Adriano je asi mou největší prohrou v kariéře, lituje Javier Zanetti
Zaujalo nás
Mezi roky 2004 a 2005 mu u nohou ležel celý svět, když od léta k létu nasázel ve všech soutěžích úctyhodných 42 branek. Jen chvíli po podpisu nového vylepšeného kontraktu se ovšem Adriano Leite Ribeiro vytratil a vlastně nikdy se už na vrchol nevrátil. Onu skutečnost přitom Javier Zanetti pokládá také za svou osobní prohru...
Rodák z Ria de Janeira do Milána poprvé zamířil roku 2001, ve věku 19 let - ve stejném roce, kdy se kapitánské pásky poprvé a nadlouho ujal Javier Zanetti, legendární argentinský pravý bek.
"Hráli jsme přátelský zápas s Realem Madrid a on vstřelil úchvatný gól (svůj první v klubu - pozn. red.). Říkal jsem si - Javiere, tohle je nový Ronaldo, přímo před tvýma očima. Měl všechno - sílu, techniku, driblink, rychlost, střelu, schopnost hlavičkovat," vypočítávala nyní 43letá ikona Interu.
"Adri byl z favely, to mě dost děsilo. Favely jsem moc dobře znal, míra chudoby v Brazílii je podobná té v mé rodné Argentině. Když z ničeho uděláte něco a zbohatnete, dostáváte se do zapeklité situace. Každý den po tréninku jsem se ho ptal, kam jde, a co plánuje dělat. Bál jsem se, aby se nepřimotal do nějakých potíží," vzpomíná Zanetti, který měl už v té době za sebou šest plných sezon v Interu.
"(Jednoho dne koncem roku 2004) dostal telefonát z Brazílie s oznámením o úmrtí jeho otce. Pozoroval jsem ho, jak ve svém pokoji mrštil telefonem a začal řvát. Takový řev si nedovedete představit. Ještě dnes z toho mám husí kůži. Od toho dne jsme se o něho s (prezidentem) Morattim starali jako o malého bratra," pokračuje cizinec s nejvíce starty v Serii A.
Adriano měl s otcem příkladný vztah a sám mnohokrát opakoval, že právě otcova osoba byla jeho hlavní motivací k tomu ve fotbale něco dokázat. Při jeho absenci jako by se ona jiskra po čase vytratila. Adriano dohrál sezonu na výši a každý gól slavil prsty upřenými k oblakům, od onoho telefonátu však nic nebylo při starém. A Zanetti to tušil.
"Iván Córdoba s ním strávil jednu celou noc, kdy mu říkal: 'Adri, ty jsi vzácný mix Ronalda a Ibrahimoviće. Je ti jasné, že můžeš být nejlepším hráčem všech dob?'. Ani to nepomohlo, z deprese jsme ho už nedostali. Je to nejspíš moje největší prohra v kariéře. Pořád mě bolí, jak bezmocný jsem si přišel," uzavírá vítěz Ligy mistrů i Poháru UEFA.
Roku 2009 se hýřivým životem znavený Adriano vrátil do blízkosti rodiny, do Flamenga, kde naposledy platil za obávaného kanonýra a vystřílel svému mateřskému klubu první titul od roku 1992. Posléze už ovšem zpátky v Itálii s AS Řím či v barvách Corinthians a Atlétika Paranaense jen stěží nastupoval.
Fanoušci Interu Milán si patrně navěky budou klást řečnické otázky typu "co by bylo, kdyby..."
Rodák z Ria de Janeira do Milána poprvé zamířil roku 2001, ve věku 19 let - ve stejném roce, kdy se kapitánské pásky poprvé a nadlouho ujal Javier Zanetti, legendární argentinský pravý bek.
"Hráli jsme přátelský zápas s Realem Madrid a on vstřelil úchvatný gól (svůj první v klubu - pozn. red.). Říkal jsem si - Javiere, tohle je nový Ronaldo, přímo před tvýma očima. Měl všechno - sílu, techniku, driblink, rychlost, střelu, schopnost hlavičkovat," vypočítávala nyní 43letá ikona Interu.
"Adri byl z favely, to mě dost děsilo. Favely jsem moc dobře znal, míra chudoby v Brazílii je podobná té v mé rodné Argentině. Když z ničeho uděláte něco a zbohatnete, dostáváte se do zapeklité situace. Každý den po tréninku jsem se ho ptal, kam jde, a co plánuje dělat. Bál jsem se, aby se nepřimotal do nějakých potíží," vzpomíná Zanetti, který měl už v té době za sebou šest plných sezon v Interu.
"(Jednoho dne koncem roku 2004) dostal telefonát z Brazílie s oznámením o úmrtí jeho otce. Pozoroval jsem ho, jak ve svém pokoji mrštil telefonem a začal řvát. Takový řev si nedovedete představit. Ještě dnes z toho mám husí kůži. Od toho dne jsme se o něho s (prezidentem) Morattim starali jako o malého bratra," pokračuje cizinec s nejvíce starty v Serii A.
Adriano měl s otcem příkladný vztah a sám mnohokrát opakoval, že právě otcova osoba byla jeho hlavní motivací k tomu ve fotbale něco dokázat. Při jeho absenci jako by se ona jiskra po čase vytratila. Adriano dohrál sezonu na výši a každý gól slavil prsty upřenými k oblakům, od onoho telefonátu však nic nebylo při starém. A Zanetti to tušil.
"Iván Córdoba s ním strávil jednu celou noc, kdy mu říkal: 'Adri, ty jsi vzácný mix Ronalda a Ibrahimoviće. Je ti jasné, že můžeš být nejlepším hráčem všech dob?'. Ani to nepomohlo, z deprese jsme ho už nedostali. Je to nejspíš moje největší prohra v kariéře. Pořád mě bolí, jak bezmocný jsem si přišel," uzavírá vítěz Ligy mistrů i Poháru UEFA.
Roku 2009 se hýřivým životem znavený Adriano vrátil do blízkosti rodiny, do Flamenga, kde naposledy platil za obávaného kanonýra a vystřílel svému mateřskému klubu první titul od roku 1992. Posléze už ovšem zpátky v Itálii s AS Řím či v barvách Corinthians a Atlétika Paranaense jen stěží nastupoval.
Fanoušci Interu Milán si patrně navěky budou klást řečnické otázky typu "co by bylo, kdyby..."
Komentáře (332)