Africký pohár národů CAF - Africký pohár národů 2015

Alespoň část takzvané "zlaté generace" Pobřeží Slonoviny, vedená bratry Touré, to přeci jen dokázala a ve svém třetím finálovém zápase Afrického poháru národů konečně ukořistila titul. O sloním triumfu musel po bezbrankové podívané rozhodnout až penaltový rozstřel a v něm 35letý veterán brankářského řemesla, který původně ani neměl chytat, Copa Barry...

Jedna z živoucích legend odcházející generace Slonů strávila celý turnaj na lavičce; místo mezi tyčemi zaujal pod koučem Hervé Renardem do té doby neznámý Sylvain Gbohouo. Do finálového duelu jej však nepustilo zranění, a Barry tak musel na poslední chvíli zaskočit. Je symbolické, že nakonec o zlaté medaili rozhodl právě on, když proměnil finální penaltu (Pobřeží vyhrálo v rozstřelu 9:8) a pomohl tak ukončit dlouhých 23 let trvající čekání na titul; tehdy, v roce 1992, to ve finále rovněž odnesla Ghana, a rovněž až po penaltách.

Možná kdyby rozhodčí nenasadili tak "ustrašený" metr, byl by výsledek už v základní hrací době jiný; středopolař Pobřeží Serey Dié takto mohl klidně už v první půli ze hřiště, když se žlutou kartou na kontě spáchal další poměrně evidentně "žlutý" faul na Christiana Atsua, zatímco na druhé straně může být kapitán Asamoah Gyan rád, že si sudí nevšiml jeho vlastního "blikance". Z očekávaného spasitele, který se do sestavy vrátil na poslední chvíli na úkor semifinálového střelce Jordana Ayewa, se tak snadno mohl stát psanec.

Jenže rozhodnutí arbitrů bylo nechat zápas co nejplynulejší, a je otázkou, jestli to hře samotné prospělo. Utkání totiž rozhodně nenabídlo žádnou fotbalovou nádheru; bylo to velmi vyrovnané, opatrné finále mezi dvěma silnými týmy, které si nemohly dovolit udělat chybu. Zpočátku přece jen lépe vypadalo Pobřeží, konkrétně Gervinho a jeho pár slibně se rodících šancí, jenže Ghana se rychle dostala do tempa a působila nebezpečnějším dojmem.

Zhruba po půlhodině hry dokonce Christian Atsu nastřelil tyč, když pálil nebezpečně zpoza vápna; nebylo to naposledy, co Barryho zachránila dobře postavená konstrukce. Ještě v první půli totiž stejný osud potkal i ránu Andrého Ayewa z ostrého úhlu; pětadvacetiletý levý křídelník tak nevyužil šanci osamostatnit se v čele tabulky střelců.

Jestliže jsme o úvodu utkání mohli prohlásit, že se nesl v hodně obezřetném duchu, druhý poločas už nenechal na pochybách takřka nikoho - bylo jasné, že pokud některá z obran neudělá individuální chybu (ne že by k tomu neměly "potenciál", ale ani jeden z týmů nedostal ten druhý pod dostatečný tlak), dočkáme se nakonec penaltového rozstřelu.

Ten byl (pro trpělivé fanoušky naštěstí) sám o sobě dost dramatický. Pozdější vítězové totiž hned na začátku nabrali nepříjemné manko - netrefili se Gadji Tallo ani Wilfried Bony, a na pomoc tak musel přispěchat zachránce Barry, který vychytal pokus Afriyieho Acquaha. Za Ghanu následně minul i Frank Acheampong, a od té doby se střelci úspěšně střídali, dokud se na ukazateli skóre neobjevilo 8:8. Barry následně zlikvidoval pokus Kamoka, sám rozhodující penaltu proměnil a odstartoval divoké oranžové oslavy.