Portugalska, jakmile to zabalil, vrátil se zase do vlasti, po chvíli se ujal národního týmu, za který dříve sám hrával, osm let ho v ústraní jakékoliv kontinentální slávy cepoval, dokud si nešel trochu vyspravit chuť naprostou hegemonií na domácí ligové scéně se Sportingem Clube de Bissau (celkem s ním má devět titulů), a roku 2016 se k reprezentačnímu kormidlu zase poslušně vrátil, aby Guineu-Bissau tentokrát hnedle na první dobrou dovedl na premiérový Africký pohár národů v dějinách skromné fotbalové krajiny.
Tenkrát to šlo vážně jako po másle; až nečekaně hladce. Candé nahradil Paula Torrese, který post opustil, jakmile následkem svého chování při venkovním duelu v Zambii vyfasoval čtyřzápasový trest do konce kvalifikace. K vystřídání stráží došlo začátkem března 2016. Ještě koncem toho měsíce si Guinea-Bissau připsala dva kvalifikační skalpy Keni, aby následně v červnu prvotní úspěch potuplovala zvládnutou přestřelkou se Zambií. Tři zápasy, tři výhry, a překvapivá místenka v Gabonu byla v kapse.
Aby bylo jasno, o jak velkém úspěchu se bavíme, tak zde prosím pěkně kráčí o bezmála dvoumilionovou zemi, která svou první kvalifikaci na mistrovství světa sehrávala teprve s ohledem na francouzský mundial 1998 a ještě nikdy, ani pod vedením Candého, se nedostala přes prvotní fázi čistě o střetnutích afrických trpaslíků. V kvalifikaci na Africký pohár příma předcházející jejímu debutu pak Guinea-Bissau hned ve druhém kole, ještě než se všichni opravdoví uchazeči rozdělili do skupin, ostudně padla s Botswanou.
Jinými slovy Candé veškeré predikamenty a předpoklady převrátil vzhůru nohama a postavil na hlavu.
Předpokládaná sestava (4-2-3-1): Mendes — Nadjack, Juary, Kané, Mama Balde — Manconi (Jaquité), Péle — Toni Silva, Zezinho, Piqueti — Mendy.
(td)
Tady něco odhadovat... ugh.
Ok. S Tomem jsme se shodli, že věříme Guinei-Bissau, klidně i na překvapivý triumf ve skupině. Ghana projde určitě, ale asi vypadne dřív než v obligátním semifinále, a Kamerun... tady přijde nějaký gigantický kolaps.
Takže tipujme. Kamerun šokuje hned úvodní prohrou s Guineou-Bissau, zatímco Ghana sice Benin udolá, ale nepřesvědčí. Následně se oba favoriti rozejdou remízou 1:1 a Guinejci si předčasně proti Beninu zajistí postup s šesti body. Kameruncům následně bude k postupu stačit porazit Benin, ale prohrají 1:2 a dál nepůjde ani jeden.
(dz)
Dominik Zezula
1. Nigérie
2. Maroko
3. Egypt
(4. Pobřeží Slonoviny)
Tomáš Daníček
1. Nigérie
2. Tunisko
3. Maroko
(4. Egypt)
Africké poháry národů pro vás pokrýváme každým ročníkem od roku 2012, od zambijské pohádky Hervého Renarda. Za těch sedm let jsme si už dovolili mnohé — od slovních hříček v titulcích po mohutnou podporu kultu Aristideho Bancého. Emmanuelovi Mayukovi jsme roku 2012 tleskali a další léto jsme se mu smáli. A tak dále.
Věříme, že jsme si za ta léta i přes neustálé účasti Mali a Ghany v semifinále společně užili pořádnou kupu legrace, a zároveň si získali nějaké věrné příznivce, s nimiž si zpestříme i letošní šampionát. Ten taky hned od počátku s ohledem na zmíněné tradice pojímáme trochu jinak; zase s o něco větším nadhledem.
Z určité části je to nicméně dílo nutnosti — s rozšířením počtu účastníků na 24 se na letošní turnaj do Egypta probojovaly i mančafty, o nichž jednoduše nic moc relevantního dohledat nelze, a tak je zapotřebí částečně kompenzovat informacemi ne až tak užitečnými. Snad nám tedy prominete. Za dva roky se polepšíme, slibujeme.
Pro zpestření jednotlivých profilů potom představujeme tzv. "Index Henryka Kasperczaka", celosvětově užívanou jednotku pro srovnávání trenérů afrických národních týmů.
Premisa je jednoduchá: takový normální Henryk Kasperczak začal trénovat někdy v devadesátkách, teď mu je kolem 70 let a po celém kontinentě se už řádně nacestoval, aniž by přes vyplýtvání několika pokusů získal jediné zlato z APN. Jinými slovy je to bílý, starý Evropan bez doopravdy velkého úspěchu.
Sám Henryk Kasperczak je od posledního Afrického poháru již (snad, doufejme) v důchodu, ale to opravdu neznamená, že na tomto šampionátu nenarazíme na žádného z jeho nohsledů.
Pojďme si tedy všechny účastníky, jednoho po druhém, jaksepatří představit...
Ghana
Program zápasů - skupina F
25.06.2019
Ismaïlia
29.06.2019
Ismaïlia
02.07.2019
Suez
Konečná nominace
Datum nar.
22.11.1994
29.11.1996
01.11.1993
Datum nar.
29.09.1995
22.05.1994
02.07.1994
23.04.1987
15.08.1996
13.07.1990
22.06.1995
02.12.1991
Datum nar.
05.01.1992
09.12.1988
25.07.1990
28.03.1996
13.06.1993
Datum nar.
10.10.1995
10.01.1992
17.12.1989
11.09.1991
23.03.1994
22.11.1985
18.06.1997
Lekce z minulosti:
"Ať už při tom zrovna vypadáš jakkoliv, do toho semifinále to vždycky nějak doklepeš." — Avram Grant
Zkonstatovat, že Ghana svým příznivcům za poslední roky mnoho příjemných chvil a čiré zábavy nepřinesla, by bylo asi krutým podceněním situace. Nicméně uvažte následující: ať už se na ty výhry Black Stars jakkoliv nadřeli, uhráli jich na minulých třech Afconech rovnou deset. To je dvakrát tolik co druhý tým v pořadí, Pobřeží Slonoviny. Nad tři výhry se dále vyšplhaly už akorát celky Nigérie a Tuniska. A Nigérie je všechny posbírala během jednoho šampionátu před šesti lety. Ghanská konzistence nemá obdoby.
A tak pokud vám na Ghaně aspoň na nějaké úrovni záleží, račte si už nyní poznačit v kalendáři datum 14. července, protože právě tehdy se v Egyptě odehrají obě semifinále, a jak ji známe, Ghana se nejspíš pro jistotu zúčastní obou, aby taky obě prohrála a pak nějakým záhadným způsobem neurvala ani bronz.
Nejlepší scénář:
Proměna Ghany z profesorského mančaftu pod vedením Avrama Granta v naopak příliš vertikální, nadšený, nespoutaný, gung-ho tým na střih Kwesiho "Taktika Se Přeceňuje" Appiaha navzdory všem předpokladům povede jenom k přesvědčivým vítězstvím, které Ghana nebyla schopná sbírat ani v kvalifikaci proti slabé Keni, André Ayew si opět formu načasuje tak akorát na velký turnaj, Thomas Partey si vůči veškeré snaze anarchistického kouče Appiaha konečně najde svou jasnou roli na hřišti, a Asamoah Gyan si splní povinnost 1) gólem již na sedmém APN v řadě, 2) neproměněnou penaltou na patrně rovněž sedmém APN v řadě.
Nejhorší scénář:
Asamoah Gyan v prvním utkání s podceňovaným Beninem nepromění pět tutovek a ukončí reprezentační kariéru, čímž zhruba přesně po měsíci naváže na své unáhlené květnové rozhodnutí a zahájí každoměsíční tradici.
Ne vážně, tenhle koktejl, jaký Kwesi Appiach namíchal, nemůže věstit nic dobrého. Vždyť Appiah sám nemůže mít přehled o vůbec ničem. Od svého návratu na ghanský trůn cca dva roky zpátky povolal již přes 75 různých hráčů, šanci na zeleném pažitu dal zhruba 60 fotbalistům a v jeho předběžné 29členné nominaci se stále nacházelo sedm borců, kteří buď čekali na svůj vůbec první start, anebo ještě nebyli využiti samotným Appiachem. Ve výběru přitom scházely góly Acheamponga či zkušenosti Badua. Také na závěrečné soupisce najdete jenom do pole až šest hráčů, kteří dosud nebyli vůbec či minimálně prověřeni.
Taková zjevně nulová představa o tom, s kým hrát, se nakonec promítá též do dilematu, jak to vlastně celé hrát. Thomas Partey se proti Mauritánii v přípravě předvedl velice dobře jako energická desítka, přesto se dá asi čekat hlouběji v poli. Kreativita stále Ghaně zoufale schází na většině pozic, proto taky tolik přímočarých, leč neprověřených křídel v nominaci, aby se případně dalo vše nějak vykompenzovat. Pokud náhodou Appiah sáhne ke 4-4-2, což je vždycky možné, střed pole bude po většinu času takřka pustý.
Ghanu zkrátka může zradit leccos, ale na co plýtvat slova, když jsme si už vyjasnili, že i tak udělá semifinále.
Tvář týmu:
A teď babo raď. Je to kapitán André Dede Ayew, který se bude pokoušet prosadit už na svém pátém APN a usiluje o posílení své dlouhodobé aury talismanu a příkladného dříče, který vyniká i ve všelijakém kolektivu? Nebo je to snad zástupce kapitána Kwadwo Asamoah, který se po laškování s pozicí levého beka opět vrací do středu záložní řady, kde mu to (nejen) na reprezentační úrovni tolik sedělo v letech circa 2012-13. Anebo bychom snad měli raději ukázat na Generálního Kapitána (ne, vážně, to je skutečný titul a kompenzace za odebrání reálné kapitánské pásky) Asamoaha Gyana, aby se náhodou zase neurazil? A nesmíme zapomínat ani na běhavého poručíka Christiana Atsua či vrchního velitele obranné linie Johna Boyeho.
Ghaňané zkrátka na tento šampionát vezou opět mnoho výrazných tváří, ať už je označkujete jakkoliv.
Trenér Kwesi Appiah
Index Henryka Kasperczaka: Kx1BdGIQ76dmny6
Dobrá, pojďme udělat takový experiment a tuto sekci ze samé úcty ke Kwesimu Appiahovi pojmout zhruba tak, jak by ji zajisté pojmul on — bez jakéhokoliv ladu a skladu či většího smyslu.
Od svého návratu do funkce Kwesi Appiah Ghanu vedl šestnáctkrát a výhru přitom slavil sedmkrát, dále uhrál pět remíz a čtyři prohry. Na rozdíl od svého prvního funkčního období tak nedosahuje ani na 50 % úspěšnost. Jeho tým teď dává zhruba o půl gólu na zápas méně, zase ale také méně inkasuje. Nyní plánuje podle všeho hrát 4-2-3-1, přitom ale do zálohy a útoku musí nacpat Gyana, Parteye, Wakasa, Asamoaha, minimálně jednoho Ayewa, Atsua a ideálně jednoho z trojice Agyepong-Kwabena-S.Owusu na pravé křídlo. S tím se možná vypořádá tak, že pošle Andreho Ayewa hrát falešnou devítku, což už jednou krátce prubnul proti Jihoafrické republice, kterou jeho svěřenci v generálce sestřelili 0:0, a zbude mu tak už jen šest hráčů na pět postů. Přitom když roku 1983 rozjížděl svou hráčskou kariéru, Ghana čerstvě oslavila už svůj čtvrtý titul, když na penalty porazila domácí Libyi a logo daného ročníku Afrického poháru bylo takhle hrozivě přeplácané. Ještě letos v květnu se pod jeho dohledem řešila jména jako Sulley Muntari, který od roku 2015 skoro nic neodkopal, a Kevin Prince Boateng a vynášely se zpátky na světlo staré konflikty. Appiaha prý přitom stará garda má jinak v oblibě a po Avramovovi Grantovi se do čela ghanské reprezentace vlastně ani nezvažoval nikdo jiný, protože to musel být Ghaňan, a další se už roky nenabízí...
Předpokládaná sestava (4-2-3-1): Ofori — Yiadom, Adams Nuhu, Boye (Aidoo), Agbenyenu — Partey, K. Asamoah — A. Ayew, Wakaso (Agyepong), Atsu — J. Ayew (Gyan).
(td)
Kamerun
Program zápasů - skupina F
25.06.2019
Ismaïlia
29.06.2019
Ismaïlia
02.07.2019
Ismaïlia
Konečná nominace
Datum nar.
18.02.1984
02.04.1996
24.12.1995
Datum nar.
29.07.1991
25.04.1988
09.04.1996
13.08.1992
03.07.1989
23.11.1990
22.06.1991
Datum nar.
17.09.1989
07.07.1996
26.07.1995
09.12.1988
02.05.1989
16.11.1995
Datum nar.
28.05.1992
18.10.1995
14.09.1992
23.03.1989
15.08.1993
06.12.1993
06.09.1991
Lekce z minulosti:
Zopakovat poslední Afcon! Obhájci zlatých medailí naposledy uspěli proto, že byli výkonnostně konstantní, vlastně až nenápadní, ale tvrdě pracovali a soustředili se na fotbal pod šikovným, umně reagujícím koučem Hugo Broosem. A měli ve svém středu Sébastiena Sianiho, podle nás nejlepšího fotbalistu celého turnaje. Ani jeden z nich do Egypta nejede.
Poslední dva roky byly pro Kamerun vůbec hodně turbulentní. Kromě toho, že Nepřemožitelní Lvi loni teprve podruhé od roku 1986 (a poprvé od roku 2006) chyběli na MS, ještě navíc přišli o právo hostit tento Afcon (kvůli pomalému tempu příprav) a po nepovedeném experimentu s Rigobertem Songem na lavičce angažovali Clarence Seedorfa.
A vypadá to, že srandy si s tímto týmem užijeme ještě až až - Broosova jízda za titulem byla v tomto směru spíše výjimkou než nastavením nového trendu. Nenechte se mýlit; Kamerun sice možná obhajuje zlato, ale jinak je to pořád stejně kontroverzní, rozhádaný, sice talentovaný, ale nezkrocený tým - nebo spíš soubor individualit v čele s Ericem-Maximem Choupo Motingem, kapitánem, který se na reprezentaci předloni regulérně vys*al a jehož posledním extempore bylo vedení delegace hráčů, kteří se ještě před turnajem pohádali se svazem o prémie a do Egypta kvůli tomu odletěli o den později.
Hm.
Nejlepší scénář:
Nepřemožitelní Lvi asi nemůžou doufat v nic lepšího než zopakování posledního Afconu. Obhájit zlato zní spíše jako sci-fi, ale aspoň klidný průběh turnaje, využití hráčského potenciálu a legitimní útok na medailové pozice by v jejich silách mělo být. Otázka je, co na to Seedorf.
Jenže... Kamerun je prostě africká fotbalová veličina. Pořád má lepší tým než drtivá většina konkurentů, a bez ohledu na to, který průšvih se zrovna řeší, se s ním musí pokaždé počítat. Loni před čtvrtfinále jsme říkali, že Lvi mají z celé osmičky nejnižší šance na titul, a výsledek všichni známe. Podceňovat kamerunskou sílu se nevyplácí.
Nizozemský kouč pokračuje v zavedeném systému 4-3-3 s pevným, fyzickým středem zálohy a důrazem na rychlost křídelních hráčů Choupo-Motinga s Christianem Bassogogem (oficiálně nejlepším hráčem Afconu 2017). Defenzivně vzato budí Kamerun skoro stejný respekt jako Senegal.
Nejhorší scénář:
Dlouhodobě největší kamerunský problém - nedostatek kreativity - nikam nezmizel, a tak je celý střed pole závislý na tom, co vymyslí André-Frank Zambo Anguissa. Který má za sebou, kulantně řečeno, ne úplně ideální sezonu s Fulhamem. Už samotný fakt, že máte v nominaci jednoho kreativního záložníka a je to zrovna Anguissa, je na potenciálního medailového kandidáta dost tristní, a když k tomu připočteme jeho aktuální formu... no, řekněme, že křídla si to budou muset nějak "odtáhnout” nejspíš sama.
Plus je tu ještě jeden drobný detail: Kameruncům chybí spolehlivý střelec. Benjamin Moukandjo v pouhých třiceti letech ukončil reprezentační kariéru, Vincent Aboubakar je zraněný, a na hrotu tak nastoupí buď Karl Toko Ekambi (kterému je ale lépe na křídle), nebo Jacques Zoua, který ještě v nároďáku během 24 zápasů nedal ani gól. Nebo palič Clinton N’Jie. Taky dali Lvi v kvalifikaci jen šest gólů v šesti zápasech, pouze o jeden víc než trpaslík z Komor.
Tvář týmu:
Choupo-Moting s Bassogogem budou přitahovat nejvíce pozornosti, a "pražská” stopa určitě zaujme české fanoušky (jak Ngadeu-Ngadjui, tak Mandjeck by měli mít místo v základu jisté), momentálně nejlépe obsazeným postem v Kamerunu je však ten gólmanský. Což je oproti drtivé většině afrických týmů příjemná změna.
Kamerun je historicky kontinentální brankářskou velmocí, a nominovaná trojice dělá svým slavným předchůdcům čest. Země, která dala světu borce jako Joseph-Antoine Bell, Tommy N’Kono nebo Jacques Songo’o, aktuálně těží z talentu skvělého Andého Onany, jedničky Ajaxu, která má za sebou úchvatnou jízdu do semifinále Ligy mistrů. Dvojku dělá Fabrice Ondoa, který Lvům předloni parádními výkony vychytal zlato, a trojku zkušený Carlos Kameni.
Pokud jde o obsazení mezi tyčemi, patří Kamerun k nejlepším reprezentacím na světě.
Trenér Clarence Seedorf
Index Henryka Kasperczaka: Mohlo to být horší
Dokáže někdejší legendární záložník zaznamenat svůj první velký trenérský úspěch? Moc věcí tomu nenasvědčuje. Na druhou stranu druhým kandidátem na jeho pozici byl Sven-Göran Eriksson, což je v podstatě Henryk Kasperczak v globálním měřítku, takže (stále tvárný a mladý) Seedorf, navíc s Patrickem Kluivertem jako asistencem, může být nakonec ještě výhoda.
Zatím to tak ale nevypadá. Nizozemský kouč způsobil poprask prakticky ihned po svém nástupu, kdy vyhlásil, že nebude nominovat borce působící v Číně - což je sranda vzhledem k tomu, že Seedorf sám v Číně trénoval. A vzhledem k tomu, že Christian Bassogog aktuálně v Číně hraje.
Uvidíme. Zatím je příliš brzy na závěry. Každopádně se s tímto Kamerunem asi nudit nebudeme.
Předpokládaná sestava (4-3-3): Onana — Fai, Banana Yaya, Ngadeu-Ngadjui, Oyongo — Mandjeck, Zambo Anguissa, Djoum — Bassogog, Zoua (Toko Ekambi), Choupo-Moting.
(dz)
Benin
Program zápasů - skupina F
25.06.2019
Ismaïlia
29.06.2019
Ismaïlia
02.07.2019
Ismaïlia
Konečná nominace
Datum nar.
22.11.1993
01.12.1997
05.02.1985
Datum nar.
28.07.1985
01.11.1995
20.10.1990
16.09.1988
25.11.1993
08.04.1986
05.10.1995
Datum nar.
12.03.1989
29.03.1997
20.11.1995
17.03.1992
22.05.1999
11.07.2000
28.12.1995
01.06.1984
Datum nar.
23.08.1995
29.09.1994
24.09.1984
06.05.1993
02.10.1992
Lekce z minulosti:
Povolat Michela Dussuyera? To je zrovna v případě Beninu, zdá se, docela jistota - šedesátiletý bývalý gólman vedl reprezentaci Veverek v roce 2010, kdy se jí naposledy podařilo postoupit na Afcon. Následovala sedmiletá pauza a poměrně strmý pád z fotbalové mapy, ze které Benin v květnu 2016 dokonce formálně zmizel úplně, když mu FIFA krátce pozastavila činnost za vměšování vlády do záležitostí fotbalové asociace. Zatímco sousední Togo se stále nějak dokázalo zuby nehty držet na na hranici kontinentálního nadprůměru, v Beninu vládla v podstatě anarchie, kterou odstartovala epizoda přímo po Afconu 2010; Dussuyer byl tehdy oficiálně vyhozen, aniž by mu o tom kdokoliv řekl.
V roce 2018 se ale francouzský kouč vrátil, Benin zvládl kvalifikační skupinu s Alžírskem, Gambií a Togem a po čtyřech neúspěšných pokusech se tak vrací zpět mezi kontinentální smetánku. Bude to jeho historicky čtvrtý Afcon; na těch dosavadních třech Veverky nevyhrály jediný zápas a teprve v roce 2010 získaly aspoň první bod. Takže plány pro letošek jsou jasné: s postupem radši nikdo moc nepočítá, premiérové tři body by ale byly úspěchem.
Nejlepší scénář:
Což samozřejmě neznamená, že by Benin postoupit nemohl. Vlastně... si to docela umím představit. Veverky mají solidní obranu vyztuženou třemi stopery v lajně (nastupují v jakémsi nominálním 5-4-1, které plynule přechází v 3-4-3), která je navíc dobře sehraná - vedle generála Khaleda Adénona nastupují zprava Moïse Adiléhou a zleva francouzský rodák Olivier Verdon, který v kvalifikaci podával obzvlášť dobré, spolehlivé výkony. To je rozhodně dobrý základ pro turnajový úspěch.
Pak je tu otázka aktuální formy, která dává Beninu naději i směrem dopředu: po březnové kvalifikační výhře 2:1 v derby nad Togem přišly červnové přípravné triumfy nad silnou Guineou (1:0) i Mauritánií (3:1). Čistě podle kvality kádru by Dussuyerův tým spadal někam pod kategorii meh, jakože fajn, ale tak 6/10. Vypadá to ale, že formu na Afcon načasoval ideálně.
Plus, samozřejmě, je tu otázka samotného složení skupiny F. Ta má sice dva jasné favority, ale jak Kamerun, tak Ghana vypadají tak trochu jako před výbuchem, a Guinea-Bissau je velkým otazníkem. Benin je sice papírový outsider, ale klidně se může stát, že po třech solidních výkonech na něj postupová pozice tak nějak "zbyde”.
Nejhorší scénář:
Nebo, samozřejmě, Benin naváže na předchozí tři turnajové zkušenosti a prostě turnajem víceméně "prošumí”, aniž by za sebou nechal nějakou výraznější stopu. Faktem totiž je, že Kamerun i Ghana jsou jednoduše silnější a Guinea-Bissau po loňské premiéře zase zkušenější.
Věc se totiž má tak, že zatímco většina afrických týmů na podobné výkonnostní úrovni postupně opouští devadesátkový model spoléhání na přestárlé hvězdy a přestárlé evropské trenéry, Benin tuto filozofii v podstatě symbolizuje. Dussuyer se stále kriticky spoléhá na Stéphane Sessegnona, kterému je pětatřicet, dělá kapitána a platí za historického beninského rekordmana jak v počtu reprezentačních startů, tak gólů. Další opory? Gólman Fabien Farnolle (34 let), forvard Mickaël Poté (34), již zmiňovaný Khaled Adénon (33).
Ne že by tito borci neměli v týmu své místo - jde o to, že Benin je na nich závislý. V tomto jsou Veverky podobné jako jejich sousedé z Toga. Prostě mají ve svém středu pár borců na sklonku kariéry, bez nichž jejich tým jako takový v podstatě neexistuje.
Jo, a kvalifikovali se se záporným skóre (!) a 9 z 10 bodů uhráli doma. A dali v šesti zápasech pět gólů. Takže tak.
Tvář týmu:
Kromě všech výše zmiňovaných veteránů (k nimž můžeme přidat ještě třeba Emmanuela Imoroua nebo Cédrika Adéotiho, které fanoušci Ligue 1 znají více než dobře) je to rozhodně Steve Mounié, vedle Sessegnona aktuálně nejlepší beninský fotbalista. Čtyřiadvacetiletý útočník se sice musí oklepat po zpackané klubové sezoně v Huddersfieldu, ale v generálce sundal Mauritánii hattrickem, takže vypadá připraven.
Trenér Michel Dussuyer
Index Henryka Kasperczaka: Henrique Casperczaque
Zkušený kouč vlastně nikdy netrénoval mimo Afriku, pokud nepočítáme krátkou roční epizodku v Cannes (2006-07). Africké nároďáky trénuje už sedmnáct let a dva postupy s Beninem patří objektivně mezi jeho největší úspěchy. Zajímavé je, že reprezentace za celou tu dobu vystřídal jen tři - s tím, že k Beninu se vrátil jednou a ke Guinei dokonce dvakrát.
My si ho ale pamatujeme hlavně z předloňského Afconu, kdy z nějakého důvodu vedl Pobřeží slonoviny a jeho pokus navázat na Renardovu zlatou kampaň skončil katastrofálním spektáklem a vypadnutí už ve skupině. Tehdy vypadal na lavičce vyloženě smutně, jako by ani nevěděl, co tam vlastně dělá. Tak třeba se mu v "domácím” prostředí povede tentokrát lépe.
Předpokládaná sestava (5-4-1): Farnolle — Barazé, Adiléhou, Adénon, Verdon, Kiki — Djigla, Adéoti, Seibou, Soukou — Mounié.
(dz)
Guinea-Bissau
Program zápasů - skupina F
25.06.2019
Ismaïlia
29.06.2019
Ismaïlia
02.07.2019
Suez
Konečná nominace
Datum nar.
20.11.1989
05.10.1994
14.08.2000
Datum nar.
06.11.1995
28.08.1991
20.10.1993
08.10.1993
20.02.1992
03.04.1996
06.02.1994
17.05.1994
20.08.1994
Datum nar.
22.12.1995
16.02.1998
22.02.1996
29.09.1991
23.09.1992
Datum nar.
25.12.1996
21.09.1995
30.03.1991
18.09.1988
12.02.1993
15.09.1993
Lekce z minulosti:
Guinea-Bissau se jednoznačně řadila k příjemným překvapením minulého šampionátu a její největší lekcí bude asi uvědomění si, že s bezhlavým jančením bez balonu to prostě na takovém turnaji nepůjde. Guinejci jsou šikovní, ale jakmile si nemohou přihrávat, narážet a samovolně driblovat, mají sklony se po hřišti motat jako nudle v bandě. Proto taky zdaleka nejlépe působili zkraje turnaje, kdy svou živelností zaskočili nijaký Gabon. Potom ze samé euforie vedli i nad Kamerunem, a od jeho comebacku už to za moc nestálo. Výsledkem byl jediný bod a zkonstatování pramalé efektivity na úkor mimořádné efektnosti.
Kvalifikace nicméně žádné změně úplně nenasvědčuje. Na závěrečný turnaj se Djurtus vyloženě proremizovali, když v kalendářním roce 2018 vyzráli akorát doma na Zambii. Jinak dvakrát nedokázali udolat ani nejslabší Mozambik a v součtu s přípravou na turnaj dostali v posledních šesti utkáních hned čtyřikrát dvougólový příděl. Vše tedy poukazuje na přetrvávající jenom zpola (v ofenzívě) funkční chaos.
Nejlepší scénář:
Sehraná ofenzivní trojka Toni Silva-Zezinho-Piqueti tentokrát zařídí více než jen dva góly rozdělené do prvních dvou zápasů. To by bylo potěšení, to by byl ráj. Oni totiž když se tihle tři borci dobře vyspí, jsou pospolu nezadržitelní a jakoby spojení pupeční šňůrou. Všichni se narodili v rozmezí let 1992-93 a všem bez výjimky takřka nejde vzít balon, jakmile se s ním rozběhnou. Spolu s hrotovým útočníkem Frédéricem Mendym, s nímž si porozumí především podhrotový činitel Zezinho, pak utváří potenciálně smrtící směs.
Důležité je to slovo potenciálně, ale když si vezmete, že tihle šikulové od posledního Afconu de facto neslezli z trávníku, takže by teoreticky měli být ještě sehranější, nelze už ten pravý průlomový turnaj zcela vyloučit.
Navíc, pokud byla Guinea-Bissau předloni nevyzpytatelná, na tom se ani letos nic nemění. Ofenzivní kvarteto sice zůstává, ale to je nepředvídatelné samo o sobě, a jinde ve hřišti potom najdeme samé nové tváře. Hned devět hráčů do pole má za sebou pět nebo méně reprezentačních startů.
Nejhorší scénář:
Mezi všemi Guinejci ovšem zároveň napočítáte všehovšudy 12 gólů na mezinárodní úrovni, což na první i druhý pohled působí jako handicap. Frédéric Mendy sice v kvalifikaci svůj tým podržel třemi zásahy, ale taky je mu už 30 a po štacích v Koreji a Thajsku se teď zpátky v Portugalsku gólově zrovna neprosazuje.
Ten hlavní, nejpravděpodobnější černý scénář jsme už každopádně nakousli výše: Guinea-Bissau se pořád moc nenaučila bránit. V Moretovi Cassamovi jí možná v Remeši roste budoucí skvělý štít a portugalští krajánci Jaquité s Manconim (oba 23 let) mohou též leccos vyspravit, ale zároveň to stále vypadá tak, že to mezi liniemi nebude mít kdo pořádně ucpávat a Guinea-Bissau tak bude na APN po dvou letech zase protékat až běda.
Tvář týmu:
Mezi těmi třemi ofenzivními záložníky věru těžko vybírat. Toni Silva se kdysi řemeslu učil v samotném anglickém Liverpoolu, Piqueti zase exceloval předloni proti pozdějším vítězům z Kamerunu, který dokonce zaskočil brzkým gólem, ale ukázat nakonec nutno na Zezinha. Právě on tahá za většinu pověstných nitek v mezihře — v kvalifikaci si připsal tři důležité asistence a jeho specializace přes standardní situace může klidně dělat obří rozdíl.
Před dvěma lety byl 24letý Zezinho zástupcem kapitána, nyní už bude mít v 26 rovnou pásku na rukávu a spolu s brankářem Jonasem Mendesem toho má za sebou v nároďáku zdaleka nejvíce (což je stále málo - 32 startů). Plus teda Zezinho už druhým rokem válí v Senici, takže se na tuto vyšší úroveň musí vyloženě třást.
Trenér Baciro Candé
Index Henryka Kasperczaka: Vytuněná lusofonní verze Florenta Ibengého
Baciro Candé se narodil v Guiney-Bissau, za profesionální kariérou fotbalisty si odskočil do Portugalska, jakmile to zabalil, vrátil se zase do vlasti, po chvíli se ujal národního týmu, za který dříve sám hrával, osm let ho v ústraní jakékoliv kontinentální slávy cepoval, dokud si nešel trochu vyspravit chuť naprostou hegemonií na domácí ligové scéně se Sportingem Clube de Bissau (celkem s ním má devět titulů), a roku 2016 se k reprezentačnímu kormidlu zase poslušně vrátil, aby Guineu-Bissau tentokrát hnedle na první dobrou dovedl na premiérový Africký pohár národů v dějinách skromné fotbalové krajiny.
Tenkrát to šlo vážně jako po másle; až nečekaně hladce. Candé nahradil Paula Torrese, který post opustil, jakmile následkem svého chování při venkovním duelu v Zambii vyfasoval čtyřzápasový trest do konce kvalifikace. K vystřídání stráží došlo začátkem března 2016. Ještě koncem toho měsíce si Guinea-Bissau připsala dva kvalifikační skalpy Keni, aby následně v červnu prvotní úspěch potuplovala zvládnutou přestřelkou se Zambií. Tři zápasy, tři výhry, a překvapivá místenka v Gabonu byla v kapse.
Aby bylo jasno, o jak velkém úspěchu se bavíme, tak zde prosím pěkně kráčí o bezmála dvoumilionovou zemi, která svou první kvalifikaci na mistrovství světa sehrávala teprve s ohledem na francouzský mundial 1998 a ještě nikdy, ani pod vedením Candého, se nedostala přes prvotní fázi čistě o střetnutích afrických trpaslíků. V kvalifikaci na Africký pohár příma předcházející jejímu debutu pak Guinea-Bissau hned ve druhém kole, ještě než se všichni opravdoví uchazeči rozdělili do skupin, ostudně padla s Botswanou.
Jinými slovy Candé veškeré predikamenty a předpoklady převrátil vzhůru nohama a postavil na hlavu.
Předpokládaná sestava (4-2-3-1): Mendes — Nadjack, Juary, Kané, Mama Balde — Manconi (Jaquité), Péle — Toni Silva, Zezinho, Piqueti — Mendy.
(td)
Tip na vývoj skupiny:
Tady něco odhadovat... ugh.
Ok. S Tomem jsme se shodli, že věříme Guinei-Bissau, klidně i na překvapivý triumf ve skupině. Ghana projde určitě, ale asi vypadne dřív než v obligátním semifinále, a Kamerun... tady přijde nějaký gigantický kolaps.
Takže tipujme. Kamerun šokuje hned úvodní prohrou s Guineou-Bissau, zatímco Ghana sice Benin udolá, ale nepřesvědčí. Následně se oba favoriti rozejdou remízou 1:1 a Guinejci si předčasně proti Beninu zajistí postup s šesti body. Kameruncům následně bude k postupu stačit porazit Benin, ale prohrají 1:2 a dál nepůjde ani jeden.
(dz)
Závěrečný tip na obsazení medailových pozic:
Dominik Zezula
1. Nigérie
2. Maroko
3. Egypt
(4. Pobřeží Slonoviny)
Tomáš Daníček
1. Nigérie
2. Tunisko
3. Maroko
(4. Egypt)
Související články
Zobrazit jen nejnovější
Zobrazit všechny
Africký pohár národů 2019 - Představení skupiny E
22.06.2019, 16:16
Africký pohár národů 2019 - Představení skupiny D
20.06.2019, 09:02
Africký pohár národů 2019 - Představení skupiny C
19.06.2019, 15:53
Africký pohár národů 2019 - Představení skupiny B
19.06.2019, 01:27
Africký pohár národů 2019 - Představení skupiny A
17.06.2019, 23:33
Komentáře (42)
Přidat komentářStihli to
Senica s 2 zástupci v této skupině
perfektné preview, tá časť o Ghane je čisté zlato ja osobne trochu verím Beninu, mal celkom slušnú prípravu a ak dá svojim výkonom aj nejakú strategickú formu, mohol by minimálne postúpiť z tretieho miesta.
Ako to mimochodom vyzerá s predpoveďou turnajového pavúka? Bude na to špeciálny článok?
Sorry, je to tam už.
Zaujímavé, že tak vysoko tipujete Maroko. Za mňa:
1. Senegal
2. Kamerun
3. Ghana
4. Pobrežie Slonoviny
Buď Maroko, nebo Senegal to zlomí, nechce se mi věřit, že oba zase vypadnou v ČF -- a Senegal mi v ČF vyšel na Tunisko, kterýmu prostě kór v Egyptě věřim. Ale klidně zas může bouchnout Maroko, no.
Aby čtyři subsaharský týmy obsadily všechny semifinálový posty, btw, to se snad ještě nikdy nestalo ne? Bez šance imo. Ty suchý egyptský vedra fakt nepodceňovat...
Severnej Afrike som nikdy neprišiel na chuť (okrem Tuniska a Maroka na poslednom APN, Alžírska v 2014), toto je skôr taký výber osobných miláčikov
No ak za subsaharské v zmysle futbalovej typológie považujeme aj Mali, tak výlučne subsaharské semifinále bolo 2012, 13, 15 a predtým ešte 2002, 1994, 1992, 1972.
Jj, na arabský půdě se to stalo jen 1994, a tehdy se (vedle hostitelů Tuniska) kvalifikoval jen Egypt, přičemž Alžírsko bylo v kvalifikaci diskvalifikovaný (jinak by taky jelo).
Tady se to dá pochopit. Na MS to trochu přestřelili.
Vyhraje Alžírsko
Yaya Banana
Ako je to s tym Matipom a repre Kamerunu ? reprezentovat ich uz nebude nikdy ?
Kamerun byl v roce 2010 na MS, ne? Je dost možný že se pletu, tak mě kdyžtak opravte
Byl, jsem to formuloval nesikovne. 2006 nebyl.
áno bol
Força Guinea-Bissau!!!
Popis Ghany je naprosto geniální
Ghana podľa mien je ešte stále pomerne silná. Ayewovci, Atsu, Partey, Gyan to sú solídne mená. Ibaže za Ghanu hrajú už pomerne dlho a neviem, či im v ich výkone nebude chýbať iskra. Proste už sú asi za zenitom výkonnosti okrem teda Parteya.Chýbajú mi v nominácii nejaké mladé ofenzívne pušky. Hádam Samuel Owusu z klubu Čukaričky zo Srbska by mohol prekvapiť. Jedná sa o rýchleho dribléra, krídelníka a v lige bol dosť produktívny.Kamerun bude hrať pravdepodobne taký silový a upracovaný futbal. Jedného kreatívneho záložníka však v nominácii vidím. Wilfrid Kaptoum síce bohvieakú sezónu v klube nemal, ale predtým hral v mládežnickych štruktúrach FC Barcelona a celkom solídne.
Ghana letos zlato
Verím Beninu. Podľa mňa postúpia zo skupiny a môžu zamiešať karty aj v ďalšej fáze turnaja. V poslednej dobe zaznamenali slušné výsledky, navyše kostru tímu tvoria hráči odchovaní európskym futbalom (prevažne teda francúzskym, v prípade Soukoua nemeckým). Táto squadra by v rámci APN mohla uspieť.
Překvapuje mě absence Senegalu v top ch na medaile.
1. Senegal
2. Nigérii
3. Maroko
4. Alžírsko
OT: Nevíte někdo o DB do FM, kde jsou už prestupy typu Trávník atd? Díky.
https://www.fmseries.cz/forum/viewforum.php?f=308&sid=baefe524b4e715c8e7e97a4cf8e4c0c9
Senegal nebo Maroko by byl příjemnej vítěz.
OT:
Někdy letos jsem koukal na zápas - únor/březen/duben - a byla tam jednoznačná malá domů neodpískaná... Podle mě to byla liga mistrů - nějakej vyřazovací zápas... bez efsearch se to blbě dohledává, nevzpomněl by si někdo?
Chtěl jsem si to porovnat s tím, co pískla ta baba těm Kamerunkám
Myslím, že to bylo v zápase Barcelony s Tottenhamem. Už si nejsem jistý.
*Liverpoolem
A nenašel jsem to, takže asi jinde.
Teď tu bylo něco ze zápasu Argentiny s Kolumbií myslím, nebylo to ono?
Myslím, že ne.
To vážne ten Zezinho nastupuje na podhrote? V Senici, čo som ho videl hrávať tak nastupoval stále ako najnižšie položený záložník a snažil sa o rozdávanie lôpt do ofenzívy. A celkom mu to na tej pozícii slušalo. Som na neho zvedavý na ofenzívnejšej pozícií.
Já si teda upřímně myslím, že vyhraje Senegal ten má teď generaci neskutečně našlapanou
Senegal, Nigérie, Sloni
Já věřím že překvapit můžou Alžířané a Malijci
1. Mali 2. Egypt 3. Senegal 4. Nigérie
Sledování komentářů
Chcete-li se rychle dovědět o nových komentářích k tomuto článku, přidejte si jej ke svým sledovaným. Upozornění na nové komentáře pak najdete ve svém osobním boxu Můj EuroFotbal v pravé části hlavičky webu.
Sledovat komentáře mohou pouze registrovaní uživatelé.
Nový komentář
Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé. Jste-li již zaregistrován, přihlašte se vyplněním svého loginu a hesla vpravo nahoře na stránce. Nahlásit nelegální obsah můžete zde.
Registrace nového uživatele