A DO BRANKY SE POSTAVÍ...

Každý tým má deset hráčů v poli, ale jen jediného brankáře. Německo, Itálie, Francie, Portugalsko. Jens Lehmann, Gianluigi Buffon, Fabian Barthez, Ricardo. Semifinalisté MS 2006. A na jedné brankové čáře, mezi třemi tyčemi, čtyři jména, jejichž nositele zná celý svět! Kdo z nich bude kralovat?


Jens Lehmann - Německo

V posledních měsících si prožil své. Od radosti se přes smutek prochytal ke slávě. Když mu 7. dubna tohoto roku zavolal Jürgen Klinsmann, aby mu oznámil, že ho nominoval do reprezentace Německa, zůstal klidný. S tím počítal. Ale když mu řekl, že bude "jedničkou", nechal si to zopakovat dvakrát. Pro jistotu, kdyby se náhodou přeslechl. Pak se postavil před zrcadlo, podíval se na sebe a lakonicky prohlásil: "Ale že to trvalo!"

V listopadu, přesně desátého, mu bude 37 let. Zvykl si na roli dvojky v brance Německa. Snad již ani nevěřil, nedoufal. Dočkal se. O radost se chtěl podělit s každým. Nejvíce snad se spoluhráči v Arsenalu, kde se v základní sestavě objevuje pravidelně. Ale blížilo se finále Ligy mistrů, tým se musel soustředit na toto utkání, nechtěl nikoho, tedy ani sebe, příliš rozptylovat. Že má nervy ze železa dokázal již v semifinále, když v poslední minutě utkání s Villarrealem chytil penaltu. Román Riquelme na tento okamžik nikdy nezapomene. Nedal, nevyrovnal, nezajistil prodloužení, postup.

Ale od slávy do propadliště neúspěchu je krůček, pár milimetrů stačí a z obdivovaného Jense se stane zatracovaný "skopčák"! Do očistce vstoupil v 18. minutě utkání s Barcelonou. Fauloval, byl poslední a musel ven. Na cestu ho doprovázela červená karta. Arsenal prohrál, krásný sen se proměnil v noční můru.

Dnes bude chytat v semifinále světového šampionátu. Na domácí půdě, před fantastickým dortmundským publikem, které bude Němce hnát na zteč od první minuty. Zraky celé země budou upřeny na jedenáctku v bílém. Lehmann bude na brankové čáře sám.

Již dávno zapomněl na ne právě dobré začátky v dresu "Gunners", kdy mu každý vyčítal jeho riskantní rozhodování, špatné vybíhání. Již dávno zapomněl na ono vyloučení ve finále LM.

U srdce ho hřejí ony dvě penalty, které chytil ve čtvrtfinále nepříjemným Argentincům. Oliver Kahn již není uraženým soupeřem v brance. Stále si uchoval svou podmračenou tvář, ale dnes, právě tak jako minulý pátek, bude Jensi Lehmannovi držet palce. Jde přece o finále!


Gianluigi Buffon - Itálie

Dostal jen jeden gól a ještě k tomu se jednalo o parádního vlastence! Zdá se, že je neprůstřelný, jeho jistota je obdivuhodná, přehled fantastický. Umí prostě všechno. Jakoby ho ta nula na osobním kontě provázela od prvního profesionálního startu, když nastoupil 19. listopadu 1995 do branky v utkání Parma - AC Milán (0:0). Do osmnáctých narozenin mu chyběly dva měsíce!

On je vlastně klukem ještě dnes. Jaký je to věk pro brankáře, těch 28 roků, které slavil 28. ledna? Soupeřům nedá spát pomyšlení, že ještě další dvě mistrovství světa jim nedovolí dát jeho Itálii ani jeden gól!

Ale kde se v něm ta jistota bere? Nervy ze železa u muže s horkou jižanskou krví? Každý čekal, že Gigi bude jako hromádka neštěstí. Léto loňského roku přineslo s horkem také vymknutí ramenního kloubu. Tři měsíce netrénoval, nehrál, bál se konce kariéry profesionálního fotbalisty. A když se do branky konečně vrátil, vybojoval si místo v reprezentaci Itálie, získal důvěru trenéra Marcella Lippiho, přišel skandál!

Policie, vyšetřovatelé, prokurátor, si v Turíně podávají dveře, zdá se že nikdo nemá čisté svědomí, každý je v tom asi pěkně namočený. Gigiho podezírají, že u černých "bookmakers" sázel také. Ovlivňování výsledků, podvody... Uprostřed soustředění musel cestovat do Parmy, první soudní líčení nepočkalo na konec MS 2006. Vlastně ani na jeho začátek. Aby všemu nebyl konec, do hotelu, kde jsou "azzurri" ubytováni, dorazí zpráva o pokusu o sebevraždu Buffonova přítele a bývalého spoluhráče z Juventusu, Gianluky Pessoty.

Ale Italové hrají, vyhrávají, postupují. A Gianluigi Buffon je v brance jistotou. Nebýt toho vlastence, tak gól ještě nedostal.

Fabien Barthez - Francie


Ve středu oslavil 35. narozeniny a v sobotu poslal domů pětinásobné mistry světa, favorizované Brazilce! Dárek jak má být!

Ale nebyla to první bitva, kterou vyhrál. Vítězství slavil ve válce proti celé Francii. Grégory Coupet se stal favoritem fanoušků a ti jeho nominaci prvního brankáře týmu vyžadovali více než důrazně. A zejména hlasitě! Pískot tribun Stade de France (Paris - Saint Denis) bude tomuto "Božskému plešatci" znít v uších asi po celý zbytek života! Novináři mu nemohli přijít na jméno, kritika jeho výkonů se hrnula ze všech stran.

Ale trenér Raymond Domenech si do své práce nenechá mluvit od nikoho. Po krátkém rozmýšlení rozhodl, že Fabien Barthez bude jedničkou a nic na tom nezměnily ani výborné výkony Coupeta. Mnozí při jeho zákrocích raději zavírají oči. Jeho 183 cm výšky mu nedovoluje kralovat s jistotou, zejména při vybíhání, ve výskoku. Vše řeší vyrážením míčů daleko do pole.

Je jediným bez klubu, nemá smlouvu, po odchodu z Marseille je "bezdomovcem". Žije ve vlastní "vzduchové bublině". A stejně tak mluví o dění ve francouzské reprezentaci: "Jsme v našem soukromém světě. Pokračujeme dál na mistrovství světa, nikdo nám nevěřil a hrajeme o medaile. Cítíme se moc dobře, máme formu, vše je O.K.!"


Ricardo - Portugalsko

11. února letošního roku oslavil třicáté narozeniny, měří 188 cm, váží 80 kg, chytá za Sporting, kam přestoupil v roce 2003 z Boavisty, s kterou vyhrál o dva roky dříve portugalskou ligu, má na svém kontě 54 reprezentacnich startů, gól na tomto MS mu dal jen Rafa Marquéz z Mexika. Tečka. Jo a abych nezapomněl, strašně rád chytá penalty. Jestli tomu nevěříte tak se zeptejte Angličanů!

Vitor Baía chytal na MS 2002 a vyhrál LM s Portem. Ricardo byl kritizován za výkony ve Sportingu. José Mourinho se na něj díval přes prsty. Ale dnes tento trenér Chelsea říká, že obrovská důvěra, kterou do něj vložil Luiz Felipe Scolari, Ricardovi neuvěřitelně pomohla. Získal sebedůvěru, jistotu. Baíovi nebyly nic platné jeho úspěchy, nekritické fandění novinářů a publika, Brazilec trval na svém a Ricarda postavil do branky již na EURO 2004. A ten se mu odvděčil výborným výkonem. A zničil Angličany.

Na letošním MS osud přivál ostrovany znovu do cesty Portugalska za úspěchem, za titulem. Na EURO 2004 Ricardo poslední anglickou penaltu chytil. A poslední portugalskou dal. V sobotu 1. července chytil Angličanům penalty hned tři. Kopat nemusel, nedošlo na něj.

Portugalsko je opět v semifinále. Nečeká na něj Nizozemsko, jako tomu bylo před dvěma lety. Ricardo a jeho spoluhráči "tulipány" pro jistotu vyřadili již v osmifinále. Tváří v tvář se svěřencům Scolariho postaví sebevědomá Francie. Vyhrají-li, bude zde znovu finále. Tentokráte bez Řecka. Itálie nebo Německo? Nezájem, Portugalci si věří na každého. A Ricardo? Vsadil se! Pro zlato si půjde po striptýzu! Bulvár fandí Portugalsku. Bude o čem psát! Ale, dokud neuvidím, neuvěřím...